Říkám si, jaký je to rozdíl – jak jsem byla před takovými dvanácti lety pořád mladicky radikálně prudérní. A teď tohle.
… teda stejný jako dnes to bylo už asi před osmi lety. Co se v mládí nenaučíš …
Tak ti to vyšlo symbolicky na konec. Doufám, že tím neskončilo celé kamarádství a od příště už můžete zase probírat vyhlédnuté a mrazivě nekomunikující partnery!
psice 2
Jo, to přesně mám v plánu. S mírou.
Plus by to chtělo zase pořádnej hudební mejdan s papírovejma trumpetkama.
Ach jo, já tomu tedy moc nerozumím, ale vypadá to jako z bláta do louže podle Lišky líčení… jsem z toho jelen. Usmívá se, služba národu, přišlo to tak nenápadně, a žádné velké nadšední. Vkládala jsem do něho velké naděje, zklamal mě klokan jeden… ještě že je Liška realistka. Jsem z toho smutná, příliš jsem se do toho vžila a jak to odhaduji, je to jen další chlap, co není pro život se vším všudy. Nebo ještě Liško je nějaká naděje, že Klokan zešílí???
Už u těch témat hovoru to bylo jasný, že už je v pohodě, už nedobývá a neplane vzrušením z lovu, už si jen užívá, co je a co je jasný, jasný, že bude.
No a tohle teď taky řeším, že ta chlapská poloha “je to jistý, je to hezký, o nic nejde, pohoda džez” znamená ztrátu ledasčeho, co bylo na začátku a zdálo se být samozřejmé, ba pro tonho dotyčného ayž charakteristické, od jiných ho odlišující, třeba zvýšený zájem o mou osobu, všímavost, laskavost, něha…
No, a tak nevím, zdali to brát jako že už je to v těch normálních klidných kolejích, kdy sjem se zařadila mezi jistoty, a tudíž stálice, nebo že jsem už přestala být zajímavá a zábavná a vzrušující, ale spí se se mnou dál, páč stejně nic lepšího není. :-)
A přečti si už konečně taky ten mejl, jo? :-)
zuzi,
vy jste si dělali větší naděje a očekávání než já. Mně je docela dobře, když je Klokan můj kamarád.
Říkám si, jak některý moje vlastnosti jsou na Klokanovi vidět v extrému a díky za to – právě ta ochota reagovat na druhýho, s úsměvem mu dát, co se mu líbí, a upozadit svoje potřeby a touhy; on prostě řekne o ženách:
“Hlavně aby mi řekla, jak to chce udělat.”
A pak že on ochotně nastoupí. (Což přesně udělal :-) A jestli se udělá on, to už odloží někam vedle. Ehm.
A taková nevyhraněnost, neartikulování vlastních tužeb a jejich nahrazení vstřícností, přizpůsobivostí, nabídkami společně stráveného času … pro mě není sexy. Co je sexy na tom, poslouchat na rande – na rande, které jako první jasně směřuje do postele! – povídání kdovíokom nebo o čem. Chci slyšet, jak jsem úžasná nebo jak je jemu, a ne o kožní alergii nebo jaké potíže má někdo jiný mezi lidmi. Chci slyšet od jednoho konkrétního Klokana nějaké konkrétnosti týkající se konkrétní mé osoby; cokoli, ale o tom, co my dva děláme nebo jsme dělali (ani ne tak, co budeme dělat).
Konečně dobře vidím, jaký je být v posteli nebo na výletě nebo kdekoli s člověkem, který svoje choutky na cokoli odloží stranou, je spokojenej, jak to je, žádná konfrontace, přizpůsobí se ku spokojenosti všech a sám m á z toho radost. Jako to asi dělávám já (ale ne tak znatelně) – vzpomínám na dovolenou s Rulisou a Žirafkou v létě 2007, kdy ony říkaly:
“Jsi přizpůsobivá.
A kdybys tu nebyla, dostaly bychom se my dvě do konfrontace, naštvaly bychom se na sebe.”
Tak podobně to říkaly.
Je to sice pěkná vlastnost, ale co je moc …
Je to vystoupení z potenciálně konfrontační situace. Je to postoj: “Vždyť o nic nejde, to jsou prkotiny, mě hned tak něco nerozhází, já jsem dál v klidu a cítím se dobře.”
Jo, je to spokojenej klid. Jenže bez oživení, za cenu ztráty oživení, ztráty energie, za cenu neúčasti na části života.
Tak to teď chci prozkoumat, už mám novej notýsek :-))
Říkám si, jaký je to rozdíl – jak jsem byla před takovými dvanácti lety pořád mladicky radikálně prudérní. A teď tohle.
