A TO JE TEPRVE PRVNÍ DÍL…
Do nemocnice jsem si přinesla liščí deku, co mi dala kamarádka. Bylo mi jasný, že tam bude zase průvan. Mají stará vyklápěcí okna.
V pondělí ráno před koloskopií doktor informoval, že se koná ze dvou důvodů. Jednak (jsem zapomněla, asi prostě zjistit, proč to krvácí, z čehož vznikla anémie) a za druhé zjistit, jestli důvodem nemůže být nádor. Hned odtušil, že vypadám hodně anemicky. Chvíli probíhala koloskopie, potom mě to nějak šťouchlo, vypoulila jsem oči a zalapala po dechu. Když se to stalo potřetí, řekli, že už nebudou radši pokračovat. Lékař byl super, dobře věcně informoval a dával pozor, že mu člověk přitom opravdu kouká do očí a vnímá. Řekl, že se dostali do střeva jen 30 centimetrů a že vypadalo v pořádku. Potom tam byla prudká zatáčka a nešlo jí postupovat dál, bylo to střevo nějaké zpevněné, zřejmě následkem ozařování. Hrozilo, že by mohlo dojít k jeho protrhnutí. Pokud se ukáže, že ještě potřebuju koloskopii, proběhne v celkové anestézii. Místo toho se mám přes svou styčnou lékařku objednat na CT střev.
Příčinu krvácení si myslí, že našel. Vypadá to prý jako úplně typický následek ozařování. A to v konečníku. Ne ve střevě. V konečníku jsou krvácivá místa, zánětlivá, nějaké krvácivé vředy z ozařování. (Ozařování probíhalo od 20.6. do 8.8.2022 a to značné krvácení při kadění začalo až tak koncem ledna 2023. Předtím občas nějaké bylo, ale tehdy ještě bylo světle červené, myslela jsem, že to jsou asi hemoroidy. Že je to střevo nějaké poškozené nebo zúžené ozařováním, namáhané. Viděla jsem, že od ozařování střevo funguje jinak, posunuje se po kouskách, chodím na záchod několikrát za sebou asi po hodině, nikdy se to nevykadí normálně jednorázově.) Příčina krvácení se jmenuje poradiační proktitis. A dá se s tím něco dělat. Předepsal mi zatím medikament – čípek, který mám použít ráno a večer. Podle příbalového letáku je určen na zánětlivé nemoci jako je ulcerózní kolitida a Crohnova choroba. A až proběhne to cétéčko střev (a podle toho buď ještě ta koloskopie v narkóze, nebo žádná), on mi v konečníku ta krvácivá místa vypálí argonem. Řekl to úplně s gustem, to bylo sympatický.
Ještě jsem se doptala, jestli to krvácení teda nemůže být způsobeno léky na bolest, které beru dlouho. Ne. Vypadá to typicky poradiační. A čípek diclofenac tedy můžu brát dál. Tak to se mi docela ulevilo – má to jasný budoucí postup. Po krevní transfúzi, když se mi zvýšila úroveň hemoglobinu, se mi pak večer taky ulevilo.
.
Tak aspoň, že tak.
A úplně jsem dostal chuť na tu nemocniční polívku:-))
No to je mazec! Překvapuje mě, že ten krvavej cuckoprůjem v nemocnici nikdo neřešil, mě to moc normální nepřijde – ani po tom vyšetření. Nebo zvlášť po tom vyšetření, jestli se přitom nemohlo něco utrhnout víc než mělo. Jsem zvědavá na druhej díl, jen doufám, že to začíná jako horror a končí jako pohádka, nebo aspoň romantická komedie!
Saule,
polívku jsem radši nejedla. Navíc mi nedali lžíci, místo ní omylem dvě vidličky. Malou lžičkou jsem to zkusila, ale vlastně po té koloskopii máme několik dní tu bezezbytkovou dietu držet, ne skokově rovnou začít jíst semena, slupky apod. A rozmixovaná zelenina je tudíž nežádoucí.
Pak budu mít asi dva týdny, kdy můžu jíst normálně a pak před CT střev musím zas tu dietu a stejný projímadlo, tfuj, takže spíš ty slupky nebudu jíst radši ani tak. Byl přede mnou na řadě nějakej pán a tomu řekli, že se jim ucpal přístroj, protože on měl ve střevech spoustu máku. A až přístě půjde na to vyšetření (které kvůli makové mlze nešlo dodělat), tak pro něj platí ne 5 dní, ale 14 dní ta dieta. Prý mu chtěli odstranit nějaký polyp ve střevě, co tam objevili, ale pak už polyp zmizel v máku a nenašli ho.
