ZEJMÉNA KDYŽ MÁ TĚLO.
“Normální” akustické violoncello tělo má a krásné, dřevěné, ladných tvarů. Mně se líbí. Loni jsem si pořídila elektrické cello, protože “kluci z kapely říkali,” že se líp připojí do repráků a k efektům a tak. A elektrické cello nemá tělo, jen takovou ústřední štangli, takovou páteř. Ale taky krásnou dřevěnou, yamaháci na to šli esteticky a i proto jsem si koupila Yamahu, nejen pro její dobrou pověst ohledně kvality.
V knihovně blogu koukám, že jsem se tu už kdysi ukázala se svým violoncellem na fotce:
To jsem hrála u nás v práci v roce 2014 na vernisáži, ale jen tak nenápadně venku vedle galerie, aby si mě nikdo moc nevšímal a abych nepropadla trémě.
Teď teprve na podzim, když jsme měli pro mě druhé vystoupení s kapelou (oni měli v létě dvě jiná vystoupení, ale já byla ve víru léčby, hráli beze mě), jsem si uvědomila, jaký je to rozdíl sedět s klasickým violoncellem a sedět s elektrickým. Za to se neschováš. To je jen tyčka. Když jsem hrála napoprvé v sukni, tak to šlo, ale teď na podzim v kalhotech jsem se cítila divně – sedět jako nejrozcabenější chlap, kterému je celý rozkrok vidět a on ho ukazuje světu. Jako neslušnej chlap, co se kryje za tenkou násadou smetáku. Tak jsem si připadala. Takže příště budu hrát zase v sukni. Tam je problém, že aspoň z jedné nohy se musí sukně trochu vyhrnout ke koleni, aby její šířka stačila pro rozkročení. Což asi působí taky vyzývavě, ale pro mě ne, pro mě v těch kalhotech to bylo horší. Zkrátka každá cellistka musí být trochu za necudu. Pokud nemá širokánskou sukni až ke kotníkům.
A teď zkouším piplavě animovat a k první animaci Zrození Lišky jsem si nahrála jednoduché zvuky právě na cello. Na to neelektrické, protože to je snazší – slyším ho rovnou, nepotřebuju k tomu sluchátka a tón se tvoří nějak snáz, bez pocitu, že ho musím rvát a drát nahlas, aby byl slyšet do sluchátek nebo z repráku, co je někde přede mnou a otočený ke mně zády, k divákům čelem. Nahrávka byla během čtvrt hodiny hotová. Zato ta vizuální animace trvala desítky a desítky hodin. A následně jsem si nakreslila do notesu tohle:
Možná jsem to už líčila. Měli jsme představení s divadlem Ujeto, kde nehraju jako herec, ale na nástroj, v tomto případě šlo o cello. Konalo se to na jaře, myslím, že krátce poté, co jsem se dověděla, že mám onkologickou diagnózu. V té době mě bolelo břicho permanentně, jen máloco mi na bolest účinkovalo, sedět jsem skoro nemohla, hlavně v autě ne, to hrozně drncalo a bolelo. Takže jsem si musela ten den rozplánovat analgetika tak, abych si je mohla vzít před představením a vydržela sedět. Jinak jsem v té době seděla pouze při jídle nebo v tramvaji, většinu času jsem polehávala. A to mi vydrželo doteď :- )
Abych pokračovala – napřed jsme se sešli, postavili scénu, já teda ne, já nic nemohla tahat, a pustili jsme se do zkoušky, projeli jsme představení, zahráli a zapěli všechny truchlohumorné zpěvy, ty mi poněkud připomněly mou smrtelnost a smrtelné ohrožen nemocí. Bylo mi trochu stísněně, taky jsem nevěděla jistě, jak mi půjde vydržet vsedě a ještě do toho nahlas zpívat. Spolehla jsem se ale na známý efekt divadelních prken – i když je vám zle, jste nemocný nebo se vám stala nějaká nehoda a jste ve stresu, tak jak vstoupíte na scénu, zmizí to, nepřetržitý kašel najednou ustane, bolavá noha je zase fit. Po dobu představení. Před ním vyčurat, převlíknout, nalíčit, první zvonění a jde se na to. Usedli jsme a zahrála jsem první tón a vida – smyčec se zhroutil. Žíně se zhroutily, úplně povolily a nešly napnout! Co teď? Nic. Hledat po zákulisí, jestli tam někdo náhodou nemá náhradní smyčec by bylo skoro jistě neúspěšné, navíc představení už právě začínalo. Tak jsem si řekla, že budu hrát jakobynic a kdyžtak můžu místo toho brnkat, když to jinak nepůjde. Musela jsem se na to hraní hodně soustředit, žíně byly tak plandavé, že jsem tón tvořila v podstatě jen prutem : ) A hrálo to! A to pobavené soustředění mě úplně vytrhlo z těžké nálady, pomohlo mi! Ta nehoda smyčce přišla jako na zavolanou, ulevilo se mi! Byla jsem pak ráda. A koupila si hned nový smyčec.
