Dneska jsem nějaká otrávená. Možná i otravná.
Ráno jsem vyjímečně šla do práce až o hodinu později, měla jsem pracovní sraz až v 9:55 v terénu. Tak jsem si doma četla a ani jsem se nepodívala, v kolik mi autobusy jezdí v pozdější dobu než obvykle. Samozřejmě mají delší intervaly než v 8 ráno. Nechtělo se mi vstávat, vylítla jsem až v 9 a co nejrychleji se oblékala, s opožděným podezřením, že autobusy do města jedou v 9:10, 9:20 a 9:40. Což znamená, že buď musím vyjít z domu cca v 9:10, anebo už je stejně pozdě a pracovní sraz nestíhám a to je průšvih. Radši jsem se ani nekoukala, kolik je hodin, a mazala mokrou mhou na zastávku. Cestou jsem si přála a objednala u vyšších mocností, že sraz stihnu, a přislíbila, že už budu vstávat včas.
A jak to dopadlo: Neuvěřitelným způsobem jsem se na místě srazu objevila přesně akorát. Autobus totiž přijel hned, jak jsem došla na zastávku. V 9:25. Měl o 5 minut zpoždění. Kdyby ho neměl, mám 15 minut zpoždění já a je to katastrofa, která spustí řetězovou reakci nestíhání dalších událostí, týkajících se jiných lidí včetně šéfa. Neuvěřitelná klika, ze které ani nemám jásavou tryskající radost. Protože jsem prostě dneska otrávená. A protože jsem na oplátku slíbila, že s ranním vstáváním nebudu otálet. Těžký úkol – nic neodkládat. Natož ráno. Zítra být v práci včas.
Nic se mi nechce. Nechce se mi nic. Nechce se mi vůbec nic.
Je mlžný den, jediné snesitelné je ho celý strávit čtením, přemítáním nad četbou, kreslením, relaxováním, mlžně nesoustředěným poslechem hudby nebo rozhlasové hry a zejména je nezbytné si opakovaně postěžovat, že je mlžný den, je otravný den, jsem otrávená a budu s tím otravovat každého, kdo mi přijde do cesty.
Jediný recept na to je otráveně se proplazit až do večera, proprskat a prohudrat se až do setmění, pronadávat se mlhou a vynořit se v krásně úlevně černé tmě, která říká: “Už jsem tady! Už je tma, už se nepracuje, už se nemusí nic dělat, den končí, nic nedělej, už nesmíš pracovat, musíš to odložit na jindy, musíš se připravovat na spánek, číst si, poslouchat hudbu, už neotvírej žádnou ze tří pracovních korespondencí, nené, tady vládnu já, tady je teplo a klid a bezpečí, konec napětí, konec mlhy, konec nejistot, říkám ti: Volno!”
Úlevné. I když to znamená ještě větší napětí a víc práce zítra. Práce přesunuté na zítra. Té práce, která mohla být hotová předvčírem. Tomuhle se říká prokrastinace? Ne, já myslím, že tomuhle ještě ne. Tohle je spíš hledání výzvy v mlze a přesunutí napětí do bodu, kdy bude už tak velké a vzrušující, že se všechno rozběhne a pofrčí a bude hotovo včas. Něco včas a něco po termínu, což je daší výzva – obhájit si to a vyžrat a zkoušet, co to udělá. Hm, poněkud hraniční hra. Hraničářská. Ale proč by ne, každý má v sobě trochu toho a trochu toho, trochu obsedantního, trochu hraničního, trochu psycho a trochu hysterického, trochu depresivního a trochu schizoidního; pokud charakterizujeme osobnost z patologického úhlu pohledu.
Lepší je ovšem formulovat pozitivně a popisovat charakter z druhé strany: každý má v sobě nějaké množství živosti a bujarosti, svou dávku fantazie a představivosti, krapet smyslu pro pořádek a řád, špetku provokativnosti a podnětnosti, určitou míru zodpovědnosti, lehkomyslnosti, důvěřivosti a střídavou touhu po společnosti a samotě.