Psice,
mně to nepřišlo normální, ale nakonec to asi bude tím vyšetřením. Každopádně ani když jsem to pak řekla doktorce, nijak nezakročila… to bude v příštím díle. Ještě to nemám dokreslený, zatím popisuju dialog se sestrou, co mi dala na bolest nefungující novalgin.
Blbý ale je, jestli to železo dělá tu zácpu. Mám železo v tabletách už s kyselinou listovou, dala jsem si je středa, čtvrtek a dnes v pátek a čekám. To bude asi drsný, aby se to prorvalo přes tu prudkou zatáčku (Pozor, zákruta!). Pro jistotu jsem si dala před chvílí kompotovanou loupanou meruňku a vypila k ní dost kompotové šťávy.
Už už jsem chtěla psát, že to je super, že se konečně po něčem cítíš líp – a pak přišel ten děsivej zvrat. A ještě navíc takovej, že to jen tak odmávali… snad vědí, co dělají. A doktor taky snad přijde.
Doháje,
dneska odpol zase krevní sraženina. Ne obří, ale hned potom (až potom, tak to ještě bude pokračovat))-: ta mírná nevolnost pod pupkem, co se pak přesune dolů a tepe to tam… Ve středu a ve čtvrtek mi nevolno nebylo, teď jo, a to už teď vím ze svýho pozorování, že značí potom krev. Achjo. To bych musela nejíst. A já měla malou porci a ne horkou, já to jím takové teplovlažné, aby se útroby moc nerozbouřily. Nechápu, proč středa čtvrtek nic a teď zas tohle. Utěšovala jsem se, že ten medikament to třeba udrží.
Zavolám za chvíli na tu internu. A zeptám se.
poradiační masivní enterorafie , která stále trvá….jak dlouho jsi po ozařování?
divný.
podle mě nenašli zdroj krvácení v tom terénu, tudíž to nemohli endoskopicky – zastavit a ted čtu, že krvácíš dál.
taky obdivuju sestru, která má na to koule, že se nejde ani podívat na ty koagula na wc, že ti nezměří TK, že nemáš opět kontrolní Ko hemoglobin, a že tě sestra nechá samotnou jít na wc – že tě nedoprovodí, když ti je slabo a hrozí, že tam můžeš při krvácení zkolabovat.
fajn, nedostali se tam endoskopicky, ale čekat kdo ví jak dlouho ct střev, taky není uplně není ok. poslat tě domů stále s krvácením, mi taky nepřijde ok.
no, není mi z toho dobře, když to čtu. není mi dobře z té péče.
na tohle musí mít někdo hodně velký koule jen tak nechat – jakože udělali jsme koloskopii, odebrali vzorky, dali dvě erymasy a poslali dál, s tím, že nevíme co to přesně je, proč to krvácí, kde to krvácí a nezastavili jsme to – ukáže to až ct, kdoví kdy a s tím, že stále krvácíš.
ono je totiž krvácení a krvácení, jistě při zánětu střev se může krvácet, ale jestli z tebe lítají velký sraženiny – koagula – to rozhodně není krvácení zanedbatelný.
Liško, když budeš stále hodně krvácet – jsou svátky, zavolej si rychlou a jed do nemocnice. nečekej na všední den, to by ti do té doby vůbec nemuselo být dobře, naopak. to by byl průser.
krvácení, bolesti, slabost, malátnost , nejíst, nepít – což může nastat – nenechat to dojít takhle daleko.
prostě volat rychlou v jakoukoliv dobu.
Bývalo mi vždycky špatně, na zvracení a nevolno, když jsem třeba po operaci dostávala tablety kvůli nedostatku železa, nebo když jsem dávala krev, tak po železitých tabletách mi bylo taky vždycky blbě
Teda, to je fakt šílené, jak už to vypadá, že bude líp a pak toto. A hlavně ten fakt, že jsi vlastně v místě, kde by to mělo být nejlíp podchyceno, a přitom tě taky nechají tak tápat – to mi připadá asi nejhorší…
PS: jen drobný detail, v textu máš asi překlep v roku toho ozařování
No, taky mi přijde, že tohle není místo, kde je všechno nejlíp podchyceno… Krucinál…
Liško, prosím, otravuj je, nenech se odbýt, uchlácholit…
Lisko, na to zelezo – me pomohl Floradix, je to sirup a dokonce i chutna. Vsechny tablety na me pusobily stejne – uplna stojata zkaza. Ale to je spis tip na to, az ti bude lip, az se bude vedet, odkud krvacis a zakroci se hlavne na tom.
