ZKOUŠKY A VYHLÍDKY  

V Nižboru u kamarádky jsem malovala temperou výhled z balkonku doprava (výše) a doleva (níže). A stejně mi připadaly moc zelený. Zelenou na obrazech jsem moc neměla ráda, hlavně ne jedovatou. Zkoušela jsem, jak při malování zeleně použít zelenou a nenaštvat se na ni. Formát asi A2.

Od stejně dobré kamarádky stejného jména, avšak jiné osoby, jsem se dověděla o zajímavém efektu, který vzniká spojením voskovek a vodovek. Vyzkoušela jsem to na malém formátu A4. Výhled z mého pokoje do vinohradského vnitrobloku se docela povedl – potvrzuji, že dojem dělá přesně takový, jaký jsem mívala při pohledu ze svého okna. Mívala, protože dnes už je to dokument; na dvoře se pár věcí pozměnilo, v okapu už neroste tráva a tak. Dokument je to i proto, že při pohledu na něj si vzpomenu, jak v bytě s balkonem vlevo bydlela moje spolužačka ze základky, nad nimi o pár let mladší kluk taky z naší školy a celkem jen nás ze stejné třídy bydlelo v tomhle bloku asi šest a na velkém dvoře jsme si hráli. Pravá polovina vnitrobloku byla vyvýšená, za zdí, a patřila hotelu Flora, nyní VZP. Jo, kino Flora, nejkrásnější kino hned ve vedlejším domě … Tam jsme chodili na Fantomase a Vinnetoua. Jindy jsme běželi dolů po Vinohradské do kina Květen nebo do Bia Illusion hned vedle. Kdeže stará pražská kina jsou. Do kin na Václavák jsme chodili s rodiči, ten byl už za hranicí našeho rajónu. Vyjímečně jsme došli až do Vršovic do kina Pilotů. Když se sešlo 5 lidí, promítalo se. Tam jsme chodily později na střední škole, s kamarádkou nižborskou. Tady je ten výhled i s větvemi jasanu před oknem, které mi mávaly na pozdrav:

Koncem VŠ jsem si teprve přečetla životopisy malířů – impresionistů i jiných. Měli jsme jich doma po babičce řadu. Začala jsem se orientovat. V té době jsem také teprve zjistila, jak se kreslí a měří perspektiva; chodila jsem půl roku na kreslení se spolužačkou. S tou, co letos bohužel zahynula. Achjo.

Kreslení mi šlo líp než ty pokusy s barvami, akorát perspektiva mě nebavila, nemám ji zažitou a nepoužívám měření poměrů a úhlů, když kreslím. Cítím se přitom asi jako kdybych malovala a používala přitom pravítko. Schválně pravítko a kružítko ani nemám, nechci. Radši ať to mám špatně a křivý a nanic, než abych promyšleně rýsovala, namísto radostného zachycování krásy kolem.

V roce 1999 mi umřela kočka, se kterou jsem žila 18 let, od první třídy. Dostala se mi pak do pár obrázků. Většinou byly podivně geometrické; chtěla jsme tak nahradit perspektivu. Některé zkoumaly, jak pomocí teplých a studených barev vytvořit objem. Nebo naopak, co to udělá, když se to udělá naopak. Obrázek níže se jmenuje „A Kitty tu není“ a irituje mě na něm, jak byl malován strnule pomalu, ty nejisté pomalé tahy a vybarvování a obtahování. Hrozný. Kitty a ubrus mě na něm přecejen baví.

Zkoušela jsem, jaké barvy k sobě ladí odstínem a jaké komplementárně. Koupila jsem si akvarelové papíry.

Tetě E. jsem slíbila obrázek. Uvažovala jsem tehdy, že jí dám tenhle louskáček nebo jí namaluju Boubín, ale nakonec nic. Letos na jaře umřela. Se mi zdá, že moje obrázky jsou snůška vzpomínek na lidi a časy, co jsou pryč. A to jsem sem nedala obrázek svého kluka, pozdějšího manžela, jak sedí geometricky v mém pokoji.

Jezdili jsme na stanové tábory do Orlických hor na základnu a do Lužických hor na louku. V rámci jedné etapové hry šly družiny na Luž, kterou jsme nazývali Perunova hora a jindy zase Olymp; přišlo na to, kdo jsme toho roku byli. Já čekala včas na Olympu, až přijdou. Dlouho. Malovala jsem výhled na Ralsko a Bezděz. Začala jsem pozadím v pravé horní části a vypadalo báječně, i němečtí turisté říkali Schön. Pak jsme tam dodatečně brutálně dopráskala popředí v experimentálních barvách.

Načež jsem se vrátila k záměru namalovat Boubín pro tetičku. Nakreslila jsem si na podzim výhled na Boubín, jak ho zná, přímo od příbuzných. Doma jsem ho potom vyvedla v barvách a to olejových. To už jsem nebydlela u rodičů. Boubín jsem tetičce nedala, ale nechala jsem ho nafotit mámě na tričko, vánoční dárek.

Když už jsem měla vytažené ty olejové barvy, ještě jsem zkusila tentýž obrázek sestavit z různě vzorovaných barevných ploch:

Zůstala jsem na VŠ na postgraduálu, nic moc se nezměnilo –  pozadí by mi šlo, s popředím jsem si nevěděla rady a perspektivu jsem kamuflovala různými způsoby.