A NOVÝ LUSTR!
Na obrázku je starý lustr. Ano, uhodli jste – ten vyráběl táta. Jo vy jste se těšili na tvář Johanky z Arku a možná jste nevěděli, že na stropě jsou erby! Středotočivé. Nebo jak to nazvat. Odstředivé či dostředivé. Jsou to erby francouzských… těch… asi provincií nebo krajů nebo departementů nebo prostě území, která v nějakém šťastném období patřila Francii. Ve šťastném období pro tátu, protože ten Francii adoroval. Tu je máme. V kuchyni na stropě.
K nim táta vyrobil lustr. Vyřezal z překližky rámečky polí, do kterých vsadil střídavě voskovaný papír a staré mapy. Možná ten širm ještě vyfotím zblízka, než budu mít možnost ho vyhodit do přistaveného velkoobjemového kontejneru. Co? Nemám ho vyhazovat? – Víte, spočítala jsem, že tohoto typu lamp vyrobil do našeho bytu táta sedm. Ano, sedm, hororové číslo. A už jen dvě jsou dosud v provozu. V obýváku, obě výše než ve dvou metrech nad zemí, kde jsou dostatečně nenápadným elegantním doplňkem. Ostatní jsem záměrně zlikvidovala v průběhu 15 let, naposledy tu v kuchyni vpravo u okna.
A o té lodi už jste slyšeli? Taky je dost obří. Původně model lodi Santa Maria. Tu znáte. Samozřejmě je natřená tmavohnědým mořidlem, stejně jako všechna ta stínidla lamp a dřevěné obložení stěn. A stále to mořidlo máme na skladě. Takže bacha. A taky bacha – tohle není Santa Maria, je to krhútská loď, prostě recese, jmenuje se Morrha čili přibližně ranní červánek. A ten jsem vysprchovala. Ještě máme jeden menší model malé plachetnice, kterou snad začal dělat můj děda truhlář. A táta – zeť – ji pak dodělal a samozřejmě natřel tím tmavým mořidlem. Ta loďka byla vždycky také nahoře na almaře. Nově jsem ji přesunula do koupelny, včetně jednoho námořníka na palubě. OK, příště vyfotím.
A tady vidíte nový lustr! Nevypadá to tak, ale je zcela ve stylu mého otce a jeho improvizací! Vtipnější vyhrává! Výměna se uskutečnila během pouhé půl hodiny a to počítám i dvojí přepilování horní části tátova lustru. Jinak bych musela od stropu sundat komplet celou tu tyč a sahat do elektřiny a to nechci; beztak v téhle místnosti nejdou zásuvky následkem mé nedávné akce… S novým lustrem to bylo tak: vlastně za to může kocour. V kuchyni na zemi vlevo od linky a dřezu měla máma veliký květináč, respective nádobu na brambory a cibuli. Stál vedle “okrasné mříže” a kocourových misek. A jak jsem všechno z kuchyně drhla a čistila, umyla jsem ve vaně i tuhle nádobu a měla ji tam sušit. Nad vanou. Jenže kocour to nevěděl (nebo věděl?), skočil nahoru, shodil vypouklý květináč do vany a bylo po něm. Po květináči. Kocour bez zranění. A zbyl z něj proutěný obal!
Váhala jsem, jestli ten proutěný, měkký a poddajný košík z pedigu (beze dna, bezedný: -) vyhodit jen tak a mámě nic neříct, nebo má počkat na její rozhodnutí. A jsouc dcera respektující až bázlivá, čekala jsem. Až dneska mě to napadlo! Když došlo na sundavání starého lustru. Že tam dám to proutěné cosi, protože to nemá dno, to se právě hodí a dá nasadit. Aniž bych musela demontovat i celou tyč a zarážku nad žárovkou. Aby ten nový širm držel, připevnila jsme ho několika dráty abylo. No, možná se trochu zdeformoval, o to bude atraktivnější, ne? Ha, improvizace mě baví a vím, že to byla tátova velká silná stránka. Neříkám, že vždycky kladná :- )
Někteří lidé nemají rádi proutěné lustry, prý se jim z mihotajících stínů na stěně motá hlava a chce zvracet. Mně to neva, připomíná mi to předškolní věk a časy trávené na chalupě.
