A NOVÝ ŠTĚTEC A POJEDNÁNÍ O KLADÍVKÁCH NAVRCH!

První pětici akvarelů pohlednicového formátu, na kterých trénuju malování oblohy, jsme viděli už na konci srpna. V článku jsem uvažovala, jaký štětec si chci koupit, a na nákup došlo až teď v listopadu. A to proto, že svůj jediný kvalitní štětec na akvarel, z Číny, jsem zapomněla u kamarádky. Při trhání jablek – viz kdyžtak minulý příspěvek. Načež jsem druhý den dostala kovid a nemohla si štětec ani vyzvednout, ani jít koupit nový. Až po týdnu. Nemohla jsem si jít vyzvednout ani blok na akvarel, který jsem si nějaký čas předtím zarezervovala v Platejzu (prodejna Zlatá loď). Spolu s indickým bločkem značky Khadi. Kvůli němu mi volali a omlouvali se, že ho už nemají. Já ho nutně nepotřebuju, ale protože jeden mám – maluju do něj postupně rostliny, herbář – vím, že je skvělý. Papír je totiž stoprocentně z bavlny. A to je mnohem lepší, přívětivější, víc saje. Takový papír bývá hodně drahý, zvlášť větší formát. Bloček je polednicového formátu – Jé pardon, to je překlep! Je pohlednicového formátu, nemá s polednicí „Dej sem dítě!“ nic společného. Je několik centimetrů tlustý, má hodně stránek a vlastně drahý vůbec není, asi dvě stě pade; stojí za víc. A tenhle poklad nakonec mám! Došla jsem do Platejza – to je ta pasáž na Národní se sovičkou u vchodu – vyzvedla svůj skicák a koukám, že nakonec už mají i Khadi bločky. Tak jsem jeden hned vzala. A vybrala jsem si štětec. Dva. Tenký a tlustý. Mají totiž štětce od jedné z kvalitních značek světového jména – Da Vinci. Běžné štětce, o kterých se v obchodě píše, že jsou určené na akvarel, bývají ve skutečnosti měkká kopyta, se kterými nepořídíte nic. Jen frustraci a možná doživotní odpor k vodovkám. Taky jsem to zažila na základce – starý obroušený školní štětec bez špičky a zadání namalovat jím prvomájový průvod na naprosto nesavou příšernou kladívkovou čtvrtku. Proč je vlastně kladívková? Protože ji na žáky používali jako kladivo, které z nich vytlouklo radost z výtvarničení?

Vsuvka o kladívkové čtvrtce. Tajuplný název, žejo? Jednak kladívková a jednak čtvrtka. Dvojnásobně tajuplný název. Našla jsem překvapivý důvod, proč se jí říká kladívková:
„V pozadí termínu kladívkový papír stojí logo papírny Schoellershammer, která už asi 200 let funguje v německém Severním Porýní­Vestfálsku. Ve jménu zakladatele této papírny je slovo Hammer, které v němčině znamená kladívko – a každý arch kvalitního papíru z této papírny býval dřív označen vyraženou značkou ve tvaru kladívka.“
Zdroj zde.
„Ergo kladívko,“ jak říkává bloggerka Rulisa, teď se podíváme ještě na název čtvrtka. Kreslicí čtvrtka. Mě by napadlo, že je to odvozeno od velikosti formátu, asi jako osminka másla. Prý ano:
A0 – čtyřnásobný arch
A1 – dvojnásobný arch
A2 – arch
A3 – půlarch
A4 – čtvrtka
A5 – osmerka, list
A6 – půllist
A7 – čtvrtlist
A8 – osmina listu.
Matoucí je, že se „čtvrtka“ říká přeneseně i jiným formátům – „vezměte si čtvrtky formátu A3…“ Takže by se zdálo, že slovo čtvrtka je odvozeno možná spíš od její gramáže 250 g/čtvereční metr. Protože 250 je čtvrtka z 1000. To napadlo víc lidí na internetu, ale prý tomu tak není.
Mimochodem gramáž 250 už je pro akvarel celkem vhodná, lepší je začít na 300 g na metr čtvereční. Ale kreslicí čtvrtka na akvarel fakt vhodná není. Umoří vás.

Tady fotka mého nákupu. Cha, kdyby byl u nás kdysi rozšířený papír Hahnemühle a ne Schoellershammer, čtvrtce by se neříkalo kladívková, ale kohoutková…

A detail štětců níže. Na internetu se firma Da Vinci špatně hledá. Její adresa je tahle: https://www.davinci-defet.com/ Sídlí v Norimberku.
Koupila jsem si tenký štětec č.6 – asi tenhle – z toho nejkvalitnějšího materiálu, červené kuny Kolinsky. To je nějaký sibiřský sobol. Chudák lovenej. Na druhou stranu z jednoho sobola je štětců fůra. Firmy se snaží být ekologičtější a vyrábět lepší a lepší syntetické štětce, jenže ty pořád do sebe nenaberou zdaleka tolik barvy jako štětce ze srsti. Zato jsou o dost levnější. Bývají trochu tužší, což může být výhoda při malování tenkých linek, lepší kontrola trajektorie špičky, i když já bych na to nesázela. Tlustý štětec číslo 12 jsem si koupila míchaný. To je několikanásobně levnější; tlustý kvalitní Kolinsky by stál možná dva tisíce. Můj je z kuny Kolinsky, veverky a syntetiky. Říkal prodavač. Na internetu nepíšou, z čeho konkrétně to je. Našla jsem to až v testovacím videu – v angličtině jde o složení Kolinsky red sable, Russian blue squirrel, Russian fitch (black sable) with synthetic fibre. Takže není moc „cruelty free,“ té syntetiky tam není mnoho. V tom videu je dost chválenej a bude se hodit právě na nebe! Budu moct malovat i formát A4, to asi zvládne. Dělat nebe poměrně tenkým štětcem – ten můj čínský je cca jen č.8 – je totiž nevýhodný, není to tak hladký a sjednocený, je to víc dřina. Si myslím. Až nacvičím další nebesa, koupím si ještě větší štětec na větší formát a zkusím najít něco čistě syntetického, jednak kvůli ceně a jednak kvůli zvěři. I když kdoví, z čeho a jak ty umělé štětce dělají a co to dělá se životním prostředím, žejo, většinou nevíme zdaleka všechno, nedohlídáme až do všech koutů v žádném oboru a informaci, nemůžeme to obsáhnout.

Některé obrázky z druhé pětice malých nebes byly pořízeny přímo v terénu, když počasí dovolilo, některé doma. Pocházejí z okolí bydliště, z Vinohrad a Žižkova. Bydlím na jejich hranici. Ještě na Vinohradech, ale o jednu dvě ulice dolů z kopce už je Žižkov. První obrázek je věž Vinohradské vodárny, malovaná v blízkém parku na lavičce, další už jsou popsané. Jo a příště ukážu, jakou mám apartní a lehkou skládací stoličku. S ní budu moct sedět i tam, kde lavičky nejsou. Ale vždycky u nějaké zídky, na kterou si položím vodu a hadr a tak.

Tady jsem si něco předmalovala asi před dvěma týdny, ale už nevím, co to mělo být. Možná to zjistím a dodělám. Novými štětci. Dneska je jdu vyzkoušet!
Co trénujete vy nebo čemu propadáte nebo co shledáváte, že vám vnáší estetično do života?

.