89 komentářů u „Odteďka asi píšu už jen o tom, jak smrdí kocour mojí matky“

1. Někteří jiní píšící se třeba třikrát stěhovali na jinou adresu a změnili si jméno. Hm.
   Iluze, že si tady šest lidí spolu čteme a bavíme se, je asi z mojí strany debilní. Že jiní lidi nic takovýho nečtou, protože proč by to dělali. Že jen jednou za čas někdo a jinak je kolem vakuum.

   No, našla jsem nějakej darovanej čaj s nápisem “Spánek a nervy,” tak si dám litřík a od zítra se zvopatrním.

2. To mě mrzí, Liško. V to, že blog byl nalezen při surfování po netu čistě náhodou, nevěřím.
   A souhlas s Ru. Toto porušení anonymity spíš cosi vypovídá o návštěvníkovi. Který zjevně vůbec neřešil, co způsobí.

3. 2
   jo? Mně připadá, že to vypovídá o tom, že jsem v poslední době přešvihla strukturu informací, co jsem si sem troufla dát.

   Nedávno jsem upozornila jednu známou na FB, že ty nevinné drobnosti, co píše, už jsou vlastně neetický, protože kdo toho dotyčného (o kom psala) zná, tak si to dá dohromady. A ona to celý smazal . K čemuž jsem ji chtěla domanipulovat pro ochranu její i toho člověka.
   A tady to se mnou mi připadá podoný.
   Akorát já jsem neporovnatelně obnaženější, byť beze jména. Takže tím hůř.

4. 2
   mně to o návštěvníkovi spíš říká, že je schopnej mít dobrej odhad. Tak proč bych mu v tom nevěřila. Ať se cítím jakkoli trapně jako nejpitomější pako.

5. 2
   díky za účast, mischko!
   Už aby byl asi tak duben.

6. Nevím. Narazit na soukromý anonymní blog, ve kterém bych poznala identitu jeho autora (podle obsahu článků dejmetomu), nebyla bych schopná hodit tam takto granát. První by mě napadlo, jak se bude cítit jeho autor, až se dozví, že vím… A od toho už by se odvíjelo to, jestli bych si to nechala pro sebe úplně anebo v případě pocitu, že autor v těch článcích přestřelil, bych třeba zvážila, že mu to nějak šetrně sdělím.

   Toť můj pohled na věc. Stalo se mi něco podobného před časem na mém blogu. Byla jsem šetrně upozorněna soukromě. Kvůli jednomu jedinému článku, kde jsem byla upřímnější. A od té doby nastala tvrdá autocenzura… Už nejsem schopná napsat nic otevřenějšího, i když bych kolikrát moc chtěla…

7. mischko
   aha, já vůbec nevím, co bych dělala, kdybych někoho ze svého okolí rozpoznala (ta známá na FB byla pod svým jménem).
   Asi bych nevěděla, jak moc ten dotyčnej chce být anonymní nebo si myslí, že je anonymní.

   Jo to vím, žes říkala, že ta stopka psát otevřeněji je dost otravná a demotivující a s otázkou, jestli psát jinde. :((

8. Ono je docela mimo nebrat si odpovědnost za to, co píšu / člověk píše.
   A tak krásně ta anonymita k tomu svádí, ta iluze bezpečí… achjo.

9. Píše-li pod nickem a neuvádí konkrétní jména ani názvy, navíc je v obsahu článků ve svých pocitech otevřený, předpokládám automaticky, že chce být anonymní.
   Psát jinde = prozatím papírový popsaný bloček. Sloužící k utřídění myšlenek, vybití momentálního návalu emocí a zpětný náhled umožňující částečnou objektivitu s odstupem času třeba. Ovšem bez jakékoliv zpětné vazby, narozdíl od blogu…

10. 9 no, ta zpětná vazba je dobrá věc.
    Možná ten odstup času stačí?
    Kdybychom na blogách vždycky smazali všechno starší 3 týdnů, možná by to svůj účel zpětné vazby splnilo a navěky netvrdlo komukoli vydaný všanc.

