Přece jen jsem motorkový obal notesu přestříkala. Pak se mi na něj – nedoschlý – přilepil papír a část postřiku se odloupla, zrovna v místě motorky. I nalepila jsem na odloupnuté fleky jiné fleky – z časopisu vytrhnuté kousky pánské kostkované košile, jak letí vesmírem:
Tu košili měl na sobě herec Jan Čenský. A dneska se mi zdálo o Ondřeji Vetchém – že u mě zůstala jeho peněženka s fotkami, stíracími losy a tak. I můj obrázek tam měl. A pořád mi volala jistá otravná paní Gorlitzová. Kvůli nějakému mému průšvihu. Asi jsem něco nedodělala nebo neodevzdala včas ty losy.
.
No, možná ten obal ještě jednou přestříkám.
.
Hm.
Včera jsem byla unavená, dneska nevím, čeho bych se chytla.
Mně se nejvíc líbí ty kostkovaný košile.
ten obrázek s košilou je filosofický :-)
Joo? Já pořád váhám, jestli je to hotovo, anebo to chce ještě přestříknout. To by se ale ztratily košile v nebi víc. Takhle je vidět, jak poletujou.
Svatební košile?
Rozhodně nesvatební košile?
Kam letí?
Víří ve větru.
Jednou mi z balkónu ulítla tátova kostkovaná flanelka, hnědá, ale ta už patřila mně, nosila jsem ji na výpravy. Uvízla někde na stříšce a byla pryč.
Vůbec kostkovaný košile jsou pro mě symbol tátovství.
A rafinovaně moderně kostkovaný košile mám na chlapech ráda, se zajímavou barevností.
Trochu mě irituje ta rozedranost – že ta košile je rozervaná na kousky. Evokuje mi něco roztrhanýho, raněnýho, co nedrží pohromadě a už se nikdy nesloží.
Jako by ten obrázek říkal: Sbohem, košile.
Ale zase to hezky plachtí :)
5. Soustava souřadnic roztrhaná a hozená do prázdna
6 ratko
To zní děsivě :-)))
Jako: Nic neplatí, tři rozměry neplatí, žádné pevné fyzikální zákony neplatí.
7. to mne napadlo jako první… pryč se systémem souřadnic. rozškubán letí prostorem. tak. možná platí fyzikální zákony… v prostoru. mimo prostor ne.
Liško, ten obrázek s lavičkou a stolečkem a tím kouskem zahrady mne nadchnul tak moc, že si to doufám nějak tak na zahradě zrealizuji. je to úchvatné, nevím proč jsem se do toho obrázku zamilovala. Nemám na zahradě žádný takový milý kout, asi dozrál čas něco konečně vybudovat! DÍKY.
zuzi,
joo, mně se taky takové anglické kouty líbí. Větřík vane, člověk si sedí a čte…
Liška v barevném prostředí je kouzelná!
A košile? Moc se mi líbí. Je to takový nebesky chlapský vzor. A že je rozervaná, to by mi nevadilo …… co takhle třeba vášní? :-) Nebo jak tě přenášel skrz trní, tak se rozedrala …… nebo už byla tak oblíbená a domácky opraná, že se sama rozpadla ………. Líbí s emi moc.
Když jsem ještě měla touhu po rodině, tak jsem měla v hlavě veršík z písničky …“ od řeky se táta vrací, snad budeš jednou taky takový …..“ a obraz muže jdoucího z práce od řeky nahoru do svahu k chalupě – v kostkované flanelové košili – tohoto vzoru! – a zubí se na mě, na nás. Tu představu si nechám do příštího života, moc se mi líbí. Proto i tak košile. :-)
A ještě jsem zapomněla na čyřlístek coby UFO – úchvatné!!! :-)
Lenko 11,
to mě potěšilo -úplně rozvášňující obrazy píšeš.
Čtyřlístek ufo byl nakreslen a pak jsem „náhodou“ narazila na zelený čtyřlístek v časopise.