skvělá úvaha, ten poslední list. zrovna intenzivně doma řešíme. jak se postavit čelem k tomu co dělám. jak vyloučit (vůbec nalézt a všimnout si) co vlastně dělat nechci (nepotřebuji a nesouhlasím s tím a…….nezajímá mě.) a jak zjistit co vlastně dělat chci. jak strašne je to těžké. zjistit.
stačí fakt začít s tím, co bych dělala kdybych za to nedostala žádné peníze. prostě bych za to nedostala nic. ani ocenění. ani poděkování. nic. kdybych něco potřebovala tak bych šla a vzala bych si to. všeho by bylo dost. Co bych dělala?
2 ano, tam se dá začít.
Co bych dělala já dnes:
Ležela bych na trávě, koukala na kytky a pila chlazené nápoje, četla si blogy a knihy a poslouchala rozhlasové hry a meditace-relaxace. Občas bych něco nakreslila nebo vyrobila nebo si utrhla jabko ze stromu. A broskev. A vůbec nic bych za to nechtěla. Jo a pak večer by přišel ideální muž a už by neodešel.
Co celkově:
Určitě spolu s lidmi, s kamarádkami a nějakými fešnými kolegy bych se bavila s dalšími lidmi-klienty o jejich životě. A vyráběla něco výtvarného společně. – A to není daleko od mojí reality a plně se to blíží čím dál víc. Doufám.
Jo a taky je dobrý si říct naopak, co bych nedělala ani za velký prachy, co nesnáším nebo vůbec neumím nebo není v souladu s mým přesvědčením. Až na druhém místě – na prvním místě je určitě důležité vymezit pozitivně ad2, co bych dělala.
A co bych nedělala:
Nežehlit. Nechodit na poštu. Nechodit na úřady. Žádné „vyřizování.“ Neplatit složenky, účtenky, neotvírat výpisy z účtu, nechci se zabývat přehledem svých financí ani spoření ani nespoření ani pojištění ani tarify telefonních operátorů, vůbec. Nic s penězi a účty, brr. Nic papírově šustivého s předpisy a smlouvami. Maximálně faktury (moje vydané :).
Kompletně o někoho pečovat taky moc nechci; jen částečně ve vymezeném úseku.
Nechci pracovat s dětmi na plný úvazek, maximálně jen částečně nebo občas – to mi vždycky vyhovovalo.
Nechci práci, která vyžaduje ježdění autem. Nechci mít řidičák.
Nesnesu práci, kde by mi pořád někdo koukal přes rameno a kontroloval, co v kterou chvíli dělám, tfuj.
Nesnesu práci, v níž bych se musela chovat a oblíkat jinak, než je moje rozhodnutí – než odpovídá mojí osobě.
Nechci nikomu nic vnucovat, nikoho nebudu nikdy o ničem přesvědčovat – o zboží.
Nechci narušovat něčí integritu těla – nemohla bych být sestra nebo doktor.
Nechci celý den jen sedět a to ani u počítače ne.
Nechci celý den stát na nohou. Nechci tvrdou dřinu fyzickou.
Nechci raději veřejně vystupovat.
Nechci pracovat celý den sama, bez kontaktu s lidmi.
4. tohle je skutečná nesvoboda. .-)
. už mi v tom seznamu jen chybí, nechci chodit do práce, když prší .-))
5,6
jaká nesvoboda, to je právě svoboda. A taky že jo – když prší nebo cokoli, je ideální do práce nejít. Proč bych měla bejt votrok? Práce není mně nadřazená, snad.
… pokud se netýká času i jiných lidí, kteří s tím počítají. jinak je snad ideální pracovat časově tak, jak to vyhovuje mně,která púracuju, a ne nějakému kapitálistovi, co si mě najímá. Pracuju já, tak mám určité pravomoci ve své moci – třeba si vzít volno, kdy se to hodí mně, a ne zaměstnavateli. Ovšem po dohodě předem atd.
zaujal mě list. č. 1. “ mě by se tohle stát těžko mohlo se svojí loajalitou a pak najednou šup a vymezení …..“
8 jo ták, no tojo.
Přece nebudu loajální k někomu, kdo po mně šlape, ne :-)) A kdo si rozkazuje bez ohledu na mne. Pro toho já pracovat nebudu. Pro toho, pro koho skutečně pracuju a chci pracovat, pro toho je tu moje loajalita, zodpovědný přístup, podpora vzájemná.
7. nesvobodu vidím v tom vymezení – co všechno člověka tak strašně ovlivńuje a otravuje, až se dostává do vlastních mantinelů a zdí co nepřekousne …. to je to omezení a vymezení a ta nesvoboda.
10 není to nesvoboda, vymezení není nesvoboda, ale svoboda, ne?
… budu muset po návratu domů o tom popřemýšlet lépe. určitě zjistím, že tvůj pohled je léčivý – jó, kdyby mi pomohl k tomu, abych vyřídila telefonní smlouvu, nějaké bývalé pojištění a současné spoření, to by bylo!
není nutné se mnou souhlasit. :-) ale nesvobodu si ponejvíce tvoří lidé sami se svými vymezeními vůči okolí. takže to není okolí co tvoří nesvobodu, ale podle mě jde o to přešaltovat myšlení v hlavě – a pak je svoboda .
podle mě je ideální když se nezmění nic proti tomu co je teď. teda když bez peněz stejně jako za peníze. když ty peníze jsou jen vedlejším nedůležitým …. co někde je k dispozici.
… když jsou k dispozici.
teda aby se to nedelalo PRO peníze.
3. ležet a nic nedělat, pít chlazené nápoje. jo. to by se mi taky líbilo. ale vím ze zkušenosti, že dlouho to nevydržím. chvílu jo. ale dlouho ne. to už mě pak všecko tlačí a nevím jak si lehnout. nebaví mě číst, nebaví mě sedět a ani ležet.