11. Dočasnost by asi určitým řešením byla. Ale nevracíš se ráda k některým starým článkům? S vnímáním toho, do jaké míry se změnil nebo nezměnil tvůj pohled na to, o čem článek byl?
    Ze zcela sobeckých důvodů si přeju, aby zůstali anonymní blogeři, kteří dokážou psát zajímavě a otevřeně a pod jejichž články lze i v diskuzích najít spoustu podnětných myšlenek i bohapustého tlachání.
    V tom balastu pseudomódních a kosmetických blogů snad ještě sem tam prosvitne známka toho, že lidi dokážou psát…

12. Ke starým článkům se nevracím a když mě to napadne – odkázat na starý článek,protože se týká tématu nového článku – tak mi připadá, že ten starej psal někdo jinej. Nepamatuju si ho a nepoznávám ho.
    Někdy nás poznám ve starých komentářích, že jsme to pořád my, jindy mi připadají taky nový, neznámý. Někdy tam je něco zajímavýho, co už ani nevím, že jsem někdy věděla.

13. Tak dobrou noc, jdu spát, to zas bude ráno.
    Asi si koupím nějakou výživnou svačinu, abych se podpořila a mohla se zabývat žvýkáním a ne kdovíjakým hlodáním.

14. 10
    Nemažu. A vracím se. Blog je pro mě víc než deník toho, co bylo. Z mnohého mi zbylo v blogu víc, než by mi zbylo v hlavě. A pořád s etam dá najít něco “novéjo” – viz tvůj komentář už neví, jestli tady nebo jinde, o tom, že s každu ově začínající věcí se človku vynořují jeho staré, o kterých si myslel, že už je má dávno vyřešené. S návraty k dávno napsanému je to podobné – často vyskakují kamínky do mozaiky současnosti, které jako by v současnosti chyběly. A ony chybí jen “už”.

15. 11
    Ano!

16. taky se nevracím k starému… ani články, ani fotky. párkrát jsem to zkusila ale nebyla to žádná sláva.

17. Souhlas s Mischkou, vidím chybu na obou stranách, ale na straně R. je fatálnější – protože kdybych byla v jeho pozici, ani by mě nenapadlo nějak to hlásit ve znění, jaké se tu octlo. Btw. pokud budu paranoidní, je jisté, že ten koment psal R. a ne někdo jiný z práce, kdo tebe a R. zná? Osobně je mi stejně jako těm (a myslím, že více než 6) lidem líto, že čtení o Hufgl končí a takhle blbě, protože jsem to s tebou docela prožívala. A doufám, že nekončíš úplně, i kdybys měla mít přechodný články o smradlavým kocourovi. (Co ty citlivější data přesunout a zaheslovat?)

18. 17. hmmm. nevidím důvod to zde probírat :-)

19. už jsem uklidila misky i záchod po kočce… doma je zcela prázdno. ticho. je to tak zvláštní…. když jsme se nastehovala do nového domu, přišla jako kotě. tedy zabydlovač nového území a teď je najednou pryč. Je to přízračné já si uvědomuji jak moc mi chybí.

20. 18
    dtto.
    Vrací se to zpátky tam, kde by to nemělo být.

21. hm, ja ti neviem Liško. on to vôbec nemusel myslieť nijak zle.
    kľudne to mohol byť aj prejav priateľstva, z jeho strany, myslím.
    chlapi to vnímajú inak a tieto naše tajnosti vôbec neriešia (a mnohí asi ani vôbec nechápu)
    nechala by som to byť. Richard je fajn chlap, si tu niekde spomínala, tak vie, čo má robiť. aj čo nemá.

22. Ok, Liško, klidně ten můj první vymaž

23. To moje taky klidně vymaž, pokud jsem tu vytáhla něco, co se už vytáhnout nemělo. Nečetla jsem reakce předtím a ani nikde jinde (přestala jsem číst těsně před “incidentem” a když jsem se večer vrátila, bylo tu už jen tohle), reagovala jsem čistě jen na to, co je v tomhle článku.

