NO KAM?
Pokud jsi se mnou někdy byla. Já bych řekla, že byla, nejvíc v době mezi 26 a 38 lety (na snímku výše je mi 37). Teď už jsem zase spíš chlap. Trochu pupkáč. Bachraté tvary v gatích. Bez sukně a bez podpatků. Sukně jsou mi malý a podpatky rozbitý. S nikým nechodím a do ničeho se neženu. Neženu. Nežensky se neženu do náruče chlapa. V kamarádství je bezpečí. Prostě pupkáč.
V neděli jsem přišla na Řipskou pouť – ne že by mě zajímala, ale byla to příležitost, jak se sejít s milými příbuznými – a co myslíte, že mě na pouti zaujalo jako jediný? Pivo! Pivo a flinta. Vystřílela jsem tři růže, dala si dvakrát Svijany, vyčůrala jsem se za boudou v poli a bylo. Prostě pupkáč s kelímkem od piva.
Jsou to dva roky, co jsem se rozešla s Akčním Hrdinou. V dobrém. Důležité pro mě bylo, že jsem mu dokázala co nejvíc přímo říct svoje stanovisko. Dokázala jsem se postavit za svoji sebeúctu. Kdybych v tu chvíli pokračovala dál, jak by bylo milejší jemu, byla bych za hranicí svojí sebeúcty a to nejde. A v té době, krátce předtím, jsem dokázala totéž v práci vůči projektu XY – ozvala jsem se ve chvíli, kdy neozvat se bych cítila za hranicí svojí sebeúcty. Takže přece jen nějaký pocit vlastní hodnoty mám. Uff. A kam se mi teda od té doby poděl?
Tehdy tyhle dva kroky byly ohromně důležitý a měla jsem ze sebe radost, že jsem je dokázala udělat. A proč jsem se potom zastavila a sedla si k pivu a zůstala u něj sedět? Proč jsem radostně nekráčela dál, s hlavou vztyčenou a s pocitem ženské sebeúcty? S ženskostí souvisel ten rozchod s Akčním Hrdinou; rozchod s projektem XY s ženskostí nic společného neměl. Ale s místem v teamu, vztahovými nejistotami, přijetím a nečekanými ranami. Byly to velký ztráty. Tátova mrtvice byla ztráta první, pro můj svět globální a drtivá, rozvod byly stovky ztrát včetně ztráty iluzí a identity, pak jsem se zvedla a zkoušela se rozhlídnout a bylo to fajn a šla jsem svými cestami, ale pořád se trochu bála, jestli můžu. Dokázala jsem pak udělat ty dva kroky, postavit se za sebe v milostném vztahu i v práci. A co z toho bylo – ztráty. Ztráty starého, aby mohlo přijít nové. Dokončování – tak jsem to tehdy hrdě nazývala. Jenže s předpokladem, že po konci něco začne. Začnu. Nové oživení. A kde je? Je tu prostě jen vykydlej pupkáč.
Pupkáč nemá moc velkou sebehodnotu. Pupkáč, co se těší na svoje pivo. A jídlo. Protože ho už baví jenom bejt s lidma. A s pivem je to bytí s lidma zpočátku snazší. A bytí sám se sebou je taky dobrý a s pivem klidnější. Pivo ve výsledku neoživuje. Mě oživuje bytí s lidma. A ne u piva. Mě oživuje to, co jsem si nakonec vybrala jako povolání a do čeho investuju. Pokaždé přitom žiju! Jdu za tím. Dělám kroky. Dělám opatrný kroky i přes ztráty utrpěné v zaměstnání. Možná moc opatrný. Dělám kroky i přesto, že nemůžou být rychlý a že to nenese jiný zisky než uspokojení z vlastní činnosti. Z vlastního života. S lidma. A to je nejvíc.
Akorát ta ženskost je neuspokojená. Ta usnula u piva s hlavou na stole. Šťouchněte do ní někdo, ať se sebere, oblíkne a vyrazí do společnosti. Bez piva prosimvás, bez piva. Jenže to by se na seznámení s mužem musela těšit a ne mít na pozadí strach z dalších ztrát. Na ten pivo trochu pomáhá. Utlumí ho a dál už nejde. Bohužel. Jaktože dřív se víc těšila? S takovou to jde. Pupkáč ale nejde. Ten nikam nejde. Tomu se oči neblýskají, do ženskosti má daleko a o motivaci k rozpohybování nezavadí.
Do piva nebrečím, chodím čistě oděná a nalíčená, takže ženskost ještě na seznam ztrát nepřipisuji. Ještě se zmátoří. Já na to přijdu! Ale čas běží.
Smekám.
A budu přemýšlet.
Cetla jsem tuto vetu:
Dělám kroky i přesto, že nemůžou být rychlý a že to nenese jiný zisky než uspokojení z vlastní činnosti. Z vlastního života. S lidma. A to je nejvíc.
jinak a to takhle:
Dělám kroky i přesto, že nemůžou být rychlý a že to nese jiný zisky než uspokojení z vlastní činnosti. Z vlastního života. S lidma. A to je nejvíc.
A pokyvovala hlavou nez jsem zjistila ze je to naopak :-)))
a slusi to to furt. ser na speky.
3. Ono to není o špekách.
Tu a tam jsem před časem měla podobný pocity.
Pak jsem dospěla k tomu, že za to může moje snaha o „dokonalost“.
Být dobrá. Schopná. Silná, Umět. poradit si. Nebýt za onuci. Ovládat svůj život…
Budu ho ovládat víc, když ovládnu spoustu věcí tím, že je prostě nedopustím?
Budu se tak cítit líp?
Pokračování za další chvíli.
Ahoj Liško, umíš to napsat. Souzním s tebou. Koukám, že jsem si ty kapitoly z tvého života prožila taky, jenže v jiným pořadí. Ale trpkost a rozčarování a někdy i pocit „nespravedlnosti světa“ tu je pořád. Rozchod s tím mým „akčním hrdinou“ po mnoha letech „soužití“ jsem taky prodělala, jak jsi mi v tom blízká.., a ztráty, které tu jsou, převážily radosti nové. Udělala jsi dobře, byl to život v provizoriu a iluzivním ¨“teplíčku“, soudím tak podle sebe, ale k ničemu novému to nevedlo… Čtu poprvé nějakou tu motivační knihu… ta moje se jmenuje Psychická a fyzická odolnost, je to pro „vojáky“:). Jsem na začátku a opisuju si heslo: Mít odvahu: „odvahu lze popsat jako: …důvěru potřebnou pro život, s výhledem do budoucna, pro práci, budování, zvládnutí odpovědnosti a vytváření vztahů. Neboť, i když jsme opatrní, o tom, co bude, nic nevíme. Žít znamená vydávat se do neznámých dálek, které leží před námi. jsou jako chaos na ulici, do něhož se musíme odvážit.“
Tak do toho, zjemni se, jak asi bys ráda, a ono se uvidí. Vždyť jsi na dobré cestě, jak sama tušíš…
1,2
ježkovy zraky, proč?
Mně přijde, že spíš melu furt svoje dokola a kde nic tu nic.
3
Na špeky srát i můžu, ale jsem v poslední době znova v oblouzení – asi ta „krize stř.věku“ – že život je něco jinýho, než jsem si představovala kdysi. Že zároveň lecos trvá hodně dlouho, něco se děje, ale přitom hodně času uběhne a já někdy neumím odpovědět na otázku, jestli jsem ho promrhala (čas, život), nebo ne. Podivuju se, že na to neumím odpovědět.
5
jo, odvaha k životu je potřeba pořád. A kde ji má člověk 24 hodin denně brát, jak si má udržet pořád vysokou hladinu odvahy? Já myslím, že nejde nepolevit, že nejde nemít slabší, utlumenější, vstřebávací, stabilizující období. A pak zas to rozfrčet víc. Jen to moje stabilizující období trvá nějak dlouho.
4
nebýt za vonuci, jojo.
6. promrhaný čas. A myslíš, že se na takovou otázku dá odpovědět? A je vůbec k něčemu, si ji klást?
A jinak, jsem sice krátkodobý pozorovatel, ale jsem muž, takže ti můžu říct, že to s tvou ženskostí není špatné ani s kelímkem :-)
čas není promrhaný nikdy… naopak. i když je pravda že některé věci se nedají nikdy vrátit zpět neb dohnat. co nebylo v určitý Moment na určitém místě tak nebude… a naopak to co bylo v určitý Moment na určitém místě je pryč :-) dívat se z pohledu celého života… pro co jsem se rozhodla v životě. toto má člověk velmi brzy ujasněné,nějaká onuce a tkatam nepatří protože to je jen zdání… bud onucí jako stará a bezmocná? budu onucí když bud potřebovat pomoc a budu čekat kdo mi podá vodu nebo nabídne kus teplého slova? nebudu a budu zaroveň. něčím se člověk stává vymezením role. že se s tou rolí propojí jakoby ta role byla on
je al epravda ze nekdy se kocham v urcite roli… ze mi dela v Dany Moment dobre. ze treba role onuce me zklidnuje protoze si mohu rict: oooo jaka jsem onuce, jaky jsem chudak… a zklidnim se tim proteoze je pojmenovan Problem, nalezen ackoliv ve skutecnosti zadny neni ale ja ho v ten Moment potrebuji pojmenovat a tak se stanu onuci a zklidnim se tim.