A já mám dneska plnou nádrž mlžné otrávenosti a hotovo.
pěkně popsaná všednost. mám to tak pořád :-)
To já pořád takhle otrávená nejsem.
Teď už je to lepší, už je tma :)
A kočka mi přede vedle klávesnice, to potěší.
Už abych vyrazila k domovu. Nenaštvaně tmou.
Nojo – už můžu jít, už jsem prošvihla otvírací hodiny banky, kam jsem chtěla jít už minulý týden :)
měla jsem období, možná ještě před deseti lety když jsem si začala psát blog že někde je něco lepšího, něco co mi utíká, živost, smích a jak píšeš bujarost. a zjistila jsem že nic mi neutíká, že vše mám a je to přímo zde. a že cokoliv dělám není ani lepší a ani horší než to co dělám a to mě naplnilo klidem. jestli stojím ve frontě, sedím ve fabrice a řeším blbosti, jím, vařím, ležím u televize nebo cokoliv…. furt je to stejné. stejně uklidňující, neměnné.
někdo by se z toho možná zbláznil, protože furt potřebuje ať to frčí ať se něco děje. Nepotřebuji vůbec nic. se nezblázním z toho když nice není, nic se neděje a všude je ticho. nebo lomoz. nebo cokoliv.
a to pronádávání se mlhou a proležení a proplazení je úplně stejné jako utíkání vyskakování a honění.
když mě tohle seplo, tak najednou každé ráno začíná stejně. ať spím nebo bdím.
“Ať spím, nebo bdím” – to je dobrý.
Já přišla domů a je mi nějak zvláštně, připadá mi, že slyším jinak, že něco lehce hučí; že je to nějaký náběh na úzkost asi z toho, že teď nemám žádný plán ničeho, ani v práci ani nikde, a ta prázdnota se mlze trochu podobá. :(
Když si řeknu: “Tak si udělám nějaký plán, něco si vymyslím, co dál, na co se zaměřit, co projednat…” tak vidím, že ne, že nechci, nechci se do ničeho pouštět, o ničem nevím a jde z toho na mě trochu úzkostná prázdnota, nicota. Ještě včera tady nebyla.
Ani mlha venku ne :)
Během dne mi “zvedlo mlhu”, když jsem napsala tenhle článek, když jsem to nějak uchopila, pojmenovala. Zabývala se tím.
Asi mi nic jinýho nezbejvá, než se pustit právě do toho.
Ano, pusť se do toho. stejně ti nic jiného nezbude.
Ha – PMS, zase po půl roce?
No možné to je – sice nemám před menstruací, ale ta právě odchází, a jednou jsem to takhle měla – až koncem menstruace. To je možný, že se mlha zdůraznila kvůli hormonům zrovna teď.
Taky jsem si všimla, že už několik měsíců vůbec nenosím žádné šperky a že mi ani sukně nedělá radost a radši si vezmu kalhoty. A to je známka nenabuzenosti, známka útlumu. Koneckonců já v období krátkých dnů útlum mívám, v porovnání s létem. Tak asi jo, asi jsem si toho moc nevšímala a jen se to teď zdůraznilo. Ale smutek přítomen není vůbec. Asi se odstěhoval do Humpolce.
A v lednu píšu na blog hodně často, nepoměrně častěji než jindy. To je známka toho, že nevím, čeho se chytit, a že jsem méně společenská v realitě a víc společenská v internetu. Ani se mi nechce moc nikoho vidět, nechce se mi dát si s někým sraz, někam jít. Nanejvýš na pivo a večeři do hospody jako minulý týden. Protože nevím, co bych probírala, nic extra se neděje, žádná aféra. Naštěstí :)
Nojo, mám období vyčkávání – musím to vydržet do pracovního výjezdu, pak se zas něco pohne, řekla bych.
