MOJE OBLÍBENÉ ČÍSLO

Sedmihlavá saň. Sedmero krkavců. Sedm trpaslíků a jedna Sněhurka. Sedm Švábů. Sedmikvítek. Sedmilístek? Sedmikráska! Sedmilháři. Sedmispáči. Sedmihlásek. Taky by mohl být Sedmipírko a Sedmisráč. A Sedmiklíč. Ale asi to nic není. Sedmiletka. Sedmiramenný svícen. V Apokalypse je všeho po sedmi. Kolik bylo ran egyptských? Aha, prý deset. Sedm barev duhy, sedm divů světa, sedm dnů v týdnu, sedm tónů ve stupnici, …

A bohužel i Sedmička pionýrů.

Sedm je docela napínavej a docela dobře natočenej film.

Der siebente Kontinent je dost dobrej film! A dost možná jeden z nejlepších, jenže já ho viděla v němčině, takže těžko říct.

Agent 007. Nojo, Akční Hrdina je taky takovej James Bond. Říká si / byl 008. Protřepat, nemíchat a hlavně se oba, on i já, pořádně protřepat a už si milostný život dohromady nemíchat. Ani v hlavě ani jinde… Pak budem v sedmém nebi? Nebo už jsme tam byli? And go home to my Lord and be free. 

Další filmy: Sedm let v Tibetu – šlo to, ale nějak moc idealizované na  můj vkus; Sedm samurajů – neviděla jsem a nemá pro mě cenu to vidět, nerozliším od sebe sedm Japonců (Gora a tu jeho holku v kloboučku ale poznám). Kdežto totéž pro bělochy zvládnu – Sedm statečných se mi v dětství líbilo, viděla jsem je hodněkrát. Z nostalgie bych se na to ještě někdy koukla. Kam se poděla sedmá rota a další díly. Taky sranda, něco jako Četník ze Saint Tropez.

Vidíte, jaký já jsem náročný divák.

Sedmá velmoc na čtyři. Ale kterejch je těch šest, žejo…

Slunéčko sedmitečné. Sedmitečka.

Sedmička vína.

Sedm kulí jako v Sarajevu. Zní to vtipně, ale je to hrozný.

Sedmička ve hře Prší – a lížeš dvě! Karetní hra Sedma je celkem zábavná. Kabaret Červená sedma! “Je zelenej jak sedma,” říká se.

Sedmihorky. Sedmihradsko. Město rozložené na sedmi pahorcích je údajně Řím, Jeruzalém, Paříž a Praha. A zřejmě spousta jiných.

Sedm let jsem v Písku študýroval … Sedm let vojenské služby někdy bylo, myslím. Sedmiletá válka za Marie Terezie.

Septima. Septakord. September – určitě ten název také vznikl pro měsíc sedmý v pořadí (jako November devátý a Okt- osmý). Septimus – sedmé dítě Římana. Jak se jmenuje ten vařič? Taky septimus? Ne, primus! Aha :-)

Hned po převratu sem přišla limonáda 7UP a my nevěděli, že se takhle jmenuje; podle nálepky na lahvi jsme to dekódovali jako ZUP a říkali jsme jí tak. Já ji teda nepila.

V té době, když mi bylo 2 x 7, jsem nosila tílko s obrázkem, dárek z ciziny, od tátova belgického přítele. Ten byl ještě o dvacet let starší než táta a nabrnknul si tady slečnu o padesát let mladší. Dneska jsem si tílko nostalgicky oblékla a byla v něm celý den. Jenže ho nemám na holé tělo bez podprsenky jako tehdá. Muselo být průhledný. To mi došlo až na víkendové oslavě maturity, když na mě spolužák schválně cákal u rybníka vodu.

Ještě dřív, na začátku 80. let, když nám bylo asi sedm, můj nejlepší kamarád Dan kreslil sedm motýlů. On Dan nevynikal zrovna v kreslení. Ale když má někdo narozeniny – co mu máš dát? Nakreslil sedm motýlů a napsal tam, že je to pro dotyčného oslavence. A mně tenkrát připadalo, že je to pěkný, že má nějakej smysl věnovat někomu sedm motýlů. Že to spojení nese štěstí. Když jsem Danovi na konci 80. let říkala, že vždycky kreslil sedm motýlů, už si to nepamatoval. Ale možná si to nepamatuju já a kreslil tolik motýlů, kolik se vešlo, proměnlivý počet. Nepamatoval si každopádně ani jednoho motýla.

A s tímhle kamarádem jsme měli tajnej pozdrav. Kromě mnoha jiných tajných věcí, například tajné skrýše a tajného písma. Ten tajnej pozdrav vznikl, když jsme se třídou jeli autobusem a někdo řekl z legrace: “Pamatujte si číslo autobusu, kdybychom tam něco zapomněli nebo se ztratili” nebo jánevímco. A nemyslel číslo autobusové linky, ale čtyřmístné číslo, co je napsané na plechovém boku a každý jeden autobus ho má jiné. To jsem do té chvíle nevěděla. A my dva si ta čtyři čísla (poslední dvě byla nula sedm) opakovali, abychom je nezapomněli, a vzniknul nám z toho pozdrav: Když se vidíme, řekneme děsně rychle ta čtyři čísla a pak hned “- čau!” Ale všechna čtyři čísla vám neprozradím, jsou tajný.

Na fotce výše jsou jiná čtyři čísla autobusu, se kterým často jezdím a vždycky mě potěší, když ho podle těch čísel poznám. A taky je ta fotka dnešní autoportrét.

Když domrtě posčítám všechna čísla ve svém datu narození, výsledek je 7. A to je moje číslo. V mém datu narození se sedmička samotná vyskytuje dvakrát. – Kdyby platil jinej kalendář, byla bych taky číslo, ale dočista jiný.

Čeština má sedm pádů! Na to bych si sama ani nevzpomněla – narazila jsem na to náhodou na internetu při hledání písně Sedm dostavníků. Sedmý pád:

S kým? S čím?

.