Nojo, lustr má trochu odrzlý křivý úsměv, ale to mi nevadí ani trochu, připomíná mi mě. A fajn je, že není tak tmavý jako předešlý model a nezabírá dost velkou část místnosti…
A teď ty nástěnné malby, jejichž tváře jste ještě neviděli. Dvě postavy jsou vpravo nad skříní, od nich vlevo je pauza a pak dvě u okna. První byl asi Guillaume May, protože v tom místě se udělal vlhký flek od stoupačky. Je to skoro 30 let. Tady ho máte, lučištníka. Špatně vyfocený, ale náš:
Vedle něj kušníř. Ten se mi v pubertě, když byl zánovní, líbil nejvíc. Vedle něj znak Paříže a její heslo, jež po našem zní: Potácí se, leč neutone.
Táta dělal na gymplu jen jednou reparát a to z latiny. Takže je to určitě správně.
Ve fázi, kdy se zjevili tito dva stoletováleční činovníci, matka přišla z práce a povzdechla hlasitě: “Tady už chybí jen Johanka z Arku.” A co myslíte? Měla ji tam! Druhej den.
A zleva od okna na ni zahlíží vojevůdce du Guesclin. U nás v Čechách nijak známý není, ale u nás v kuchyni už docela jo. Tak. Tady máte obličeje stoleté války. A ještě tu gotickou madonu, co táta vyřezal ze smrkových latěk a pověsil na zeď mezi tyhle dvě dvojice stoletoválečňáků, jste neviděli. Asi ji tedy vyfotím, než přistavěj ten kontener nebo než ji někomu věnujeme. Zatím zlatěnce zdar!
.
Ten lustr dělá skvělou atmosféru. Válečníci se mi moc líbí, jen Johanka vypadá tak trochu jak sovětská komsomolka. Dívám se že pán druhý odspoda má i prsa. kovová. Ale klobouk dolů… tohle není na přemalování, nechala bych to asi. Nevím… tedy bylo by mi líto to přemalovat. Možná nahrubo, aby jednou další generace to mohli odkrýt… a restaurovat.
Panečku… to je kus historie!
Ale ten stropní erbovník musel dát spoustu práce, teda vzít.
Nešlo by se nějak zbavit toho lustrovního stínu?
Proutěná košíkolampa! Přesně mě to vrátilo do dětství na chatu. Ještě kostkovaný záclonky a velký pucláky s pigi čajem a cïtrónem. Ale chápu i tu nevolnost, mě se doma dělalo špatně z běhajících květů po zdi, když jsem roztočila lampu v pokoji. Ale vzhledem k tomu, že jsem to dělala sama, mě to asi dávalo i zvrácené potěšení:)
Jako druhé mě napadá, že tvoje maminka musela být úžasně tolerantní partnerka, myslím, že tohle by hodně žen nedalo:)
psice 3
Jo! Na chalupě s proutěným lustrem nad jídelním stolem jsme měli červeno-bíle kostkované záclony a pucláky taky! A vchod z pavlače.
Zvrácené zvracené potěšení :- )
No, to by hodně žen nedalo (v jejím pokoji ale žádní vojáci apod. nejsou a v mém taky ne, jen neznatelné stopy tátových seberealizací; musel se omezit na všechny ostatní místnosti, což je pořád dost metrů). A to možná je ten důvod, proč hodně žen rádo zařizuje bydlení a zajímá se o to! Aby byly rychlejší než ten chlap a neměly všude po bytě rytíře, erby, tanky a vojáčky. To bude ten důvod! Rychlejší vyhrává.
2 Jirko*
Šlo, když se nerozsvítí :- )
Nebo až ten lustr zas vyměním za něco jinýho.