Je rozdil mezi zenskou roli, teda brat na sebe roli zeny a byt zenou. Jsou to dve ruzne veci byt tim co jsem a vyjadrenim toho co jsem pomoci ruznych vnejsich znaku. A naopak vnejsi znaky mi nepomohou byt tim co jsem uvnitr…Kdo mi rekne kdo jsem? hmmm. Ja si to reknu? ale odkud to mohu vedet kdo jsem? … nevim. domnivam se ze to neni vubec dulezite… ze je to üplne jedno. Tak jako Strom nemusi vedet jestli je dub, buk nebo javor tak i clovek nemusi vedet kdo je…a jaky je. Teprve vymezovanim se vuci rolim a cim by chtel byt spusti kolotoc vnitrnich konfliktu nebo dokonce nechuti… Dokonce si myslim ze i zvirata to maji tak nejak. chteji byt nekde a nekym, ale nakonec se smiri s mistem ktere Jim zbude. spokojene. Podvedomi je nuti zkouset to porad dokola byt na domnele lepsim, lepsi jidlo, lepsi bydlo… ale nakonec se stejne smiri s mistem ktere je Jim prideleno. ktere Jim zbude.
Ratko, a to je právě to: Kdy se člověk snaží vecpat někam, kým není, a kdy naopak skutečně cítí, že není tam, kde by mělbýt, aby byl „v sobě…
Ano, o těch vnějších znacích to není a myslím, že ani ten Liščin článek o nich není, i když jako demonstrativní je použila. (Ale třeba i právě jako nepodstatné – že třeba malování se samo o sobě k tomu pocitu ženskosti nepomáhá.)
Myslím, že je spousta ženských, co na svůj pocit ženskosti dávno rezignovaly a jsou docela spokojené.
A naopak.
Smazala jsem jeden dlouhý nedopsaný komentář.
Je mi divný, že jsem v takovém sice pohodovém stavu (co by někdo jinej za to dal),
ale přitom nějak nenaplňujícím asi. Úplně mi to jasný není. Protože když si představím nějaké činnosti, které bych mohla vyvíjet, aby „se něco dělo a měla bych z toho radost,“ tak se mi do nich nechce.
Už se mi nechce dělat zbytečnosti. Pomíjivosti. Aha.
To je zajímavý. Už se mi nechce dělat tisíc věcí, co mě baví.
Chce se mi jen být s lidma nebo co (včetně internetovýách :-). Investovat jen do toho. Je to možný, že je to takhle?
Je.
Třeba je to jen přechodnej stav, potřeba přepnout a odpočnout si, a třeba je to fakt změna a další stupeň bude nalezení naplňování v bytí s lidma místo v činnosti jen pro sebe.
Kdoví. A třeba je to úplně jinak.
Taky zábavný, čekat, co z toho vyleze.
13. je… jednoznacne ano. rysuje se dulezitost vztahu
tedy naplnovani se davanim. a to je vztah k druhym
Tak to by šlóó.
fousku 8
Díkec!
Klást si otázku, jestli můj čas byl promrhán, lépe řečeno jestli já jsem si ho promrhala – mně připadalo, že je dobrý si ji klást, pokud to pak vede k aktivizaci a změně k lepšímu, ke spokojenosti.
… asi jsou v životě určitá období, která se musej vydržet, něco z nich vytřískat pro sebe – a někdy je to období činorodé a jindy klidové a z obou může něco být a není to(nad) promrháno.
Jenže mi to jako děcku nikdo neřek, že to takhle chodí. Pohádky vždycky končily po velký akci – zabití draka a tak – a dál nic konkrétního nepravily. Žili spokojeně až do smrti. Ale JAK to udělali, to už neříkaj :)
18. buhvi co je to zit spokojene :-)
19 ratko
snad to ví :-)
5 zuzi
přesně tak, zjemnit se chci!
Dneska jsem pocítila v jeden moment záchvěv zjemnění. Ve vztahu ke spolucestujícím :-) Zní to legračně, ale všimla jsem si, že v duchu mi nenaskočila nějaká obhroublost jako „fuj, to je teda protivnej chlap“, ale něco něžnějšího.
Néé,
řekla jsem si, že zítra si vezmu sukni. Jdu do divadla, civilního.
Že bych šla za ženu.
A ani jedna sukně mi není! (Kostkovanou nepočítám, tu do divadla nechci.) Zkusila jsem jen tři největší a mám je narvané nad pasem! Tím pádem délka výrazně kratší. Jen jedna z nich je jakžtakž použitelná, ale záleží, co přes ni překlopím. Ou nou, to se ještě nestalo. A já si loni koupila hned několik sukní a ještě je ani neoblíkla. Snad mi bude jedna nebo obě dvě lněné, jenže až na teplejší období, ne na duben. Né.
Ani bavlněný mi nejsou. Ani hedvábný. Ani jarní. Ani letní. Nic. Takže šaty tak nic.
Konec ženských a společenských úborů.
Musím podumat, co s tím.
…
…
…
Nic mě nenapadá.
Jídla se hned tak nevzdám a posedávání taky ne.
… už vím! Mohla bych začít snídat.
Nebo kouřit.
Třeba by to pomohlo.
Přece nebudu cvičit, to jsem blázen…
6) Já to mám taky tak. Období útlumu, vstřebávání, ne-vydávání a pak to roztočím, dávám, píšu, pracuju, potřebuju lidi. Tak to třeba v rámci harmonie bude potom o dost delší období, to pozitivně manický myslím. Teda snad to potom nepřetočíš až do maniakálního, tak to zas moc dlouho neprotahuj:) Jinak když rekapituluji svoje minulá „stagnující“ období, tak v nich nacházím podivuhodné množství činností a myšlenek v příkrém rozporu s pocitem, že se nic neděje a vytuhávám. Obsahují často klíčové myšlenky a zrody něčeho. Aspoň to – zasázet si pozitivní myšlenkový embrya. A ta odvaha je u mě spíš hrozná a mravenčí práce překonat vlastní pohodlnost a omluvenky. Být sám sobě esesákem a strkat se neúnavně každý den kousek po kousku za komfortní zónu, to by mohlo ostatně zabrat i na pupkáče, ne?
Mno, a dost. Právoplatně můžu prohlásit, že Liška žádnej pupkáč není. To, že kolem čtyřicítky se holt už některý věci do šatníku ne a ne vrátit, přestože dřív se to vedlo, a že celkově je ženská najednou jakási „pořádnější“, což obnáší i pořádnější míry v pase, je podle mě normální a ničeho jiného nenormálně nadměrečeného jsem na Lišce nevšimla. Pupkatou ženskou si představuju jinak, těch chodí po ulicích dost. S pupkem vyvaleným a ochablým, že vypadaj jak ve třetím až šestým měsíci těhotenství. Ale do toho má Liška tedy skutečně tak tři až šest měsíců daleko. :-)
U nás v domě bydlí jedna žena. Pokud nemá 120, tak 130kg určitě. Poslední dobou asi zhubla n 110. Všichni její tři partneři byli a jsou velmi hezcí a štíhlí. S každým má jedno dítě. Posledního šikovného pracanta vyměnila za ještě mladšího a hezčího a po čtyřicítce si pořídila ještě mimino. Je velmi hrubá. Znám jinou superjemnou krásnou štíhlou milou holčinu, která o muže ani nezavadí. Jsou věci mezi nebem a zemí, které jsou mi záhadou a ženské časopisy si mohou psát, co chtějí. Všechno je jinak.
A to, jak to v sobě nastavit energeticky, myšlenkově apod., abychom byli(y) tím a s tím, kým chceme být, toť pro někoho přirozenost, pro jiného mravenčí práce.
Ono by bylo prima se třeba v první fázi přestat vymezovat a kategorizovat. Prostě být přizpůsobivou vodou, která hladí, obklopuje, omývá, plyne, zdánlivě ustopí ……….. ale něžně a klidně si dosáhuje svého.
