Jela jsem za mámou do nemocnice – ona zdárně trénuje chůzi o berlích už druhého typu a dokonce po schodech – a říkala, že člověk tam lehce zblbne. Kdyby neměla rádio se sluchátky, co jí dal její brácha, a knihy, co jí nosím a odnáším dočtené, a své vyšívání, co jsem nově donesla (typ richelieu, bílé na bílém, pak se to prostříhá), tak prý je snadný degradovat. Podle mě je významná další věc, že už máma není v noční košili, ale v šatech nebo ve volných kalhotech a tričku a to jí sluší. Uklidňuje mě, že nemusím tolik brojit proti hospitalismu. Už jsem totiž měla vymyšlenej takovej fotoprojekt s kloboukama…
Na druhou stranu právě teď v kontrastu vyniká, jak ostatní tři spolubydlící mojí mámy jsou v nočních košilích a připoutané k posteli jako k jedinému životnímu prostředí. Odkud se teď nehnou, už týdny. A máma může sama vzít berle a jít na záchod (po měsíci!) nebo na chodbu si zatrénovat chůzi. Ona je ta nejmladší a nejmobilnější a nejsilnější tam. A je to docela smutný vidět. Je to radostný, protože ona je schopná a komponovaná a pohromadě a pohyblivá – a zároveň je pro mě jako návštěvníka toho prostředí smutný a zasahující vidět ten zvětšující se kontrast a to, že nemůžu a asi nikdo nemůže nic moc udělat, aby to bylo i pro ostatní pokrokový a nadějný na první pohled.
Nojo, přinesla jsem v utajení tři balíčky brambůrků, protože paní L. je má ráda a měla zrovna svátek a máma jí je pak v pravý čas dala (snad jí je nehodila přes místnost vzduchem :- ). Něco jsem občas podala i těm dalším dvěma paním a máma si telefonuje ještě s jinou paní z první nemocnice. Ale co víc může člověk udělat. A co víc může na sebe nabalit, když se ochomýtne v tom prostředí… Já si uvědomuju, že pracuju denodenně v podstatě s nemocnými lidmi, uvědomuju si, že moje normy normality se dost posunuly a uvědomuju si, že potkávám např. méně potenciálních životních partnerů než ti, kdo pracují v jiných oborech. Nojonoaco, to je moje volba.
Jo a k pokutě – jela jsem tramvají za mámou a chtěla jsem jí dodat četbu v angličtině, aby nezakrněla. Jenže jsem knihu neměla dočtenou, pár stránek zbývalo a spěchala jsem a usnula jsem při čtení v tramvaji. Přitom je to knížka napínavá! – Earle Stanley Gardner: The Case of the Mischievous Doll. Právník Perry Mason v akci. A já usnula a klátila se na sedadle, když mě probral velmi decentně mladík s odznakem “kontrola jízdenek.”
Tak jsem mátožně vytáhla peněženku, kde mám i doklady, a podala mu kartičku městské hromadné dopravy, zvanou inovativně a potupně Lítačka. A on si ji tam v koutě prohlížel, já se probírala z mrákot, už jen dvě stanice mi zbývaly do cíle – “a jen tři míle mu zbývaj k Mary Anne.” On si tam něco psal do bločku. Pokladního, jak se ukázalo. Mně to bylo divné a vyhrabala jsem papírek, jenž potvrzoval, že legitka mi platí ještě 5 dní, mám zaplaceno. Pak mladík předstoupil s pokutou, ať podepíšu.
– “Jak tó?” já na to klidně.
“Dala jste mi občanku, že chcete rovnou pokutu…”
“Notoné, já vám chtěla dát legitku!” rychle napravuju a znovu vyndavám peněženku a z ní jinou kartičku, tentokrát víc zelenou než modrou.
A pán ten pokladní doklad přeškrtnul a stornoval a pokutu platit nebudu, protože mám platný průkaz. Pravda je, že minulý týden ráno jsem si frajersky kráčela z metra s knihou v ruce – ano, s tím Perrym Masonem – a v cestě mi stáli dva revizoři. Kontrolovali několik lidí přede mnou, já kráčela volně kolem, zastavila se a ptala se jich “Chcete vidět…” a oni zaneprázdnění nechtěli nic vidět a já dojela do práce a tam jsem zjistila, že nemám ani doklady ani peníze ani nic a že jsem jela načerno. Jak by to Perry Mason obhájil před porotou, nevím, ale spoléhám, že by to taky nějak zařídil.