.. je mi z toho na draka… třeba Liška už je zpět v nemocnici a něco se děje. Ale mám pocit skepse. Jsem překvapena, co se ještě vlastně musí stát aby se o nemocného člověka postarali zgruntu a dali ho do pořádku. Barča to psala o tý horký bramboře. Takový krvácení a nechají v tom člověka samotnýho s jeho černými myšlenkami. Já tomu nerozumím.
Díky. Byla jsem na urgentním příjmu v nemocnici.
Na interně řekli, že mám nárok na vyšetření a můžu přijet nebo jet do nejbližší nemocnice (jsem totiž u kamarádů mimo Prahu). Kamarádka už vození do nemocnice zná – kdežto já ne, někam jet akutně – zalarmovala bratra, ten přijel z Prahy a odvezli mě do Motola. Protože tam to znají, někoho tam znají a taky to tam má dobrou pověst.
V Motole na příjmu doporučili, abych jela na Bulovku (kde jsem byla hosp. a sledují mě tam), protože v Motole nejsem registrovaná, max.že mi udělají krevní obraz a stejně mě pošlou na Bulovku. Tak mě kamarádi vezli na Bulovku, to už byla tma. Déšť se přidal až potom… A bolest nervu v tu dobu začala otravovat, už nepůsobil lék, ale jiný jsem si nevzala, když budu vyšetřovaná.
Na Bulovce na interně jsem šla na příjem, vyprávěla jsem, o co jde (plus moje papíry tam z pondělka až středy mají v počítači) tam mi udělali EKG, tlak, krevní obraz, zkontrolovali zadek. Pak se čekalo na výsledek, pak setkání s doktorkou. Ta mě poslala na rentgen. Protože můj cíl bylo dostat i informace nebo ujištění, že to ostaní trávení je v pořádku, že žaludek je v pořádku a jak se k němu chovat, jaká jsou doporučení, co ještě je očekávané a co už je moc ohledně krvácení atd. Takovou informaci jsem totiž vůbec neměla, nevěděla jsem, co je ještě dobrý a co už je divný a co mám dělat, když nastane XY…
Rentgen je z kopce dolů na chirurgii v jiném baráku, tam se mnou kamarádi zase sjeli, rentgen byl hned a jeli jsme zpátky na internu. Dost pršelo a už bylo před desátou, tak bratr (my si už desítky let děláme legraci, že jsme s Lenkou dvojčata, takže je to i můj bratr :-) si šel schrupnout do auta.
V tu dobu už mě ten nerv bolel hodně otravně. Řeknu vám, že být tam sama, tak na ten rentgen by mě museli vézt sanitkou, já bych tam ve tmě a lijáku nedobelhala. Ještě šlo blbě najít, který dům to je, kudy se tam leze. Já bych byla už ve velké zátěži, se o tohle sama postarat, to nejde moc ani normálně, když někam přijedete s nějakou potíží. Navíc s tou bolestí, to už vůbec. Byla jsem ráda, že tam Lenka je, ona je navíc hodně podpůrná a něžnomilá. Trochu mi jemně masírovala bedra už prve v čekárně na interně, teď už jsem se různě válela po zemi a klečela a snažila se trochu uvolnit zadek, který dělal dojem, že mě do něj někdo kousnul a zůstal tam zakousnutej a ještě mě dloubal do beder. Lenka pak řekla nějakému zaměstnanci, jestli bych se mohla na něco položit.Tak nás vzal vedle na pokoj, kde už ležela nějaká paní, asi po narkóze. Tam jsem se válela a lehce úpěla a mlela se. A Lenka tam byla taky a to bylo vítané rozptýlení.
Potom tam přišla zas lékařka.
Výsledek:
Rentgen dobrý. Krevní obraz dobrý, jen zánětlivé parametry trochu zvýšeny. Protože v tom konečníku je to zcitlivěno, krvácivé. Hemoglobin (co jsem dostala v transfuzi v týdnu) zatím drží.
Pokyn: to střevo resp.konečník šetřit, radši jíst tu bezzezbytkovou dietu (kterou já ještě pořád beztak držím), ne vlákninu. Napadlo mě, co nutridrink? Prý jo. Já totiž když sním trochu masa nebo teplého jídla, rozhýbou se ty útroby, je mi nevolno, tlačí to tam všude v břiše a pak už cítím, jak v tom konečníku něco tlačí. Tak proto chci teplá jídla spíš nahradit nutridrinkem. To zhoršení krvácení není asi důsledkem pondělního vyšetření, ale podráždění.