Původně jsem ho chtěla vyrobit z kovové konstrukce po jedné lampě – dát ji tam jen tak holou, anebo na ni naaranžovat něco (ale v aranžování nejsem zběhlá a drapérie nemám ráda). Jenže mi ta konstrukce tam nešla snadno dát.
Ty erby mi nevaděj, barevně se mi líběj. A když budete hodní, vyfotím i erby v obýváku a seznámíme se tak s vojevůdci našich dějin a bitvami na našem území!
ratko 1
ajo! To mě nikdy nepřišlo na mysl, ale ta “komsomolka” je výstižná! Ostatně typ (nadšené komsomolky), co se vrhá do práce a jde a věří, Johanka byla. Tak pevná nezpochybnitelná víra je mi obvykle podezřelá – že ten člověk je buď významně duševně jiný než průměr (abych nenálepkovala), anebo osobně zažil něco tak zcela vyjímečnýho silnýho, že je tak pevnej.
Bílila jsem kolem těch maleb, nebudu je přetírat.
6. Schvaluji ti to zcela a schvaluje to i manžel (ukázala jsem mu to), je to opravdu vyjímečná výzdoba.
7 dík. A nepřenosná.
6. Významně duševně jiný! To je výborné. A dále čtu: Blila jsem okolo těch maleb… A říkám si, že to chápu, ačkoliv mně se to líbí, ale stejně tak se všem líbil interiér domku mých rodičů v 70. letech, na tu dobu značně progresivní s otevřeným schodištěm atd., dneska by se řeklo asi loft, s dřevěným obložením, cihlovou stěnou bez omítky a – pozor- okrasnou mříží – ta šla jako první!!! a dřevěné obložení v těsném závěsu a dá se říct, že já jsem blila všude kolem a vyhazovala otcovy vlastnoruční indiánské tapiserie z barevného filcu a africké masky ze sádry. Venku zas pak kola z žebřiňáku, jo, bylo to eklektické. Žila jsem v tom celé dětství a nenáviděla to. Zasnila jsem se a až pak vidím, že tam je bílila. Tak to jo.
Jakými barvami to táta maloval?
A nějaký podklad pod tu malbu dělal?
A jak dělal ten erbovní strop?
Kdesi jsem četl,ze si na to driv stavěli lešení a malovali štětcem na dlouhých násadách vleže.
Liško, ty malby jsou naprosto úžasný a jedinečný a stály by za žádost někam na nějakej úřad, kde se vydávají glejty na státem chráněné kulturní památky, aby byly zachovány i poté, co jednou z toho bytu odejdete vy dvě.
Nicméně asi tě nepotěším, ten původní tátův lustr se mi k těm freskám líbí. Líbí se mi daleko víc než ten proutěný a obávám se, že i než jakýkoli kovový.
12. jj. právě jsem chtěla napsat, že ten tátův lustr je nenahraditelný
Páni! Liško, to je jak někde na hradě!:-) ta erbovní rozeta na prvním obrázku s tím barevným lustrem má zvláštní atmosféru. Malby – uplná obrazárna. Zachovala bych je. spíše bych se snažila, což asi nejde podtrhnout tu jedinečnost vašeho bytu – mín nábytku, tu a tam nábytek k tomu – aby to doplnovalo jako celek, vím, že je to těžký, uložné prostory, málo místa, ale přece jen….zkrátka aby ty obrazy vynikly, ne zanikly v tom všem.
12,13
Měla jsi lustr před popelnicema aspoň pořádně nafotit, aby měli restaurátoři jednou z čeho vycházet.:-)
Loď po tátovi mám na skříni taky,ale s tím osprchováním nevím,nevím.
Ta moje je už jedna velká koule prachu,na štěteček nemám trpělivost a na sprchu,vzhledem k tomu ,ze je lod z velké části z překližky,zase odvahu.
Ale chybami se člověk učí a ja už ve svým věku nejraději přiučuju z chyb druhých.
Tak dej vědět,jak to s lodí dopadlo:-)
To miháni světel z proutěného lustru mi naopak přišlo vždycky uklidňující a inspirující k různým asociacím .