3. bavit se s někým o jeho životě a vyrábět spolu něco výtvarného. to je zajímavější. asi by mě bavilo se s někým bavit o jeho životě. to určitě. vyrábět s někým výtvarné věci už by bylo horší… ale proč ne. možná by mě pak trápilo kam s těmi věcmi. mám problém s věcmi. kam je strčit – vyhodit? něco vytvořit a pak to různě přemísťovat. no možná. nevím.
4. co bych nedělala… jasně. když nemusíš tak bys to nedělala. nemám problém chodit v nevyžehleném. děcka mě taky dost otravují. ani se u toho nepřetvařuju :-) někomu něco vnucovat bych taky nemohla. to je v rozporu s mým svědomím.
vlastně je dost věcí v rozporu s mým svědomím. mám potřebu být pravdivá – teda nepředstírat něco co necítím. tím pádem nemůžu ani nic vnucovat pokud to tak necítím. i když cítím že něco by bylo třeba… nerada se vnucuju a otravuju.
dřinu asi nechce nikdo, ani vysedávat – škodí to zdraví. veřejně vystupovat – už je to lepší, al ejsme trémistka :-))
jo ty body mám celkem. vše co je neslučitelné s mým svědomím a co poškozuje zdraví bych dělat nechtěla.
Jen tak ležet a číst a nic taky vydržím jen pár hodin, potřebuju činnosti střídat.
Tak je střídám a neotravuju :)
… například včerejší sekt jsem dnes vystřídala bílým vínem.
A právě jsem hrála pár písniček na baskytaru a pokračuju. Bohužel jsem zjistila, že písničky, co jsem vybrala před půl rokem jako svůjplayist, mě většinou už nebaví, nic neříkají. Budu muset najet na jiné. Jenže už skoro jiný neznám :)
Jojo, to zatrachtilé střídání…
Zvláštní, o podobných věcech jsem poslední dny taky přemýšlela – myslím o tom, co bych ráda dělala a co bych naopak ráda nedělala. Ale já narážím na to, že tahle všechna přání jsou aktuálně limitovaná potřebami jedné malé slečny. A přestože bych pro ní udělala první poslední, všechno, co chci čistě sobecky já a jen já, mi najednou připadá strašně daleko, nedosažitelné, jako kdybych si měla snít o něčem v příštím životě. Takže moje přání je se z téhle iluze rychle otřepat, aby mi její věk neprotekl mezi prsty, protože to už je moje naposled, dívat se na svět očima někoho, kdo tu je jen pár týdnů (a taky rozepínat a zapínat stokrát denně patentky, poslouchat a tišit řev, měnit plíny a večer se dívat do noci a přemýšlet si o tom všem)
psice,
asi bych chtěla být Čičman!
Nojo a je práce to, co dělám pro sebe a zároveň ne za peníze? Sebeobsluha asi není práce, to je prostě postarání se o sebe. Jenže tím, že vydělávám peníze (systém něco za něco), tím se taky starám o sebe – umožní mi to bydlet a jíst atd.
Takže mně se už hodně plete, co je práce a co ne.
někdy se mi zdá, že skoro všechno je práce.
19 Závidím. :-)
I ne pro peníze bych dělala všechno jako teď. Protože s eznáma vím, že když fakt nic, al evůbe cnic nemusím, stejěn si něco vymyslím, co pak musím. :-)
Člověk potřebuje něco muset.
ru,
taky si něco vymyslím, když mám volno.
Někdy mě napadá, jestli já někdy vůbec „nicnedělám“, anebo naopak jestli často nic nedělám, ve svém poměrně objemově výrazném volném čase. Neumím rozhodnout, jestli kecání na blogu a jiné činnosti „jentak“ – výtvarničení, psaní blogu, procházka, čtení odborné a přilehlé literatury, hraní na nástroj, upravování se s fotkama, štrikování a podobné důležitosti – jsou nicnedělání, anebo práce, co jsem si pro sebe vymyslela, abych něco dělala.
Nebo jestli nicnedělání vždycky znamená dělání toho, co si volně zvolím.
Protože co je jinak nicnedělání? ležet na gauči a číst noviny nemusí být nicnedělání, pokud není potřeba dělat něco nutného pro sebeobsluhu a chod domácnosti.
nebo jsem už úplně popletená tím vedrem a tím chlastem :)
na jednu stranu máme za „práci“ to otravné, co se musí a nechce se a na druhou stranu říkáme, že nás určitá „práce“ baví. Sníme o nicnedělání, ale jakmile to nicnedělání máme možnost dělat, tak stejně vymýšlíme jak z toho zase ven. všechno je to v hlavě….
Mně toto téma připomnělo kdysi jednu diskuzi o breathariánství. Byla jsem v té diskuzi takovým „narušitelem“. Vyslovila jsem domněnku, že člověk má zažívací ústrojí (nástroj) na zpracování potravy – přímo účelově. Myšlenku o brethariánství jsem dovedla na té diskuzi ad absurdum – člověk nepotřebuje jíst, pěstovat a chovat potravu, tím pádem nepotřebuje vařit, nepotřebuje nádobí, kuchyň, stoly, židle …. nakonec jen zbyde otázka co s tím časem a nicneděláním – cos tím vším člověk bude dělat…
25. nevím co je brethariánství, ale taky to tak vidím. cleý rozhovor tím směrem jde. když jsou starosti a radosti (různé potřeby) takje furt co na práci. a čas je vyplněný. když potřeby ustanou, není třeba moc jíst, pije se voda, je teplo a není třeba stavět domy, děti jsou velké a samostatné tak najednou je zde VOLNY cas. Když je člověk obklopen spoustou zájmů a starostí tak ten volný čas nemá. ale když najednou zjistí že všecko má a nic ho systematicky nebaví (co by musel dělat aby měl radost), tak se před ním otevře obří prostor.