24. co kocour? kdo ho odnese k veterináři? :-)

25. 19 ratko
    přesně, ty misky prázdné a chybějící a ta kočka chybějící na místech, kde byla, to bylo nejsmutnější.
    Když umřela ta moje prvn kočka, dva týdny jsem po příchodu domů – kde byla ta její místa – jsem luštila křížovky, protože to byl takový poloautomatický způsob, jak vypnout a nemyslet na realitu, že chybí kočka.

26. 20,21,22,23
    R. je určitě fajn, o tom nepochybuju.
    Akorát nevím, jestli to tu psal skutečně on, anebo jen někdo za něj – a je to fuk.
    Soukromo-pracovňo- intimno nechám skryté a je to. Moje sebeodhalující riskování bylo beztak nadprůměrné…
    S R. jsem se teď v půl jedné ráno rozloučila před hospodou a těžko říct, jestli to tu psal nebo ne a ani to vědět nemusím.

    Hufglosti budu dávkovat bezpečněji.

27. … mail je taky varianta.
    Uvidíme. Asi se zde uchýlím ke zcela neosobním konstatováním jako:
    Ad dnešek
    1) Takhle hrát rychle na piáno jsem ještě nikoho neviděla, to bylo Něco!
    2) Jó, sedět pospolu a vyrušovat, to je balzám.
    3) Ha, jen ten knír, jen ten knír, v tom se zatím lišíme :-))

    viz též kom.28

28. Co dnes provedl kocour, těžko říct.
    Pár dnů byl hodnej a v noci tichej, kupodivu, ae pochcal v obýváku přehoz i ubrus, tak nevím, jak to celkově vyhodnotit.
    1) Takhle si rychle učůrnout jsem ještě nikoho neviděla, jen toho kocoura, to je teda něco :(
    2) Jó, sedět na záchodě a nechat přijít kocoura, to je balzám, navíc když jindy není ochoten se tolik šmajchlovat, natož jít na klín.
    3) Ha, už se ukázalo, že jsme s kocourem přece jen na jedné kočičí vlně a ještě ke všemu mourovaté. Jen ty fousy, jen ty fousy, v tom se zatím lišíme.

    viz též kom. 27

29. :-)))

30. psala jsem ti mejly, ˇjeden se týkal i mě, prosím koukni.

31. Díky, už jsem se koukla.

32. 28. to je fajn… tak ho třeba z lásky k němu necháš vykleštit. zlozvyku se postupně zbaví… anebo to necháš tak a smíříš se s tím. :-)

33. 32
    koho? Jo kocoura! :)

34. :-))))

35. 31 Též dík. :-)

36. Jak nad tím přemýšlím, čím dál víc si myslím, že to opravdu není tvůj kolega, ale že tenhle Richard možná rovná se předešlý Václav. Protože se mi nechce věřit, že by to kolega z tvého oboru napsal takhle popichovačně (byť vysloveně zle to myšleno asi opravdu nebylo). Ten styl mi víc sedí právě k “Václavovi”. Třeba jen střílel od boku jméno někoho tam odsud, kdo by mohl být ten, o kom píšeš, aby si tě otestoval, jestli je to on.
    No, teď aspoň ví, že to on není. :-)

    Jen bych čekala, že dotyčný, který se sem určitě vrátil podívat na reakci, se ti po takovém šoku a poplachu ozve, když ne veřejně, tak aspoň mejlem, a nějak “se potvrdí”. Pokud tedy to není opravdu jen anonymní, cizí jména používající a tvoje jméno jinými tady zmíněné zneužívající škodič.

37. 36
    nevím, jestli Václav nebo jiný anonym. A ani nevím, jestli to bylo popichovačný (pokud to nebylo od anonyma).
    A ani bych nečekala, že se někdo ozve – to je právě napínavější, ne? :) Já nemusím vědět, kdo to byl proč a tak, klidně ať je to navždy zahaleno tajemstvím, pro mě za mě. To už je risk toho, když člověk něco zveřejňuje na internetu.

    Tak já si jdu koupit oběd.

38. Jo vlastně ten oběd, už jdu.

39. 37
    Pak ok, mně by nejistota, jestli podobná reakce byla od někoho z práce, vadila.
    Buď ať je zticha a dál čte jako doteď v šedé zóně držhubů, nebo ať komunikuje se vším všudy. Pod jedním stálým nickem, ale za sebe.
    Píchnutí z úkrytu a pak zas zalezení zpátky nemám ráda.