… teda stejný jako dnes to bylo už asi před osmi lety. Co se v mládí nenaučíš …
Tak ti to vyšlo symbolicky na konec. Doufám, že tím neskončilo celé kamarádství a od příště už můžete zase probírat vyhlédnuté a mrazivě nekomunikující partnery!
psice 2
Jo, to přesně mám v plánu. S mírou.
Plus by to chtělo zase pořádnej hudební mejdan s papírovejma trumpetkama.
Ach jo, já tomu tedy moc nerozumím, ale vypadá to jako z bláta do louže podle Lišky líčení… jsem z toho jelen. Usmívá se, služba národu, přišlo to tak nenápadně, a žádné velké nadšední. Vkládala jsem do něho velké naděje, zklamal mě klokan jeden… ještě že je Liška realistka. Jsem z toho smutná, příliš jsem se do toho vžila a jak to odhaduji, je to jen další chlap, co není pro život se vším všudy. Nebo ještě Liško je nějaká naděje, že Klokan zešílí???
Už u těch témat hovoru to bylo jasný, že už je v pohodě, už nedobývá a neplane vzrušením z lovu, už si jen užívá, co je a co je jasný, jasný, že bude.
No a tohle teď taky řeším, že ta chlapská poloha “je to jistý, je to hezký, o nic nejde, pohoda džez” znamená ztrátu ledasčeho, co bylo na začátku a zdálo se být samozřejmé, ba pro tonho dotyčného ayž charakteristické, od jiných ho odlišující, třeba zvýšený zájem o mou osobu, všímavost, laskavost, něha…
No, a tak nevím, zdali to brát jako že už je to v těch normálních klidných kolejích, kdy sjem se zařadila mezi jistoty, a tudíž stálice, nebo že jsem už přestala být zajímavá a zábavná a vzrušující, ale spí se se mnou dál, páč stejně nic lepšího není. :-)
A přečti si už konečně taky ten mejl, jo? :-)
zuzi,
vy jste si dělali větší naděje a očekávání než já. Mně je docela dobře, když je Klokan můj kamarád.
Říkám si, jak některý moje vlastnosti jsou na Klokanovi vidět v extrému a díky za to – právě ta ochota reagovat na druhýho, s úsměvem mu dát, co se mu líbí, a upozadit svoje potřeby a touhy; on prostě řekne o ženách:
“Hlavně aby mi řekla, jak to chce udělat.”
A pak že on ochotně nastoupí. (Což přesně udělal :-) A jestli se udělá on, to už odloží někam vedle. Ehm.
A taková nevyhraněnost, neartikulování vlastních tužeb a jejich nahrazení vstřícností, přizpůsobivostí, nabídkami společně stráveného času … pro mě není sexy. Co je sexy na tom, poslouchat na rande – na rande, které jako první jasně směřuje do postele! – povídání kdovíokom nebo o čem. Chci slyšet, jak jsem úžasná nebo jak je jemu, a ne o kožní alergii nebo jaké potíže má někdo jiný mezi lidmi. Chci slyšet od jednoho konkrétního Klokana nějaké konkrétnosti týkající se konkrétní mé osoby; cokoli, ale o tom, co my dva děláme nebo jsme dělali (ani ne tak, co budeme dělat).
Konečně dobře vidím, jaký je být v posteli nebo na výletě nebo kdekoli s člověkem, který svoje choutky na cokoli odloží stranou, je spokojenej, jak to je, žádná konfrontace, přizpůsobí se ku spokojenosti všech a sám m á z toho radost. Jako to asi dělávám já (ale ne tak znatelně) – vzpomínám na dovolenou s Rulisou a Žirafkou v létě 2007, kdy ony říkaly:
“Jsi přizpůsobivá.
A kdybys tu nebyla, dostaly bychom se my dvě do konfrontace, naštvaly bychom se na sebe.”
Tak podobně to říkaly.
Je to sice pěkná vlastnost, ale co je moc …
Je to vystoupení z potenciálně konfrontační situace. Je to postoj: “Vždyť o nic nejde, to jsou prkotiny, mě hned tak něco nerozhází, já jsem dál v klidu a cítím se dobře.”
Jo, je to spokojenej klid. Jenže bez oživení, za cenu ztráty oživení, ztráty energie, za cenu neúčasti na části života.
Tak to teď chci prozkoumat, už mám novej notýsek :-))
ru 5
no vida, to taky!
Jdu na mail.
Hlavně ten pracovní taky čeká…