25
:) – taky mě napadlo, že pak by měl člověk spoustu času; ale k dokonalosti jsem to nedotáhla – že nepotřebuje kuchyň a stůl :)
27
O tom mluvil i Komenský, jestli se pamatuju. A mnozí, všichni, už v dávnověku a asi i disidenti – o svobodě vnitřní.
ad 5: Naprostý souhlas :-)
Ad 25: Všechno je to v hlavě, píšeš… A to je odpověď na otázku, co s tím časem člověk bude dělat ;-)
Liška 4: ehm, my sme príbuzné!? 8 – ) kopa zhodných vecí. hm hm.
fakt zaujímavá úvaha. ja myslím, že práca je všeličo. a u každého je to niečo iné.
…ale dosť často mám dojem, že pre mnohých ľudí je tá najťažšia práca na svete – myslenie ;-)
Barča 6: no keby si videla môj zoznam! ;-)
jayee 29 ahój,
ad 5 asi pořád nechápu. Protože mně koment 4 připadá jako moje svoboda – svoboda říct, co chci, a svoboda se taky podle toho rozhodnout.
SV,
se ví, že nechci chodit do práce, když prší. A nechci pít ochucenou vodu, co se prodává v pet flaškách. Má na mě moc umělou a přeslazenou pachuť, po které mám větší žízeň, než před napitím.
Jó, pivo…
4 – 33, možná myšleno že je to hromada omezení. přímo hora – velehora.
ratko,
no to snad ne, vždyť to jsou detaily. Znamená to snad, že vy druzí si říkáte:
„Vezmu jakoukoli práci, klidně těžkou dřinu nebo 12 hodin na prdeli u počítače v open space u zaměstnavatele, který vyrábí nesmyslné blbosti a propaguje je jak nezbytnost, pojedu na tři směny a nade mnou bude můj nadřízený, který bude mít nižší vzdělání než já a bude to hajzl – to beru, skvělé, přece se nebudu omezovat, když jsem svobodnej.“
No to si děláte prdel!
To už můžeš bejt rovnou votrok někde v indonéský fabrice bez odborů, bez větrání, bez oken – hlavně že budeš mít velkej plat, narozdíl ode mě?
36. popřemýšlím co jsi napsala, a přečtu si to víckrát. plat? co to je? peníze jsou jen odpad na ceste.
jakoukoliv svobodu si mohu vzít jen když tato svoboda může platiti pro všechny. teda když tato „svoboda“ není uvalním nesvobody na někoho jiného. Nemůžu třeba říct že se nechcí o někoho starat kdo ke me patří a svalit ho na někoho jiného. protože tím omezím toho druhého na koho ho svalím. není to o penezích.
nelze mít svobodu tím, že to co bych měla udělat JA přehodím na jiného aby to udělal on. abych měla pak tu „moji“ kýženou svobodu.
Kdybych měla nejakou kouzelnou hůlku a mohla docílit toho že se nikdo o nikoho nemusí starat, že nikdo nikdy nemusí tezce pracovat a zádné decko nemusí být opečováno, žádný člověk ošetřen a nemocný napojen, žádný úřad navštíven tak by to asi svoboda byla. Takhle je to ale jen převalení balvanu na někoho jiného. umetení cesty před sebou a nametení „outěžků“ vedle.
Správná cesta je úzká, a jen málo lidí si ji zvolí. si veme kříž na záda a nese. nikoliv ve fabrice. to je u prdele kde. ta cesta se mu otevře sama když nese kříž. ale ten kříž je třeba si naložit na vlastní záda a nestrkat ho na záda tem druhým a mít pak svoji cestu volnou a zametenou. tak jsem to myslela.
V tom případě mluvíš o něčem jiném, ne o tom, za jakých podmínek jsem (nebo jsme) ochotná pracovat pro někoho, aby to nebylo proti mému přesvědčení nebo proti mojí představě. Protože řeč byla o práci, nikoli o svobodě.
Odmítnout se starat o někoho je podle mě legitimní. Péče se dá delegovat. Dá se todohodnout a zařídit – ovšem lexkdy ke shodě všech zúčastněných nedojde a není divu. Pokud bych žila v Austrálii a měla tam rodinu a práci, obávám se, že bych nejela do Evropy se starat o rodinné ho příslušníka, protože bych přišla o práci a možná neměla ani na letenku. A třeba dva roky neviděla svou nejbližší rodinu, že…!
z toho vidíš, že plat, nad kterým vyjadřuješ opovržení, je pro někoho otázka života a smrti nebo vzdělání a nevzdělání. pro mě je to např. tak, že nemám na dovolenou (v zahraničí a na tuzemskou sotva – jen když neplatím ubytování…). opakovaně. tobě se ani toto malé omezení evidentně nikdy nestalo – nebo jo, když je plat jen prach na cestě?
36. hodilas to zbytečně do extrému. Přečti si znovu tu svou 4. Tak a co takhle žehlit s nějakým zajímavým chlapem, žehlíš a jeho to vzrušuje :-) a co žehlení tvých povlaků a oblaků, dotýkáš se prádla …. a co pošta. Ty se netěšíš, až ti třeba přijde objednané zboží z netu? Jdeš na poštu a říkáš si, bezva, mám knížku, věci na rukodělky těším se až se začtu, nebo budu vyrábět ….
nebo ještě jinak – vyžehlím, no nerada ale kdoví, co mě u toho napdane ….
barčo,
takový krutopřísný pozitivec nejsem :)
Ani chození na poštu ani žehlení si to u mne hned tak nevyžehlí.
