NAŠE!
Ať je tedy každý slavíme, proč a jak si přejeme, a ať nás to baví a oživuje.
Tradice jsou podivuhodná věc a rodinné tradice jsou podivuhodnost nekonečná.
Každý rok strojím u rodičů stromeček – ať tam bydlím, či už nebydlím, ať tam jsem na Štědrý večer nebo ne. Věším na něj naše rodinné ozdoby. Mé oblíbené jsou ještě předválečné korálkové, pak stříbřité figurky (na obrázku výše) a hrušky z papírové hmoty. Máme i nové ozdoby slaměné a dřevěné, ale ty (zatím?) neberu do ruky s dojemnou úctou.
Betlém stavím také každý rok – je to ten od Marie Fischerové-Kvěchové. Druhou polovinu svého života ho stavívám v předsíni na vitrínu, kterou si nechal táta udělat, aby v bytě rozšířil výstavní prosklené prostory pro své pajduláky – dřevěné figury v přesných historických uniformách, co vyráběl za normalizace. Taky vyrobil velkej kanón, co je teď ve vitríně spolu s vojenskou literaturou. A vedle na zdi si vytvořil stojánek na halapartnu a píky; z nezačištěného dřeva (opět), aby jeho údržba nebyla snadná… Těsně vlevo máme dveře do špajzu. Bývaly to celkem normální dveře, dokud na ně táta nepřibil sololit a nenamaloval na něj grenadýra v téměř životní velikosti a na bleděmodrém pozadí. Asi aby nám hlídal špajz. Copak o to, to bylo ještě dobrý. Jenže jak opatřil do rohu tu vitrínu, pojal myšlenku, že i na nepoužívané dveře do ložnice by mohl něco stylového fláknout. Z druhé strany, v ložnici, je na dveřích už drahně let udělaná knihovna. Těch u nás není nikdy dost, jsou v každé místnosti, v obýváku až do stropu. A jednoho dne začal táta zvelebovat i předsíňovou stranu dveří. Zase namodro, aby ladila s výmalbou a dveřmi od špajzu. Nad vitrínu zavěsil důstojnickou šavli svého tatínka. Z výletu do Vídně si přivezl reprodukci portrétu Franze Jósefa, zarámoval ji a zavěsil. Těžko říct, proč právě Franze Josefa – táta, takový milovník Francie. A těžko říct, proč má císař viset nad prvorepublikovou šavlí. Tehdy jsme se tomu s mámou podivovaly a dost jsme se smály. Táta se naštval a řekl památnou větu:
“Vy nejste žádný estéti; já jsem to studoval!”
Smály jsme se v modré kuchyni dál a nechaly mu volnou ruku jako obvykle – jediné omezení, které musí respektovat, je, že v mámině ložnici a v mém pokoji nemaluje na zeď erby a nevystavuje tam pajduláky; řádí v obýváku, kuchyni a předsíni. Stylovým modrým dveřím dodal ještě poslední estetickou tečku – nad císařepána pověsil hasičskou helmu. V ten moment ustaly veškeré naše otázky, protože nebylo, na jakém logickém základě je formulovat. Zůstala jen konsternace a zmíněné zátiší. Já do něj pak – až když táta zůstal upoután na lůžko a přestal štrádovat po bytě a zdobit ho – přidala hýbacího žertovného Švejka s tahacím provázkem, pro odlehčení dojmu. Když už, tak už.
No a do tohoto zátiší já stavívám o vánocích betlém. Letos jsem byla tátovým tradicím věrna a jako terénní podklad použila froté osušku – bizarní improvizace musí být:
Posílám pozdrav všem střízlivým rodinám s rozkošnou vánoční výzdobou v bytě a slibuji, že toto není konec a že vás jednou seznámím i s erby, lampami, lučištníkem, Johankou z Arcu a husitskou tramvají.
Svůj šitý betlém jsem vytáhla, ale zatím nikde nepostavila. Nemám dosud tu pravou inspiraci, do kterého zákoutí by se nejdůstojněji hodil.