Hlavně že jsme zdraví a svobodní v pohybu! Na posteli se jízdenky nekontrolují, ale nechtěla bych tam bejt!
.
Nojo, prostředí špitálů je někdy demotivující a někdy naopak motivující. Já když tam ležel, tak mne ta demotivující nálada obrovsky motivovala k tomu, abych tam byl co nejkratší dobu.
Ještě víc šílená je LDN – tam už bývá na první pohled jasné, koho odnesou a kdo odejde:-(
Ta bych řekla, že buď u vás v Praze nebo přímo tvoje maminka máte nějakou protekci. Takhle dlouho po sešroubování nohy nebyl ve špitále nikdo, koho znám. Berle každej dostal domů po jednodenním zaučení – a trénuj sám…
A to byly špitály v pětatřicet a víc kilometrů vzdálených městech od bydlišť pacientů. Žádná městská hromadná.
Ruliso – říká se tomu obložnost – prázdná postel nenese prachy – a když není jiný pacient k dispozici, stávající se nechává ležet. A když k tomu jsou ještě další výkony, např. odběry, rentgen apod. tak je to úplná paráda:-)
4
Tak to je u nás na vše strany obložnost dvě stě procent. :-(
4. U nás taky… 200%
Původně jí nabízeli Slapy nebo nějakou podobnou díru – prej “tam jste autem hned.” Tak to ani omylem; nebydlím za drahý peníze ve vnitřní Praze proto, abych pak měla péči někde v prdeli a nikdo z rodiny se tam nedostal, aby dovezl ručník, hajzlpapír a knížku ke čtení. Sorryjako.
Od zdravotnictví, který si platíme, očekávám určitou spádovost, když je potřeba, a naopak profi službu na jiném místě bez ohledu na spádovost, opět když je potřeba. K tomu nám dopomáhej politici tlačení Evropskou unií k určitým standardům.
Člověk lehce zblne všude.
Ale pokud si tu alternativu v nemocnici máti uvědomuje,tak bude i fysicky věřím brzo fit.
S tvojim přispěním samozřejmě.
Ony ty rodinné kontakty jsou sice nasiraci,ale člověk z nich nezblbne(i když se mu to někdy zda)
Takový zpětný kontakt na zblbnuti:-)
A připomínka vlastni budoucnosti!
Tak jsem se včera ptala, když jsem viděla, že máma se prochází již s druhým typem berlí (i když noha prý trochu otéká, tak jí poslali na vyšetření a zase ať ji má zafačovanou), jestli půjde domů.
A ona že ne, že fakt chce jít odtamtud na kontrolu 11.10. do Vinohr.nemocnice a k tomu datu už prý má chodit bez berlí, nejvýš s hůlkou! Tak se asi rozhodla, že jak z domova odešla, tak přijde, plně soběstačná a mobilní. Notakjo, když to jde a využije fyzioterapeutku. Má rehabilitaci a lázně a všechno tím pádem dohromady. Asi jí bylo jasný, že já bych s ní určitě necvičila ani ji nehlídala na schodech ani se neangažovala, když to není krizový.
A prý byla poslední, koho tam vzali takhle rehabilitovat, protože mají teď o někoho míň v personálu; takže ti další pacienti jsou víc ležící než rehabilitující asi (?).
10
Je to opravdu velmi… neobvyklé.
Asi ji bylo jasný, že já bych s ní určitě necvičila ani ji nehlídala na schodech ani se neangažovala, když to není krizový.
Asi jo.
Tentokrat to neobvykle vyslo.
Priste uz nemusi.
Liško, měli jste štěstí.
11, 12, 13
tak to jdu zaklepat!
To štěstí.