ještě přemýšlím o tom, co asi tak je extrémem v těch chudých zemích a fabrikách – tam tohle všechno je běžná realita …
40. přehnala jsem to záměrně. protože pro mě tohle jsou právě detaily a je pro mě blbý, pokud by tyhle detaily měli pro mě představovat nesvobodu. Někde jsem kdysi před lety četla článek, že lidé bez povinností – propadají depresím a později sebevraždám. Protože tohle všechno, ta prázdnota jako – nic nemuset, nemít starosti, povinnosti – je ochuzuje o obyčejný život a nevědí co s ním, nemají smysl. pro mě jako obyčejného člověka a v jedné životní etapě – zcela zavaleného nejen mými, ale i cizími povinnostmi – nepředstavitelné a tolik lákavé – nic nemuset – svoboda. Prostě všeho moc škodí a všeho s Mírou. :-) (moc práce, moc povinností, moc musů a stejně tak žádná práce, žádné povinnosti, žádný mus)
můj postoj je už nějaký čas takový – že pokud si člověk uvědomí svůj prostor ve kterém žije mantinely – podmínky v práci, ve vztahu, podmínky v životě – to znamená ujasní si realitu, to opravdové, nenamalované – tak se před ním objevuje stále velký prostor – a v tom spočívá ta svoboda – přijetí toho prostoru.
Příklad: pracuju na tři směny, mám poměrně málo pravomocí a hodně povinností jako sestra – když se s tím smířím – nebudu se tolik trápit tím co nemohu oficiálně a přímo změnit. Na druhou stranu, když se nad tím zamyslím – mám stále velkou možnost ovlivňovat lékaře a běh té směny a podílet se na léčení těch nemocných – jen tím, že mám právě ty povinnosti (pozorovat lidi, informovat apd.) ale nemám možnost dělat zásadní rozhodnutí. Je to nyní trochu srozumitelné?
36. ale pravdu máš Liško v tom, že ta hranice adaptace a tedy přijetí toho prostoru, nalezení místa a tedy té svobody – je velmi tenká, kdy to přepadá do totální rezignace.
dobře, vrátím se k práci. teda ke způsobu obživy. neopovrhuji žádnou prací. už jsem dělala kdeco. pokaždé to co mi přišlo do cesty. a pokaždé to bylo svobodné rozhodnutí v tom smyslu, že je nějaká dohoda a já tu dohodu naplňuji dokud … se nerozhodnu jinak. takže kdyby se mi zdálo, že někdo se ke mě chová jinak než bych si přála abych se choval tak mám pokaždé možnost se rozhodnout že jsme tam byla naposledy.
ty peníze hrají roli pouze v tom smyslu že platí dohoda. za tuhle práci tyto peníze. neopovrhuji penezi. ani trochu. jenom peníze hrají vedlejší roli. to hlavní je práce. co dělám. jaká je dohoda.
ale obživa je jen obživa. kdyby mě potkalo převazování nemocných tak bych to šla dělat. stejně jako péče o staré a nemocné. možná se k tomu ještě dostanu. zatím to dělám jen jako hobby. jako neco co mi dává smysl.
barčo 43
no jasně že to je srozumitelné. Jak by ne.
Naopak 44 moc nechápu :-))
ratko, to jsem zvědavá, jak bude naše práce pokračovat v budoucnu a jak se měnit.
tentokrát se nenechám vyhodit, nýbrž důstojně odejdu :-)
47
A já třeba vím, že pojišťováka nebo obchodního zástupce pro firmu, jejíž prodejní filozofii nesdílím, už bych dělat nešla. Ale zas – tamodtud se nechat vyhodit bylo docela výnosný. Vzhkledem k těm pěti měsíčním platům odstupnýho. :-))
49. tam by mě ani nevzali :-) mám to jednoduché. jako otevřená kniha odstrašuju za pochodu. a když mě někdo veme tak to určitě není zajíc v pytli. ví do čeho jde.
ono ve fabrice není moc možností jak to udělat správně. většinou je to jen jedna možnost. a když vím která, tak nedělám zbytečné potíže ani sobě a ani tm druhým. Je to mýtus, že ve fabrice je možné cokoliv. není. musí se vyrábět s lidmi kterí jsou a z toho co je. průhledné jako facka. jakmile se něco zamotá, tak se to dá jednoznačně rozmotat. a je úplně zbytečné a nesmyslné hledat viníky. ono se to zamotává jako v životě, neco o neco zakopne a posere se to. Tak se to znovu srovná a jede se dál.
51
To – promiň, že kazím tvou stavovskou hrdost – zdaleka není jen ve fabrice. To je skoro v každé výrobě. :-))
Snad s výjimkou výroby umělecké nebo při navrhování nových výrobků nebo jejich rprvků, kde dyzajnéři mají těch možností víc a pak nesou odpovědnost za to, když se jejich volba v prodeji u zákazníků neosvědčí.
Jinak je to vždycky jen jediná možnost správně a všechny ostatní nesprávně.
ad 33: a já se teda víc bavím o svobodě než o práci… ale pro mě už dneska svoboda znamená svobodu ducha a v tomhle smyslu spousta vymezení, co nechceš, tě dělá vnitřně nesvobodnou. A když nebudeš mít žádnou jinou možnost, než přijmout práci se všema těma negativama, stejně ji nakonec přijmeš… ale rozumím, to co chceš se stejně dá těžko ovlivnit :-)
jayee
když nebudu mít jinou možnost … no jasně, ovšem „jiná možnost“ je vždycky, ať je to cokoli, V TOM JE skutečná svoboda života / neživota. Taky by mě nenapadlo říkat, že NIKDY nebudu žehlit :-) a moje choutky a nechoutky k činnostem se vyvíjejí, samozřejmě nejsou trvalé. To bych nebyla živá.
skvělá úvaha, ten poslední list. zrovna intenzivně doma řešíme. jak se postavit čelem k tomu co dělám. jak vyloučit (vůbec nalézt a všimnout si) co vlastně dělat nechci (nepotřebuji a nesouhlasím s tím a…….nezajímá mě.) a jak zjistit co vlastně dělat chci. jak strašne je to těžké. zjistit.
stačí fakt začít s tím, co bych dělala kdybych za to nedostala žádné peníze. prostě bych za to nedostala nic. ani ocenění. ani poděkování. nic. kdybych něco potřebovala tak bych šla a vzala bych si to. všeho by bylo dost. Co bych dělala?
