Z NAROZENINOVÉHO VÝLETU
Jarními kytičkami už jsem se pokochala a zapomněla jsem mezi ně přidat sasanku pryskyřníkovitou. Příště, sasanko. Teď koukáme po vápencích.
V úseku Sv. Jan pod Skalou – Srbsko je nemálo jeskyní. Nehledala jsem je. I bez nich – v pravěku osídlených lidmi – jsem měla dojem, že jdu pravěkou krajinou. Divoký potok, ptáci. V divočině se přece odedávna chodí podél vodních toků, ne? Tudy se dá nejsnáz projít. Zvlášť ve skalách. – Teď jsem si vzpomněla, jak jsme brodívali ledovou Křinici a Kamenici z břehu na břeh a postupovali vpřed, jak se dalo, po jedné nebo druhé straně. Nebo ve Slovenském Ráji.
Přišla jsem k Berounce. Na druhém břehu tam hučel pořádný lom. Byl všední den. Došla jsem do Srbska.
Do Karlštejna jsem šla většinou po měkkém břehu. V létě by to asi nešlo, bude určitě zarostlý až po prsa.
Pěkně ohnuté vrstvy, žejo? Vysvětlení zde:
Aha, moc to přečíst nejde, tak teď:
Zblízka vrstvy vypadají takhle:
Bílý pruh – vpravo štípající se břidlicovitý pruh – napravo šedý pruh. Hrabala jsem se chvíli ve svahu, ale nenašla jsem žádnou zkamenělinu nebo jsem ji nerozpoznala. Vlastně jsem ještě nikdy nešla na zkameněliny! Přitom se jich dá najít tolik. Ale kam je má člověk pořád doma dávat, když má plno papírů, smluv, dek, šál, prázdných flašek nebo cibuláku.
Nejradši mám, když na cestě krajem potkávám stavby z místního materiálu. Takové kraje mám ráda, domy mi tam připadají vrostlé do země. Na svém místě. Jsou umístěny logicky vůči vodnímu toku, větru, svahu. Prostě normálně. Jak jsme zvyklí. Jak bychom si postavili dům pro sebe, kdybychom přišli do krajiny a chtěli se v ní usadit.
Poslední obrázek je z obce Lety (leží mezi Řevnicemi a Dobřichovicemi, kam jsem došla na vlak), resp. z kopce nad původní vsí Lety. Ten kopec se zastavuje obřími domy, jak jsem viděla. Některé jsou krásné a vkusné, ne jako ty trapárny v 90. letech. Ale přece jen – mít kamenné lvíčky u brány se snad líbí jen dětem, ne? A že je tráva jen pro zlost a je lepší mít kamení a beton bez stromů? Tam musí být v létě výheň!
.
…a černá střecha není u nás nic krajového, maskace na cihlu taky ne, navíc v kombinaci s tmavě oranžovou zdí vzadu. Hnědá okna z paneláku- no když myslíte. Strakatý kamení na plotě – odkud?
Když už máte ty prachy, dělejte to sladěně, hoši.
A kdepak ovocnej strom, frkneme tam zakrslý jehličnany, ať to vypadá jako vopravdická skála.
Procházku Srbskem mám strašně ráda. Akorát před Berounem je to hrozný, jak je tam hladce vyasfaltováno a obsazeno inlinery a cyklisty. Škoda. Doufám, že tohle nepotká směr Srbsko – Svatý Ján. Tam na navíc skvělá výletní restaurace u Grobiána, která má nejlepší kuchařku a malinovku vyhlášenou v okolí. Ten poslední barák je děsivej. I když jsou ještě horší případy, třeba kolem Jevan je to ve většině případů architektonické obludárium…
Jó, u Grobiána tam byla, ale ráno ještě zavřená.
Takže před Berounem bruslaři, aha, dík, to musím zahrnout do případných plánů na další výlety.
Ale zase tím směrem na Beroun pak procházíš takovým lesoparkovým předměstím, kde je řada vybydlených otevřených domů. Jestli tě lákají brownfields, tak doporučuji skousnout asfaltku a projít si to tam, je tam strašně zvláštní atmosféra a v těch domech opravdu nikdo není – ani bezdomovci. Jsou asi 4 vedle sebe, spíš menší – něco mezi domem, chatou a letním bytem. Ale kdoví, jak to tam teď vypadá, možná už jsou dávno srovnaný se zemí, nebo je naopak někdo koupil a rekonstruoval – nebyla jsem tam tak 4 roky. Dtto hotel Český ráj (?) na konci Srbska, ten je ale už hodně zdemolovanej a dost o držku (trámy, zdi, díry).
U Jana pod Skalou jsme byli vcera :-)
poslal jsem ti email
6
Přinesl jsem ti červy.
5
A jak tam bylo?
(Už jdu na mail.)
moc pekne…
Já nebyla uvnitř v kostele, bohužel, kde je i jeskyně. Byla jsem tam v době, kdy nebylo otevřeno.
Ano, byla jsem i vevnitr. Vedle je pramen. A jeste vic vedle je dobra restaurace :-)
Pramen je volně přístupnej, tam jsem byla už víckrát. Dala jsem si odtud vodu do lahvičky a vypila až doma.
Jó a hospoda dobrá? My tam byli v hospodě “Obecná škola”, i ubytovaní.