Mně současný vztah hodně učí. Právě tohle. Neprosazovat se příliš jako rovnej chlap (dřívější postoje okoukané z Foglara a indiánek), ale dosahovat téhož lépe a radostněji něhou, jemnou odpovědí na zvýšený hlas, vyslovováním přání (já si nikdy nic nepřála a co jsem chtěla, to jsem si zařídila sama), aby ten druhý měl radost, že mi je plní, že mi pomáhá, a tím si naplňuje svou důležitost. Je to taková trochu legrační a dosud mnou odmítaná – hra, ale shledávám, že je oboustranně příjemná, tak proč ne. A hra se postupně stává přírozeností. Nevím, kam mě to dovede, zatím jsou výsledky víc než uspokojivé. A ten druhý – velmi štíhlý – si ani nevšimne, když mám tuhle či onde mnohem víc, než by se slušelo.
25. jsou veci ktere urcite Liska vi :-) je inteligentni, hezka, akorat (zadny pupkac) neni hruba a je velmi velmi zenska… To co pise je s nadsazkou, jakozehumorna vlozka. Ze v te nadsazcehleda ceho se chyten protoze je jasne ze vzhled je az podruzny… ale predsudky a vzorce ktere mame zazrane vylezaji na povrch a otravuji.
lenko, zaujala me ta veta nebo nazna kdy se tesime z naplnovani prani pro toho druheho… mit prani a nechat toho druheho at se plnenim techto prani naplnuje… dokoncuje. At citi hloubku radosti z davani a naplnovani. ano. o Tom to je. U muzu i u zen, i u deti ktere touzi byt od rodicu prijaty (ze Jim staci a rodice jsou nimi naplneni). I vseho kolem, takhle funguje davani… dam abych sebe doplnila. Tot jsme si vsimla v poslendi dobe.
verim, ze vnejsi zivot je neco jako pomalovane platno malire, nektera kresba se povede lepe a nektera hure… maluje se mene a vic se diva nebo se maluje vice a meine diva (neurcitost ve vsem kolem nas) a pak je vnitrni zivot… ktery neni vyjadren nybrz je Zivotem samotnym. naplnenost Zivotem. A jak se naplnit, ze… tot je otazka otazek. Jak pisu nahore domnivam se ze je to davanim, odevzdavanim se… a cemu se odevzdam tim se naplnim. (myslim to obecne ale bylo mi blbe psat my)
23 psice
geniálně řečeno.
Taky mám někdy dojem, že nic nedělám, podívám se víc zblízka a zjistím, že dělám.
24 ru
no není to žádná katastrofa, ale v kontextu mého šatníku to katastrofa je a nikdy dřív jsem svých současných rozměrů nedosáhla ani ve snu.
25 Lenko
„vyslovováním přání (já si nikdy nic nepřála a co jsem chtěla, to jsem si zařídila sama), aby ten druhý měl radost, že mi je plní, že mi pomáhá, a tím si naplňuje svou důležitost. Je to taková trochu legrační a dosud mnou odmítaná – hra,“
tak to je přesný.
Jen tak dál :) A když máš na sobě své modročerné šaty, to ti splní každý všechno!
Na pivu není nic špatného. Je to nápoj opředený mnoha mýty a pověstmi. Dokonce se vedou učené dišputace, zda člověk vymyslel dřív víno nebo pivo, nicméně oboje se ztrácí v šeru dávné historie:-)
Osobní názor – Liška je pěkné děvče, v tom problém nebude.
V uplynulém měsíci jsem se potkal s třemi ženami (zdravím M., I., J.) jedna je čtyřicátnice, druhým dvěma je shodně 47 a stále ještě jsem plný toho, co v sobě nosí a na mne to vychrlily. Takže bych k Tvým pocitům mohl napsat poměrně silně zaujatý subjektivní koment, neb v něčem jste si velmi podobné, ale dělat to nebudu, k ničemu by to nevedlo a akorát bych se Tě mohl (nechtíc) dotknout. A psaní takových věcí mi fakt nejde, jsem líný psáč:-)
Mimochodem, ty tři zmíněné dámy jsou ty, jejichž kontakty jsem smazal….
ratko,
s nadsázkou to je, ale do oblečení se nevejdu bez nadsázky.
Já na to ale vyzraju – na něco přijdu, jak se rozpohybovat, anebo si koupím jiný hadry, no :)
A co píšeš dál, by ještě stálo za bližší prozkoumání; budu si toho všímat.
Dneska jsem si ráno všímala žen. Jak málo jsou viditelné. Většinou – jako muži – v šedo-černo- tlumených ještě zimních barvách kabátů, v kalhotách stejných barev, sedí a koukají mimo. Jen zřídkavá krásná gesta stojí za to.
32. viditelni by meli byt muzi nikoliv zeny. teda tak je to prirozene…. zena nema nejmensi „logicky“ duvod byt viditelna.
31 Sejro
:-)) ještě že na mě nemáš telefon, už by byl smazanej.
33
neeee?
Ad oblečení – ano, znám, nedá než se s tím smířit. Ale nakonec se s tím smířit dá. :-D
Ale na druhou stranu jsem s překvapením zjistila, kolik chlapů vzrušuje silná (ve smyslu silná, pořádná, fest, udělaná, nikoli tlustá) ženská daleko víc než vychrtlý přichcíplý tintítka.
Ad Lenka a její plnění přání – ač často proti Lence něco namítám (a přiznávám, že asi nejvíc mě do námitek uvrhuje její přesladký styl sdělování), tak v tomhle s ní taky souhlasím. Taky jsem na to začla přicházet až v pozdním věku, ba si i užívat toho „nemusím já sama, můžu mu to nechat mi dát“…
Dlouho jsem si myslela, že se cení právě to, že si to dokážu obstarat sama, než jsem přišla na pravý opak.
33
Ehm, nesmysl.
Záleží na konkrétnm živočišném druhu, jak se to děje, ale každá samička láká. Když ne barvama, tak feromony nebo pohyby, lidská tímhle vším.
37. vsak jo… laka. ovsem to co popisuje Liska mi prijde jako nuceni k vyzve. k lovu. pestre barvy,vyzyvava gesta… je to podle me uplne jinak. jinde a jinym zpusobem. vubec to nesouvis ani s barvou, ani spostavou, ani s gestem ani s nicim co se popisuje od znalcu zen jak to maji delat… muz netouzi ani po barvach ani po gestech a nakonec ani po vyzvach (pokud ho nebavi lov a pk mu nejde o vztah)
klamava iluze…
38
To už to zas moc komplikuješ, zdá se mi.
Nebo spíš přetahuješ do extrému.
34. No vidíš, proto jsem raději nic nenapsal.
A ani mail mazat nebudeš? :-))
40 ne… tak to nemyslim. spise ze jestli ano nebo ne, neni podstatne… i s barvami i bez barev je to furt dobry :-)
36. vzrusovani muzu totiz stejne casem polevi… i feromony te nejkrasnejsi zeny prestanou casem pusobit.
takze ano, urcite feromony pusobi i barvy i gesta… v dusledku jde o to co hledame jako lide. scim se identifikuji jako clovek zda jako samicka samecek, nebo zena a muz. a to nemusi byt pouze telesna sexualita i kdyz ta taky samozrejme. jen chci rict ze je to tak komplexni ze jen s telesnym lakadlem skoncim opet u tela a to je malo. Jak muz tak i zena touzi po necem hlubsim… treba netouzi. ale domnivam se ze ano, ze touzi po naplneni a toto Jim telesna sexualita neda. ta to jen predstira aby se priroda uspokojila
ratko 38, …43
já nemluvila ve 32 o svádění. Já mluvila o ženskosti, které je svádění jen jeden aspekt. O něm nebyla řeč. Jen o tom, jak dnes ráno ženy působily nenápadně, nijak, ani žensky ani jinak, šedě. Jen pár z nich použila naštěstí gesto, které jejich ženskost zviditelnilo. To je celý.
Žádná vyzývavá gesta jsem neviděla ani o nich nepsala. Že je něco nevyzývavé ještě neznamená, že mám na mysli kontrast toho, vyzývavé; nevyzývavé se týká víc věcí než vyzývavé.
A já zas psala o tom, co je vlastní samičkám, že na to lákají. Vyzývavost je záměrná, cílená. Záměrně zvýšené zvýraznění toho, co i jinak je.
Samička voní, má barvu a pohyby odlišné od samečka už samou podstatou odlišné stavby těla, odlišné tvorby hormonů a odlišného metabolismu, a samečci na to budou fungovat, ať o to samička stojí, či nikoli.