To ještě asi stihnu vymalovat ten obývák, ten další víkend. Tenhle ne, mám čtyřdenní výcvik, hurá, do toho s kamarádkou chceme otevřít psychoterapeutickou skupinu a dělaly jsme video, já stránku na fb a včera v noci leták, ona skvěle dojednala místo a podmínky, takže teď dost frčím. V sobotu navíc akce zažít město jinak, tam jsme byli jen 3 a půl hodiny, blízko práce, ale ani jsme se nezastavili, kolik dětí tam proudilo. Takže se mám dobře!
barčo,
vyhlížím další smršť fotek u tebe; asi to tak rychle nejde, taky máš, co dělat, žejo!
ratko a ruliso,
u vás taky pořád vyhlížím.
A čtečka se mi aktualizovala, takže vymazalo to, co tam bylo, a zatím jsem tam nic nového nedala (tj. odkazy na vaše stránky a komenty). Proto jukám.
15. Liško, co jsem přijela z Itálie tak jsem chytla neskutečnou chřipku – prakticky ze dne na den. Léčila jsem si ji do konce dovolený, žádný zázrak. Ted chodím od pondělí naplno do práce s touhle chřipkou, která si myslím, že už není klasická chřipka, mám atb. Takže odsloužím služby a padnu do postele. Zimnice, třesavka, rýma, kašel – minulý týden to bylo ještě horší, vrazilo se mi to do kolen, a nemohla jsem pořádně chodit a vysoké teploty.
Je nás v práci málo. Pokud v pondělí ráno po nočních mi nebude líp, tak půjdu na neschopenku. Ted nemá tenhle týden kdo sloužit, už je taková nouze, že si dokonce i naše paní staniční musela v týdnu vzít dvě dvanáctky.
Já jsem ani nebyla ani schopná se na ty fotky z Itálie pořádně mrknout. Opravdu přijdu domů a lehnu, jen to nejnutnější.
Mykolozky Ru s Ratkou by mohly upresnit aktualni vyskyt rustu hub.
Pred barakem uz mi nerostou ,ale obavam se ze v te zime uz ani v lese.
Staci jedle houby devcata,lysohlavku si urcim sam:-)
18
Tady hojně rostou bedly, žampiony a klouzky, al ehříbky jen lokálně a spíš po krajích lesů, v mokrých cípech s trávou.
16
Jedu jak dráha, kolem komínu a topení a revizí a vyjednávání smluv a v práci práce s blížícími se Dušičkami a zahrádka… a i když by to asi mohlo být zajímavý a místy i vtipný psaní, tak psát se mi o tom vůbec nechce. Když je večer, vypnu a už nefunguju, ani hlavou.
17
Tohle čtení o tom, jak se i v nemoci a s atb musí, mě dycky píchne nepříjemným pocitem nesouhlasným. Křičícím “tak tam ne!”. Fakt supr představa, že si du s něčím lehnout do špitálu a kolem mě a jiných podobně na milost a nemilost odkázaných, jinou nemocí oslabených lidí lítají nachcípaný sestry, co samy berou antibiotika a sotva stojí na nohách…
O tom, že v takovým stavu navíc člověk daleko snáz udělá chybu, ani nemluvě.
Je vás málo. Ale kdyby vás fakt bylo málo, tak málo, že by už prostě nebyl kdo, nemocnice by to musela řešit. A pořešila by to, ne že ne. Tohle “musím, dokud nezahynu” mi přijde jako falešný spásokomplex mixnutý závislostí na pocitu vlastní potřebnosti. A jako silně manipulativní chování nemocnice, která na tenhle spásokomplex – sestrám z profese vlastní – spolíhá.
To sem to zas napsala jedle, teda. No nic. Takhle mi to prostě prolítlo hlavou, du si přiložit do Peter. :-)
Jo,taky mam echo,ze na hriby to nema cenu nikam vyrazet,ale bedly jsou vsude.
No tak budou misto smazenice rizky no.
18. u mě zatím vytíženost zcela jinými zájmy :-))
20:
To uz dnes Barca cte podruhy.
Co do tech Peter krome petek hazis?
23
Dřevíčka, co jich mám půl kůlničky z bouračky barabizny na zahrádce. :-)
Teda, teď už ne půl, už jen tak pětinu. Ale na ty tři týdny, co asi ještě bude trvat, než dotáhnu smlouvu o dodávce plynu a na základě té smlouvy mi konečně distributor namontuje plynoměr, by to vydržet mělo.
