Š. ŠŤASTNÝ TŘÍDNÍ SRAZ.
S lidmi ze školy jsme se viděli před 10 lety a teď. Známe se od roku 1981. Tehdy byla osmiletá škola. Hned jak jsme se vrtli na střední, přišel protikomunistický převrat.
Sešlo se nás na srazu 14, jsme v kontaktu ještě s dalšími. A bylo to skvělý! Protože se prostě známe tak, jak jsme, jací jsme, všichni jsme přijatí. I ti, co jsou v kriminále; ale ti nedorazili. Nikdo si na nic nehraje. Vidíš známou tvář, máš radost, že ten člověk je tak hezkej, že vypadá dobře, že žije a že patří k tobě. Můžeš se bavit uvolněně s každým z nich. Všichni jsme byli stejný grázlové z pomezí Žižkova a Vinohrad.
Společnou fotku ze srazu si vytáhnu vždycky, když bude nejhůř. Všichni se na ní smějeme, ale ani jeden ten úsměv není nastrojený škleb pro fotografa. Jsme šťastný. Naopak fotku z lednového srazu střední školy už nepotřebuju vidět. Všichni spolužáci z gymplu vypadají taky dobře, ale „příště se jen kouknu na fotku, nebudu na sraz chodit,“ jak řekla moje spolužačka Lenka1. Celý večer jsme se totiž spolu bavily jen ve trojici – s Lenkou1 a Lenkou2, co se spolu kamarádíme od začátku gymplu (ještě Ferda Mravenec, ale ta na srazu nebyla), vídáme se pořád, jezdíme spolu na prázdniny doteď. Pak jely Lenky ke mně domů přespat. Tam jsme se bavily bez ostatních kolem a to bylo mnohem lepší. Konečně nikdo nerušil a nehrozilo, že někdo další přijde a na něco se o mně zeptá a budu muset odpovídat, i když mě to obtěžuje. Nevím, čím to je. Proč jsou lidi ze střední víc cizí. Asi že už v těch 14 letech jsme se sešli jako dost hotoví lidi s hotovými zájmy. Taky jsme spolu blbli, jasně že. Čtyři roky jsou asi krátká doba. Čtyři nejsou osm a čtyři v osmnácti letech věku jsou jen menší část života, kdežto osm ve čtrnácti letech je většina života. Ty čtyři roky na gymplu byly jen rozjezd pro celoživotní přátelství a společný čas trávený s Lenkou1, Lenkou2, Ferdou Mravencem a jejich rodinami.
Sraz naší třídy 8.C byl zkrátka povedený. A na té fotce je super, že tam stojím nahoře, vlevo na snímku je můj nejlepší kamarád ze školy, co bydlel pod námi o patro níž. A z druhé strany stojí super kluk, děsnej sympaťák, kterej ve škole byl takovej přiměřenej, ne ničím extra nápadnej. A je teď boží. A ten několikrát během srazu připomínal, že v první třídě byl do mě zamilovanej! Jenže já to tenkrát nevěděla, já byla zaměřena na jinýho kluka, takovýho spořádanýho premianta, který na střední zvlčel a snad ani maturitu neudělal. Tak si to představte.
Přeju si více takových setkání, více takových spokojených lidí, více takových vztahů naplněných uvolněním, důvěrou, úlevou, přijetím, srandou, blízkostí.
Asi mám v tom deficit, když mě to tak zaujalo a rozradostnilo. Ve velkým městě potkat svoji starou pouliční partu šestiletých dětí je docela vzácnost. A zajímavý je, že jsme se tam sešly 4 holky, co nemáme děti, to je hodně neobvyklý na jednu třídu. Na gymplu mají děti asi všichni kromě mě.
.
Liško, tak to je supr!
A na fotce ti to moc sluší :-)
Já jsem bohužel prolezla tři základky a pak zdravku, a zjistila jsem že čím dál hůř snáším takové ty velké organizované srazy lidí.
Na mě už je hodně, když mám jít někam s třema holkama z práce si jít sednout Nedávám to. No nedružím se.
Kámošku a děti na kola klidně, nebo jednu kamarádku chvíli někde posedět popovídat a jít domů taky, ale s bandou lidí je to na mě moc. A jsem škarohlíd a jsem alergická na přecpaný hospody řvoucích lidí – všelijakých srazů. Přijde mi, že ti mladí řvou snad čím dál, jako kdyby byli hluchý a ta hospoda jim celá patřila.
barčo,
ta hospoda jim v tu chvíli patří.
Klid je taky dobrá věc! A samota. U mě se společenskost nejvíc rozbují asi na jaře. Schválně, kdy klesne, to jsem zvědavá :- ) zatím neklesla, protože jdu se spolužačkou (současnou ze studia) do divadla. Když napsala, že má volný lístek, napadlo mě, že jindy by se mi moc nechtělo nikam jít,ale jdu. Dnes. Takže jsem společenská už od čtvrtka do neděle.
Tyjo, malem bych te na fotce nepoznala! Skvely vlasy, takovy s jarnim vankem:) Ja myslim, ze ty dobry particky jsou o lidech, ne o case. Aspon u nas na sedmiletym gymplu se nikdy poradne jadro neutvorilo – jen male skupinky, srazy se rozpadly par let po maturite a nikdo za jejich obnoveni nelobuje. Je super, ze sis svou particku odnesla a mate dodnes tak bezprostredni vztahy. Jo a spolecensky obdobi – na to se tesim. U me zacina az tak v kvetnu, cervnu, kdy se da byt vecer venku a kulminuje o prazdninach.
3 psice
V tom případě můžeme zakulminovat o prázdninách na Parukářce.
Taky mám pocit, že nejlepší srazy jsou ty ze základky. A na ty vysokoškolský už jezdit nebudu. Tam byly sice některý lidi skvělý, ale některý fakt výběrově grandiózně hnusný. A ty už prostě vidět nechci. Navíc mi vadí americkomasážní způsob organizace srazů té vysokoškolské „koordinátorky“ a lokalizace do čím dál nóblovějších a nákladnějších podniků.
Na fotce bych tě taky málem nepoznala, páč je zas tak mrňavá, že jsem na první kuk akorát poznala, že jsou tam dohromady necelé dvě hlavy. :-)
Vypadáš na fotce jinak. Já letos na sraz z gymplu nejedu, protože mám provázení. Celkem mě to mrzí.
No já nevím s těma srazama.
Minule (pár let) jsem tam docela úspěšně balil jednu spolužačku, která se věkem výjimečně spravila, ale když mi v nejlepším vyčetla, že jsem ji zlomil v 5.třídě pravitko, tak jsem se odstěhoval radši zpět na bar.
Přitom to asi myslela dobře, takto si vyřešit minulost.:-)
No a další dvě spolužačky bydlí vedle ve vchodu.
To už raději bez komentáře.
Ale zdravíme se :-)