40. 39
    zjevení se a pak zalezení by mi nevadilo, aspoň bych měla zase svůj naivní pocit, že kdo tu nepíše komentář, ten to nečte.

    … ale to vlastně není úplně v opozici s tím, co říkáš ty.

41. Aha,zas mám tendenci být splachovací a nenasrat se.
    (Pěkné fekální téma:)

42. 40
    Ne že kdo nepíše, ten to nečte, ale že kdo nepíše, ani o tom nekecá. :-)
    Je u mě, to naivní. :-)
    Pokud se neudrží a vyleze a napíše vrtnutí tady, dá se předpokládat, že si někdy někde pustí pusu na špacír i reálu. Pokud je to někdo z mého okolí a zná mě i v reálu.
    Proto bych to chtěla vědět.
    Uznávám ale, že u mě je to zase spojeno s podobným něčím propojeným virtuál/reál v minulosti.

43. 42 ru
    Ahá!

    Já mám teď kolem poledne nějakou kocovinovou vlnu a mozek mi dočasně přitupěl.

44. vrtnutí bych zbytečně neřešila… vrtíme se všichni.

45. Ru 39: vnímam to rovnako (a nie je v tom nič z minulosti, vnímam to tak z podstaty, a odfurt) a ja osobne by som si to zistila, ako sa tak poznám, na rovinu sa daného človeka opýtala. nenávidím zlú neistotu.

46. 45. taky tak. není co zkazit…pokud ano, je to dobré a pokud ne, je to taky dobré :-))

47. 44
    Vrtíme ale pod svými stálými nicky,které jsou už v podstatě naše druhá jména, naše kopyrajty, a vrtíme neustále a v kombinaci s jinými našimi projevy, komunikujeme a píšeme svoje názory, postoje, spolutvovřímeto tu.

    Vrtnutí, kdy se najednou někdo zjeví, vrtne si stylem “vím, kdo jsi, a hádej, kdo jsem já” a zas zmizí, je nefér. To už zavání ledasčím, od hojení se na někom po manipulaci. Člověk, co se chová takhle, je pro mě nebezpečnej, protože s velkou pravděpodobností záludnej.

    Vzhledem k tomu, že stojí bokem, ale přitom překračuje hranice té nerušící tichosti jen a pouze podle svého rozmaru, aniž by se hodlal jakkoli jinak angažovat, ušpinit, zapojit, odkrýt, je nevypočitatelný a nespolehlivý, co dalšího si vymyslí, aby se pobavil na cizí účet,. Tím, že z principu nemá s nikým z těch, do koho vrtá, ani ten virtuální vztah, nemá ani potřebu kohokoli respektovat.

48. 47. tomu rozumím, ale nejsem tak přísná :-) protože mnoho z těch negativ mám taky, stejně jako kdokoliv… bavit se na cizí účet. nic se neděje přece. :-)

49. Nic se neděje… Pokud nepíšeš něco citlivého jako Liška.
    Nevím, vážně jsi tak tvrdá/natvrdlá, nebo zas jen držíš svou roli “všechno vím, všechno znám, všem jdu vzorem, jak jsem za všech okolností nad věcí”? Vážně jsi tak nad věcí? Nebo se jen držíš za dostatkem ochranných zdí, aby na tebe nikdo nemohl?
    Protože ty se občas bavíš a máš pocit, že tím nemůžeš nikolu ublížit, znamená to, že skutečně neublížíš? Znamená to, že nikdo jiný taky nemůže ublížit?
    To, že to rozhodně neznamená, že podobnou zábavou nikdo neublíží tobě, už víme, to jsme už zažili víckrát. :-)

    A dovoluju si podotknout, že ublížit neznamená zničit, ale prostě jen zabolet, rozhodit. Jasně, že se potom každej zase zvedne. Ale je to zbytečný, zatěžuje to organismus, bere síly a je to nefér, pokud to postižený objekt takové zábavy sám nevyprovokoval, jak to občas děláš ty, než zjistíš, že tě to přerostlo. :-)

    Jsem teď v tomhle případě “přísná” schválně a záměrně a kdybys o trošku míň hrála hru na přebíjení názorů ostatních a trošku víc přemýšlela, třeba bys přišla na to, proč to dělám.
    Ale už končím.

