A MALUJU JAHODY PRO VĚTŠÍ POHODU
:- )
Zatím se mi zdá, že od té rehabilitace mě tříslo bolí zas trochu víc.
Ultrazvuk byl dobrej, vlastně skoro povrchovej – já si představovala, že do mě vrazej celou tu dlouhou tyč, a ona je držadlem pro doktora. Taky bylo dobrý, že ten doktor byl muž a kliďas, to je lepší. Mně obzvlášť mladší drobné a obzvlášť platinově světlovlasé lékařky připadají dosti ostrý a brutální a chladně odlidštěný. – K výsledku ultrazvuku mi řekne informace doktorka na kontrole asi za 14 dní (není platinově blond a je starší a zemitější, to je fajn). Závěr je ve zprávě z ultrazvuku napsán, že stav je přiměřený času 6 měsíců od léčby. Tak snad dobrý. Pak mi ještě vnějším ultrazvukem kontrolovali orgány v břiše a ty vypadaly zdravě.
Akorát jedno překvapení na závěr! Ten jahodový dort se šlehačkou si letos nedám.
Zjistilo se totiž, že mám žlučníkový kámen o velikosti 5,5 x 5,5 mm.
.
Komentáře
se bohužel objeví až po schválení, ačkoli proces schvalování je proti mé vůli.
No a trochu se vysvětluje, proč mi od Nového roku po teplém obědě bývá teď často několik hodin špatně. Posledně hlavně po čočce. Proto jsem začala jíst spíš studené obědy. Je to teda žlučníček! :- )
Já to přičítala poškozeným střevům po ozařování. Ty tedy na tom podíl mají určitě, ale zřejmě ne 100%.
Chocho. Jinak jím poměrně dietně, to není problém. Smažené mastné věci jsem nejedla skoro nikdy, spíš všechno peču. Svíčkovou jím jen na vánoce a tu mám teda ráda… Hyn sa hukáže.
Ten linoryt se do tebe vryl skutečně hluboko :-) Myslím, že lišce by to na něm moc slušelo. A nemuset už nikdy mluvit s žádným doktorem ani sestrou, to je skutečně splněný sen. Snad ti ale aspoň ta fyzioterapie uleví!
Pokud teď píšu komentář podruhé, omlouvám se. Mám u sebe už třet týden dvě neposedná vnoučata a tak odbíhám a nepamatuji si co jsem dělala-
takže jsem chtěla napsat, že maminka má taky žlučníkový kámen, a jí všechno a je jí 97 let a vůbec jí to nevadí. Jí sladké, tlusté, cokoliv. To že má v žlučníku kámen nevadí, vadilo by kdyby se nějak chtěl hýbat a dostat pryč. Pokud je v klidu, nic se neděje.
tedy ten kamen, jinak samozřejmě vše ostatní může být v neklidu :-)
Uf, teda, klobouk dolů, jak umíš i to těžší téma krásně zpracovat do roztomilé lišky…
Jahody jsou super i bez dortu.
Ty kameny, to je beztak důsledek toho všeho stresu.
Linoryt – to mi vůbec nedocvaklo, že musíš psát obráceně. To mi připadá docela na bednu :-)
Na prvním (a zatím jednom) mamografu jsem taky byla za debila. Též solidně ve stresu, celkově taky ta zdravotnická zařízení raději obcházím obloukem…
Záleží na koho narazíš. Na minulém mamogramu jsem měla moc příjemnou zdravotnici, která ochotně poradila, jak si správně stoupnout, takže jsem skoro nic necítila. Už jsem ale zažila i “sadistku”, u které to docela bolelo.
Ryješ bezvadně! :-)
Ahoj Liško, dík, je to obdivuhodné jak dokážeš ve SVÉM STYLU, pro mě naprosto úžasně – pregnantně, elegantně a umělecky lehce, osobitě, popsat a kresbou vyjádřit své zážitky. Vše se vzájemně doplňuje a tvoří Tvůj styl s velkým T. Nechci tě tady tak vyzdvihovat, abys tomu nepodlehla a nevezla ses na růžovém obláčku, ale u tebe to myslím nehrozí. U mě jó, protože jak si začnu moc foukat, přijde shora pěkná ťafka. Bác a jsem zas dole, ale pak zase ta amplituda zafunguje a tak to jde pořád dokola. Žiju.
Dík za tvoji inspiraci, dostala jsem nutkavou chuť svěřit se i též se svým nedávným zážitkem z mamografu. 10 let jsem tam z tý hrůzy posledně nebyla, až předloni jsem dostala odvahu a loni si to z malým sebevědomím a naprostou nechutí zopakovala. Protože to před tím dopadlo dobře a já se stresuju v posledních letech jak prase. A to vůbec není dobře. V pondělí jdu na velkou preventivku, klepu se jak ratlík. Odběry už mám, ráno jdu na natočení EKG a ve 3 to vypukne. jojo.
Také jsem si, já dlouholetej fanoušek umění, neuvědomila, že je to v grafice opačně, jako je to se zrcadlem a ta nechtěná grafika stínu se vzkazem mě fascinovala. Jak jsou lidé všímaví. Koukáš, obdivuješ a nevidíš. Hle, koukej příště pečlivěji, zuzi.