2 ano, tam se dá začít.
Co bych dělala já dnes:
Ležela bych na trávě, koukala na kytky a pila chlazené nápoje, četla si blogy a knihy a poslouchala rozhlasové hry a meditace-relaxace. Občas bych něco nakreslila nebo vyrobila nebo si utrhla jabko ze stromu. A broskev. A vůbec nic bych za to nechtěla. Jo a pak večer by přišel ideální muž a už by neodešel.
Co celkově:
Určitě spolu s lidmi, s kamarádkami a nějakými fešnými kolegy bych se bavila s dalšími lidmi-klienty o jejich životě. A vyráběla něco výtvarného společně. – A to není daleko od mojí reality a plně se to blíží čím dál víc. Doufám.
Jo a taky je dobrý si říct naopak, co bych nedělala ani za velký prachy, co nesnáším nebo vůbec neumím nebo není v souladu s mým přesvědčením. Až na druhém místě – na prvním místě je určitě důležité vymezit pozitivně ad2, co bych dělala.
A co bych nedělala:
Nežehlit. Nechodit na poštu. Nechodit na úřady. Žádné „vyřizování.“ Neplatit složenky, účtenky, neotvírat výpisy z účtu, nechci se zabývat přehledem svých financí ani spoření ani nespoření ani pojištění ani tarify telefonních operátorů, vůbec. Nic s penězi a účty, brr. Nic papírově šustivého s předpisy a smlouvami. Maximálně faktury (moje vydané :).
Kompletně o někoho pečovat taky moc nechci; jen částečně ve vymezeném úseku.
Nechci pracovat s dětmi na plný úvazek, maximálně jen částečně nebo občas – to mi vždycky vyhovovalo.
Nechci práci, která vyžaduje ježdění autem. Nechci mít řidičák.
Nesnesu práci, kde by mi pořád někdo koukal přes rameno a kontroloval, co v kterou chvíli dělám, tfuj.
Nesnesu práci, v níž bych se musela chovat a oblíkat jinak, než je moje rozhodnutí – než odpovídá mojí osobě.
Nechci nikomu nic vnucovat, nikoho nebudu nikdy o ničem přesvědčovat – o zboží.
Nechci narušovat něčí integritu těla – nemohla bych být sestra nebo doktor.
Nechci celý den jen sedět a to ani u počítače ne.
Nechci celý den stát na nohou. Nechci tvrdou dřinu fyzickou.
Nechci raději veřejně vystupovat.
Nechci pracovat celý den sama, bez kontaktu s lidmi.
4. tohle je skutečná nesvoboda. .-)
. už mi v tom seznamu jen chybí, nechci chodit do práce, když prší .-))
5,6
jaká nesvoboda, to je právě svoboda. A taky že jo – když prší nebo cokoli, je ideální do práce nejít. Proč bych měla bejt votrok? Práce není mně nadřazená, snad.
… pokud se netýká času i jiných lidí, kteří s tím počítají. jinak je snad ideální pracovat časově tak, jak to vyhovuje mně,která púracuju, a ne nějakému kapitálistovi, co si mě najímá. Pracuju já, tak mám určité pravomoci ve své moci – třeba si vzít volno, kdy se to hodí mně, a ne zaměstnavateli. Ovšem po dohodě předem atd.
zaujal mě list. č. 1. “ mě by se tohle stát těžko mohlo se svojí loajalitou a pak najednou šup a vymezení …..“
8 jo ták, no tojo.
Přece nebudu loajální k někomu, kdo po mně šlape, ne :-)) A kdo si rozkazuje bez ohledu na mne. Pro toho já pracovat nebudu. Pro toho, pro koho skutečně pracuju a chci pracovat, pro toho je tu moje loajalita, zodpovědný přístup, podpora vzájemná.
7. nesvobodu vidím v tom vymezení – co všechno člověka tak strašně ovlivńuje a otravuje, až se dostává do vlastních mantinelů a zdí co nepřekousne …. to je to omezení a vymezení a ta nesvoboda.
10 není to nesvoboda, vymezení není nesvoboda, ale svoboda, ne?
… budu muset po návratu domů o tom popřemýšlet lépe. určitě zjistím, že tvůj pohled je léčivý – jó, kdyby mi pomohl k tomu, abych vyřídila telefonní smlouvu, nějaké bývalé pojištění a současné spoření, to by bylo!
není nutné se mnou souhlasit. :-) ale nesvobodu si ponejvíce tvoří lidé sami se svými vymezeními vůči okolí. takže to není okolí co tvoří nesvobodu, ale podle mě jde o to přešaltovat myšlení v hlavě – a pak je svoboda .
podle mě je ideální když se nezmění nic proti tomu co je teď. teda když bez peněz stejně jako za peníze. když ty peníze jsou jen vedlejším nedůležitým …. co někde je k dispozici.
… když jsou k dispozici.
teda aby se to nedelalo PRO peníze.
3. ležet a nic nedělat, pít chlazené nápoje. jo. to by se mi taky líbilo. ale vím ze zkušenosti, že dlouho to nevydržím. chvílu jo. ale dlouho ne. to už mě pak všecko tlačí a nevím jak si lehnout. nebaví mě číst, nebaví mě sedět a ani ležet.
