A JE OBDOBÍ ČESÁNÍ A ČEKÁNÍ…

Doprovodné fotografie jsou z dnešního samosběru jablek u Slaného. Je to firma Ekofrukt. Prý mají facebook, možná i stránky. Jestli tam pojedete, nezastavujte hned na prvním parkovišti u silnice, ale jeďte dál a dál rovně na další parkoviště k boudě a tam potkáte nalevo desítky řad jabloní, každá se táhne stovky metrů. Do mlhy. Napravo jsou hrušně, ale ty jsou očesané. Kilo jablek je za 10 korun, mají báječná žlutá Golden Delicious a potom mají dvě červené odrůdy Idared a Jonagold. A pozor, je to v bio kvalitě, nejsou chemicky ošetřena. Taky máte rádi štrúdl?
My jsme česaly míň než hodinu – tři ženy – boty jsme měly mokré brzo. Já si odvezla domů jen asi tři kila, abych to pobrala. Sláva, konečně jsem byla trochu venku. Hned mě z toho rozbolelo v krku. Ta kvantita jablek je tam neuvěřitelná. Kvalita jakbysmet. A co z nich bude? No nic, pokud je někdo neotrhá. Hrozný.

Jsem v takovém trochu znejisťujícím období, protože čekám na kontrolní vyšetření na začátku prosince. Určitě nebude příjemný, ale na to nemyslím. Cítím se dobře. Jenže když mě bolí kyčle víc nebo se mi něco divně napíná v břiše, zaskočí mě to a zpochybní to můj celkový dobrý pocit, že jde všechno pořád lépe. Třeba dneska mě bolely kyčle při chůzi, hlavně do schodů, a ta levá až ke koleni. Ona tedy byla celej den vlhká mlha… Ale dřív mě nebolelo přece nic! Když chvíli sedím a vstanu, jsem někdy ztuhlá částečně, jindy dost brutálně. Pomůže, když budu cvičit? Chodila jsem na rehabilitace a mám teď doma cvičit, ale znáte to… znáte mě! Disciplína nic moc.
Říkám si, že je to asi pořád od toho nervu v třísle, co po operaci bolel nepřetržitě pár měsíců. Nalevo. Proč teda mě bolí ty kyčle obě? Od toho, jak jsem po ozařování přišla o svalovou hmotu? Bolí kyčle kvůli chabým svalům? A že se mi to v břiše chová jinak než dřív, to je určitě od květnové operace, to není ještě vyhojené úplně, to ta rehabilitační taky říkala. Poznala to i podle vzhledu jizev (přitom jsou to pro mě jen takové růžové puntíky). Však taky když mi někdy něco dělala s břichem, rozbouřilo se to pak nejmíň na jeden den. Jenže teď mi s ním nikdo nebouří, a stejně mě někdy tlačí. Možná jak byl víc vítr, bylo to horší… to břicho nesnáší průvan nebo zimu. Když jsem venku na ulici, tak zima způsobí únavu. Doma si pak hned lehnu, pořádně břicho teple obalím a to přináší docela rychle úlevu. Unesu už střední náklad. To jde. Tedy na krátkou vzdálenost několika málo kilometrů. Nechodím na túry. – Proč si pořád představuju, že když se něco zlepšuje, jde to plynule, a ne kolísavě? Normální je, že to jde kolísavě! Musím si to opakovat. Abych se nezačala bát, že píchnutí v kyčli nebo v břiše je známka blbá. Já totiž aspoň dvakrát letos v nemocnici od jiných žen slyšela, jak se u nich nemoc projevila:
„Začala mě bolet ruka.“
No a byla to rakovina. Tak se nejde divit, že když jsem měla nádor dole v břiše a zabolí mě břicho nebo noha, nepřejdu to jen tak vesele. Ne pokaždé. Vmísí se mi do toho vzpomínka na historky spolupacientů, často sympatických a veselých. Někdy i jiných. Ne ale tohle jsem nechtěla psát, na to jsem nechtěla myslet, chtěla jsem se poveselit s tématem ochlupení. A ne vás děsit. Už jsem jako veřejnoprávní média…

A ti doktoři. Posledně jsem se ptala, jestli ztráta ochlupení v místě ozařování je trvalá. V létě jsem se totiž ani nemusela holit do plavek (které jsem ovšem letos nemohla použít) – od pupku dolů na přední straně žádné chlupy. Jen tři hnědé fleky připomínající shluky pih se tam místo toho utvořily. Po ozařování ztráta (lokálního) ochlupení bývá trvalá. Kdežto po chemoterapii dočasná. Mi bylo řečeno. No a co myslíte? Je to tam! Dva a půl měsíce a je to jako nový! Vlastně to nový je. A ve stejné době během října naopak ty hnědé fleky vymizely. Asi byly něco na způsob popálenin. Kůže na břiše také už není tak citlivá jako doteď. Tak já nevím. Rozhodla jsem se spíš radovat, že mi rostou chlupy jako zdravému člověku. Důvěru v lékaře to ale oslabuje.