Ale doma jsme ho nikdy neměli.
Ja vyrůstal pod křišťálem:-0)
16. u babičky taky byl křištálový lustr. Před vánoci jsme ho s babičkou sundavali, odstrojovali a myli. Moc se mi to vždycky líbilo,jako dítěti – mít to v ruce a dívat se přes sklíčka a koupat ho opatrně v jarový vodě, byl duhový. Byla to pro mě jako slavnost a vždycky jsem byla na sebe pyšná, že můžu babičce s lustrem pomáhat. :-) pyšná proto, že mi to svěřila do a důvěřovala mi. a když byl krásně čistý a zářil u stropu – několik dní jsem se do něj dívala, jak je krásný. :-)
15
Kompresor, vzduch a ofouknout.
16
Křišťál potkávaný občas na návštěvvách mě děsil, pocitem, že spadne a rozbije se tíží těch cingrlat, že je to strašně velký a staršně honosnyý a že mě to zadupne do země i bez toho pádu, měla jsem z/v takové domácnosti úzkost.
A pak válka Roseových mi to potvrdila.
17
Já nemyju ani ty obyčejný hladký.
Ale měla bych, tudle jsem koukala, že už moc nesvítěj.
19. já nemám lustry, já mám bodovky, takže jen otírám. :-)
Libo 9
taky mříž! A obložení!
A ta kola, ta kola od vozů… dobrý na nich je, že dodají kruhovitý prvek do samých pravoúhlých. Kola my neměli. Jen na chalupě (společné s kamarády) táta (nevím, jestli sám, asi ne) taková kola použil na výrobu kanónu. jojo. Byla tam zídka se skalkou, na pískovcovém soklu stál kanón, my děti na něm seděly a hrály si a učily se lézt po zdi až nahoru, pak jsme po ní přeběhly daleko až za volejbalové hřiště a skákaly jsme do písku. byla vysoká tak dva metry.
Indiánské tapisérie jsou naprosto originální, to jsme neměli. Ale kdybych o nich jako dítě slyšela, určitě bych je chtěla. Tehdy. A masky ze sádry taky nemáme, jen sádrové kachle. Většinou je na nich sv.Jiří (nevímproč) a samozřejmě jsou všechny natřený na tmavohnědo. Kdybyste je chtěli, tak asi dáme. Visej na záchodě :- )
Tééda, indiánský tapisérie z filcu… to vzbuzuje velký fantazie!!
20
Bodovky jsou mi nepříjemný. A do mýho bytu se mi zdá, že se ani moc nehodí.
Saule 10,11
tempera. na zeď.
Moc dlouhou násadu neměl, udělal si totiž z papundeklu šablony, aby měl ten tvar jasnej a nezkreslenej (prtoože v té velikosti a poloze to asi dost hrozí). A ty si přidržel a obkreslil tužkou a pak maloval barvama. On, kterej měl závrať z výšek! Si postavil v pokoji gauč, na to stůl a na to ještě asi židli nebo štafle. A vykládal, jak Michelangelo maloval vleže na zádech. On to myslím jen zkusil, ale úplně vleže nedělal – jenže to si nepamatuju. zeptám se mámy, ta z toho byla asi šokovanější, ta si to bude pamatovat.
Teď sedím v pokoji a na stropě jsou vidět některé čáry tužkou. Namaloval si ten kruh tužkou (asi na provázku, to je známá metoda) a udělla čáry, který vidím – rozdělení na čtvrtky nebo osminy. Aby věděl, kam vycentrovat erb.
12,13,14 holky
nojo, ten lustr k tomu jde samozřejmě nejlíp. jenže je velkej a kuchyń je nudle směrem od okna. A ten lustr zabírá velkej kus světlého místa před oknem, jak je velikej. Působí to potom celý tmavší a plnější. Obří předmět uprostřed cimry. Takhle je to volnější. Přesně jak říkáš, barčo, odstranění toho obložení to prosvětlilo, zjednodušilo, takže spíš ty malby vyniknou čistějc, než když byly nad tmavým dřevem.