3. bavit se s někým o jeho životě a vyrábět spolu něco výtvarného. to je zajímavější. asi by mě bavilo se s někým bavit o jeho životě. to určitě. vyrábět s někým výtvarné věci už by bylo horší… ale proč ne. možná by mě pak trápilo kam s těmi věcmi. mám problém s věcmi. kam je strčit – vyhodit? něco vytvořit a pak to různě přemísťovat. no možná. nevím.
4. co bych nedělala… jasně. když nemusíš tak bys to nedělala. nemám problém chodit v nevyžehleném. děcka mě taky dost otravují. ani se u toho nepřetvařuju :-) někomu něco vnucovat bych taky nemohla. to je v rozporu s mým svědomím.
vlastně je dost věcí v rozporu s mým svědomím. mám potřebu být pravdivá – teda nepředstírat něco co necítím. tím pádem nemůžu ani nic vnucovat pokud to tak necítím. i když cítím že něco by bylo třeba… nerada se vnucuju a otravuju.
dřinu asi nechce nikdo, ani vysedávat – škodí to zdraví. veřejně vystupovat – už je to lepší, al ejsme trémistka :-))
jo ty body mám celkem. vše co je neslučitelné s mým svědomím a co poškozuje zdraví bych dělat nechtěla.
Jo, takže dělejme, co nás baví. Podle hesla z dílu Moje dobré zvěsti (7):
https://liska.blokuje.cz/moje-dobre-zvesti-7
Dělej, co tě baví. Nebo jdi do prdele a neotravuj.
Jen tak ležet a číst a nic taky vydržím jen pár hodin, potřebuju činnosti střídat.
Tak je střídám a neotravuju :)
… například včerejší sekt jsem dnes vystřídala bílým vínem.
A právě jsem hrála pár písniček na baskytaru a pokračuju. Bohužel jsem zjistila, že písničky, co jsem vybrala před půl rokem jako svůjplayist, mě většinou už nebaví, nic neříkají. Budu muset najet na jiné. Jenže už skoro jiný neznám :)
Jojo, to zatrachtilé střídání…
Zvláštní, o podobných věcech jsem poslední dny taky přemýšlela – myslím o tom, co bych ráda dělala a co bych naopak ráda nedělala. Ale já narážím na to, že tahle všechna přání jsou aktuálně limitovaná potřebami jedné malé slečny. A přestože bych pro ní udělala první poslední, všechno, co chci čistě sobecky já a jen já, mi najednou připadá strašně daleko, nedosažitelné, jako kdybych si měla snít o něčem v příštím životě. Takže moje přání je se z téhle iluze rychle otřepat, aby mi její věk neprotekl mezi prsty, protože to už je moje naposled, dívat se na svět očima někoho, kdo tu je jen pár týdnů (a taky rozepínat a zapínat stokrát denně patentky, poslouchat a tišit řev, měnit plíny a večer se dívat do noci a přemýšlet si o tom všem)
psice,
asi bych chtěla být Čičman!
Nojo a je práce to, co dělám pro sebe a zároveň ne za peníze? Sebeobsluha asi není práce, to je prostě postarání se o sebe. Jenže tím, že vydělávám peníze (systém něco za něco), tím se taky starám o sebe – umožní mi to bydlet a jíst atd.
Takže mně se už hodně plete, co je práce a co ne.
někdy se mi zdá, že skoro všechno je práce.
19 Závidím. :-)
I ne pro peníze bych dělala všechno jako teď. Protože s eznáma vím, že když fakt nic, al evůbe cnic nemusím, stejěn si něco vymyslím, co pak musím. :-)
Člověk potřebuje něco muset.
ru,
taky si něco vymyslím, když mám volno.
Někdy mě napadá, jestli já někdy vůbec „nicnedělám“, anebo naopak jestli často nic nedělám, ve svém poměrně objemově výrazném volném čase. Neumím rozhodnout, jestli kecání na blogu a jiné činnosti „jentak“ – výtvarničení, psaní blogu, procházka, čtení odborné a přilehlé literatury, hraní na nástroj, upravování se s fotkama, štrikování a podobné důležitosti – jsou nicnedělání, anebo práce, co jsem si pro sebe vymyslela, abych něco dělala.
Nebo jestli nicnedělání vždycky znamená dělání toho, co si volně zvolím.
Protože co je jinak nicnedělání? ležet na gauči a číst noviny nemusí být nicnedělání, pokud není potřeba dělat něco nutného pro sebeobsluhu a chod domácnosti.
nebo jsem už úplně popletená tím vedrem a tím chlastem :)
na jednu stranu máme za „práci“ to otravné, co se musí a nechce se a na druhou stranu říkáme, že nás určitá „práce“ baví. Sníme o nicnedělání, ale jakmile to nicnedělání máme možnost dělat, tak stejně vymýšlíme jak z toho zase ven. všechno je to v hlavě….
Mně toto téma připomnělo kdysi jednu diskuzi o breathariánství. Byla jsem v té diskuzi takovým „narušitelem“. Vyslovila jsem domněnku, že člověk má zažívací ústrojí (nástroj) na zpracování potravy – přímo účelově. Myšlenku o brethariánství jsem dovedla na té diskuzi ad absurdum – člověk nepotřebuje jíst, pěstovat a chovat potravu, tím pádem nepotřebuje vařit, nepotřebuje nádobí, kuchyň, stoly, židle …. nakonec jen zbyde otázka co s tím časem a nicneděláním – cos tím vším člověk bude dělat…
25. nevím co je brethariánství, ale taky to tak vidím. cleý rozhovor tím směrem jde. když jsou starosti a radosti (různé potřeby) takje furt co na práci. a čas je vyplněný. když potřeby ustanou, není třeba moc jíst, pije se voda, je teplo a není třeba stavět domy, děti jsou velké a samostatné tak najednou je zde VOLNY cas. Když je člověk obklopen spoustou zájmů a starostí tak ten volný čas nemá. ale když najednou zjistí že všecko má a nic ho systematicky nebaví (co by musel dělat aby měl radost), tak se před ním otevře obří prostor.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Breatharianismus
přesně – prostor. jsem i psala o svobodě i nesvobodě, která je jen a jen v hlavě, i když se zdá, že je venku.