Ale lepší by bylo pohnout se sama a dát si schůzku se šéfem předtím. Jenže zase by bylo lepší, aby to schůzku s ním napřed měla moje kolegyně a pak teprve já… když už to mám takhle divně předem promejšlet.
Normální reakce na takové období by byla jít ke kadeřnici a do optiky koupit si nové brýle.
Tak že bych to druhé prubla – to vlastně v plánu mám.
Ale nerada nakupuju, když mám útlumové období – to si připadám sociálně na úrovni asi svého dospívání, br.
Ani do kuchyně se mi nechce jít, protože by mi byla zima :)
Já už vím, já si dám sprchu! Napřed si víc zatopím v koupelně.
třeba ti nic není. třeba to takhle je normální. Mě víckrát napadlo, jak se člověk snaží furt se nějak motivovat a povzbuzovat a tak. a co když teda se na všecko vykašle. přestane řešit motivaci, a jestli ho to dostatečně baví, a jestli se dostatečně raduje a začne jen žít to co je. všímat si toho co je. když je pošmourno, všímat si pošmourna, když čte všímat si čtení, třeba ho čtení nebaví tak si všímat třeba ležení, jak leží. prázdno v hlavě tak si všímat a intenzivně uvědomovat prázdno v hlavě. a nic víc. nedělat nic víc než je právě potřeba. jen to co je vnímat. někdy to stačí. většinou se to rozjede samo do akce.
8,9 ta 10 byla zbytečná protože jak koukám tak nějak se tím prokousáváš. schůzka se taky sama udělá. uvidíš. vše dozraje.
ratko 10,
jo, to jde dělat – ale ne když se plíží úzkost, až uši zaléhají :)
Těším se na sprchu jako první pomoc.
Už je to celkem dobrý, už jsem se chytla. Když to trvá jen půl hodiny a ne půl života, můžu si gratulovat :))
– ale přece jen, v noci jsem se probudila s leknutím a děsuplným zaječením, když cvaknul CD přehrávač. Takhle to mám bohužel naučené – z před 10 lety – že když usnu při poslouchání CD a přehrávač se s cvaknutím po chvíli vypne, já se s panickým děsem proberu ze spaní. Někdy jo a někdy mě to neprobudí. V poslední době se mi to stalo třikrát a to něco signalizuje, i když nevím, co. Organismus signalizuje nějaké nebezpečí – někdy je to nebezpečné místo na spaní, rušivé, třeba hned za dveřmi, původně to byl strach, že se něco stalo tátovi, možná je to signál, že v denním světě je nějaká nebezpečná nejistota, kterou jako takovou nevyhodnocuju, ale atavistické podvědomí ji tak už vyhodnotilo.
12. jsi ve střehu. čekáš že se něco stane. nachystaná na boj, nepřítel nikde. bojíš se a nevíš čeho. Proč by jsi se měla bát co se stane tátovi? Nejsi táta. asi je třeba se podívat čeho se bojíš. teda tvoje podvědomí. na co je nachystané tvoje podvědomí. s čím chce bojovat a o co. co má být odměnou. co je cena.
3
Přesně.
12 a předchozí – normálně ten tvůj stav cítím. Hmatatelně. Pamatuju si, že jsem to taky cítívala. Ještě cca před pěti lety, možná, než jsem si docela převrátila život. Takový podivný nejistý neklid.
já byla dokonce u doktora, že mám úzkosti. ať mi pomůže. dal mi nějaké prášky co jsem je pak vyhodila.
ratko 13
původně před 10 lety ta panika vznikla z leknutí, že se něco stalo tátovi. Pak to mělo svůj průběh, pak víceméně vymizelo. Jednou za čas noční děs vypukne – právě zpravidla je spouštěčem cvaknutí CD přehrávače, protože je to stále tentýž přehrávač a jak se tělo něco naučí, je to tam.