Tudíž mi přijdou Ratčiny rozbory zas zbytečně se chytající záminky k extrémnímu zaměření se (či v jednu chvíli teprve jen směřující) na „proškolení“ o povrchnosti těla oproti hloubce duše, no. :-)
44,45 souhlasim s vami. napsala jsem to prilis vyzyvave. neznam miru aby to nebylo uchopeno jako vyzva k opozici. toto nebylo ucelem… nikoliv se extremne zamerit nybrz prijmout pestrou paletu …. a tim i nepestrou.
ze v pestrosti je obsazena i nepestrost. nedoakzu to napsat jinak nez to pisu… uchopeno je to extremni. v extremu je i to poddajne, neextremni. je to smes variant, kdyz vydelim jednu jakoze nezenskou… musim volit tu druhou zenskou. tohle v celistvosti citit, vnimat, vedet….. nevymezovat se, neurcovat je to co se snazim sdelit… vicemene blbe.
ru 45
anó, bez ohledu na to, jestli samička chce a nemluvě o tom, jestli to zvýrazňuje
typicky priklad je prijeti boha a tim i vira v nej, tim ze jsem uverila neni pro mne Problemen se vyjadrit i v katolicke cirkvi. Problem by zacal kdyby mi nekdo tvrdil ze jen takhle a nijak jinak… ale moznost uchopit viru takhle a timto zpusobem je porad jedna z moznosti jak se vnitrne otvirat a naplnovat. takze i hezky se oblect je jednou z moznosti jak vyjadrit svoje zenstvi al enemusi byt… mohou byt uplne jine moznosti, tisice ruznych zpusobu… nektere vubec neznam a nikdy jsem o nich neslysela. i sed muze byt zpusobem vyjadreni zenskosti cokoliv….jde o vnitrni radost, naplneni klidne v sede.
17: záleží, jestli ta otázka o promrhání vznikne interně nebo si ji člověk nechá implantovat z externích zdrojů. V tom druhém případě to může vést k neurotickému naplňování času za každou cenu.
Na druhé straně zas člověk posoudí, čemu se věnovat nadále a na co se příště už vykašlat, podle toho, jak co naplňuje. Ani ne tak čas, jako duši.
50. to je dobry. jo. implantovane nutkani a neurozy :-)
50
Případně to vede k eliminaci oněch externích zdrojů.
50. to je ten nejtezsi bod -.ta eliminace. hlava to treba veme – pochopi, ale nitro porad produkuje tytez emoce a city
Liško,
nečetla jsem celou diskusi, ale pokud postrádáš ženskost, začala bych jednoduše: vyhoď kalhoty. Nos jenom sukně a šaty. To je jedno, že Ti třeba nějaká zrovna úplně nesedí, že se Ti do toho zrovna ráno nechce oblékat, nebo že Ti kalhoty přijdou pohodlnější.
Myslím, že právě na tom oblečení v tomhle směru hodně záleží. Že určuje to, jak se chováme a cítíme, víc, než bychom si mysleli.
Takže dej kalhotám stopku, teď na jaře a v létě se to zrovna hodí:-)
(Jen ještě perličku: nedávno jsem si vzala asi dvakrát kalhoty a minimálně dva lidi mi hlásili, že mne nemohli na ulici poznat, tedy připadalo jim, že jsem to já, akorát že tomu nechtěli věřit kvůli oblečení:-))
53
Proto to občas vede k eliminaci toho externího zdroje.
Eliminací nemyslím to, že si myslím svoje a jeho kecy si nepřipouštím. Eliminací myslím eliminaci.
Vyřadím ho z okruhu lidí ve svém životě. Či alespoň z okruhu lidí mi blízkých.
54
Nesouhlasím.
V některých svých kahotách si připadám daleko ženštěji než třeba v kostýmu.
A navíc pocit ženskosti opravdu není primárně v těch vnějších znacích.
Ta Lenčina rada je daleko lepší.
55. pochopila jsem to tak… je ze uvnitr se to porad hlasi dle stareho. Treba se nebudes s nim vidat ale vyreseno to vnitrne nebude, pord se to bude vracet. Je treba (asi) neco uvnitr promenit. pretavit v neco jineho nebo rozpustit aby to jiz nevystupovalo na povrch.
57
To teda nebude. Když už najdu sílu nějakýho chlapa poslat k ledu, tak už jsem volná od něj i od toho, do čeho se nechávám stáhnout (což je u každýho chlapa trošku jiný).
Takže už to dělám s vědomím, že už jsem jinde a že už mi chybí jen to odstřihnout.
A i když jsem v tomhle svém naváazání mylšenek opravdu mylsela na eliminaci chlapa (-ů), tak stejně mi to funguje i u kamarádek nebo rodiny.
Vím, kdy už jsem jinde.
58. mam totady tak… ze se nedokazu jen tak lehce oprostit nebo uvazovat jinak, veci se mi vraci a opakovane objevuji v hlave. toci se dokola treba jako vycitka. ze jsem neco udelala spatne nebo neudelala etc… I kdyz to musim zaklepat od doby Meho krtu jsemudelal radikalni – kolosalni pokrok ve smeru vnitrniho klidu. Ale musela jsem odejit z prace treba :-) protoze ten vnitrni Konflikt co delam a co delat mam nebyl k vyreseni. tocilo se mi to v hlave. vracelo… vzbudila jsem se s cistou zarive jasnou mysli a najednou si vzpomela n aproblemu a `Zuch – padlo to na me jako kamen.
54 Christabel
a 56
jo, před pár lety jsem nosila mnohem víc sukně než kalhoty a cítila se v nich dobře, jenže to jsem měla pěknější nohy.
A jo, připadá mi, že v sukni se chovám jinak než v kalhotech, to platí.
Jé, na videu je nenažraná liška, co si dělá sendvič. Celá já:
http://www.novinky.cz/koktejl/368243-nenazrana-liska-z-cernobylu-si-poskladala-petipatrovy-sendvic.html
61
Aha, tak to my, co nosíme sukni na doma naostro bez a v sukni jezdíme na kole k rybníku, asi máme jinak. :-D
63 ru
tak asi jo, já se v sukni chovám slušněji – nerozcapím se na sedadle, neopírám se o lampu ani o futro apod.
A zítra si ji určitě nevezmu, protože organizuju v práci polední čarodějně špekáčkový oheň.
… a naostro si ji v létě někdy taky beru. Pokud má bezpečný střih.
Je pro mě ale něco jinýho běhat venku v sukni nebo šatech v létě a chodit v sukni po městě.
Jiný to je. Ale nevím, jestli si připadám víc jako ženská jen proto, že mám sukni.
Spíš v některých šatech nebo sukních si připadám nepatřičně. Omyl na nožičkách.
Obvykle právě tehdy, když jsou to ženský ohozy typu „jsem za dámu“.
No tak to nejsem a vůbec to na mě behavioristicky nefunguje.
A ani behaviorálně. :-D
behavioralne je učelově, ne?
Ta rada má výhodu v tom, že je rychlá a účinná. Nevyžaduje žádnou vnitřní změnu, žádné přemýšlení, prostě se to udělá, snadno, rychle a efektivně:-)
Nohám mohou dost pomoci punčochy, vůbec bych je nezavrhovala.
Naostro… zase vedle. Právě naopak! Vsadila bych na krásné prádlo. To dodá na ženskosti hned 100%:-) Sukně může být klidně všelijaká, ale když je pod ní pěkné prádlo, člověk se cítí úplně jinak.
61
Možná se člověk chová jinak, protože se ostatní chovají jinak k němu:-)
69
Když na mě to asi nefunguje proto, že si připadám žensky furt. I v těch pracovních hadrech. I ve firemním tričku si přijdu žensky a sexy, prostě proto, že i v tom firemním tričku mi kolegové a stálí zákazníci čumí na kozy. Stačí mi se usmát, k pocitu ženskosti.
Jo, když se tvářím vážně, zamyšleně, nebo dokonce zarputile, tak to úplně cítím sama v sobě i odrazem od svého okolí, jaká jsem šeredná našklíbená herdekbaba a půlchlap, žádná ženská šmrncovní.
Což mě naučilo i okamžiky, kdy se pracovně právem rozohním a letí ze mně sarkasticky zžíravý kritický souvětí jedno za druhým, rychle přehodit do vtípku méně jízlivého a začít se smát. Třeba i tomu jak jsem se rozohnila. A ostatní se rozesmějou se mnou a moje ženskost jest zachráněna, nejsem uřvaná herdekbaba, jen temperamentní děva s malejma, ale dobře špičatejma kozama pod firemním tričkem.
Jo, a o kandelábr se klidně opřu i v té sukni. A v delší sukni klidně sedám s nohama na židli a tak.
Krajkový spoďáry nenosím, jsou mi nepohodlný.
A punčochy už vůbec!!
Strašně protivná syntetika, brrr… Jen na pohřeb nebo do Národního.
Proč hned krajky?
Nebo jen trochu:
http://shopiq.cz/kalhotky-sloggi-romance-midi-bile-triumph
http://shopiq.cz/podprsenka-visuelle-w-triumph
http://shopiq.cz/podprsenka-ladyform-soft-w-triumph-781655
To je jen tak ze vzduchu příklad.