Další pokyn: Nebrat si diclofenac čípek do zadku. Brát si jen diclofenac perorálně. Aby to nedráždilo v místě. Kdyby to krvácelo zas nějak hodně nebo bych měla bolest břicha jinou, tak mám jet k doktoru hned. Jinak mám přijet pozítří, v něděli, na kontrolu dopoledne.
Domluvila se se mnou, že na tu bolest mi teď dá kapačku, směs. Bude tam teda novalgin (kterej mi nefunguje sám, ale v kombinaci kdoví), něco proti zánětu (myslím stejná látka jako je v tom medikamentu, co mi předepsali na gastru a co už beru) plus něco na uvolnění svalů, něco jako guayacuran. Kapalo to teda šeredně pomalu, potom na žádost (Lenky, díky) to zrychlili. A napsali mi recept na guayacuran, abych neměla jen analgetika. Výsledek: Bolest se zlepšila, ale pořád ji cítím do té míry, že usnout s tím nepůjde. Trochu jsem se bála, že mi dají další kapačku na hodinu, ale lékařka řekla, že si klidně hned můžu vzít perorálně svůj diclofenac, protože to je jiná látka.Tak jsem si ho hned v autě vzala.
Bylo půl jedný v noci…
„Říkejme tomu Velký Pátek,“ řekl bratr. :-))
A to řekl kolem desáté, když ještě netušil, že bude spát od té doby v autě a protáhne se to do půl jedný do noci. Pak nás vzal zas do stř Čech do kamarádky domečku, tam jsme dojeli asi ve čtvrt na dvě. A on jel ještě domů do Prahy.
Takže ujištění a informací se mi dostalo. Dvě osoby kvůli mě takhle ponocovaly. Ještě že je mám, tohle bych nechtěla absolvovat sama, ani by to nebylo v mých silách, při té otravné bolesti. Určitě bych si ani dobře nepamatovala, co lékařka říká,protože bych se na to nemohla dobře soustředit. Takhle když to slyšel i druhý člověk, je to lepší.
Njo, vy jste to říkali dobře, že mám jet do nemocnice, aby mě dovyšetřili a podchytili a tak.
Blbý je, že je to v tu chvíli pro mě samotnou velká akce a když je člověk v nepohodě, musí si to obvolat, zařídit, zabalit si (kdyby ho tam nechali), myslet se stresem zase na to, že za chvíli začne bolest a že mi na ni možná nedají nic, že mi s ní nepomůžou, že na to budu sama, i když budu uprostřed nemocnice, ještě se s nimi budu muset dohadovat ve chvíli, kdy jsem v tenzi a bolesti a nemůžu se soustředit na hovor, to bylo nad moje síly.
Takže klíčové bylo, že jsem byla u těch kamarádů.
„Takže klíčové bylo, že jsem byla u těch kamarádů.“
No, jak se vezme.
Kdybys tam přijela záchranku, tak by si tě tam museli nechat.
Což by bylo jenom dobře,.
I když chápu, že v klidu u přátel se cítíš psychicky líp.
Tojo.
Kdybych tam jela sama nebo se tam nechala ke všemu odvézt, tak by to byl velkej stres totiž i pro mámu. Nevěděla by, co se mnou je, co se děje, ona už takhle je z toho dost přešlá. Stačí, když vidí, že nejím moc maso, a už má starosti. (A mě potom leda zase navíc otráví a zatíží, když ona to řekne.) Nebo že je mi nevolno. Z toho měla vítr.
Takhle o tom neví.
Řeknu jí to až zpětně.
Milá trpící Liško,
někdo vám v minulých příspěvcích psal, že sám sebe nedovede ani školený psychoterapeut rozebrat. A je to pravda.
Boj o nezávislost, samostatnost, spojený s velkým respektem k lékařům a obavou, až strachem z personálu – to vám teď fakt nepomáhá.
1. – léčí Vás na Bulovce, takže vždy jet tam.
2. nenechat se vozit kamarády, ale zavolat si sanitku. Tím vám musí zajistit i případný odvoz.
3. – nenechat se propustit z nemocnice, když jste v takovémto stavu, třebas si lehnout na chodbu na zem a odmítnout odejít. Nemůžete (to není lež); jste doma sama (to skoro není taky lež – nevím, jak to máte s matkou nastavené, jestli odmítáte její péči, či zda se ona o vás nestará); máte příšerné bolestí a jde z vás jen krevní sraženina (pravda).