Ve spánku jsme ohrožení, protože jsme bezmocní.
Jasně že vcelku nehrozí vůbec nic, ale organismus to tak vyhodnotí, např.když spím někde, kde je ohrožující aranžmá – posuzováno podle našich předků; oni by si třeba nikdy nelehli zády ke vchodu atd. A může to být i deními událostmi, proč by ne – rozumem je jako ohrožující nevnímám, připadají mi třeba jen lehce nejisté. A podvědomí už dává signál, že jsou nejisté docela dost. Třeba kdybych zachytila dojem, že tátovi se daří trochu hůř nebo že v práci se chystá ěnco o nás bez nás…
No.
Jen opakuju 12.
… já totiž takové signály – zvlášť od blízkých lidí – docela vnímám. Ale většinou je zahazuju :-D
Prostě je rozum nepustí, ochrání mě před zbytečným znepokojením.
ratko 16
k doktoru já bych šla jen, kdybych byla na dně a nemohla spát a byla vyčerpaná a hodně omezená v provozu. Já jdu až v nejzazší chvíli – i s nemocema tělesnýma. Nojo, rok mám vekou díru v malým zubu a nejdu nikam… :) Lempl.
beru to víceméně podle sebe. že když vyhodnotím něco jako ohrožující tak nemůžu spát. a vím že je to adrenalín co mě otravuje a nedovolí mi usnout. ovládnout to nedokážu. teda nedokážu si říct, taaaak a tohle nebudu brát jako stres.
tohle mi nefunguje, prostě když jsem rozrušena nemůžu spát. takže jedinou možnost mám, a to zklidnit se. vnitřně se zklidnit nezávisle na tom co se děje. Neřešit co se stalo před kolika lety nebo co se stane za týden. zklidnit se jako taková. chci tím říct, nebrat to jako konkrétně že mě se někdy něco přihodilo a proto mám tento nebo onen problém.
vzít to šmahem. hmota jako hmota. zklidnit se obecně.
ruliso,
aha! A helemese podívejmese (jak by řekl Spejbl).
Mluvila jsem s mámou a ta navrhuje vliv nadcházejícího úplňku; prý je vždycky taková nanicovatá kolem úplňku. Já mám spíš pocit, že bych měla jít víc mezi lidi a mluvit, to je lepší, to mi náladu pozvedne – akorát je mi divný, že jsem celý víkend byla u kamarádů a teď tohle. Se mi zdá, že jsem tam málo mluvila! :) Nakonec jo. Jak jsem říkala – nemám moc co probírat, to bude tím a ad3 je to normální. A jdu do té sprchy.
Tančit bych měla jít!
Chachá (jak by řekl Hurvínek).
Už to mám!
– se tady s tím sračičkuju a je to nedostatkem sexu!
Zároveň tloustnu a to je pravděpodobně průvodní jev nedostatku sexu, když udělám malou retrospektivu hmotnosti.
Nojó!
Kde je prima sex (tzn. plno-vztah), tam ani mlha a nejistoty nic nezmůžou!
Akorát bych nerada jen kvůli blbýmu sexu zas padla do postele nějakýmu prvnímu neperspektivnímu a neplnohodnotnýmu vztahovi. Nené.
Asi si stáhnu nějaký průměrný porno a kouknu se na něj poprvé v životě. :) Ale k tomu se asi nepřinutím, sex mám ráda jedině jako realitu svojí; koukat na někoho jinýho je mi nepříjemný.
22. to zní pravděpodobně :-)))
Hohó,
v tom případě končí období porozchodové a začíná období touhy po seznámení, no sláva. Říkala jsem si, že mi to vždycky dost dlouho trvá, než přešaltruju :)
Aha, v sobotu to bude devět měsíců od rozchodu. Tolik, chm.
… nepočítám jednorázové sexuální intermezzo s doutníkem v dětském bazénku.
