A LOUPEŽNICKÝCH DCER
Před týdnem jsem mámě dala jen tak tři červené tulipány, protože jsem měla chuť. Připadalo mi, že začátek května si žádá květy.
O týden později máme svátek matek a mám jí zase koupit tulipány? – přemítala jsem cestou z Vršovického nádraží nahoru na Vinohrady k našim. Nene, na to se musí jinak. Dneska mám chuť dát mámě šeřík. Nůžky mám, toho využiju.
Došla jsem na rozhraní Vršovic a Vinohrad. Když jsem byla malá, chodívali jsme tam s tátou koukat „na psy“. Dneska tam chodívá psice. A hráli jsme tam „na Jeníčka a na Mařenku.“ Zkrátka okukovali jsme zahrádky honosných vilek a já lezla po podezdívkách plotů. Zhruba mezi Orionkou a Šrobárovou nahoře a Ruskou dole.
Jak jsem dneska viděla, že přetéká přes plot do ulice šeřík v dobré výšce – šmik! A zalíbily se mi i jiné keře pro doplnění. Ani v jednom případě nešlo o veřejnou zeleň, všechno je to poctivě nakradeno ze soukromých zahrad. Misi jsem završila výpravou k domu bratří Čapků. A sláva, přímo z jejich plotu jsem získala finální šlahoun s bílými kvítky. Kdyby bří věděli, že je svátek matek, myslím, že by rádi poslali ze své zahrádky matce kytku. Aspoň virtuální. Děkujeme.
.
Neměly by se šeříky házet na tanky statečným osvoboditelům? :-)))
Od dob školní politické indoktrinace mám k šeříkům negativní vztah. A to mám cca 4 keříky na zahradě;-)
Sejro,
teď jak o tom mluvíš, vybavuje se mi, že můj táta říká šeříku „bez.“ Jestli ono to nevzniklo z toho důvodu, aby ho neměl spojovanej s propagandou :) No asi ne, protože osvoboditelé to byli, byť jen východní části našeho území.
A matky jsou taky osvoboditelé, jinak bychom ještě teď dleli v jejich lůně. Takže souvislost šeřík a matka cajk!
A co červené karafiáty? Taky je nemůžeš ani vidět, co! Ty byly hrozný, všude, chudáci kytky.
Šeříci jsou proti karafiátům ještě pankáči! Aspoň si rostou, kde je napadne. Mně teda připadají strašlivý i růže, ale prý je z nich skvělý olej a voda na pleť, takže u mě projdou aspoň zahrádkářsky:)
Jo a tady je ta strašidelná vilka v Hradešínský: https://www.google.cz/maps/@50.073388,14.450522,3a,75y,134.3h,97.42t/data=!3m4!1e1!3m2!1swLGk0eAh793RMWCcCercgA!2e0!6m1!1e1
Bohužel tam není vidět to hrozitánský průčelí a vchod (kvůli šeříkům právě)
psice,
áá, tak tu jsem neviděla, asi byla níž v ulici, než jsem šla (protože jsem strašidelné stavby schválně vyhlížela).
Nebo jsem koukala jen po šeříkách.
Vono ani nejde vo tu kytku, ale o to, co nám říkali, co sme museli říkat my a přitom držet tuhle kytku v ruce:-) Však jsme stejně mladí (dokonce skoro na den) tak určo pamatuješ básnické recitály v pionýrském kroji, věnce u hrobu sovětského vojína, malování tanku o výtvarce apod.
Karafiát je taky divnej!
5
Z toho pamatuju jen kladení věnců na Vítkově.
Že bych něco recitovala v šátku, to nikdy.
Já chodila do pionýra, co byl 1) turistickej oddíl mladých průvodců Prahou a 2) vedli ho bývalí skauti, takže bolševický kecy měly absenci.
A to malování tanku na výtvarce, tojo. V únoru jsme malovali továrny a kdykoli se to hodilo během roku, tak stavbu ropovodu. Bylo na naší fantazii, jak se asi tak ropovod staví a jak vypadá :)
Já se nejvíc vyžívala na malování prvomájového průvodu. Už tehdy jsem si zgustla na papaláších sedících na tribuně a Bilakovi samozřejmě udělala jeho černý brejle, to bylo pro mě jeho poznávací znamení :)
Šeříky mi neva, přijdou mi v té propagandě takový dětinsky romantický. A prostě k jaru patří.
Ale karafiát (ten pěstovanej, ne luční) bych se neodvážila už nikomu dát. Ten mám zdegradovanej dokonale.
Leda ty malinký karafiátky rozvětvený, jako doplněk k jiné kytce, to jo.
Ty červený velký nebo žíhaný, ty už ne. Jak na ně pomyslím, vidím je vnitřním zrakem pohromadě s portrétem Gottwalda. Položený na sametu.
Když ono je karafiátů strašně moc druhů. Pěstovaných jednokvětých i vícekvětých, nízkých trsovitých skalniček (http://www.zahradnictvikrulichovi.cz/prodej/Dianthus—Eydangeri—–karafiat) i polních solitérků (slzičky panny Marie).
A ty slzičky mám ráda hodně.
Jsem moc ráda, že žiju tady, kde jsou podél cest. S pomněnkama, chrpama, mákama…
A rudý máky taky jako symbol nic moc. Ale když je jima lemovaný obilný pole…
Slzičky Panny Marie byla už v dětství moje oblíbená kytka.
Rudý máky jsou pro mě prima, ty mám ráda! Léto. Červený pole.