Na balení dárků nejsem šikovná, ale rodičům jsem je jakžtakž zabalila:
Probíhalo to takhle:
Nakupování většiny dárků 23.prosince odpoledne bylo příjemné. Žádné davy, jak všichni otráveně říkali. Žádné fronty. Holenkové, vždyť se nemusíte prodírat nákupními centry a nachodit tam spoustu bezduchých kilometrů. Já dárky koupila všechny v Dejvicích, nedaleko od sebe. Ve švadlence jsem byla sama, v lékárně také první na řadě, to samé v drogerii i v knihkupectví. S pocitem příjemné vděčnosti.
A pro sebe jsem si koupila knížku a minilak na nehty. Žlutý. Spíš zlatý. Na vánoce jako dělaný. Když jsou ty vánoce, i nehty na rukou si vyjímečně nalakuju a založím si tak novou tradici. Opůlnoci leju olovo, jako každý Štědrý den. O odlitku ještě podám zprávu.
Kocour se o štědrovečerní večeři ani o nadílku nezajímal a zůstal v kuchyni. Ani do betléma si ještě neskočil. To naše Kitty a můj Šimík skákali mezi figurky několikrát denně.
Vybraným tradicím zdar!
Jo a zapomněla jsem na pointu: Vánoce jsou naše, protože hlavní je, že se narodil Člověk.
Pěkné svátky Liško! A úspěšné nasátí příjemných atmosfér.
Díky, Jirko*! Tobě taky hezký konec a začátek roku!
Akorát nechápu to nasátí atmosféry, protože já nic vlastně nenasávám, aspoň jsem si nikdy nevšimla, že bych nasávala atmosféru. Já ji buď sama vyrobím, nebo se na ní podílím, ale nasávat do zásoby to neumím. Nějakou cizí atmosféru?
Ten Švejk u betlému je náhodou mnohovýznačný?
Jen bych ještě z druhé strany přiložil hrnek s portrétem Franze Kafky a nazval tu scenerii:
20.století-cesta člověka k neviditelnému středu a střetu(a´t už tam zavrhnem i ty militarie,1.helma je wehrmacht nemýlím li se)
Tedy ale,já tu plácám a teď mne uhodila do oka ta zásadní věc.
Jak k tomu jezulátku spěchá ten pinkl s vychlazenýma dvanáctkama.
Ten betlém určitě maloval nějakej Leonardo a naložil s tou zakázkou jako s Poslední večeří páně.
Jo,jo…to bude zas nějakej skrytej význam.
No,jsem na dobré cestě ho dnes večer odhalit:-)
Ty “stříbřité figurky” jsou ještě “totalitní”,žejo?
Ty jsme měli taky.
To až se někdo dozví,že i v totalitě se dali koupit andělé.
No ale asi se stály na ně stometrové fronty,jak na všechno.
Dneska dodá Amazon anděla na pár kliknutí.
To já už vymýšlím betlém se scenérií z 21 století.
Jen jestli na to není moc brzy:-000
toho grenadýra táta maloval i jako autoportrét?
Saule,
jo, Kafka by tam pásnul.
Figurku hostinského jsem letos dala schválně hned k jesličkám – takové občerstvení jistě přišlo svaté rodině vhod a příchozím také.
Helma vlevo jo, ta bude německá. Ty další bych mohla zas jednou oprášit a identifikovat. Myslím, že tam visí ještě americká, česká a tropická :)
Betlém 21.století je bohovský nápad!!
Grenadýr (jestli je to teda grenadýr, já mám jen Dojem, že je to grenadýr a vypadá na francouzskýho) rozhodně není autoportrét a ani portrét. Ten máme jinde – táta kdysi namaloval olejem tzv. “předka,” což je jeho lehký autoportrét v rokokovém vyšívaném kabátě a paruce. Visíval taky v předsíni, ale myslím, že teď nikde nevisí, že jsme ho dali do špajzu. Ať ho granátník hlídá.
Jo ale předmět, kterej já mám ráda, je ta dřevěná čutora z 1.války. Je vidět na fotce, zavěsila jsem ji na halapartnu. Dřív jsem ji pověsila na tu šavli, jako Švejka. Kde byla předtím původně umístěná tátou, to už si ani nepamatuju, asi v kuchyni nebo jinde v předsíni. Máme celkem velkou předsíň, na bílé skříni nahoře je až ke stropu vitrína s pajdulákama-vojákama, zejména s husarama různých národů. Rakouský myslivci tam myslím taky jsou nebo kyrysníci, já už ani nevím, já tyhle kuriozity ani nevnímám, i když ve skutečnosti je ta moje rodná domácnost velmi pozoruhodná. Máme dokonce i trůn. A seděl na něm i král! Ale to ještě nebyl král, Norodom Sihamoni.