Tak Liško, žádný stresy a hodně zdraví. Těším se na další tvoje deníky. pá z.
Jé, vy jste skvělí.
zuzi,
takže v pondělí držím palce a do do té doby ať děláš něco pohodovéo, co tě baví. A a ten mamograf si můžeš vzít nějakej uklidňovací prášek, jestli ho máš. Já si ho nakonec nevzala. A spíš by se to hodilo.
ad styl – na něm je zajímavý, že ho vidí ti okolo. Mě hrozně baví být někde, kde víc lidí tvoří na jedno téma a pak koukat, jak to má každý jiné. A když vidím jejich druhé třetí dílo, tak už ten styl z toho jasně leze. To se mi líbí. Zas ta rozmanitost. A svůj vlastní styl přitom nevidím – když něco namaluju, připadá mi to neutrální. A nejlepší je, že když se člověk chtěně chce stylizovat nebo napodobovat něčí styl, nebaví mě. Myslím nějakej opravdovej autor. Pokud to není záměrná parodie, to potom jo!
Oby,
jo, jak si správně stoupnout, to by bylo dobrý vysvětlit! Ona jen říkala, ať necouvám, ale že jsem tam vlála potom na špičkách, to neusměrnila.
nominku,
ano, dokud to jde, tak obcházet .
To zrcadlové písmo není těžký. Nejsnadnější je – aspoň pro mě – když si vezmu tužku do pravé i do levé ruky a začnu psát odprostředka do stran, pravou normálně doprava a levou doleva. Levá mi píše skoro automaticky zrcadlově. Nedivím se, že někteří leváci jako děti píšou zrcadlově nebo zprava doleva. Musí být zajímavý žít v oblasti, kde mají písmo zprava jako arabové a židi. To bych psala radši levou. I ten jejich tvar písma mi připadá, že je pro leváky.
A nebo trik z dětství: Něco napsat a podívat se na to v zrcadle. Nebo ten papír otočit na rub a je to tam. A dneska linoryt asi dělají tak, že si udělají návrh ornamentů a slov v počítači, zrcadlově to převrátí, vytisknou a přetisknou na linoleum a podle toho ryjou.
ratko,
jo, to je fakt, jedna příbuzná nevěděla, že má žlučníkový kámen, potom nějak dováděla s vnuky, on se pohnul a akutně ji hned operovali. Takže nebudu dovádět s vnuky : ) a počkám, co nějaký doktor řekne, až se to dozví.
Marie Veroniko,
:- ) Lišku v linorytu musím ještě promyslet, zatím mě nenapadá, co by tam bylo jako spojovací téma. Něco duchovního? Nebo horor? A dávat tam písmena? To ještě musím vyzkoumat.
Jo, a ještě se mi moc líbí ten obrázek dortu. Provedení i kompozice, a zase ..není to všední, obyč, je to zkrátka dobře udělaný, libé pokoukání, potěší. Jaké to má rozměry?? A4? Ty jedeš, supéééééér!
Ultrazvuk dobrej, mamograf taky, i pres neprijemnou sestru, jatra teda vlastne taky dobry a uz bez podezreni, ze za travici problemy muzou ony, tak jen ten sutrak tam tak trochu zavazi. A jde to rozpustit i nejakou prirodni cestou? Ja byla na mamografu jednou, tu pozici jsem nejak skousla, ale pri rozdavani vysledku se ta fronta zasekla u me a vsechny jsme cekali skoro hodinu misto avizovanych 10 minut. Myslela jsem, ze mi tam nasli nejakou hruzu, na kterou se tam chodi divat lekari z celyho centra, takze se mnou to malem svihlo z tohoto duvodu. Bylo to nakonec ok, jen odesla ta doktorka z vysledkovyho oddeleni a zapomnela zavolat nahradnici.
Psice,
zeptám se teprve, jestli to nechat být, rozpustit, vyndat nebo co…
Jo to je blbej zážitek, takhle čekat, to vždycky vypadá, že se něco semlelo : (
zuzi,
blok, ve kterém je dort, má rozměry 24x32cm, trochu větší než A4. Akvarelový papír Hahnemühle, cold press, 300 gramů na metr čtvereční. Nejvíc jde totiž o ten papír, na blbej papír se akvarel malovat nedá. Tohle je celkem slušnej, běžná gramáž pro akvarel. Na tenčí papír už to moc nejde.
Mně na mamografu několikrát za sebou volali, protože mi prsa svítí. No a protože mě svítí furt, tak už to po čtvrté a páté neřešili.
Ze nějakého důvodu mi prý prsa narostla až po padesátce. Je to možná tím, že se mi zklidnily hormony. A konečně mám ženské tvary. Takže svítí (podle doktora) jako patnactileté. Takže všecko je možné na stará kolena. A mačkaní mi nevadí, nevadí mi většinou vůbec nic. Jsem splachovací. Možná zubař, ale tam jsem nebyla asi tři roky protože ten starý odešel a nový je divný, a teď je nemocný… takže žádný zubař. Možná to už budou čtyři roky. To bude hrůza až tam půjdu.