Petky nepálím, petky střádám na burčák. :-))
Barčo, 17
no potěš! Ať choroba odejde definitivně!
ru 20
s tou potřebností / že něco zmůžu, zachráním, to mi zrovna dneska trochu ožilo u mě; co všechno je do toho zamotaný. Že úporný zachraňování může být taky úporná snaha se vyhnout (nevědomému!) pocitu “Dejte mi pokoj, ať radši všechno pomře, já už tohle dělat nechci.” – Teda ale pozor, nespojuju to s barčou vůbec; a se sebou jen opatrně :- )
ru 24
o těch plynařích mi ani nemluv! Kvůli nim jsem tenhle týden byla vpráci jen den a půl a nestíhám. V pondělí totiž avizováno, že přijedou, všichni od 12 do 17:30 musí být doma, zpřístupnit byty, dopoledne že dělají společné prostory domu. OK, beru si dovolenou, ale stejně ráno musím vstávat a jet si pro krizový telefon, jelikož mám službu a nikdo jinej nemoh, takže budu mít službu doma.
Načež to protáhli plynaři do večera a nepovedlo se jim nahodit ani jedny ze dvou wavek (nebo jak se to píše, nevim) u nás v bytě. Po jejich odchodu jsem jedny nahodil smaa, u drujhejch byl nějakej problém, nebylo slyšet, že by plyn proudil. Takže jak debil jsem v úterý v poledne musela jet z práce domů a pak se do práce na půl šestou zase vrátit (něco jsme měli od půl šestý do půl osmý mimo prac. dobu, za to je náhr.volno). Vopruz.
27
nenapadlo mě před desátou večer trvat na tom, ať ty problémový wavky ten plynař nahodí. Jinej mladej to měl druhej den natošup. Ovšem půl dne mýho volna v háji.
To teda je vopruz s plynaři. U nás jsme zmáčkli knoflík.
20. co se týče spásonosnýho pocitu potřebnosti, tak ten mi dělá dobře :-))
29
A ten knoflík s etam vzal jak, Ratko? :-)
30
Spásokomplex je komplex nutnosti býti pro ostatní spásou. Nikoli že je pro tebe něco spásou. :-)
31. nooo, myslela jsem si že ty wawky tam měli, že je potřebovali jen pustit.
To snad normálně ani není potřeba, ovládání ej na wawkách, spíš mi přijde, že to byla nějaká revize v celým domě. (?)
Heh, wafky, ne wawky. :-)))
34. asi jo, taky se mi to tak jeví, nahazování wavek, proudění plynu… celé je to hodně náročné. Tedy taky budeme dělat revize, ale to kotle normálně jedou, revizák jen zkontroluje zda je vše v pořádku.
31. pro mě je spásou býti spásou :-)) tedy býti potřebná
36
Dost náročná potřeba. :-)
35
No třeba to je právě ono – pokud spotřebič nejede, těžko dělat provozní revizi. :-) Takže napře dmuseli ty wafky nahodit, aby jely.
Tedy takhle jsem si to vyložila.
37. pokud je uspokojivá pro všecky zúčastněné, tak je to snad OK. Tedy najde se nějaký potřebný :-)
38. já taky… :-)
39
Nebudu to už dál řešit. Nepsala jsem to proto, že bych si myslela, že to má někoho změnit.
40
Tak proč jsi teda argumentovala nějakým pouhým zmáčknutím knoflíku u vás? :-)
41. protože jsme nepochopila že wavky se musí nahazovat pokud se mají rozjet. Právě jsem to studovala, tam se pouští jiskra a do toho se pustí plyn a musí se to zapálit fakticky ručně, to je to nahazování kamen. Nevěděla jsme to. U nás se zmáčkne knoflík a kamna jedou. Nemusí se nahazovat.
Ale vidím že už se topí, u nás taky. Přijel syn s druhou snachou (bude rodit za 3 týdny) a je jí zima. Tak topíme.
42
Ježííš… :-)))
To je snad úplně jedno, jestli zmačkneš něco nadvakrát nebo najednou, ne? Ty ten kotel taky nahazuješ, akorát že jen na jedno zmáčknutí… :-)) Starej kotel jsi taky musela nahazovat přes věčnej plamínek jinak než teď tyhle turba s uzavřenou komorou. :-)
Podstata Lišky sdělení podle mě nebyla ve stížnosti na princip wafek, ale na debilitu plynařů, co tam stráví takovou dobu okrádající lidi o jejich pracovní dobu, a ještě nakonec ani neumějí udělat tak triviální věc, jakou zvládla sama Liška hned po jejich odchodu.