50. 49. hmmm, mě berou sílu právě tyto řeči. jak se druzí baví na něčí účet, jak ubližují, jak já ubližuji jiným a jak se bavím. a jak jsou druzí nefér, jak jsem já nefér etc…. prostě mě to zatěžuje. nepřemýšlím, nevím proč to děláš. unavuje mě to. nehraju žádné hry. cítím se unaveně

51. Tak proč na to reaguješ? Když mě něco unavuje, tak se tím nezabývám, a je to.
    Tím myslím tvou 44 a 48.
    Muselo ti být jasné, že budu pokračovat, že tím odstartuješ diskuzi.

52. 51. ne, nebylo.

53. to není diskuse, to je snůška obvinění…. Když jsem se ozvala… ihned jsi to otočila proti mě a obvinila mě taky. Nedržím se ochranných zdí, to bych nepsala 44 nýbrž bych nesouhlasila v tichosti. všichni občas něco kecneme.

54. Já myslím, že ratka tady v téhle diskusi hlavně chtěla pomoct – chtěla asi, aby se to tu už nerozmazávalo.
    Takže díky.

    Já to už taky moc netozmazávám, protože jsem asi v naivní snaze uniknout nějak odklonila myšlenky na to a nic mě k tomu nenapadá, ani žádný pocity nějak nepřicházejí, všechno asi přebila touha se k tomu už nevztahovat, tak se mi to vymazalo.
    A je otázka, jestli je to dobrý, anebo naopak blbost.

55. 26:
    vlastne zajimavej zaver cele teto storry.
    Mohl to byt ten R.,nebo jakejkoliv jinej.
    Ja bych z toho byl sice trochu jelen,ale dulezity je,ze ty zustavas Liska:-))

56. 54. jo, každý den začíná znovu :-)

57. ten kom 55 je pěknej závěr.
    Pokud je to ovšem závěr :) V richardech se jeden nevyzná.

58. 53
    Aha, já myslela, že obvinění je něco, co je hypotéza a musí se doložit důkazama. To, co jsem psala jako výpoad proti tobě (jo, byl to výpad, uznávám), pro mě jsou prostě fakta, co jsem akorát v danou chvíli navršila na sebe a péodal av té hromádce najednou. protože mě tvoje reakce trošku nadzvedla, přišla mi příliš couvavá a chlácholivá na to, aby byla pravdivá. Aby to nebyla jen póza.
    Pokud to byla snaha utlumit situaci, tak ok, zrovna tak uznávám, že v danou chvíli mi šlo o opak, ale nebudu už psát proč. Už to stejně nemá smysl, je to pryč, rozbitý.

59. 57
    Nevěřím, že je to “tvůj” Richard.

60. 57. :-) pak by se závěr zrevidoval :-)))

61. Nícméně docela zírám, jak se tu pěkně vyloupla naše rozdílnost řešení problémů a ožehavých situací. Jo, já do všeho dycky šla čelem a naplno a rovnou až na doraz… vyřešit vyčištit rozříznutím až na kost, žádné žití v bojím se vědět, radši vědět třeba i to nejhorší, ale vědět…

62. 59 ru
    tak to je dobrý – protože věřím čuchu svojí překladatelky.
    Taky se k tomu přikláním, považuju R.za čestnýho člověka a zdá se mi proto pravděpodobnější, že by mi něco k tomu řek osobně.

63. 61
    no, asi jsem vyhýbavější. Nebo jsem měla pod tím vším pocit, že R. není R. Nebo pocit, že víc se tím zabývat už je nad moji kapacitu.

    Takže jsem šla do hospody. A dneska jdu zas, se Sousedem.

64. 61,63
    jo, je to tak – moje strategie z pův.rodiny byla vyčuchat, jak to je, neptat se. Ptaní většinou nevedlo totiž k ničemu, většinou k utlučení argumentama nebo k odmítnutí.
    Přitom se jednoduše zeptat je nejzaručenější.