Ten looper by se mi hodil, kdybych si k další animaci chtěla dělat hudbu úplně sama. A to by mi bylo podobný. Já než někomu říct, aby mi chrastil do rytmu, radši to dělám krkolomně na koleně a koupím si looper, se kterým se budu muset učit zacházet.
.
Pozor, komenty bohužel pořád svévolně vyžadují schválení : (
Sranda je, že když jsem se koukla na první stránku tohohle komiksu, četla jsem na první pohled “Vždycky když procházím kolem svého elektrického křesla…” místo cella.
Ten cellový komiks je krásný, ba téměř dojemný :-) A vidíš, nikdy mě nenapadlo, že cellisté se za svůj nástroj můžou vlastně tak trochu schovat. Hned si říkám, proč radši nehraju na basu nebo aspoň na harfu :-)
Vubec jsem netusila, ze je elektricky cello jen klacek!:) Myslela jsem, ze vyrobci dodrzuji nejakou vizualni podobnost, i kdyz vlastne neni nutna – no jak by vypadala takova elektricka kytara, kdyby to byla jen placacka:)) Smycky se mi hrozne libi u Dub FX, zvlast ta se saxofonistou (Mr. Woodnote) je bozi.
Já zírám, co všechno Liška umí.
Drzé cello, lepší než poplužní dvůr.
Ten obrat : “Je to cajk” se mi líbí .. je to cajk je to cajk je to … :)
Marie Veroniko,
a byl by dojemnější, kdybych tam napsala, jak mi máma horkotěžko platila hudebku, ale nikdy mi to nedala najevo. Myslím, že to bylo 500 Kč, ale nevím, jestli za celý rok, anebo za půl roku; asi za celej. A tátovi to možná bylo trochu proti srsti, protože muselo být jasné, že nejsem žádný virtuos, ale taky nikdy nic neřek, ještě mě tam doprovázeli několikrát týdně, a potom on sám mi koupil moje vlastní cello, když mi bylo asi 13 let. Nevím, kde na něj vzal, asi nějaký prémie. A investoval je takhle pro mě. To bylo pro mě překvapení. A je to prý docela dobrý cello! Tehdy stálo přes dva tisíce. To bylo o hodně víc než jeden měsíční plat mojí mámy, ale míň než jeden měsíční plat táty.
Psice,
klacek to je pěkně estetickej.
A teď si jdu poslechnout DUB FX. Koukám, že je Australan a že vystupoval na ulici v Gentu, no tak to bude blaho! (Jé a s tím saxofonistou je na ulici v Bristolu.)
Soňo,
a zrovna zítra musím trochu potrénovt nové noty, co poslal kámoě z kapely, co píše muziku. Zase tam dal asi čtyři béčka, je to děsný, samý blbý půltóny, jednou ab\ch natahovala ukazováček, potom zase malíček, ale na druhou stranu, je tam samý des es, to není moc pěkně zahratelný zrovna na cello, achjo.
Už jedna písnička byla tak hezky snadná a pak ji přendali o tón níž (kvůli jinýmu nástroji) a teď zase tohle. Doufám, že to budu hrát tak falešně (protože budu muset furt skákat rukou jak blbec a natahovat tam a sem), že to tentokrát přendaj o tón jinak kvůli mně : )
Asi jim to navrhnu hned zejtra, ještě než se sejdeme. Jo. To udělám.
bo,
mně se taky hrozně líbí obrat “je to cajk!”
Asi se používá víc v Brně a okolí než v Praze. Ale přesto se mi líbí : )))
Drzé cello mám jen v některých situacích, v jiných zase vůbec ne. Tak to je asi dobře, aspoň nejsem cellově monotónní :)
DUb FX
je sympatickej, jak to dělá, ale mě jeho hudba dost znervózňuje. Před spaním to není ten pravej styl. Musím tam nahodit něco jinýho, poslech nějaké vražedné detektivky nebo intervieuw s knězem si tam hodím, ostatně jako obvykle, to bude proti tomu klídek : )
Hele, tady je soundtrack od pana Lišky (vidíš taky Liška :)) k filmu Ikarie XB1.
Ty vibrující zvuky jsou prý zpomalené / zrychlené zvuky cella.
Jinak celé je to geniální :)
https://www.youtube.com/watch?v=g1JouySE3OU
Vida, takhle jsem se ještě nad praktičností hudebních nástrojů nezamýšlel. Dívám-li se do zrcadla, musel by to být opravdu masivní nástroj, aby mě kryl natolik, jak bych potřeboval. Nejlíp klavír nastojato :-).