A ty Lišky wafky taky pamatujou o dost hodně víc než tvůj novej kondenzační kotel. Pokud zlobí při nahazování, nezlobí nejspíš ani míň ani víc než jinej podobně starej plynovej psotřebič.
43
Jo, já zrovna přemýšlím, že klukovi do pokoje asi přeci jen koupím nějaký foukadlo. Aspoň přes den na noční proud, je nachcípanej a marodí doma. Přišla jsem z práce, seděl u počítače zabalenej do mikiny, v rukavicích a s čepicí na hlavě. :-)
44
Psotřebič = spotřebič pod psa.
45. no teda… kolik stupňů je u vás? Tady je dost velká zima…
ad wavky a “psotřebiče”
já ty wavky nahazuju i sama, byť je lepší mít druhýho vocasa, co klečí s vystrčeným zadkem na druhým konci těch kamen a čučí do okýnka u země a hlásí nahazovateli zrakové vjemy, jestli jiskra jo nebo plamínek jo nebo nic.
A ty v obýváku jely, pak je plynaři vypli a už to nahodit nešlo (což my jsme věděli, že tyhlety moc nejdou), nakonec tedy kupodivu šlo s nějakou dopomocí dlouhokrkého škrtáku, ale kupodivu ne večer ale odpoledne a samozřejmě se mnou jako tím vyšpuleným hlásičem, co participuje. Ty moje druhý kamna mně samotný šly nahodit líp (poté, co to večerní plynař vzdal, trubka jedna plynová), i když taky ne na první ani desátý pokus a musí se silou držet čudl, no to ale když zmáknu já na několik minut, tak proč ne plynař.
45 ru
tak to já taky! už se matky nebudu ptát, ta to nechce a spí v zimě a v kuchyni je taky zima a v koupelně… takže to koupím a hotovo. Když dáš vědět, co mášn v merku, budu ráda, ale počítám, že koupím nejjednodušší přímotop (nefoukadlo) do 1000 Kč a nazdar.
(Ovšem napřed si musím sehnat někoho na opravu zásuvky v kuchyni, abych všechny zásuvky v kuchyni nemusela mít vypnutý).
42 ratko
jo, kotel plynový se “nahazuje” nebo spíš jen zapaluje podobně jako naše karma (ta je jen na teplou vodu, ne na topení).
49
Tak nějak. Nákup tohohle nehodlám moc pitvat. Hlavně aby to mělo víc stupňů výkonu a víc stupňů s ventilátorem a nestálo to moc. A abych na to nemusela čekat z netu a mohla mu to pustit už o víkendu. Takže v pátek prostě pudu do obchodu a něco koupím.
47
Různě, od tří až pěti ráno do nějakých dvanácti třinácti odpoledne. Asi tak stejně jako u vás. Ale náš barák je oproti vašemu asi jako ty Liščiny wafky oproti vašemu kondenzáku. :-) Takže prostě syrovejm studenej. Ne úplně suchej.
Ale udělám si radost – našla jsem na netu ty plátěný kapsáče, co už po nich pár let brečím kvůli zrušenýmu obchodu v Brně, kde jsem je kupovala za stovku vždycky několikery jako pracovní. Tak ty si objednám z netu, i když už ne za stovku, za sto šedesát, a hned zas taky několikery – do foroty. :-)
V práci mám tenhle
https://topidla.heureka.cz/hyundai-con-100/#
a jsem s ním spokojená, s nastavováním, výkonem i životností. Tam mi jede takhle na podzim a na jaře celý dny.
A tenhle je i s denním časovačem:
https://topidla.heureka.cz/hyundai-con-300/#section
Ale počítej Liško, že to protáčí elektroměr. Je to fakt jen tak na přitopení si přímo na sebe, když tam zrovna sedíš a nehýbeš se nebo když ležíš ve vaně. A ventilátor je dobré mít, pomáhá roznosu tepla, akorát že je slyšet. Ale dá se to nastavit i bez něj, jen to pak není tak účinný.
