Z NAROZENINOVÉHO VÝLETU

Nad potokem Mechoun Mechovec Mechovský. Když jsme vtekli do Berounky, krajina se změnila, zešedla. Vrby kolem řeky vypadaly pochmurně holé, ale měly už nažloutlý nádech – rozkvetli kocouři.

A kočice.

Na skalnatých stráních byly tu a tam rozptýleny pomenší, žlutě kvetoucí stromy. Co jsou zač, říkala jsem si a snažila se to vyhrabat z pozůstatků vedoucího turisticko-přírodovědného oddílu. Copak ve mně ten vedoucí už úplně zakrněl? To není možný. Ne a ne si vzpomenout.

Nakonec jsem přijala, že nevím, a myslela na jiné věci. Když náhle po deseti minutách chůze mi najednou vytanulo jméno SVÍDA.

A sláva, je to tak. Svída dřín. Mokrýš jsem popletla s popencem, ale svídu s dřínem ne. Oddílový vedoucí si přišel na své.

A já přišla do chatových kolonií. Hlásná Třebaň. A dál a dále caprtat. Ale kvetlo to tam trochu víc, přímo vangoghovsky:

Tak to bychom měli. Dva obrázky větví ve stejném modro-bílo-černém ladění a každý s jinou náladou.

.