A punčochy se dají taky nosit na podvazky;.-) Ne že bych to úplně uměla, ale kdo si na to zvykne, určitě nemá problém s tím, že by se necítil žensky. A o to jde, ne?
Zkrátka, nenamáhala bych se hned na začátku s nějakými vnitřními změnami a zkusila bych to takhle.
Liško, když to nepůjde, vždycky můžeš zkusit i jinou cestu:-)
Hm, včera jsem sem ještě připsala komentář, ale píše mi to, že čeká na schválení…? Tak nevím.
73: tak přitažlivost silonky moc nezvedají, ale zase se na ně dá hrát „natáhni – pusť“. hezky to pleskne :-)
To jsem právě psala v tom zmizelém komentáři. Jsou přece i punčochy na podvazky:-)
Já nevím. Mně furt přijde že to pomáhání si těmahle serepetičkama je prostě falešný a po povrchu, a když to ženská ze sebe sundá, musí být na tom ještě hůř než předtím.
Christabel,
ano, komentář už se objevil – chtěl schválení kvůli odkazům.
Myslela jsem si to.
Ale Liško, klidně to smaž, jestli to vadí, určitě se neurazím:-)
78
Pochopila jsem to tak, že L. se necítí momentálně dobře a hledá, jak by to změnila.
A tohle se mi zdá prostě jako relativně snadné řešení…
Četla jsem třeba kdysi nějaké komentáře od paní, která je zvyklá vždy nosit sukni a punčochy na podvazky. Psala právě, že se u toho cítí krásně žensky, že to oblékání je její ranní rituál. Tak jsem si na to teď vzpomněla.
ad prádlo
Christabel,
prádlo mě ani nenapadlo v souvislosti s ženskostí. Bílé podprsenky nenosím.
Ale některé prádlo je mi taky malé, i o několik čísel, jojo. Odpočívá v pokoji.
Serepetičky mě moc neberou. A sexuální hračky taky ne, asi to souvisí (?).
76 fousku
některý chlapi mají přece rádi silonky. Já je nosím, když je nutno. Nemám je ráda, protože jsou umělý a protože je roztrhu a je po nich. Ty zimní mám radši, jednak se neroztrhnou a jednak mi připadají míň umělý, nevímproč, takový čistší.
… Asi je pro mě jednodušší změna vnitřní nálady,
než si komplikovat život podvazkama a nakupováním prádla, na který nemám peníze.
Zajímavý.
Někoho to potěší, to chápu – právě to, že něco pro sebe udělal-a ženského, opatřila prádlo a hrdě ho nosí.
80 Christabel
jó, to díky.
Já se cítím dobře a spíš se podivuju, že se můžu cítit dobře, když je mi všechno malý a žádní chlapi mě moc neberou. Kam se to podělo.
83.
Já jsem to pochopila tak, že se cítíš dobře, ale zároveň si říkáš, že něco by mělo být jinak a že se cítíš dobře v něčem, co by Ti možná nemělo vyhovovat?
Možná je taky chyba dělit ty změny na vnitřní a vnější, jde to ruku v ruce, změna vnější vede k malému posunu nálady, to se projeví na chování a zase na zpětné reakci od okolí.
Nevím, no, jen úvahy.
jojo, pocit ženství a podvazkové pásy. taky třeba gumové prádýlko, takový ten neoprenek :-) někdo se v tom taky cítí žensky, viděla jsem to na obrázku.
Byla jsem na krásné přednášce o ženství, a tam se mluvilo o tom že žena se může cítit ženou v jakémkoliv věku, mladá stará, svobodná, vdaná i řádová sestra. vůbec to není omezené stavem, věkem a ani oblečením.
84 Christabel
No přesně! Úvahy dobrý!
85 ratko
Tak tak. Tak je ženství bohaté – „mladá, stará, svobodná, vdaná i řádová sestra.“ To se mi líbí.
Najdu si nějakou formu, co mi vyhovuje.
Beztak se beru na prvním místě jako člověk, až pak jako žena.
86. u me se moje zenstvi rozvinulo naplno teprve ve vyšším věku… jakobych si uvědomila svoje ženství…nikoliv ve forme vnějších znaků jako žena, matka, milenka, dcera… spíše ve smyslu přijetí všeho, celého balíku. že se za ženství nestydím. že ho akceptují v celé jeho legračnosti jako důstojné.
Jsem zajedno s Radkou, mladá jsem byla strašná, příliš intelektuání a přísná, být více „ženská“ mě začalo bavit až později, musela jsem se to zprvu tak nějak i učit. A baví mě to čím dál víc, věk v tom nehraje zatím roli. Ale musím říci, že ta sukně v tom u mne hraje také svou podstatnou roli, přestože mám štíhlý nohy a nejraději nosím úzký kalhoty. Sukně je fakt ženštější, mám to tak po svým vyzkoušený. Tahle debata mě baví, díky za ni. :)
tak ani po 88 komentářích furt nevím,co to vlastně to ženství je.
Že bych snad zavzpomínal na mládí:-)
Ženství je asi touha po zájmu a sdílení.
ad 59:
a strach
No a mužství je….tedy….no já nad tím ještě zapřemýšlím ať máte přesnou definici. a nemusíte to odvozovat ze svých protěšků:-)
Jo a dokud Lišce neroste na těch hezkých důlcích na tváři mužný plnovous,tak to s tím ženstvím nebude tak zlé.
90
Strach má každej. :-)
“ Říkají totiž, že sám Spasitel řekl: „Přišel jsem, abych zrušil skutky ženství.“
No a to sem musím vkládat já?
Ratka s Chris zřejmě sledují své ženské diskuse:-)
A mně se líbí chlapi v sukních! :-) (přesněji v kiltu) A vůbec to není ženštější! – naopak! :-)
To já jen aby se nazapomnělo na nadhled, jako nade vším.
Jinak Liško, ať se cítíš jak se cítíš, vyhodnoť si, jestli tě to baví. A když jo, tak si užívej. A když ne, kdykoli to můžeš změnit – lusknutím prstu, přehozením jedné myšlenky, myšlenečky v hlavě. Hlavně žádná tíha a stres. (ti říká ta pravá, že? :-) )
Je to tvůj život, můžeš si hrát, zkoušet, co se ti v životě líbí a co ne. Máš výhodu, že se nemusíš na nikoho ohlížet. Takže budeš-li být chvíli pupkáčem, hraj si na pupkáče. Až budeš chtít být třeba ………. lady vamp, tak budeš. O co jde? Až budeš chtít muže, tak se líbezně usměješ na někoho, kdo se ti líbí a půjde to samo, ne? :-))
kom 94 navazoval na diskusi do kom 88
silonky k ženě patří, stejně jako správná volba dělky sukně, netvrdím že je musí nosit pořád,ale pamatuji, jak jsem kdesi četl od Vašaryové,že na určité společenské akce by žena bez punčoch jíti neměla …… Sám jsem fanda kraťas a nosím je takřka celoročně,ale od jistého věku jsem pochopil,že ty skautské nejsou to pravé a tak jsem je prodloužil a prodloužil …
93. to je nejaka blbost… jezis zadne skutky zenstvi nerusil. Naopak dal zenam dustojnost
Na většinu společenských akcí docela dobře poslouží i široké společenské kalhoty (mám dvoje černé, velmi elegantní střihy) a na těch pár zbylých akcí, kde musí být velká dámská toaleta, mi stačí jedny silonky na deset let. Protože častějc na takový akce nechodím.
Nicméně silonky samozřejmě doma mám, i ty poškozené střádám, protože na filtrování olejů a jiných maziv jsou jak známo nenahraditelné.
98 bylo na 96.
mam doma plnou igelitku punčochcáčů… prodávali se kdysi po deseti korunách. takže je mám v tý igelitce a když si obleču sukni nebo šaty do divadla či na večírek tak je vytahuji jedny po druhé hledám nějaké bez díry nebo se spuštěným okem pouze nahoře aby je nebylo vidět :-) taky mám různé vzorované a puntikované a s kraječkami na stehneh ale ty nenosím… Pamamtuji si že jsem měla punčocháče kde byl velký otvor uprostřed… teda tam. záměrně. velmi rafinované :-)) lepší než jakýkoliv speciální povzbuzující prostředek pro muže…. punčochcáče s otvorem. přičemž mě samozřejmě hned napadají vtipy… na toto téma.
Jooo, ty s otvorem jsem měla taky. :-)))
Ale nikdy bohužel nedošlo na jeho použití. :-(
101. je to dovano… nevim vubec kde jsme k tem puncochacim prisla :-) akorat si pamatuji ze nosit je bylo velmi vesele
Každou hovadinu, která vás napadne snad psát nemusíte (ratko).