65. 63
    Já dopila flašku vína při dnešním horečnatým dohánění podzimních prací na zahrádce, v práci předtím tři velký frťany dušičkové whisky, takže při večerním zatápění jsem už měla problém trefit se pohrabáčem do topeniště. :-))
    A zítra jedu s koňákama očumovat na huberta, to bude taky nápor… svařák tam vyhlášenej a určitě nezůstane jen u něj, dlouho jsem se spoustou z těch lidí neviděla, takže to bude samý vítání a zdravení se štamprdlí…. Synek už se těší, jak mi bude dělat taxíkáře, páč já budu večer jasná.

66. 65
    ahá a budeš tam taky fotit?

67. Jo, však už mi přišla sms od zdejšího regionakladatele.n zpomene si na mě zdriobnělinou křestního jménba dycky akorát kdy potřebuje fotky z akce, kde jsem… ale za zavolání mu to nestojí, jen pošle sms. Prdím na odpověď, zítra si to prostě chci užít a co nafotím, to nafotím, žádnej nerv. A ať si zavolá, proč mám já platit sms, když něco potřebuje on.

68. Liško, Ru – užijte si svoje akce.
    Těším se taky na svoje normální obyčejný věci už….padám na hubu.
    pá.

69. Barčo díky. Za chvíli mizím. Věř, že kdyby mě Bohunka neukecávala po skajpu, že se po mně tam všichni ptají a že pro mě mají místo v autě, nikam bych nejela. Radši bych chrněla a něco si dělala po troškách doma. Ale třeba to nakonec bude dobrej relax.
    Jestli máš taky nějakej kousek volnýho času, tak ať je klidnej a taky relaxační, a jestli jsi v práci, tak ať to rychle uteče bez nějakých nerváků.

70. Ru, Bohunku pozdravuj a pohlad za mě koně :-)
    jo, Ru, já rozumím….psalas u sebe, jak po tom velkým pracovním náporu padne spíše než radost – tíha a je do breku ze všeho…..mám to ted tak u sebe, stalo se mi to o noční po podepsání hypotéky….doznívají nervy a vypětí….žaludek zlobí, špatně spím, nejím, zvracím, sevřeno…nejde se hned hodit do klidu….a ani nejde pořádně spát….unava, fyzická a psychická…..a další řešení problému jiného příští týden…..zase spojené s uzkostí…obavami….

71. Přesně. Tělo se potřebuje zbavit všeho, co do té doby nesmělo, co se hromadilo a tlakovalo, napřed asi musí proběhnout to nepříjemné, aby se mohlo uvolnit povolit a konečně přijít ten pocit úlevy.
    A já k tomu všemu jsem evidentně ještě konfliktní. :-) Bublám ven.
    Ale snad už se to obrací. I tobě držím palce.

72. Jedu. Pozdravy samozřejmě vyřídím. :-)

73. tak pozdravuji všechny… odpočiňte si po těle i po duchu. :-)

74. ruliso, barčo,
    ať si dobře odpočinete z toho přetažení a probudíte se pak zas do něčeho nového a pěknýho.

75. Liško, blok byl pro mne adrenalin, vzrůšo, pokud jsem byla tak nějak nezadaná nebo napůl… také jsem tam psala “strašný věci”, ale byla jsem vždy dohledatelná, vzhledem k tomu knihovnickému blogu, který jsem tam odkazovala. Jednou mě upozornila jedna bloggerka na cosi a já následně v hrůze a afektu smazala 3 nebo 4 roky nazpět a začala znovu. Pak mě někdo během dvou dnů dokonale prolustroval a já zjistila z adresy a indicií, že to byla moje šéfka v práci. To mě zase oblil var, ale už jsem to tehdy ustála. Nevadilo mi psát otevřeně, dokud jsem neměla potuchy že mě čte někdo blízký.. v duchu jsem se chlácholila a ten vzrušující pocit psát a netušit kdo neznámý-známý mne čte mně dělal dobře. Ještě bych dodala, že ve flikru vedle blogu se objevuje také tvoje tvář atd… takže jsi snadno identifikovatelná. Nazve-li tě někdo jménem a dá se poznat… to bych brala za netaktnost. Ten člověk si toho musí být vědom. Píšeš velmi otevřeně a ať si čte, ale neplaší a nechá si to jako své tajemství. I když tu moc nediskutuju, čtu tě a také Rulisu a spol. moc ráda. Protože to je někdy na ostří nože a na hraně, včetně diskuzí.

