ANEB FASCINACE ZÁHŘEBSKÝMI NÁPISY

Nejsme žádní kretanje – ať je to cokoliv – a můžeme se zasmát slovu žbuka každý z jiných důvodů. Mně připomíná slovo Žlababa z Macha a Šebestové. Vůbec mě vede do dětství, protože myslím, že jeden díl Čtyřlístku se jmenoval „Pozor, padá omítka!“ A taky jsem 14 let života prožila za socialismu a dobře si pamatuju dřevěná lešení všude možně po městě, omšelé špinavé domy ještě na začátku 90. let. Vítejte v Zagrebu, dobro došli. Záhřeb vůbec nám připomněl dětství, Žižkov nebo jiné čtvrtě vnitřního města, domácké až útulně uvolněné svou oprýskaností. Oproti naší metropoli je v hlavním městě Chorvatska patrná horší kvalita infrastruktury – fasád domů, kvality silnic a chodníků, taky hodně drátů je ještě vedených na sloupech, ne pod zemí. Toho jsem si jako absolvent oboru geografie města nemohla nevšimnout, ale neliším se tím postřehem od jakéhokoli jiného návštěvníka z naší země.

Tolik žbuka. Střídá ji hranatá pismohrana.

Možná je to archiv, možná něco trochu jiného, ale to mě nepálí. Najvyše svrbí.

A konečně můžeme přejít k největší kapitole horkého červnového pobytu v Záhřebu, k nápojům. Říkají jim piča (pití). Ale to asi všichni vědí; jen já byla v Chorvatsku poprvé.

Pivo Karlovačko se nedalo pít, rychle teplalo – nedávají ho dostatečně chlazené a nedávají pořádné pivní tlustostěnné sklenice, snad jen v jednom baru, který jsme objevili poslední den. Stejně by bylo hrozný. Ochutnala jsem jen jednou. Taky jedno slovinské pivo Laško s obrázkem kamzíka bylo příšerné a ještě jedno s krátkým názvem jako Pan nebo tak. Skoro všude měli Ožujsko, bohužel jen někdy čepované, často lahvové. Bylo trochu lepší, ale na české poměry nic moc. Teplalo také zatraceně rychle. Pořád jsme byli venku a pořád bylo kolem 30 stupňů. Pátrala jsem, co znamená  Ožujsko, a zjistila, že je to v překladu Březňák. Odvozeno od měsíce března. Co je žuja, jsem zatím nevypátrala. Něco jako uvolnění (po alkoholu)?

Ožujsko jsem si dávala hned ráno cestou na divadelní workshop. Začínal až v deset, a stejně to vzbudilo všeobecnou pozornost. Ostatní si dávali kafe, ale to já si kvůli zubu netroufla, snášel jen studené nápoje. Naštěstí čtvrtý den už byl v klidu, uf.

České pivo tam měli dost, hlavně v samoobsluze mnoho druhů. Tady u obrázku výše (vyfoceno ve Valhalle, super sympatickém nenačinčaném podničku, kde čepují IPU) jsem přemýšlela, jestli reklama na Krušovice znamená „z Čech bez hříchu.“ Nějak mi to nesedělo. Pak jsem dodatečně zjistila, že to znamená „bez chyby.“ Chorvatská slova jsou zábavná svou nečekaností a přitom podobností. Když jsem byla malá, táta mi vyprávěl, že srbsky nebo chorvatsky „ostříhat vlasy“ v kadeřnictví se řekne „ošišatit kosu“ a že to nějaký Čech spletl a chtěl „okosatit šíšu.“ Nevím, proč si to pamatuju 40 let.

A tady dosahuje piča vrcholu (já to slovo v Čechách vůbec nepoužívám, ale tady se to nabízelo na každém kroku):

Je to svět píč.
V každém nápojovém lístku jsme se dočítali, co nabízejí v kategoriích studená píča, bezalkoholná píča atd. Přiletěli jsme s kolegou do města o den dřív a hned první a druhý večer, než začal hromadný seminář, jsme vytvořili žebříček píč.

1. Nejníže stojí discont piča.

2. Potom domáca alkoholna piča. Zřejmě zpustlá alkoholička popíjející tajně vodku.

3. Studená piča. Taky nicmoc lákajícího.

3. Teplá piča.

4. Bezalkoholna piča. Ani se nenapije, aby byla v posteli odvázanější.

5. Alkoholna piča.

6. Blagoalkoholna piča. To už je něco.

7. Gazovaná piča. Ano, to jsou nápoje s bublinkama. My to přeložili jako „zplynovaná píča“ a dost jsme se tomu nasmáli, jako nadávka je to fakt hrozný až holocaustový.

8. Sviet piča. Viz foto výše, to je svět plný světových…

Mno. Tak to bychom měli nápisy, nejzábavnější aspekt Chorvatska.

.