103. To máte pravdu, Karle. Nemusím. A ani to nesouvisí s ženskostí.
103, 104
Ona tím ratka podporuje sdílnost a uvolněnost diskuse, připadá mi. A má to opačný efekt na druhou půlku lidí – že to odradí. Takže se to vzájemně vyrovnáná a je to v cajku. :)
Mě odpuzuje vidět nohu v silonové punčoše / punčocháčích / ponožce – prsty u nohou v průsvitném smradlavém silonu. Koneckonců noha, co je v punčoše, má být i v uzavřené botě, takže na veřejnosti by takový pohled vznikat ani neměl. Ale v soukromí. Vždycky přemýšlím, jestli z toho na mě čučí ženství, anebo jestli mi to víc evokuje smrad a chudinku malou nožičku hezkou, uvězněnou v umělotině.
Spíš to druhé. Asi proto mám o hodně radši ty punčochy tlusté zimní neprůsvitné. I naomak jsou mi příjemnější.
Mně nohy nijak zvlášť nesmrděj, a přesto se mi ty tenký silonky celkem eklujou. Umělotina všeobecně. Ovšem když je jaro nebo společenská příležitost, samozřejmě je nosím. Samonosných punčoch se bojím a s podvazkama se nechci obtěžovat. Pořídit si něco hedvábného se obávám, protože se znám a pravděpodobně by byly na jedno použití :( … i když hedvábí je superpevné,třeba jsou odolné (?)
Některým lidem, co se jim nohy potí, bych nosit umělotinu (a zout se) nedoporučovala; to je skutečně zázrak přírody, jaké pachy pak dovedou jejich nohy vyloudit :).
… á, to mi připomíná parfémy. Také spojené s ženou.
105
Smradlavý nohy, přesně!
Zpod ničeho člověk tak podivně nezatuchne jako zpod silonek.
Jasně, každej žvást je dobrej k uvolnění.
Nosim puncochy tak zridka… a jen a pouze na konkretni prilezitost. v lodickach. takze mi nesmrdi… i kdyz treba v nich protancuji dlouho. Nekomu smrdi nohy… z bot treba.
109
To já takjy, ale ten pocit z nich je prostě hroznej. Zvlášť když se hýbu, natož tancuju. A puch pak po svlečení je úplně jinej než u jinýho oblůečení. Takový klouzavolepivo zatuc hloigelitovo… Nevím, jak to popsat.
Prostě urputně nepříjemný.
Jinak než z bavlněných ponožek po celodenní túře v pohorkách. Po těch stačí nohy umýt a je to bglaženej pocit.
Ten silonkovej jak kdyby přetrvával kolik hodin bez ohledu na umytí.
110. po Karlovych komentarich jsem se opravdu hluboce zamyslela proc sem pišu teda takové voloviny… jak mě vůbec napadly. No a napadly mě v souvislosti s nápadem, že si má ženska dát pučocháče a hezké prádýlko a hned se bude cítit lépe :-)) a to se stalo. jak mě to napadlo cítila jsem se lépe, smála jsem se. z toho vznikly ty komentáře.
Rozhodující je pro mě věta Lišky: „mě oživuje bytí s lidma“ a tot ji naprosto věřím. Víc než cokoliv jiného.
112 ratko
a potvrzuju – ve středu v divadle Sklep na jejich besídce, do který dali, co mohli, a ještě chválili publikum, paráda, pak včera na čarodějnice oheň v práci s klientama, který skončil – určitě ne náhodou, když ho pořádám já:-) – intelektuální diskusí šestice vysokoškoláků, kteří jsme všichni děllai nějakou SŠ a pak úplně jiný obor VŠ nebo jiný obor potom … a večer koncert- revival kapely Queen se sousedem někde v krásném obřím parku na nekrásném sídlišti, spokojený dav.
A dneska osamotě úklidově doma a bagrovali na dvorku a bez varování vypli vodu, takže se povrzuje, že bez komunikace lidí je to naprd. Musím pít víno a mám žízeň. Zejtra si budu muset dát na neumytou hlavu čepici, jinak nikam nejdu. A za to může vyhnutí se setkání a nekomunikace :)
Co se týče silonek a vůbec problémů s tím, že se člověk po několika hodinách v obuvi bojí někde zout, mám mnoho let již pro strach uděláno. Ve všech botách, včetně lodiček nosím takové pot pohlcující a bakterie ničící, navíc došlap zněžňující vložky do bot – nyní k dostání v DM, dříve v Rossmanovi. Pokud na ně padnu, koupím několik balíčků a je na rok pokoj. V méně používaných botách vydrží týdny, v trekových botách třeba 100km. – Člověku, který je vynalezl, jsem stejně vděčná jako vývojářům Always. Je to věc, o které se běžně nemluví, ale drží ženskou důstojnost a sebevědomí na slušné úrovni. Řadím tyto vynálezy k pokroku lidstva :-) snad ještě výše než třeba mobilní telefon a možnost si takto povídat přes počítač.
Faktem je, že člověk, který nepoužil ten den deodorant, nevyčistil si zuby nebo zapáchá z jiných důvodů (kuřáci, pijáci), může říkat a dělat cokoli, mít na sobě kdovíco, mít v hlavě Einsteinův mozek, stejně se degradujíe jen na „toho, kdo smrdí“. To ostatní jaksi zaniká.
A proto hygiena a pokud možno i jemná nevtíravá vůně, která je cítit jen na bližší kontakt (!), dělá ženu ………… a kulturního muže, samozřejmě.
Tedy vzhůru za parfémy, toaletními vodami ……. Liško, budeš pokračovat v tomto tématu?
Já jsem tedy pro značku Yves Rocher – hodně přírodní přirozené vůně – a když se chci cítit jako dáma, mám Lanvin – Éclat D´Arpege – důstojnost a čistotu myšlenek i činů evokující ( :-) ), eroticky si nezadá, leda tak v druhém třetím plánu ……. :-) :-) Jo, ve vůních se člověk docela najde. Nedávno jse byla na semináři, kdy jsme si míchali(y) svůj vlastní parfém z mnoha ingrediencí a opravdu každá z nás si namíchala úplně něco jiného a docela jsme se v tom odhalily.
114
A ty vložky dáváš dovnitř mezi silonku a nohu?
115 proč? pot se odpařuje do vložek…. tak jsem to pochopila. Osobně žádné speciální vložky nepoužívám. Chodím ve sportovní obuvi, která je vybavena anatomickou vložkou. Tudíž buď ta nebo vyhodit :-) Nohy mi nesmrdí a nemusím použít žádné prostředky. Stačí umyt a větrat….a žádné plísně. Plísně smrdí nejvíc. Když má někdo plesnívé nohy tak smrdí během několika minut zapocení
Zatimco člověk věkem ztrácí některé dovednosti či schopnosti… některé se naopak prohlubují. Například čich…a nejen schopnost čichat nýbrž i čenichat :-) tedy rozlišovat čichem. rozpoznat různé stavy ale i nemoci nejen u druhých ale i u sebe. naprosto jasně lze rozlišit čichem co jsme jedli a co pili, jak se to strávilo etc, hamonické pachy i rozrušení. Zkušenost. Je to zkušenost získaná léty čichání.
Lenko,
Lanvin – Éclat d´Arpege používá i Barča (krom paní Medřické).
Speciální vložky do bot – díky, to by šlo, chci si koupit tenisky a ty jsou zčásti gumové, takže tam se mi to bude hodit. Jinak mám všechny boty kožené a odsmraďovače ani nepotřebují,spíš ty anatomicky tvarované vložky, kožené, si kupuju. Ale prodraží se. Naštěstí v létě v sandálech používat nejdou :)
Jó, hygiena – neteče voda a kopáči zjistili, že máme ucpanou kanalizaci (i když nikdy to nezlobilo)…
Vývojář Always? Nikdy, zabít! Něco tak škrabavýho, umělýho a necitlivýho, agresivního pro kůži (a to ji nemám citlivou) vůbec nemůžu používat. Jedině jemnější, bavlněnější typy jiných nejmenovaných značek :)
Dobrá, hodíme si extra téma parfémy? Něco zmixuju a napíšu.
118. zajimalo by me, zda pouzivas deodorand (antiperspirant) a jestli ano tak jaky. chystam se na dlouhy tydenní pochod od nas az do Mariazelu s ruksakem na zadech… vonet nemusim. ale smrdet bych taky nechtela.
119 ratko
Používám.
Ale v době, kdy jsem chodila s batohem po horách, jsem je ještě nepoužívala, kdysi. To ještě nebyly tak běžné, před dvaceti lety.
Používám už dlouho deodoranty Nivea. Přešla jsem postupně ze spraye, štiplavého v nose, přes tuhý, patlavý nebo drolivý, až na kuličku s vodičkou. Většinou si kupuju ty Nivea, co jsou bez vůně – možná jsou všechny skoro bez vůně – a co tvrdí, že nedělají fleky na oblečení. Všechny, co to tvrdily, je stejně dělaly (i jiné značky), ale teď mi připadá, že snad konečně tolik nekecaj.