24
A nebylo by bylo stačilo tomu lustru jen zkrátit šňůru? Vytáhnout ho vejš?
15,16
loď dobrý, jen jeden kus lanoví se přetrh, ale dá se to nenápadně naaranžovat “jakoženic”. Nebo by to šlo tam přišít, ale to kdyžtak později, až toho prdne víc.
křišťál je pod tím druhým erbovním kruhem. v pokoji. Praskly mi na něm tři miňonky, protože po tom vyhození pojistek nějak žárovky začaly chcípat. Hlavně musím dát novou do stojací lampy a do špajzu, asi zítra.
Teda asi napřed tyčku, vypadá to, že je šňůra v kovový tyčce.
17,20
barčo, my jsme otírali mokrým hadrem ten lustr, nikdy jsme ho nesundavali, neodstrojovali (jen asi dvakrát něco odpadlo samo :-)) A to byl poklad do mé pokladnice, leží tam ještě teď se zlatou nití, skleněným duhovým korálkem mnohastěnným a… no teď se nejdu podívat! Musím upravit textové kolonky jednoho projektu, na kriz.telefon pořád někdo volal, tak jsem to nestihla během služby…
23:
Tenkrát se prodávaly tempery akorát v malých tubách (dnes nevím,ale v Arse mají asi všechno a po kýblech)
Tak to musel táta totálně vytemperovat celou Prahu.
25,27
To už by byla asi moc nahňahňanej nebo by svítil jen u stropu. Néé, já ho nechci a máma prej taky né, takže dobrý. Nedám ho tedy do kontejneru, ale před dům k odběru.Pokud ho nechcete :- )) Možná se ještě zeptám neteří, přijedou na začátku prosince.
30
Sám o sobě je nic, kříp, je to celek s těmi obrazy. S těmi “hraje”.
Křáp, ne kříp, večeřím u toho (hříbkový karbenátky, Saule:-)) a netrefuju se jedním prstem, navíc mastným.
ru
kříp hříbek.
Já nejsem mastná, ale najedená jo a doklohnila jsem ten projekt. Svůj nejoblíbenější. V půl jedný v noci, no dobře. Jdu šťastna spát. Zítra bych mohla natočit nějaký video, až půjdem s kolegyní vybírat dárek pro jinou kolegyni… Hoho! Tím trávím volné dny a noci poslední týden. Je to supeeer!
– až na tu krční páteř. Dneska se nějak rozkydla, uvidíme zítra.
Křip hřib. Když se udělá z hnědých hřibů smaženice, křípne na skousnutí. :-)
Mám poslední přestýden téměř hřibovou monodietu. Cpu se jima i jen tak dušenýma, bez vajíčka, jen osolenýma opepřenýma a s hrstí posekané čerstvé zahrádkové petrželky. Ujedla bych se toho, takže když už se mi do mrazáku nevejdou, s radostí je dlabu takhle. :-)
Eště na ně zkusím jednou v pátek, i když má pršet, ale pak už bude zima a skončí.
Jinak vzkaz pro Ratku a její teorii o větší zdravosti a menší červivosti praváků – Minulý víkend jsme byla na houbách 2x, krom škály různých druhů hnědých jsem našla i asi čtyři ještě použitelné bedly, několik kovářů a několik praváků (nejsem si jistá, jestli smrkových, nebo dubových, páč les tam byl smíšený od obojího, ale spíš vypadali na smrkové). A jediní praváci byli červiví. :-)
Pokud si vzpominam slo spise o delku zivota nez cervivost. S cervivymi pravaky jsem se setkala mockrat. Jsem na ceste k novemu pacholatku. Jedu flixbusem.
Lampu bych nechala puvodni a jak pise ru. Zkratila zaves na polovinu. Pak b lampa tolik neprkazela.
36
Ne, šlo o to, že jsou zdravější. :-)) Když tak ti to v noci dohledám.
Délka života záleží spíš na počasí. V teplu je krátký, v chladnu dlouhý.