Cestou z jabloňových sadů – ještě v mokrých botách – byla zastávka v obchodě a tam jsem si koupila kurkumu. A ještě slaninu a paštiku, ale tu dneska jíst nebudu. Napřed jsem nevěděla, jestli je to zázvor, nebo tlustý červ. A ona kurkuma. Prý je zdravá. Dám si ji do čaje. Večer jsem telefonovala s Lososem a ta nezávisle na tom začala doporučovat například kurkumu. Taky rozkrojenou cibuli v místnosti. Prý do sebe natahuje hnusoty. Takže do čaje jsem dala kurkumu, do krku med a k posteli cibuli. Výhoda je, že od těchto tří zázračných doktorů nikdo neočekává stoprocentní výsledek a účinnost a znalosti. Budu asi k lékařům přistupovat podobně.

SOUVISEJÍCÍ:
Pád a další ženské komplikace
Tento způsob hubnutí…
Šťastná to žena, jež hadice nemá!
Kdo jsem bez prášku? Život vlkodlaka.
Chvíli se cítit normálně!
Závany z vany
Čelní útok
Krvinka ke krvince
Plnohodnotný občan s plnohodnotnou vagínou?
Sny při a po léčbě
.
Gratuluju k zarůstání. Kurkuma vcelku? To jsem asi ještě nikdy ani neviděla. Ale tu mletou kupuju pravideně a používám ji při vaření docela často. I do kafe jsem ji jeden čas zkoušela. Když nic jinýho, tak krásně barví. I kuhyňskou linku a dřez, ehm.
Liško, vyzkoušej „merino bederní pás“, koupila jsem ho na moira.cz. V zimě bez něho nedám ani ránu. Bolest kyčlí může být od narušení svalové rovnováhy – když nás něco bolí, podvědomě tomu přizpůsobíme pohyb a zatížíme (přetížíme) tak jiné svaly.
ru,
taky jsem kurkumu vcelku předtím neviděla. Asi si udělám nějakou omáčku…
Martino,
jé, tak ten bude teplej! Bederní pásy nosím, mám samé bavlněné. Jen jeden teplý žlutý od kamarádky (ten má z jedné strany fleece a je dost naducaný, ten jsem používala hojně doma na jaře). A ta kamarádka – stejná, se kterou jsme byly na jablkách – mi po návratu z jablek včera ušila jako dárek bederák s veselým vzorkem, jsou na něm netopýrci a pavouci a hvězdičky : ) a schválně ho udělala vyšší, než bývají, ten se bude hodit.
Merino by byl asi hodně příjemnej! Díky, tam se podívám.
Na kyčle se taky podívám! : )
Osobně bych merino pás nemohla, leda chlupem nahoru a to zas postrádá tu efektivitu. Merino mě škrábe i přes tenký bavlněný triko. Ani na sedačky v autě s emi do ně nechce a furt dumám, co místo toho na zimu. Výbornej býval ledvňák z kočky, ale ten už se u nás oficálně prodávat prý nesmí. Občas se objeví na Aukru. Dobrej je i kálík, al eco jsem viděla na nertu, tak má blbej střih a šílenou cenu.
Ledviňák z kočky mám. Ale ten nenosím ven, jen na spaní na čundrech jsem ho mívala.
A merino má úpravu protiškrabavou, mě neškrabe. Evidentně to neplatí pro každýho.
Jak tak koukám na ta jablka, vrací se mi dětství.
Babička měla velkou zahradu se spoustou jabloní různých odrůd co tam s dědou vysadili.
My vnoučata jsme měla za úkol česání, sběr a třídění padavčat. Velká část popadaných jablek šla na výrobu domácího moštu. To byla celorodinná akce, používal se samodomo vyrobený drtič jablek (nebezpečně vyhlížející aparátek s plastovým válcem opatřeným hroty ze zkrácených hřebíků – to celé na elektrický pohon…) , koupený lis a 50l nádoby na vylisovaný mošt. Ten se pak doma stáčel do lahví a tepelně upravoval….
Samozřejmě, že tenkrát jsem to vnímal jako prudu / nudu.. nostalgické vzpomínky z toho dělá až časový odstup :)
bo,
všechno nejlepší k svátku!
Drtič, to jsem asi nikdy neviděla. Lis na mošt jo.
Ňam, to byl svátek, když mi táta koupil mošt! Prodávali ho v lahvi-sedmičce myslím. Domácí moštíček, to je lahoda.
Díky za přání.
Tady je ruční drtič s dvěma protiběžnými válci… (my měli elektrický s jedním válcem)
https://www.zahradni-eshop.cz/drtic-na-ovoce-dr-02-nerez/
Jojo, byla to dobrota.
A bylo to „ekologický“, protože se tak zužitkovala většina jablek a vylisovaná sušina šla na velký kompost na konci zahrady.
Btw ta zahrada je zajímavá, protože to je zbytek kutnohorského opevnění a to příkop..
Jako děti jsme tam kopali do svahu „štolu“ (co taky jiného v Kutné Hoře) která měla hloubku cc 1,5m :)