25
:) – taky mě napadlo, že pak by měl člověk spoustu času; ale k dokonalosti jsem to nedotáhla – že nepotřebuje kuchyň a stůl :)
27
O tom mluvil i Komenský, jestli se pamatuju. A mnozí, všichni, už v dávnověku a asi i disidenti – o svobodě vnitřní.
ad 5: Naprostý souhlas :-)
Ad 25: Všechno je to v hlavě, píšeš… A to je odpověď na otázku, co s tím časem člověk bude dělat ;-)
Liška 4: ehm, my sme príbuzné!? 8 – ) kopa zhodných vecí. hm hm.
fakt zaujímavá úvaha. ja myslím, že práca je všeličo. a u každého je to niečo iné.
…ale dosť často mám dojem, že pre mnohých ľudí je tá najťažšia práca na svete – myslenie ;-)
Barča 6: no keby si videla môj zoznam! ;-)
jayee 29 ahój,
ad 5 asi pořád nechápu. Protože mně koment 4 připadá jako moje svoboda – svoboda říct, co chci, a svoboda se taky podle toho rozhodnout.
SV,
se ví, že nechci chodit do práce, když prší. A nechci pít ochucenou vodu, co se prodává v pet flaškách. Má na mě moc umělou a přeslazenou pachuť, po které mám větší žízeň, než před napitím.
Jó, pivo…
4 – 33, možná myšleno že je to hromada omezení. přímo hora – velehora.
ratko,
no to snad ne, vždyť to jsou detaily. Znamená to snad, že vy druzí si říkáte:
„Vezmu jakoukoli práci, klidně těžkou dřinu nebo 12 hodin na prdeli u počítače v open space u zaměstnavatele, který vyrábí nesmyslné blbosti a propaguje je jak nezbytnost, pojedu na tři směny a nade mnou bude můj nadřízený, který bude mít nižší vzdělání než já a bude to hajzl – to beru, skvělé, přece se nebudu omezovat, když jsem svobodnej.“
No to si děláte prdel!
To už můžeš bejt rovnou votrok někde v indonéský fabrice bez odborů, bez větrání, bez oken – hlavně že budeš mít velkej plat, narozdíl ode mě?
36. popřemýšlím co jsi napsala, a přečtu si to víckrát. plat? co to je? peníze jsou jen odpad na ceste.
jakoukoliv svobodu si mohu vzít jen když tato svoboda může platiti pro všechny. teda když tato „svoboda“ není uvalním nesvobody na někoho jiného. Nemůžu třeba říct že se nechcí o někoho starat kdo ke me patří a svalit ho na někoho jiného. protože tím omezím toho druhého na koho ho svalím. není to o penezích.
nelze mít svobodu tím, že to co bych měla udělat JA přehodím na jiného aby to udělal on. abych měla pak tu „moji“ kýženou svobodu.
Kdybych měla nejakou kouzelnou hůlku a mohla docílit toho že se nikdo o nikoho nemusí starat, že nikdo nikdy nemusí tezce pracovat a zádné decko nemusí být opečováno, žádný člověk ošetřen a nemocný napojen, žádný úřad navštíven tak by to asi svoboda byla. Takhle je to ale jen převalení balvanu na někoho jiného. umetení cesty před sebou a nametení „outěžků“ vedle.
Správná cesta je úzká, a jen málo lidí si ji zvolí. si veme kříž na záda a nese. nikoliv ve fabrice. to je u prdele kde. ta cesta se mu otevře sama když nese kříž. ale ten kříž je třeba si naložit na vlastní záda a nestrkat ho na záda tem druhým a mít pak svoji cestu volnou a zametenou. tak jsem to myslela.
V tom případě mluvíš o něčem jiném, ne o tom, za jakých podmínek jsem (nebo jsme) ochotná pracovat pro někoho, aby to nebylo proti mému přesvědčení nebo proti mojí představě. Protože řeč byla o práci, nikoli o svobodě.
Odmítnout se starat o někoho je podle mě legitimní. Péče se dá delegovat. Dá se todohodnout a zařídit – ovšem lexkdy ke shodě všech zúčastněných nedojde a není divu. Pokud bych žila v Austrálii a měla tam rodinu a práci, obávám se, že bych nejela do Evropy se starat o rodinné ho příslušníka, protože bych přišla o práci a možná neměla ani na letenku. A třeba dva roky neviděla svou nejbližší rodinu, že…!
z toho vidíš, že plat, nad kterým vyjadřuješ opovržení, je pro někoho otázka života a smrti nebo vzdělání a nevzdělání. pro mě je to např. tak, že nemám na dovolenou (v zahraničí a na tuzemskou sotva – jen když neplatím ubytování…). opakovaně. tobě se ani toto malé omezení evidentně nikdy nestalo – nebo jo, když je plat jen prach na cestě?