4. – pokud by se vás chtěli přesto zbavit, chtít mluvit s primářem či ředitelem, pohrozit, že si vše fotíte a že to dáte do novin, prostě je milion možností, jak je postrašit.
Mám také dospělou dceru a nebydlíme spolu, ale kdyby takto stonala, vařila bych jí denně vločkovou polévku s mrkví (propasírovat, je z toho taková kaše bez slupek a všeho, co dráždí střevo), osolit a jíst vlahé, po lžících, ne naráz. Druhý den zase víc rozvařenou rýži, třebas s cukrem a kompotovou šťávou. Do těchto základů se dá vmíchat i rozmixované králičí či kuřecí maso (trošku), propasirované vejce, časem i lžička másla. + opatrně doplňky stravy (vitaminy atd.) Suchary, starší pečivo, namáčet do čase (žádné exotické příchutě, klasický černý).
Pochopitelně, teď jsou to rady na nic, ale pokud po kolonoskopii a CT bude nález dobrý, měl by se někdo kolem vás zapojit a zpočátku vám takto pomoci – abyste neměla pocit hladu a střeva nemusela trávit velký, či těžko stravitelný objem potravy. Někdo může říci – blé, to bych nepozřela, ale on Nutridrink není taky žádná pochoutka.
Vím, že máte rozjetých plno projektů, ale tělo teď říká ne a není žádná prohra něco odložit a něco ukončit.
Myslím na Vás a držím palce.
Alena
P.S: Mám od Vás obrázek vázy s lučními kytkami, dělá mi denně radost!
Aleno, mávám!
jó, je to pravda. Máma mi vařila minulý týden dvakrát hovězí vývar. Po návratu z nemocnice ve středu bramborovou kaši a kousek dietního kuřecího plátku. Jinak spíš trpí tím, že nechci, aby mi vařila, a tím, že jsem prohlásila, že po teplých oběděch je mi špatně, že pokud vůbec, tak teplé si dám k večeři.
Takže to nejsou rady nanic, ohledně té diety. O to se starám.
Tady jsem u kamarádů měla dnes taky vlažný hovězí vývar, s nudlemi (ty můžu). Vločky nemůžu. Zeleninu radši taky ne. A zapila jsem to kompotovou šťávou z broskví. A pak jsem čekala a další kousek jídla si dám asi teď, tu kompotovanou broskev. Jako prevenci toho, aby v těch střevech něco dlouho leželo a pomalu se hýbalo… Večer budu mít vajíčko a něco. Doma jsem jedla hlavně rohlík s žervé nebo rohlík s máslem a medem. To mi obojí chutná a nevadí mi to jíst každý den dokola. Ale nejde to jako jediná výživa.
Zítra si pořídím nutridrinky. Ona je to dobrá pojistka – protože když mě nerv bolí, tak v tu dobu teda nejím, to nejde. A zároveň není bezpečné nedostatečně jíst a tím se oslabovat. Takže je dobré mít jako jistotu nutridrink. Ten snáším dobře (hlavně ten tzv. „kompakt“ je menší lahvička, takže to ani nestihne být hnusný a už je to vypitý:-))
Před odjezdem jsem si koupila mleté hovězí, že si udělám karbanátky, po návratu (protože do batohu s sebou už se mi nevešlo). Tak si je udělám a budu je jíst studené (horké mi moc rozbouřuje útroby). Náhodou mám studené karbanátky dost ráda. A matka bude spokojená, že mám maso. A já budu spokojená, že je to měkké a snad to bude střevy projíždět lép než nějaký kus masa.
Taky přesnídávku jsem měla a banán a můžu oloupané jablko.
Je pravda, že tu mrkev, uvařenou, asi taky. Asi jedinou ze zeleniny.
Blbý bylo, když mi bylo slabo – protože jsem měla anémii a nevěděla to – že jsem někdy neměla sílu si koupit k jídlu, co jsem potřebovala, jít nakoupit. A nákup jsem brala jen tak poloviční, abych se s tím netahala.
Na druhou stranu bydlet ne sám je dobrý, protože vždycky doma nějaké jídlo je, nějaké zásoby a tak. A je tam člověk, kteý umyje nádobí, když já na to nemám. Myla jsem jen občas.