Tak nakonec jsem si v noci pouštěla mého oblíbence, fešáka a kamaráda Petera, on totiž zahájil podcast pro učitele, co učí cizince nizozemštinu. Na Spotify.
Tady je k tomu stránka:
https://www.peterschoenaerts.com/docentnt2
Že je to krasavec? Já mám ráda tenhle typ obličeje.
Jeho výslovnost zbožňuju od začátku, hlavně to jeho vlámské R, to neumím (oni v Belgii říkají lidi R různě, někteří víc francouzské nebo víc anglické, takže české R se tam snad dá akceptovat). A je to pořad pro rodilé mluvčí, a přitom mu rozumím skoro všechno, co říká. Kdežto jiným lidem, když mluví rychle, moc ne.
Čerfe,
:- ) Za klarinet se jeden neschová!
bo, jdu na Ikarii.
Ahoj Liško, duba fx jsem milovala, díky za retro…ale dlouho jsem ho teď nevyhledávala, je to už kolem 10 let, musel pěkně zestárnout. okouknu o svátcích…http://rozvedena.blokuje.cz/854594-nevim-o-cem-zpiva-php
…..a s těma rozcapenejma nohama je to teď nej móda, vzpomínám si na paní prezidentovou:
https://www.vogue.cz/assets/f57ac29d-7b98-444c-9491-e3b9cab5fd08/AL3.jpg?w=700&q=90
a taky Verešovou, ta nikdy nic nezmešká. Tak se nestyď a buď kůůůůl!
https://1884403144.rsc.cdn77.org/foto/andrea-veresova/Zml0LWluLzk3OHg5OTk5L2ZpbHRlcnM6cXVhbGl0eSg4NSk6bm9fdXBzY2FsZSgpL2ltZw/7774318.jpg?v=0&st=gmPaPhfL7q_ZfrZNhlag69J7utLQN_kLSdwmtCjdics&ts=1600812000&e=0
zuzi,
já našla videa asi 11 let starý, s tím Dub FX, na kterého upozornila Psice.
Jdu na tvoje odkazy:
To jsou pro mě zase novinky, Verešovou jsem viděla na obrázku tak dvakrát v životě asi před deseti lety nebo víc. Dub FX – od toho videa, kde je v červeným tričku, mi to na youtube hodilo odkaz na nový video od Halíka, starý pět hodin, to počítám za úspěch.
Looper já budu používat ne s mikrofonem, ale s připojením na nástroj, místo mikrofonu, takže to bude nahrávat jen cello, přímo drátem, žádný zvuky kolem to nebude brát.
A takový použití looperu mě asi baví víc než ty s hlasem. Violoncellový taky jsou, často ale jde o nějaké sladké profláklé hity, zrovna s cellem se asi looper využívá často (ale jiný jsem nikdy nehledala, tak kdoví). Hit například zde (a ten kluk má cello jako já): https://www.youtube.com/watch?v=wSmcLU8zk7I
Já bych to viděla nějak takhle:
udělat rytmus (v nejhorším se dá pustit i umělej přednastavenej bubeník, některý loopery už ho mají v sobě, ale to není taková zábava), potom v druhý rundě brnkat, napsat si základní akordy a ty tam ve třetí rundě hrát dlouze na začátku taktu, k nim potom nějaký tercie či co (to si předpřipravit, což je vopruz) a nakonec melodii (mít ji v notách). Baskytaru bych tak použila, ale nemám ji u sebe doma – koneckonců času dost : ) Já to vidím na únor.
A budu to dělat v teplákách a vytahaným tričku a nikdo neuvidí, jak se s tím mořím.
Tak jsem skočila po tipu na dub styl, protože jsem měla období, kdy jsem ho docela hodně poslouchala, nepřetržitý proudy temných rozechvívajících rytmů. Jenže asi jsem kápla zrovna na něco ne úplně… ale Dub Fx mě zklamal. To je už hodně popík a málo dub.
Už jsem našla ty pouliční a ty jsou dobrý. To je ono.
Tak jsem dnes ráno vykouknul z okna a řekl si, že dám zodpovědně přednost osobní bezpečnosti, než jet autem do práce v tom bílém hnusu po okrskách.
Respektive, že se na to můžu vysrat.
No jo, jenže na home office jsem neměl doma komp, dovolenou už taky nemám..tak jsem jel autobusem.
Pan řidič to zmákl perfektně, všechna čest.
Na jedné křižovatce začal i ukázkově plužit a do nárazníku auta před ním mu chybělo tak 5 cm ale klobouk dolů.
A jak to souvisí s článkem o cello?
Tak logicky jsem jel tím autobusem i zpět.
A vystoupil jsem v centru, že si přejdu do MHD domů.
No a po cestě ligicky nějaké ty stánky se svařáky…:-)
Tak zpět k meritu věci
Nějaký kluk tam hrál na NINĚRU a měl k tomu na noze buben.