Teda s doutníkem tam byl velmi fešný mladý Mr.Bowling.
Nahý.
A voda taky.
A já.
V létě.
Ne že bychom se neviděli víckrát, ale sexuálně myslím mě ukecal jen jednou nebo nejvýš dvakrát.
Když nepočítám několikrát před dvěma lety.
Nonic.
Každopádně se nevracet :))
Novinka jedině!
A pan Akční Hrdina před několika dny zase psal, že se chce vidět. Nojo, já bych ho ráda viděla, ale kdybychom spolu rok nechodili; nechce se mi si zase připomínat rozchod. Nechce se mi dobrovolně si zase připomínat minulost.
Co by kdyby.
Na nějaký cobygdyby seru!
Musím dávat mužům pořádný signály, a ne pořád, že jsem děsně free a věčně svobodná, svobodomyslná nebo dokonce vyznávám skautské heslo – což evidentně někteří na mně měli rádi, podle toho, jak dlouho se mi ozývali.
22
Jo, u mě taky. Ten průvodní jev. :-))
Ten čtvrtý odstavec perfektně vystihuje mě! Povětšinou mám každé ráno pocit, že jediná smysluplná činnost by byla vůbec nikam nechodit, zůstat doma zahrabaná s nosem v knížce a dobrým kafem atd. atd. atd – přesně jak jsi to napsala.
Na porno se vykašli. Muselo by to být nějaký jó echt vymazlený porno, protože 99,9% toho je nuda, nuda, nuda a zase jen velká nuda…
taky tloustnu a sexu mám víc než bych chtěla. je to věkem, obžerstvím a no sport :-)
28
jestli to takhle mají všichni, tak z toho vyplývá spousta zajímavých závěrů.
Věkem snad, obžerství nepěstuju, vypěstovavší si svými nervičkami zajímavě činný žlučník, toho sportu bych občas taky snesla víc. Jo, v tomhle mi koně chybí…
mischko,
nuda na pohled. Porno nechápu – aspoň mám důkaz, že nemám úplně chlapskej mozek :)
To jsem ráda.
Radši si vytáhnu tu krásnou pohádkovou knížku s obrázky, co mi dali kamarádi o víkendu a už jsem půlku přečetla.
29/22
Porno pro ženskou jedině její vlastní. Ženský potřebujou barvitej originál přesně na (svoje) tělo.
no nevím, asi jsem divná. divně mužská. mě porno bavilo vždycky. i pěkně hnusné. cokoliv hnusného mě bavilo. teď už se víceméně zasměji :-)
Jím hodně, to jo, víc než všichni okolo – to je u mě norma. Věkem a odmítáním sportu to tloustnutí u mě je. Ale nedostatkem sexu určitě taky! Vždycky když s někým chodím, zhubnu a udržuju se esteticky tvarově přijatelná, to jde samo. Navíc sexem se docela dost svalů posiluje. A protahuje.
(To jsem nemyslela dvojsmyslně :-)
sexem se prokazatelně spaluje méně kalorií než běháním. takže spíše bych řekla že se člověk tolik neobžírá a víc o sebe dbá. mě je teď po tolika letech úplně jedno jak vypadám, jak u toho vypadám, jak se tvářím a jestli mi to sluší. prostě je mi to až hrůzně u pr…. A pak tloustnu.
Mě většinou nebaví. Spíš byly výjimky, kdy ano. A pokud ano, tak to přímo souviselo s reálnou situací a to, co bylo na obrazovce, bylo tak nějak příjemně podružné… Jenže mnohem častější byly situace, kdy to bylo nepříjemně podružné a rušivé a tak nějak k smíchu…
A stejně naprosto a úplně nejlepší situace jsou ty, kdy žádný péčko není třeba…
ru 34
tudy na to!