76. zuzi,
    jé, dík za příspěvek. “Oblil mě var” je docela vystihující pro takové situace.
    Tfuj tfuj tfuj, ať mě radši nikdo nečte.
    Možná ten flikr bych mohla změnit jen na odkaz. Já ho tam mám, protože mě baví ten princip náhody, že se pokaždé objeví jiné tři fotky a vyjdou někdy zajímavý kombinace.

77. “Oblil mě var” – jo, přesný.
    Mě četl kdysi bývalý manžel, když byl var i u nás doma, četl mě jistý jeho příbuzný, mpžná dva, sledovali, co děláma co píšu, o blogu vědí i moji synové,a le nečtou hop, nebaví je to. Bylo by mi jedno, kdyby ho četl kdokoli z mých kolegů (ale ti až na jednu výjimku taky nečtou :-)) aji z rodiny, to tehdejší oblití varem v krizi manželské mě naučilo si to ustát a psát jen to, za čím si stát jsem schopná.
    A to platí pro všechno, co na netu píšu. I když to třeba není na škebli a nechci to se škeblí míchat.
    Jenže mně už o nic nefičí. O nikoho. Nemusím se o nic bát.

78. moje rodina ví, kde mám blog a co píšu…

79. Ratko 78: ale to predsa nemôžeš porovnávať…….ja by som tiež nebola nadšená, keby čokoľvek, čo kdekoľvek píšm, čítal môj bývalý manžel…predsa ti je jasné, že to je úplne iná situácia…..

80. 79 ad 78
    Jj., manžel, se kterým jsi zadobře a věříte si, nebude nic z toho, co si přečte, používat proti tobě.

81. 80. hmmm, píšu opravdu dlouho. dokonce jsem jednou i blog zrušila… protože mě příliš zatěžoval a vtahoval do svého života. Pořád mě zatahuje a krade mi čas, ale já pochopila že to tak chci mít. že chci aby někdo reagoval na to co píšu, abych … alespoň maličkou značku otiskla do virtuálního světa. a nesu si riziko. že se spálím a že zatáhnu do sraček i moji rodinu či někoho koho mám ráda. uvědomuji si to. a i když se budu rozčilovat a nadávat že za to může ten nebo onen… můžu v důsledku za to já, že jsem lezla na net. že jsem si to neodpustila…

82. i když taky by mě mrzelo, kdyby Liška přestala s komixy a zážitky. ale nebudu se vůbec divit, když to omezí :-)))

83. 82
    Ona to omezí a časem se stejně zas pomaličku doklouže na sobě vlastní kolej. :-)
    Každému je vlastní jeho styla potřebuje psát v něm, jinak mu to nefunguje.
    Takže se vším všudy, nedá se nic dělat., I s těmi riziky a zodpovědnostmi či následky.

84. Jinak ad 81 – to je o tobě, ne o manželovi.
    Já píšu dýl než ty a nikdy mě nenapadlo blog zrušit, ani jednou. Ani kvůli tomu manželovi tehdy, byť to jeho sledování blogu v dobrém nebylo.
    Takže tohle je prostě na každém individuálně, jsou lidi, co blog zrušili a zas založili i několikrát.

85. 83 ru
    dokazuješ, že jsi moje překladatelka.
    Jojo.

86. 85
    To překládám i sebe.
    Dobré ráno, hezký den.

87. 86
    Ty to umíš trefně vyjádřit. Já se prokousávám často od šlupky dužinou k jádru a ty tam jsi rovnou.
    Hezký den, dneska bude pro mě popojížděcí.

88. Co to nejakej pitomec nam zkazil zabavu? :(

89. 89
    Tipla bych, že si hlavně udělal zábavu on.