Někteří nedisciplinovaní posluchači tam začali imitovat irské tance a padat do závějí, ale já se poulučního mistra vážně optal jak to s tou niněrou je.
A prý to s Irskem nemá nic společného, je to čistě středověký nástroj.
Ale pravda je, že to co hrál znělo hodně irsky
Navíc to z těch komerčních sraček a stánků bylo tak asi jediné autentické.
Krásná věc je Saulův komentář. :-)
Jo, to je.
Dneska přivezli looper Boss RC-5 poštou. Nahrávka z něj se dá přendat i do počítače (a opačně), ale musím se podívat, jestli mám kabel, co se jmenuje USB, ale na jedný straně má jen jeden malej hranatej čuflík, asi tomu říkají USB “B.” To snad někde mám… kdyžtak půjdu zítra za roh do Datartu, stejně potřebuju opět nový nabíjecí kabel k iPhonu.
Tak jak ti to loopuje? Zvukové smyčky od tetky i babičky… 😉
No, dík za optání.
Zatím nic, už jsem objednala přívodní kabel za dalších nejmíň 700 Kč (ten není součástí balení, dá se to pouštět i se šesti bateriemi místo do sítě, ale to mě nějak neláká), taky kabel USB propojovací do počítače, abych tam mohla zvuk uložit a dát ho třeba k videu. No a když už jsem byla v tom, objednala jsem si i malé kombo pro kytaristy (to na cello stačí), to stojí asi 1500-2000 Kč, tak to mi připadá v porovnání s těmi kabely levný :- ))
A když tedy tolik kabelů, tak dneska půjdu do toho Datartu pro prodlužovačku a nabíječku, zase další 1000 bude v háji, ale to nevadí, hlavně že nemusím přelejzat ze zásuvky do zásuvky, vypojovat lampičky, abych měla kam dát kabel… budu mít prodlužku s hodně dírama a bude.
Akorát si říkám, že ten zesilovač, co jsem koupila loni, je tak pěknej kvalitní, ale vůbec ho nepoužívám. Když budu mít doma kombíčko, tak už vůbec ne. To cello jde přes kombo nebo rovnou do sluchátek, ale nebyla jsem si jistá, jestli jde suchátka dát do toho looperu, asi ne, to by muselo přes zesilovač a to už je několik krabic, tak dám jen kombo a žádný sluchátka a bude to snazší.
Včera jsem namalovala jedno nebe, hurá. A dneska mě při probuzení napadla taková zimní animace s liškou, snazší než ta, co piplám ve volných chvílích. Takže asi budu mít první hotovou tuhle dnešní. Zatím dělám chůzi. Už mám přes půlku cyklu chůze.
Pokud se mi povede nakreslit koupelnu nebo aspoň sprchu, tak to úspěšně dokončím možná pozítří.
“Včera jsem namalovala jedno nebe, hurá'”
Tak já už roky dumám nad nějakou definicí umění a bingo, to je možná vono.
Malovat co možná je, ale zároveň není a co nám chybí.
A jako bonus to bylo praktické.
Před pár dny jsem jel z práce , po 15. hod a v tom temném šeru jsem vlastně nerozeznal, kde je silnice, krajina a kde je nebe.
Ráno, nebo večer s tou tmou člověk počítá, ale ve tři odpoledne mi to vyrazilo dech a úplně dezorientovalo.
Takže nebe Lišky do každého auta 😉
Saule,
malovat nebe je určitě duchovní a oslavné a zároveň nekonečně proměnlivé. Napadlo mě včera, že i ta proměnlivost nebe může mít duchovní aspekt – ve většině kultur je totiž božstvo nazýváno slovem ve významu nebeský otec. No a to nebe je proměnlivé, dynamické, takže mě napadá, že bůh JE všude pojímán jako měnící se.
Ne jako distancovaný děda na obláčku, jak si představují křesťanského boha lidi, co o křesťanství nic nechtějí vědět.
Hola! Poklidné svátky přeji. Teplé ponožky a svetr do nového roku 😉
bo, díky!
Ještě chci vylepšit vánoční přání, než ho sem dám. Potřebovala bych, aby den měl asi 100 hodin! Teplé ponožky mám a svetr ne, ale takový kabátek umělý šedý medvídkovitý heboučký měkkoučký na zip mám a v tom je teda pěkně vedro, když se dá pod kabát.
Vytáhnu ho zase, až budou mrazy. To bývá tady v Praze každý rok jen 1-3 týdny v lednu nebo únoru, jinak je na nule plus mínus pět stupňů a to je pohoda.
HURÁ, mám i hudbu! Ale teď musím běžet s bratrancem do kina na Avatara 2 v 3D s brýlemi, či co, tak potom to sem dám. jestli se mi to teda povede vyexportovat. Předchozí zkoušky selhaly… : /