Já potřebuju (představu) konkrétního muže. Kterou mám, když s ním chodím. S představou budoucího neznámého muže mi jde vzrušení blbě. To se mi nanejvýš zdá ve snu, že se líbám v tramvaji, jako nedávno. Dneska se mi zdálo, že jsem začala chodit s violoncellistou, kterej byl tak nadanej, že ho jeho tatínek vozil po jarmarcích už coby tříletého. No a tam jsem s ním začala chodit, akorát kupodivu najednou nebyl tříletej, ale mladej akorát.
39. k čemu potřebuješ představu? :-)
mischko 38
péčko u mě ještě nikdy nebylo třeba. Takže to mám skvělý za každých okolností, ať se sexem nebo bez. :)
40
Představu potřebuju, pokud už nejsem v porozchodovém období. Potřebuju představu, abych mohla začít toužit. Nebo plánovat – pokud bych na to náhodou chtěla jít cílevědomě (to mi není vlastní).
Jdu cílevědomě do postele si číst. Ráno jsem slíbila veškerenstvu, že budu vstávat včas. Tak to jednou zkusím :)
takže toužit nebo plánovat. hmmm. nevím. lidé se setkávají jen tak třeba. náhodou.
jdu taky, ráno vstávám v pět :-)
37
Dovolím si nesouhlasit. Jsou i studie dokazující (či alespoň tvrdící) přesný opak.
I moje zkušenost je taková. Po běhání mám šlus tak akorát dech. Že by se mi nějak extra protáhly svaly a že bych měla pocit slastné totální únavy promasírovanosti sebe námahou do posledního kousku těla, to tedy ani náhodou.
Spíš než k běhu bych sex výdejem energie přirovnala k přiježďování mladýho koně na kruhu. Ale to ti asi moc neřekne.
Joo, když si sex ženská odbyde pětiminutovým ležením na zádech se sladkým úsměvem na rtu, tak toho moc nespálí. Ale to snad je stav už jen po dvaceti letech manželství ze zvyku, ne? :-)
46. neštví mě :-) bavím se o spálených kaloriích nikoliv o slastném uvolnění. Slastné uvolnění je na jiném principu. Slastné uvolnění souvisí s naprostým uvolněním veškerých buňek a srovnání (resetování) nastavení. Břicho mi z toho nezmizí.
úzkostné (a hysteriscké stavy) stavy se kdysi léčily masáží pohlavních orgánů :-) ženská byla v trvalé křeči a nemohla se slastně uvolnit. Je to tém a na dlouhou diskusi. ženské nemoci, nemoci vaječníků i močáku s tím hodně souvisí. slastné uvolnění vyladí tyto části a člověk je mnohem odolnější vůči nemocem. ale není to o hubnutí. Podobně ale to platí i o uvolněí páteře , uvolnění srdce. slastné uvolnění postupuje směrem nahoru, uvolňuje i srdce, i páteř a postupuje ještě výš a uvolňuje i štítnou žlázu. Přeto si myslím že pořádná “jeb…ka” stáčí občas. třeba 1x týdně, a pořádně teda vícenásobně. Uvolnit celé tělo až do končků prstů, i hlavu všecko. Když je žena v pohodě tak to nepotřebuje zas tak často. teda mluvím o sobě :-) řekla bych že to nepotřebujivůbec protože jsme slastně uvolněná většinu času. (čest vyjímkám). taky mě nehoní věk. už mě nenutí tělo abych se rozmnožila a toužila.
je to ru od tebe výzva :-) takhle mě vyprovokovat. prohlašuji na svoji čest (a té si cením) že prožívání sexu se s věkem stupňuje. protože žena zná své tělo a umí ho ovládat. fakticky může pořád (nemá žádná omezení) ale není nadržená. Prostě to nepotřebuje. netouží. ale může furt.
domnívám se že dva lidé žijí spolu nejen kvůli dětem a majetku, a že jsou přátele. ale také proto že mohou mít spolu kdykoliv sex a nemusí hledat sexuálního partnera. prostě ho mají doma. ale to vyžaduje exkluzivitu. teda omezení.