Když občas zkusím jinou značku, radši se rychle vrátím k té Nivee.
Dost mě štve, že za malou flaštičku (a těžkou do batohu, z tlustého skla) chtějí dost peněz a taky to, že kulička je umělá, takže se obal asi nedá hodit mezi tříděné sklo, nevím.
taky používám niveu ve skle s kulickou. a nechce se mi ji brat do batohuu.
Ty vložky do bot jsou jen 1mm tenký, takže se vejdou do jakýchkoli bot a lehce se přileí a odlepí. Uvnitř mají asi nějakou desinfekční látku, která nedovolí právě rozvoji bakterií a plísní. Protože plíseň vzniká právě ze situace, když člověk musí být v uzavřených botách delší dobu (a nemají třeba goretexovou membránu). A mně se po nich i dobře měkce chodí. Když jsem měla sandály z pravé kůže, byla to hrůza, protože vlhká (může být i jen od deště) kůže zapáchá nejvíc. Stačí jen vejít do předsíně, kde jsou vlhké kožené boty a už je mírně nepříjemno.
Jinak se ví, byly na to výzkumy, že když jeden nevoní druhému (rozdílného pohlaví), pak to je známka, že mají k sobě nevhodné geny a že by měli třeba poškozené nebo nemocné děti. Také čl. voní či nevoní z důvodu stravy, jak říkala ratka, či nemoci. Anebo z důvodu čistě osobních a emocionálních. …………….. souhra přírodních a mentálních systémů je naprosto úžasná.
Proto také každému voní na kůži něco jiného a proto je také tolik druhů parfémů, deodorantů, antiperspirantů.
Takže ratko, doporučuji nejdřív vyzkoušet, než si něco vezměš na celý týden. Ovšem pokud používáš na cesty funkční prádlo, tak by problém neměl být velký. Většina kvalitního funkčního prádla obsahuje stříbro a to je desinfikující. Nevím, co bych dělala, kdybych neměla antiperspirant a nějaký zásyp se stříbrem pro pracující v provozech, kde musejí mít zavřenou pevnou pracovní obuv, v době, kdy jsem měla na ruce měsíc a půl sádru. Dlaně se potí, někdy tam i zajde nějaká vlhkost a větrání žádné. Stáhli mi i prsty tak natěsno, že po několika dnech to bylo skoro do živého. Ten zásyp všechno spravil a zajistil mi normální kůži. Tolik zkušenosti, kdyby se někomu hodily.
Lenko,
nonazdar, díky za „případ se sádrou.“
To je pravda, že kožené sandály, namoklé, zrovna nevoní. Mám nějaký spray se stříbrem pro tyto případy. Snad pomáhá, zatím jsem to zkoušela jen asi dvakrát loni.
Jedna známá doporučovala pudr na mimina – že je to to samé jako deodorant. Na léto a tak.
Koupila jsem ho, ale při prvním nanášení se mi místnost bíle zaprášila a opakovat jsem si to netroufla :)
122, díky. to je zajímavé. vůbec se v těchto věcech nevyznám. moc nesmrdím – tedy doufám :-) ani po dlouhém pochodu ne. mám hodně sportovních bot, střídám je a všechny jsou prodyšné. turistické boty taky prodyšné, u těch posledních se mi odlepila celá podešev a od té doby jsou prodyšné na druhou. měla tam být goretexová membrána ale ta se tím odlepením porušila a tak boty větraly všemi směry…
Minulý měsíc jsme si koupila nové, Salomony… už jsem v nich byla několikrát. Půjdu v nich i na tu dlouhou tůru, mají taky Goretexovou membránu ale nejsou celokožené nýbrž látkové. a noha v nich dýchá…. uvidíme. Chci v nich jít i portugalskou cestou do Santiaga de Compostely. Takže jsem zvědavá…. pořád věřím na zdravé větrání. Nedůvěřuji moc dezinfekcím. Spíše otevření se vzduchu, větrat a občas umýt. Pevná obuv v zavřených provozech – to je speciální kapitola. Ony totiž ty boty jsou dost drsné… něco jako vojenské. Tam se chytne plíseň razdva. Ideální je mít dvoje a střídat a větrat
desinfekce u zapařenin je ale nutnost…. tím potvrzuji že když se něco zapaří… musí se tomu pomoci odborně. už to zčervená a pálí…. může se to stát u dlouhé chůze při silnějších stehnech. Zapaří se kůže na vniřní straně stehen. Stalo se mi to jednou a ihned jsem zhubla. Není na to prevence. Možná to stříbro. Jakmile něco zarudne už je pozdě.
ratko,
nejde mi u tebe komentovat, hlásí mi to, že „Součet je nesprávný.“ Nevím jakej.
zkus jiny prohlizec.
teď mi nešlo odeslat koment ani tady !!
psala jsem jen
125
mně se to stalo taky jen jednou na stehnech, a to se značkou Always…
127
jo, dík za nápad
116
Protože se nemluvilo o smradu z nohou, ale ze silonek. Syntetickej smrad silonek, co zaleze do nohou.
130. Silonky nesmrdi syntetikou. nesmrdí vůbec. to vím, protože si k nim čichám :-)) mohu je nosit i vice dni po sobě aniž by smrděly
Eeee? :o)
Já to vzdávám, jsi duch.
Pokud můžeš nosit silonky víc dnů po sobě a nesmrdí, nepotřebuješ ani žádný spešl vložky ke goretexu. Naprostá zbytečnost.
132. hehe, nepotřebuji :-) opravdu ne. už jsme psala že nosím silonky jen k zvláštní příležitosti. Celý den na nohách by mi to bylo nepříjemné, ani ne kvůli silonkám i když taky ale hlavně kvůli lodičkám. Uzavřené boty jsou problém i když třeba z kvalitní kůže, mám kožené lodičky. Přesto se v nich noha potí a pokud se tento pot neodpaří a nedejbože zkvasí tak je to hnus. takové boty se již nikdy nevzpamatují z útoku potu. nezávisle na silonkách. takže když je příležitost tak si vyzouvám lodičky a větrám nohy i boty. a nohy mi opravdu nesmrdí :-)
nevěřím na nějaké speciální vložky.
kdysi jsem četla nějaké dobré rady jak se zbavit smradu v botách, kromě případů benzin a sirky, vylit vodkou, vystlat libečkem tam byla dobrá rada: vysypat kočičím pískem a koment že kocour hned poznal kam má chodit na WC :-) takže boty již potem nesmrdí…. kocour je neporazitelný
nojo, to je fakt, když už musím do lodiček, tak pod stolem nrbo po zhasnutí v sále jsem z nich taky venku furt.
Hlásím, že jsem si letos dnes vzala fialové botky lodičky a silonové ponožky po použití vůbec nesmrděly. Krása. Ale na sluníčku mě ty boty trochu tlačily, zatím nejsou na dlouhý tratě.
Holky a vám ty silonky fakt nesmrdí? Myslím aji před použitím.
Přeci když si čichnu k vyprané bavlněné fusce, cítím rostlinu a vodu a slunko, na kterým schnuly, je to úplně jinej pach, příjemnej a pocitově čistej, než když si čichnu k silonce. Z té cítím akorát ty ropný makromolekuly uměle zřetězený, nemůžu si pomoct…
137. necítím nic moc ani bavlnu. nechávám to opakovaně máchat a hlavně žádné vůně… ty mi dráždí kůži. Takže pokud není cítit ničím, je to nejlepší. Šla jsem si čichnout k těm punčocháčům a opravdu nejsou cítit ničím. Možná tak trochu mnou… mojím tělem, ale ne ve špatném slova smyslu. Sama sobě nesmrdím spíše mám určitou vůni kterou poznám i z oblečení.
Všechno je něčím cítit. Samo sebou vždycky. Tak jako každý druh papíru je cítit jinak, je cítit jinak i každý druh tkaniny.
Nevoní mi ani vypraný, máš recht. Narozdíl od bavlny.
Radši k nim ani moc nečuchám, protože bych je musela brát do ruky a to mi taky neni příjemný. Jen když musím.
Přesně. Ani brát je do ruky není příjemný.
Já dneska pověsila vypraný bavlněný a lněný prádlo ven a doufám, že mi nezmokne, než se dohrabu z práce.
Nicméně jsem si dneska uvědomila, že to mám ráda, tenhle prádelovopočasový adrenalin, že mě to baví. :-)
140. taky mi nejsou příjemné, ani do ruky a ani na nohu :-)
ru 141
máš lněné kalhotky? :)
Taky musím zase dneska vyprat. A defragmentovat počítač, který klekne dřív, než se k defragmentaci dostane. A vyzvednout si knihy, dát do opravy dvoje boty, koupit měsíční jízdenku, zaplatit nájem, zjistit, jestli vůbec mám na účtu ještě dost peněz na to všechno … a pak si koupím červený tenisky. Až po výplatě.