36. Ratko jo:-) pochovat si, obdivovat, opusinkovat malou berušku, to budeš mít hezký den! :-)
BArco. Jo.
Ru. Mozna si to kazda pamatujeme ruzne. Rekla jsem ze je nejaky nemocny protoze vydrzel jen jeden den. Tedy tak to saul vylicil. To dalsi uz jen pokec.
38 ad 36
Tak jo, psalas tam “myslela jsem jakože jsou sesláblí skrze výfukové plyny, že nevydrží… normálně pravák vydrží dýl.”
A já na to psala, že “Když je sucho, vedro a moc much, tak nevydrží. Červivej skrz naskrz.”
Tedy nevydrží kvůli červivosti, tudíž to Saulovo klidně mohl být pravák, akorát že červivej.
Jinak mě teď ještě (opožděně) zaujalo, jak tam taky píšeš, že ses dočetla, že “hřiby rostou asi 10 dnů… tedy od malého kdy vystrčí hlavu do dospělého. ale jen praváci.”
Na to jsem na netu taky narazila, ale není to od malého, kdy vystrčí hlavičku, ale od začátku růstu podhoubí po dešti, což nevidíš. Od okamžiku, kdy ho začneš vidět, do plné velikosti je to tak den dva, když je teplo, ale třeba i víc než týden, když je chladněji. A je víceméně jedno, jestli je to hřib takový nebo makový.
40
No právě, když jsou zdravý, vydrží některý druhy hnědých stejně dlouho jako smrkáče, některý i dýl, páč jsou zdravější, duboví ztrácejí pevnost o něco dřív, ale obvykle spíš trouchnivější než že by vysloveně lepili, páč dubiny jsou obecně sušší lesy, a některý hnědý – ty z mechu a borůvčí – stojí za prd už když vystrčí hlavičky, páč jsou nacucaný vodou. Ty v podstatě ani neberu, stejně jako babky.
Heh, našla jsem to!
29 ratka | 12. srpna 2017 v 8:27 | Reagovat
“to že tam mohl vyrůst je určitě možné, rostou kdekoliv… ale jsou vyjímečné, silné a trvanlivé. drží tvar mnoho dní a nečervaví jen tak lehce”
A to bylo to, co mi zůstalo v paměti, protože z hřibovitých naopak červvaví nejlehčeji. :-)
At je po tvym.
44
Ratko, po mým je jen to, že najdu, cos řekla, i když tvrdíš, žes to neřekla. Prostě mi taková jednání vadí, obecně, nejen u tebe, a v paměti tím pádem zůstávají.
Musím říct, že od té tehdejší debaty si na tebe a tu diskuzi o pravácích u tebe vzpomenu, kdykoli najdu praváka, ba i jen tehdy, když jdu lesem a říkám si, “Tady by mohli…” :-)
Nerekla jsem nic spatneho. Nijak jsem te nepospinila a ani ti neblizila aby jsi ted vytahovala stare veci a dokazovala mi jak moc se mylim. To co jsem rekla. Za tim si stojim.
Jestli ti jde ocervivost hribu. Prece taky sbiram cervive hribY. Pokud myslis ze cervavi nejvic. Budiz. Pak jsem se spletla a hriby prave cervavi nejvic. Sauluv hrib mohl byt cervavy a proto zhnil
46
Probůh, a kde tvrdím, žes mě pošpinila, natož mi ublížila? :ooo)
Ty staré věci, abych něco dokazovala, bych nevytahovala, kdybys netvrdila, že jsi něco neřekla, a nechala tu zmínku o červivých pravácích jako “Haha, rulisa si zase vzpomněla na Ratku, sotva vyrazila na houby.”
Ty mermomocí nechceš být tou, co se spletla, tak proč nemáš pochopení, že ostatní to nechtějí vzít za tebe? :-))
Přitom jde o blbost, nebylo potřeba se bránit takovým zastíracím tvrzením, přece to, že si někdo něco myslí, i když ono to tak není, je normální, prostě sranda, každý máme něco takového zabetonováno, na čem si pak občas stojíme, i když jsme vedle. A pak si z nás ostatní dělají srandu. Na tom přece nic není.