Finančně by si ovšem nikdo moc nenahrabal, kdyby ty předměty prodal.
Povánoční ahój! Už se těším na olověný speciál a ten pajďuláčkovský obzvlášť!
Olovo bude, také vánoční sen, šití kabelky, štrikování vytáhnu…
jen ta návštěva banky a VZP se pořád ne a ne podařit – oni fungujou jen přes den a to já taky funguju v práci, jako oni, takže smůla, osudově se míjíme, nejde to dohnat po nocích.
10 tyto věci je treba nekomu sverit na vyrizeni. nekomu zodpovednemu :-)
10:
tak něco pro inspiraci:-)
https://www.youtube.com/watch?v=jOlmQKOYomc
Dopadlo to k mé (krátkodobé) spokojenosti:
V plánovaný den 30.12. jsem opravdu byla na poště i v bance!
Jenže ne soukromě ve své bance.
Kompletovala jsem v práci nějakou žádost k odeslání, vytiskla jsem třikrát různé dokumenty, čekala na zaslání něčeho podepsaného, to se protáhlo, takže můj odchod z práce nastal až v 15:55, přičemž jsem potřebovala dojet do pobočky banky, která zavírá v 16:30. Kvůli vedlejšáku. To se zdařilo, vše vyřízeno, vrátila jsem se k poště, koupila na tu zkompletovanou žádost kolek za 1000 – teda vlastně jsem si uvědomila, že na to asi potřebuju 1000 Kč a šla jsem do bankomatu pro peníze a zase zpátky k poště. Kdybych to dala z peněženky, nezbyly by mi ráno drobný na vlak. Dokonce na jednom z osmi stolků měli na poště neutrženou propisku, byla tam, považte! Notně rozskřípaná, ale když už tam byla, vyplnila jsem složenku a zaplatila si telefon krom toho, že jsem odeslala tlustou obálku s žádostí.
V 17:00 jsem nastoupila do autobusu domů.
A zaplatila 24 Kč, protože jsem si ráno doma nechala legitku a příměstskou dopravou se načerno jezdit nedá, tam se nastupuje přes řidiče.
Takže jsem úspěšně udělala několik nepopulárních věcí!
Že jsem musela na poštu platit telefon, protože jsem si v bance stále nevyřídila internetové transakce, a že poplatek za složenku byla asi tak 26 korun (!), o tom radši nehovořím :)
Bankovní věci, které jsme nevyřídila, se řídí samospádem a změnami zákonů a tak, takže je klidně můžu vyřídit na začátku ledna. A když už jsem VZP nevyřídila v dubnu, tak snad je jedno, jestli prosinec, nebo leden příštího kalendářního období…
Jsem celkem spokojena a ráno mohu zapakovat šití – jééé, já vlastně původně chtěla jít dneska ještě k Břendovi, ale to už smůla – a pletení,nakoupit pochutiny a odjet ke kamarádům vstříc chlebíčkům.
Saule 12
díky za olověnou inspiraci – pustila jsem si to doma trhaně, ale víceméně jsem rozuměla slovům :-)
Moc se mi tam líbil vánoční stromeček, navíc byl statickej, tak jsem ho dobře netrhaně viděla.
Silvestra jsem do půlnoci slavila se sousedy hned jak malý usnul, pak pouštěla ohňostroj s děckama a pak spala po zbytek kratičké noci s teplýma mininožičkami na břichu zatímco mádež juchala ve městě. a dnes až dovařím tak asi zavelím že miminko sice super miloučké a heboučké ale všeho dobrého stačí. vařit budu nadále ale spáti s ním nikoliv :-) novému roku zdar
Zdar!
Pohov.
pohov bude až v nedělu :-)
všetko dobré a krásne do nového roku prajem ti, milá Liška!
Vlčica,
děkuju a tobe přeju krásný rok!