A symbol válečnejch veteránů a trochu i těch padlých, krvavých v poli.
a ten skalničkovej trs v odkazu ad9 roste v Horo v (jediném) travnatém pruhu u cesty na jednom místě, chodím kolem.
A co další květomluva?
Psice ad3 dokonce nemá ráda růže! Tomu říkám nonkonformismus :)
Kdybych si měla vybrat, tak taky radši něco jinýho než růže. Celkově řezaný kytky z květinářství, přiznávám, nemám v oblibě. Jen ty vlastnoručně natrhaný, ty jo. Třeba zelenej plevel různých tvarů ve váze – klidně. Ten mě potěší. Když si ho narvu :) A ten mě nemrzí trhat.
Sedmikrásky mám hodně ráda.
A nejradši na trávě, ne utržený.
I když včera jsem je natrhala.
Rozčilujou mě děti, který jdou a cestou všechno rvou jen tak a pronic zanic. Asi je to nějaká vývojová potřeba, tak to většinou překousnu. Jedna taková holčička kdysi přiběhla, že našla (a urvala) kytičku – a byla to chráněná lilie z místa, kde kvetla jen ta jedna.
Ele jděte s takovým plevelem.
Nejkrásnější kytka je řepka olejná.
Babišova maminka ji už má jistě po svátku ve váze.
ad 13
a ještě solární panely,to je taky botanický skvost.
Každé ženě k MDŽ darovat jeden .
Jestli by tím ženy zkrásněly nevím,ale krajina určitě.
A solární baroni by mohli pěstovat fialky.
Saule 14
no jistě, solární panely, jak jsem na ně mohla zapomenout!
Ty naopak nemám ráda na louce v plném květu.
Ale furt tisíckrát lepší než kdyby ta plocha půdy byla zastavěná skladišti nebo hypermarkety – to se už vrátit nedá. Zemědělská půda navždy v čudu a navíc nesaje, takže dole pod kopcem povodně (a všichni se diví).
Ty solární panely (pokud odhlédneme od toho „projektu“ kolem nich) jsou dobrý třeba v brownfields – na území staré průmyslové půdy, než se dekontaminuje a jinak využije pro zástavbu. Si myslim.
(pokud odhlédneme od toho „projektu“ kolem nich)
No to právě dost dobře nejde.
To je ukázkovej příklad,že sebelepší,sebeekologičtější,sebe….nápad je nakonec všem superlativům odňat a vydán volné ruce trhu k bohatnutí bohatých a chudnutí chudých.
A tak zkurvený systém nakonec každou vznosnou ideu zdrtí a semele, aby mohl být pohnojen jejím odpadem..
Saule 16
hezky řečeno. Až tak vzletně, že si to ten zkurvenej systém, nastavenej na prachy a věčnou nespokojenost a neuspokojitelnou výkonnost, ani nezaslouží.
bez systemu to nejde a zaroven systém vše kurví co se dostane do jeho spáru. je to paradox… ale dá se to nějak vstřebat. Systém potřebuje hromadu závislých usrašených a polonemocných lidí… jinak by si z něj dělali srandu :-)
a z kytek nemám co ráda tulipány – na záhonu jo, v kytici ne. a takové ty chrysantémy… ty nějak divně páchnou. Ostatní můžu. i karafiáty… jsou mi šumafuk.
Systém potřebuje hromadu závislých usrašených a polonemocných lidí…
Správně!
Ratka to odhalila už po týdnu důchodu a vyléčila se:-0)
A teď si z nás systémově dělá srandu:-)
19. léčím se :-)
„bez systemu to nejde“
no nejde,to je pravda.
A co?
To je poslední argument těch „hromadu závislých usrašených a polonemocných lidí“
Nejde.
21. no nic. a srandu si nedělám, i když je pravda že se právě usmívám :-)
22:
no to už je vrchol.
Tak ty nás tady všecky zurážíš ,myslíš to vážně a pak se označíš za rekonvalescenta a usmíváš se.
Tak srandu si dělám já:-)
23. to je nějak veselo :-)
všimla jsem si toho žlutého kvítka, to je co? u nás podobně kvetou vřesy… vysoké keře až 2 m a jsou zrovna slité žlutou barvou
Ten žlutý květ má tvar jako bobovité, kvete to převisle – a je to „zlatý déšť“. Jmenuje se to štědřenec (dohledala jsem jméno).
To, co kvete dřív a říkáme tomu zlatý déšť častěji, je forsythie.
moc pěkný štědřenec… už vím co to je. tady na zahrádkách kvete taky. i hromady šeříků… maminka mi říkala, že u nich doma (na Slovácku) se taky říkalo šeříku bez.
A voní, co! Krásně.
Kolem nás jsou spousty řepkových polí… všecko je žluté. Když jdeš trochu za město… tak tě to omráčí. Řepka totiž voní taky… a všecko kvete. Stráně jsou plné konvalinek, divokých šeříků… všecko voní.
a dnes jsem zase stříkala jedem :-) teda romantik nejsem.
Řepka voní takovým těžkým vtíravým smradem. Tady je jí taky plno. A na všem žlutej nános. Na zemi, na oknech, na vodě…
V noci jak byla bouřka, tak každá kaluž, co se po ní udělala, má žlutavej lem.
U nás byl šeřík šeřík a bez bez, ale bez byl taky chebdí.
Jo chabdu (chebdí) znám, smrdí možná jako řepka. nepříjemně. U nás všecko žluté taky…. zapršet by mělo :-)
Slovo chebdí je zvláštní. Připomíná mi slovo moudí.
Řepka mi není sympatická. Jen v malém množství. Velké širé rodné lány všechny jedovatě žluté a smradlavé pro mě nicmoc.