47
Nojo, no, šlus, dobrý.
Toto neni normalni. JakY zastiraci umysl. Coi to furt podsouvas. Nejdriv me nakopes do bricha. Obvinis a pak jakoze dobry. Je to nejaka divna hra
Ne, není. Ser na to.
Uz mizim. Citim se hnusne.
Ru,nepřimíchala se ti do těch karbenátek nějaká muchomůrka?:-)
53
Proč mně?
Já akorát ve fofru v práci zapomněla, že na Ratku nusím superkorektně superohleduplně a nepsat tak, jak jsem zvyklá mluvit.
Ale fakt je, že mě jeden kolega před chvílí podezříval, že někde něco potajmu ucucávám, páč se řehním a mám narážky a kmitám jak blázen plná nažhavené energie, akorátže já už tejden nepila v práci ani slzu a je to jen projev začátku totálního vyčerpání. :-))
A zrovna jsem málem flákla chybu, dokonce i zákazník mi schválil náhled a nevšim si toho, uff, už to řežu na folii znova.
ru
nojo, vy máte dušičky, rušné dušné.
Mně to rušno asi příští týden už poleví. Vy ještě budete určitě finišovat… i přes víkend, což to bude hukot.
Právě jsem dojela domů i se zakoupenou barovou stoličkou. nebudeme mít doma hospodu, ale máma ji bude potřebovat při vaření. Chachá. Zítra jedu na výlet a doufám, že nepotkám žádný houby. Ani červavý. :- ) Ostatně jedeme do města. Tedy pokud dorazí víc než jeden zájemce, který to jediný předem potvrdil. Jestli přijde jen jeden, navrhnu jít do cukrárny, přečíst si o cíli výletu štos materiálů a pošupajdím do práce.
Jo, víkend budu světit prací komplet celej už druhej po sobě.
Dneska když mi šéf večer spočítal, kolik toho ještě máme udělat a kolik to vychází na den, tak jsem se zapotácela a na žhavou energii pad led. Taková tragédie se skluzem v zakázkách to ještě žádnej rok, co pamatuju, nebyla.
Barovou stoličku jsem mamince ke kuchyňské lince pořídila kdysi taky, v Ikei, nebyla drahá a je lehká, a přitom stabilní.
Akorát jsem tehdy možná měla radši koupit tu dražší skládací, tolik by při nepoužívání nezavazela.
Ale zas, při standardních projevech osobnosti mojí maminky, když by nenadávala na to, že židlička zavazí, nadávala by, že se jí skládá, když to nechce.
Tak je to asi fuk. Nadává o tři stovky lacinějc.
58 skluz jako nikdy? :-(( Ať to jde, jak jen to jde!
“Nadává o tři stovky lacinějc” je geniální. Dobrej přístup.
A taky si zablokovala telefon. Prý “Nejde mi to nahodit, už jsem vyzkoušela všechny piny, na který jsem si vzpomněja, a nic, ten krám po mně chce chce nějakej puk…”
Snad to nakonec stihnem, dostala jsem od šéfa k ruce Nevztaha, na pomocné práce kolem pískování, kdysi byl můj velící kolega on, poslední tři dny jsme si to prohodili. :-)
puk je na nějakým lejstru k pin kartě tuším.
A myslíš, že ona ví, kde ho má a co má hledat? Už před pár lety papíry od té simky nenašla, schovává kdeco zbytečně, ale tohle prý asi už dávno vyhodila. Proto jsem ty puky sháněla dopisováním si s t-mobilem a měla jsem ho pak napsanej u sebe. I jsem jí ho teď poslala. Ale podle toho, co mi odepsala… jsem radši už objednala v e-shopu v akci novou kartu k mýmu operátorovi. Aspoň si budem volat zadarmo.
Ta forma stařecké demence, kterou jí diagnostikovali před pár lety, začíná dost nabírat na obrátkách