Skvělý! Tak jsem zvědavá, co pořídíš. Já můžu pořizovat až za několik dní.
Eště napřed zkusím zas něco pučit. Pan T. se zmiňoval, že by když tak… To by na ty tři tejdny asi zatím taky stačilo.
Ale po zkušenostech s Petrama asi definitivně pustím z hlavy myšlenku na krbovky jako alternativu k plynu. Na to mám malej byt/pokoj. Zabere to moc místa s herberkem okolo a nárokem na odstup od nábytku a otevřených dveří.
57. když bueš mít radiátory a plynový kotel, je to ideální. Tedy po mě nejlepší řešení. pohodlné. účinné. nedělá žádné potíže :-)
58
Radiátory už i mám, teda krom toho jednoho, co velkoobchod zapomněl přivézt. :-))
Dokonce se nakonec našlo místo i na ten koupelnový žebříček. :-)
52:
kapsáče jsem si nedávno koupil taky.
Ale v NewYorkeru za 800.
Když mě v nich máti viděla,tak se ptala jestli jsem tak švorc,že musím chodit v sepranejch odřenejch montérkách:-)
60
:-))
58, 59
jééé, takže plynový kotel a radiátory a ten žebříček – tak to se mi taky líbí, to je paráda, to jsme měli v Břevnově s partnerem, blahé paměti. (A teď mám odjem, že “blahé paměti” se používá asi jen na nebožtíky..!! To snad on ještě dlouho, blahé
paměti, nebude.)
U nás doma se blahé paměti používalo i bez nebožtíků. Tak to používám taky. Jakože dávno a v pohodě. :-)
Akorát radiátor u kluka v pokoji mi vodák nepřeměřil a koupil ho podle vedlejšího pokoje, jenže ony ty vejšky podlah nejsou tipťop stejný a navíc zapomněl na potřebnej spád trubek, takže radiátor je moc vysoko, narvanej skoro na parapet. Když jsem vrčela a vyvrčela si slib, že ho vymění za nižší, šedesátku za padesátku, tak se na zadní postavilo mládě, že prý to tak chce nechat, protože nechce radiátor pod celým oknem (nižší by byl delší), protože tam jezdí se židlí. Tak se na to musím dívat a dycky znovu v duchu zavrčím.
Ale mám slíbeno, že kdyby se kluk odstěhoval a já si z jeho pokoje udělala ložnici, tak že mi to vymění pak s padesátiprocentní slevou za radiátor. Vzhledem k tomu, že je to starej známej a pravidelně ho přikrmuju malýma žlutýma rajčatama, tak doufám, že to splní. :-))
63 žlutýma rajčatama :- )))
ad Pokuta:
V pátek jsem unikla o vlásek. Pamatovala jsem si, že legitka na hromadnou dopravu mi platí do soboty. Jenže to už bývají okýnka, kde se dá koupit jízdenka na další měsíc, zavřená. A vida, cestou z výcviku, v půl osmé večer na Kačerově bylo okýnko otevřeno! Tak jsem si tam šla koupit vzorně jízdenku na příští dny a slečna povídá: “Vy tam nemáte vůbec nic.”
Aha, takže už dneska jsem jezdila načerno, platilo to jen do včera.
Koupila jsem si jízdenku tedy už ode dneška včetně a jedem metrem – a přišel revizor!
Kdybych si na to okýnko nevzpomněla a nešla večer k němu, revizorova kontrola by si vyžádala 800 Kč.
Sláváá.
64 … takže jsem ušetřila a koupím si tenisky!
Chodím totiž v roztrhaných.
64. tomu se říká relativní úspora :-)) uspoří se něco co není ale mohlo by být.
SV zdraví Lišku ;-) pekný článoček, som rada, že sa maminka dobre zotavuje, držím palce!
Liš, niekde som sa to pýtala, ale neviem nájsť ten článok – maminka zakopla, alebo čo bolo dôvodom pádu?
dobre sa to číta – keď si spomeniem na ten horor z minulého leta – keď bola v nemocnici moja maminka…..
Barča 17: skoré uzdravenie a teším sa na talianske fotky!
Rulisa 20: chodia takto aj lekári…..a, ano, nie je to dobre.
SV 68
Jo, chtěla vyběhnout schody v domě a zakopla.