50 no jasně že jo.
47/48
Ale já taky. Nepsala jsem o slastném uvolnění z orgasmu, ale o slastné únavě po fyzické námaze celého těla. Spaluješ celým tělem. A břicho po opakovaném aktivním sexu (neležíš-li jen) mizí suprově.
Mám ověřeno. :-)
A přirovnávám to fyzické právě k přiježďování mladého koně na kruhu, protože tam taky makáš celým tělem, musíš mu dávat silnější impulsy sedem, nohama, polohou těla od břicha nahoru… Být pevná a působit mu na hřbet a jeho boky svojí rovnováhou a silou, a přitom být uvolněná a průžná, abys ho nemátla křečí sebe sama.
Ta únava potom je úplně stejná.
O slastném uvolnění a prožívání sexu, notabene stupňovaném se stupňujícím se věkem, jsem opravdu, ale opravdu nepsala. :-))
52. už mlčím, tohle není moje parketa. potřebuji cítit vnímat s minimem rušivých pohybů. takže u mě se nejvíc děje uvnitř. ovládnout tělo zevnitř.
52 tak jo, přiznám se. je to tak, ležím :-) a žádná jiná poloha mi nepřinese tolik potěšení jako tradiční. Ne že bych nechtěla, ale není tam to správné propojení – kontakt. Potřebuji jen vnímat. nic moc jiného nedělat. nenechat se rozptýlit. jsem pohroužená úplně do sebe. nevidím a neslyším. jsem úplně mimo :-) mimoň
54
jo, na zádech je to nejlepší – když je ten chlap dobrej. Ale ne že bych jen pasivně ležela a nic :)
55. musí to prostě ladit :-) je jedno kdo co dělá. nemůžu se rozptylovat v práci. detaily ať si každý domyslí. jak se asi sladí muž s ženou vzájemně. do jednoho.
Musí se to střídat. I nahoře-dole. Jednou se nehejbe jeden, podruhý druhej. Když se nehejbe chlap a nekecá mi do toho, taky se mi to líbí a můžu si to užít bez toho, že bych se na něco musela soustřeďovat bokem.
Když se hejbou oba najednou, musejí být hodně dobře sehraní, aby z toho nebyla fraška a akorát trapná snaha pořád dokola jeden dohánět nebo zpomalovat druhýho a naopak.
55
A taky záleží, jakýho ho ten chlap má. Taktéž nebudu zabíhat do fyziologickotechnických tailů, ale někdy je to z onoho důvodu lepší na břiše nebo kolenou než na zádech. :-)
A navíc je to taky fajn změna.
Nebo vsedě na něčem.
To de taky se nehejbat a jen si to užívat.
Ano, to jistě všichni čtenáři dělají různě a návod nepotřebujou :)
Kdepak teorie.
inspiraci :-)
Tak to smaž, nechala jsem se strhnout Ratkou, i když jsem napřed psala, že o tom jsem nepsala. :-))
61 co bychom si nenapsaly o sexu – jsme zdravé; kdybychom byly v nepořádku, nemyslíme na něj mnohokrát denně!
Aby ses z te psychologie neposrala. Že zrovna ty propadneš tomuto neustálému psycholog. vysvětlování.
Karle,
omyl, já nevysvětluju nic. Já jen pro sebe popisuju situaci a uvažuju o možných faktorech. A nedělám to z žádného jiného důvodu, než aby se mi ulevilo. Což nastalo, takže se můžu poplácat po ramenou, že aspoň to málo se mi povedlo, a snažit se dál normálně fungovat jako dosud. Howgh.
… a koneckonců kdo jiný by měl propadnout psycho vysvětlování, když ne já. :)
Tak já jedu domů se vyspat.
A to nebudu vysvětlovat, nebojte.