To je obvyklé nedorozumění. Ovesné vločky jsou pochopitelně spíš projímavé a dráždí střevo. Ale když se uvaří (míchat, nepřipálit) a přecedí přes síto (v něm zůstanou slupky), získáme hmotu, velice vhodnou pro nedráždivou dietu. Dobré je vařit je s mrkví a tu pak do krému propasírovat a přimíchat. Osolit a jít po lžících.
Já navařím rýže či vloček dost, dám to do misky a přes den ujídám občas jednu lžíci. Tím nemám celý den hlad a střevo v klidu dokáže potravu střebat.
A pít, do vody dát špetičku soli, cukru a lžičku šťávy z grepu.
Alena
Liško, myslím na tebe.
Liško, hodně souhlasím s paní Alenou co píše v bodech.
jinak tvoje plánování osobních věcí na léto je sice hezké, pozitivní, ale být tebou přehodnotím a zaměřím velkou snahu na to, abys byla opravdu v pořádku.
vybojovat si co nejdříve enteroklýzu – tedy Ct střev, od toho se odvíjí koloskopie v celkové anastezii s endoskopickým ošetřením střev, ev. dle výsledků je ve hře chirurgický zákrok.
hned v dalším kroku vybojovat si MR páteře a dle výsledku je taky zde otevřený neurochirurgický zákrok nebo jiná konzervativní léčba.
být tebou tohle bych si dala za ukol – dát se tenhle rok do pořádku.
sama určitě vidíš, že v tomhle nestabilním stavu nikam daleko (za hranice) jet nemůžeš, protože je to velmi riskantní.
opravdu otravovat doktory, telefonicky, osobně – chodit na ambulance, stěžovat si na obtíže a chtít po nich, aby ti zařídili, poskytli adekvátní vyšetření, léčbu apd.
bojovat za sebe jak nejvíc to jde.
nenechat se uchlácholit, chtít pevné informace, pevné jasné termíny vyšetření apd.
nebát si říct o sanitky na vyšetření a z vyšetření.
upřímně tahle proběhlá koloskopie s následnou nutnou transfúzí byl jen servis – udržba tvého akutního stavu, to samé se týkalo podání neuroinfúzí – mixů na akutní bolest, ale příčinu to neřeší, musí se jít dál a pořádně vše vyšetřit a adekvátně zaléčit a léčit.
jsi beran, bojuj, umíš to, zvládneš to.
umělas bojovat v práci, ted bojuješ jen na jiným poli.
Držím pěstičky.
Liško, Liško, kde jsi? Věřím, že tam, kde si tě pořádně vezmou na paškál a pořádně v tobě uklidí. Tělo i duch tvůj ať vzkvétá a brzy jsi zase ve své staré formě. Jaro se blíží…. slunce dodá energii, bude líp!!
Aleno,
aha, přecezené! Díky. Nejsem si jistá, jestli to budu schopná pozřít. V nejhorším zůstanu u těstovin.
Barčo,
je to tak, to je hlavní úkol, s bolestmi určitě do Belgie jet nechci. To bych nejela. Děkuju. Zkusím to odhodlaně!!
krizo,
díky,
ostatním všem přítomným též!
zuzi,
musím vyčkat, snad fyzioterapie příští měsíc už přinese výsledky. Zatím se po ní vždycky dočasně bolest zhorší, protože se to nějak rovná, vyrovnává, někdy to jde i do pravé paže – jako protipólu levé nohy a bedra.
Jupí, Líša je zpátky. Blog ožil. Že píšeš a kreslíš je hodně nadějné, že ještě i v tom polozdravém-polonemocném stavu máš na to koule a dokážeš nám vše i se svým pověstným liščím humorem sdělit. To je myslím obdivuhodné. A teď jak radí Barča, ta ví o čem píše. Léčit se, léčit se, léčit se (Nebo to byl Lenin??). Neprosit, ale bombardovat. Zkusíš jednou, vyladíš, a pak spustit kobercovej nálet. Ty na to máš. zuzi
:-) Léčit se, léčit se, léčit se!
No, a tak já jen hlásím, že to tu pořád tiše (ne)pravidelně čtu, al enevím, co napsat, co ještě nenapsalki jiní.
A přiznám se, že mě to čtené od tebe děsí. Zešílela bych na tvém místě ani ne tak samotnou bolestí, jako nedostatkem informací. Nekomunikací s doktory. Nejistotou.
Všechno by se líp snášelo a k nějakému cíli hledělo a vůbec se léčilo, kdyby člověk věděl, měl oporu v informacích, v lidském slovu, co s ním je a jak to zapadá do souvislostí….
Copak tohle se na medicíně neučí???