36. hodilas to zbytečně do extrému. Přečti si znovu tu svou 4. Tak a co takhle žehlit s nějakým zajímavým chlapem, žehlíš a jeho to vzrušuje :-) a co žehlení tvých povlaků a oblaků, dotýkáš se prádla …. a co pošta. Ty se netěšíš, až ti třeba přijde objednané zboží z netu? Jdeš na poštu a říkáš si, bezva, mám knížku, věci na rukodělky těším se až se začtu, nebo budu vyrábět ….
nebo ještě jinak – vyžehlím, no nerada ale kdoví, co mě u toho napdane ….
barčo,
takový krutopřísný pozitivec nejsem :)
Ani chození na poštu ani žehlení si to u mne hned tak nevyžehlí.
ještě přemýšlím o tom, co asi tak je extrémem v těch chudých zemích a fabrikách – tam tohle všechno je běžná realita …
40. přehnala jsem to záměrně. protože pro mě tohle jsou právě detaily a je pro mě blbý, pokud by tyhle detaily měli pro mě představovat nesvobodu. Někde jsem kdysi před lety četla článek, že lidé bez povinností – propadají depresím a později sebevraždám. Protože tohle všechno, ta prázdnota jako – nic nemuset, nemít starosti, povinnosti – je ochuzuje o obyčejný život a nevědí co s ním, nemají smysl. pro mě jako obyčejného člověka a v jedné životní etapě – zcela zavaleného nejen mými, ale i cizími povinnostmi – nepředstavitelné a tolik lákavé – nic nemuset – svoboda. Prostě všeho moc škodí a všeho s Mírou. :-) (moc práce, moc povinností, moc musů a stejně tak žádná práce, žádné povinnosti, žádný mus)
můj postoj je už nějaký čas takový – že pokud si člověk uvědomí svůj prostor ve kterém žije mantinely – podmínky v práci, ve vztahu, podmínky v životě – to znamená ujasní si realitu, to opravdové, nenamalované – tak se před ním objevuje stále velký prostor – a v tom spočívá ta svoboda – přijetí toho prostoru.
Příklad: pracuju na tři směny, mám poměrně málo pravomocí a hodně povinností jako sestra – když se s tím smířím – nebudu se tolik trápit tím co nemohu oficiálně a přímo změnit. Na druhou stranu, když se nad tím zamyslím – mám stále velkou možnost ovlivňovat lékaře a běh té směny a podílet se na léčení těch nemocných – jen tím, že mám právě ty povinnosti (pozorovat lidi, informovat apd.) ale nemám možnost dělat zásadní rozhodnutí. Je to nyní trochu srozumitelné?
36. ale pravdu máš Liško v tom, že ta hranice adaptace a tedy přijetí toho prostoru, nalezení místa a tedy té svobody – je velmi tenká, kdy to přepadá do totální rezignace.
dobře, vrátím se k práci. teda ke způsobu obživy. neopovrhuji žádnou prací. už jsem dělala kdeco. pokaždé to co mi přišlo do cesty. a pokaždé to bylo svobodné rozhodnutí v tom smyslu, že je nějaká dohoda a já tu dohodu naplňuji dokud … se nerozhodnu jinak. takže kdyby se mi zdálo, že někdo se ke mě chová jinak než bych si přála abych se choval tak mám pokaždé možnost se rozhodnout že jsme tam byla naposledy.
ty peníze hrají roli pouze v tom smyslu že platí dohoda. za tuhle práci tyto peníze. neopovrhuji penezi. ani trochu. jenom peníze hrají vedlejší roli. to hlavní je práce. co dělám. jaká je dohoda.
ale obživa je jen obživa. kdyby mě potkalo převazování nemocných tak bych to šla dělat. stejně jako péče o staré a nemocné. možná se k tomu ještě dostanu. zatím to dělám jen jako hobby. jako neco co mi dává smysl.
barčo 43
no jasně že to je srozumitelné. Jak by ne.
Naopak 44 moc nechápu :-))
ratko, to jsem zvědavá, jak bude naše práce pokračovat v budoucnu a jak se měnit.
tentokrát se nenechám vyhodit, nýbrž důstojně odejdu :-)
47
A já třeba vím, že pojišťováka nebo obchodního zástupce pro firmu, jejíž prodejní filozofii nesdílím, už bych dělat nešla. Ale zas – tamodtud se nechat vyhodit bylo docela výnosný. Vzhkledem k těm pěti měsíčním platům odstupnýho. :-))
49. tam by mě ani nevzali :-) mám to jednoduché. jako otevřená kniha odstrašuju za pochodu. a když mě někdo veme tak to určitě není zajíc v pytli. ví do čeho jde.
ono ve fabrice není moc možností jak to udělat správně. většinou je to jen jedna možnost. a když vím která, tak nedělám zbytečné potíže ani sobě a ani tm druhým. Je to mýtus, že ve fabrice je možné cokoliv. není. musí se vyrábět s lidmi kterí jsou a z toho co je. průhledné jako facka. jakmile se něco zamotá, tak se to dá jednoznačně rozmotat. a je úplně zbytečné a nesmyslné hledat viníky. ono se to zamotává jako v životě, neco o neco zakopne a posere se to. Tak se to znovu srovná a jede se dál.
51
To – promiň, že kazím tvou stavovskou hrdost – zdaleka není jen ve fabrice. To je skoro v každé výrobě. :-))
Snad s výjimkou výroby umělecké nebo při navrhování nových výrobků nebo jejich rprvků, kde dyzajnéři mají těch možností víc a pak nesou odpovědnost za to, když se jejich volba v prodeji u zákazníků neosvědčí.
Jinak je to vždycky jen jediná možnost správně a všechny ostatní nesprávně.
ad 33: a já se teda víc bavím o svobodě než o práci… ale pro mě už dneska svoboda znamená svobodu ducha a v tomhle smyslu spousta vymezení, co nechceš, tě dělá vnitřně nesvobodnou. A když nebudeš mít žádnou jinou možnost, než přijmout práci se všema těma negativama, stejně ji nakonec přijmeš… ale rozumím, to co chceš se stejně dá těžko ovlivnit :-)
jayee
když nebudu mít jinou možnost … no jasně, ovšem „jiná možnost“ je vždycky, ať je to cokoli, V TOM JE skutečná svoboda života / neživota. Taky by mě nenapadlo říkat, že NIKDY nebudu žehlit :-) a moje choutky a nechoutky k činnostem se vyvíjejí, samozřejmě nejsou trvalé. To bych nebyla živá.