143. nechceš si ty červený tenisky nechat od mne schválit? :-)
144 ratko
jaaak? Schvaluj! Bez obav se vyjádři, pokud jde o smrad, estetiku, zdravotní vlivy i svůdnost obuvi.
ru,
jo a díky za poštu! Včera mi pan domácí předal dopis! To se ještě nestalo, aby mi tam přišla pošta, všechno mi chodí do práce (balíčky pletacích přaden, látek, knih, barevných lepenek…) nebo k rodičům (účty, upomínky…).
tak popiš, psala jsi že jsou z gumy nebo co… to mě tak trochu vylekalo :-) není důležitá barva, ale aby byly pohodlné a nezničily ti chodidlo. Je to nějaká konkrétní značka?
145
Nojo, když ty čteš ty mejly jednou za uherák. :-D
tenisky jak jsi psala musí mít neklouzavou pružnou podešev a uvnitř dobře tvarovanou stélku, teda aby v tom nebyla noha rozpláclá jako placka. Vpředu by měl být dostatečný prostor pro prsty, takže nikde to nemačká nebo nestlačuje prsty ze strany či seshora. Takové ty modní boty s gumou na špičce či gumou dokola jsou naprosto nevhodné….Sportovní polobotka musí dýchat, být flexibilní a dobře držet tvar a odvádět pot. Měla by být pohodlná i po celodenním nošení. Jinak je zbytečné si ji kupovat :-)
146 ratko
né, to ještě nevím. Viděla jsem jich už víc – a v tom obchodě, kde je potkám jako první, v tom si je koupím. Značku jakoukoli. Ale je pravda, že kdyby mi ta značka zněla trapně a její název by se vyjímal na botě moc viditelně, tak to bych si nekoupila. Třeba HungDžong přes půlku boty nechci mít napsaný :)
Červený tenisky.
148
ses dala na reklamu? Pro kterou značku děláš? Doufám, že vyrábíte taky obyčejný červený tenisky.
Dnes jsem si koupila trekingové kalhoty a lehoučkou bleděmodrou flísovou mikinu. Oboje slevněné o víc než 60%. takový nákup mám ráda :-))) Kalhoty stály 450 a mikina 250. oboje supr.
149. aha, zdálo se mi že si vybíráš něco konkrétního, podle značky. že proto musí být červené :-)) jinak mi je značka jedno. Nějaký výrobce sportovní obuvi. nekupovat nic modního.
148
myslím, že pro tenisky je právě typické, že
1) mají klouzavou podešev
2) noha je v nich rozpláclá jako placka
3) mají gumovou špičku
4) všechny moje boty používám na celodenní nošení. Jeden dva dny a pak si vezmu zase jiný, aby se mi nohy otlačily a obouchaly a rozplácly zase jinak a hezky se to vyrovnalo :)
153. ehm :-) proč ne.
151
já ani ne, umělá hmota mě nikdy do nadšení neuvede.
Před dvěma lety jsem měla tenisky z tenkého plátna nebo lnu možná a místo gumové špičky měly semišovou. Ty byly elegantní a negumový, ale rozervaly se ještě rychleji než ty pevnější levný.
Tenisky mívám nejvýš na dvě sezóny.
… a to je nosím málokdy.
156 To je možná něco podobného jak nosí nejmladší, ty se rozbijí za sezonu.
Mám do práce vyfasovaný na zimu superkvalitní hnědý kožený pracovní boty od Krale (cca 700,-), na jaro-podzim černý kotníkový kožený prestiže (cca 700,-) a na léto nízký placatý plátěnky v imitaci textilního károvaného vzoru, s klouzavou gumovou podrážkou a pologumovou špicí, na sucháč (cca 70,-). A ty jsou ze všech nejpohodlnější. Sice když jsem je koupila, byly placatý i na chodidle, ale vyšláply se mi přesně podle mojí klenby a teď sedí skvěle a jsou lehký, příjemný, pohodlný.
Jo a mám je už tři roky.
159. už mlčím :-) nemám čím argumentovat. superkvalitné pracovné kožené boty za 700 jsou bezkonkurenční materiál :-))
160. kolik jsi v nich ušla km?
priznám se že jsem si myslela že Liska mluví o Vans, tedy to je takový směr na pryžových podešvích. Ty se trhají během sezony. Syn je chtěl a nosí
https://www.zalando.de/outlet/vans/
Ratko, chceš-li tím dotazem něco dokázat, zkus se napřed zamyslet.
Mám ty boty na nohách (když je mám) cca deset až dvanáct hodin denně. Plus někd yvíc, když si je beru trajdání po lese a k tybníku. Nechodím v nich po vysokohorském terénu, jen po firmě a po hřbitovech a ve volnu občas po procházkách Vysočinou, ale spoustu času v nich stojím u pískovačky nebo stolků s deskama. Což v každých botech nejde, záda si řeknou vcelku záhy.
Nemyslím, že bych nevěděla, co píšu.
163
aha, to neznám. Ty nízký jsou typově spíš kecky, ne tenisky. A ty kotníkový na léto nee.
… nebo nevim, prostě sneakers :)
Mám radši takový tenisky obyč ne tak jemný.
http://damske-boty.zoot.cz/tenisky/cervene-unisex-tenisky-converse-chuck-taylor-all-star?gclid=CLyfz__SqsUCFSEXwwodFVUAHQ
– jenže ne za 1800 kč, to mnohonásobně levněji.
164. jo, věřím ti že to tak je. protože se stýkám s hodně staršími dámami, tak mám dost vysoké nároky na zdravé obouvání, aby člověk i v osmdesáti měl chodidlo se zdravými prsty bez vybočenin a kuřích ok. Takže když je obuv pohodlná, tak je vše v pořádku, i noha je v pořádku. Mám nedůvěru. Kontroluji i klukům co mají na nohách a jak jim nohy vypadají. Nezlobí se na mě, dokonce si jdeme spolu koupit boty.
třeba v červeném tady
http://www.exisport.com/katalog/product/9544-NIKE-WMNS-DUAL-FUSION-RUN/
ale je treba si zkusit… bota by mela byt lehka a vzdusna
168
lehká a vzdušná,
anebo těžká a okovaná :)
168 ten odkaz
néé, no to není kam nosit! Nejsem běžec, takže takovéhle sportovní boty u mě nemaj využití. krom toho se mi sportovní boty nelíběj. tenisky jo, ty nejsou (placaté) v podstatě moc na sport, leda na vodu do lodi, to je sport, při kterém je upotřebím.
170 píše se na běh jen proto že běžec musí mít lehkou botu, vzdušnou a flexibilní podešev. Přece je jedno kam to nosíš, ale běžec potřebuje navíc aby byla lehká a vzdušná a vydržela nárazy. proto je běžecká :-) na normální chození je taková obuv naprosto ideální…:-)
167
No tak vybočené prsty ani kuří oka nevím, co to je. Ani ta plíseň na nohách, nic. Léto trávím v těchhle plátěnkách nebo v žabkách.
Ale posledně v akvaparku jsem viděla dívenku, tak 13 – 14 let, a její nohy mi nejde si představit za dalších deset let. Takhle tragicky zdeformovaný prsty a nárty mívají ženský z lodiček obvykle až kolem čtyřicítky, když je nosí denně.
Holčinka asi začla hodně brzo.
Její rodiče by zasloužili pár facek.
171 naprosto nepoužitelná kamkoli jinam než na běh.
Chodit v tomhle po městě odmítám, cítila bych se jako trapák, a na výlet je to moc třeskuté, to potřebuju navíc i jinou podrážku.
Nic ženského na nich není, ke všemu, když už jsme u tématu.
171
Zbytečně hamatná. Neskladná na cestách. Obří na noze v lehkých kraťasech.
Jako na chození určitě stokrát lepší, ale na chození, tj. na výlet. Ne na běžný nošení stylu Šup do bot a letím na nákup. A po koupání u rybníka je pak vysloveně nepříjemný se pak do takových bot soukat. I na kolo proto radši nosím ty žabky.
Jo a ty moje pracovní plátěnky jsou v podstatě jako ty nízký vansky. Akorát že to, co stojí vansky v eurech, tak tyhle stály v korunách. :-)
No, a na výlet by mě u těch najk vadilo, že nemají krytej kotník. Do lesa a strží zcela nevhodné.
Takže asi jak píše Liška, fakt jen na ten běh. A to ještě po udržovaných cestách.
A na to není třeba míti růžovou. :-)
175. do lesa to neni, tam je treba kotnickove. zrovna jsem si koupila nove… pujdu v nich pesky az do Mariazellu :-))