Ratko, růst prsů po padesátce je běžnej, u ženských i u chlapů, je to poklesem hormonů mužských, tím pádem zvýšením podílu těch ženských. Resp. změnou poměrů i těch jednotlivých ženských. Mně taky takhle narostla prsa po padesátce, poprvní v životě krom těhotenství. Má to výhodu – ani teď ještě nemusím nosit podprdu, zatím drží samy, neb jsou to prakticky funglovky. :-))
Radko, že by druhá míza? My chceme takýýýý, poraď jak se to dělá :)…
Liško, já teda vůbec neboduju. Přiznám se, že jsem akvarel nepoznala, akvarely mám v hlavě zafixované jako takové lehce nahozené světlé obrázky s přírodními motivy, světloučké pozadí… jo, a ono to tak vůbec nemusí být. Tak vzhledem ke zmenšení na blogu, by mě to mohlo omluvit… koláč s jahodami je hodně svěží a vypadá jak živý. Tak on je formát ještě větší. Hmmm, ukousla sis velké sousto, ale už si můžeš troufat. Máš odvahu a máš na to!
Jak říká Ru, je to tím že se snížil podíl mužských hormonů. My měly (snad se Ru neurazí) spíše chlapecké postavy, takže teprve teď jsme daly tělu šanci se rozvinout do ženských tvarů :-) a prsa se krásně pohupují a nevisí :-)) a žádná podprda, protože tím se ta radost zbytečně omezuje. Takže přechod nějakou tu výhodu má.
A lišce držím palce, ať ji to chodí, myslím ať může na dlouhé procházky. Protože pro zdraví je nejlepší se projít, a vyčistit si hlavu.
Neurazí se, i když ženskou postavu měla od pasu dolů v obvodu boků. Nicméně trochu se mi stýská po postavě absolutně bez břicha, resp. s lavórem místo břicha, a to už teď jaksi není. A to bych asi za ty prsa zas zpátky vyměnila, kdyby to šlo.
Ale je fakt, že přítel by to asi měnit nechtěl. :-D
): akšuf ej ěvoldacrz tásP
Kdysi jsem se zaměřoval spíš na dvacítky a netušil, že začnou svítit až po padesátce, to jsem měl vědět! Teď už budu svítit nejspíš taky… :-)
…bo – psát zrcadlově je opravdu fuška, ale tohle je “jen” pozpátku, na linorytu bys to nepřečetl :-) Na vojně jsem se učil psát na planžet – průhledné plexi, za kterým jsme seděli a vyznačovali pohyb letadel nad ČR – sotva jsem se naučil zrcadlit rychle čísla a pár písmen (psacím fontem, to bylo peklo), tak někdo při cvičení zařval: “Co tam dělá ten levák?!” Myslel jsem, že jsem něco udělal špatně, ale z nějakého důvodu tam nesměli být lidé, co píšou levou rukou – Liška mi to připomněla tou úvahou, co je lepší z jaké strany. Asi to tehdy vadilo kvůli nějakému světlu v kabině a mazání hadrem, nic jiného mě nenapadá.
Nevím, jestli se k tobě, Liško, dostal článek o stoletém výročí tyčinky Kofila – studenti designu soutěžili v návrhu výroční kolekce a vyhrál to ten, kdo šel cestou linorytu! Takže je to potvrzený – budoucnost patří linorytu… přestože si myslím, že hlavním důvodem jeho vítězství byl fakt, že jen tohle ztvárnění vypadalo jako tyčinka před sto lety.
Liško, vyraž do Kutné Hory, je tam v GASKu výstava sester Válových a najdeš tam i linoryty a matrice, no a také akvarely. Kromě jiného. Je to poslední příležitost, myslím že to v neděli končí. Nádhera.
zuzi,
to je pro mě teď scifi :- )) jet až do Kutný Hory (a pak muset ještě zpátky) a chodit tam po výstavě :) Já bych možná zvládla výstavu, kdyby byla ve vedlejším domě, možná ani to ne. Mě to v posledních dnech bolí víc, to je napytel, zase mi jedna max.denní dávka analgetika nestačí, musím přidávat jiný a nemá se to přitom míchat atd.
holky,
téma prsa dobrý :)
Jirko,
diskriminace leváků? No teda :)
Viděla jsem pár návrhů na tu Kofilu, ale už jsem je zapomněla.
bo,
u zrcadla raději moc času teď netrávím :) I když jsem asi dvě kila zase shodila, protože radši jim málo, většinou housku s žervé. Dnedka zkusím sýrovou pomazánku s česnekem v malém množství, třeba to v tom žlučníku projde.
Česnek není na rozhejbanej žlučník zrovna nej. Ale dá se to trochu pojistit pivem. Nebo febicholem. Radši dvěma.
Jirko*
Jojo je to jenom pozpátku, ale existujou zrcadlové fonty.
Jinak k rychlému (o)psaní stačí zrcátko 🙂
…bo
– ano, při zrcadlovém deníku se mi hned vybaví film Záhrada, musím si ho po delší době zase pustit
Liško, nevadí, tak příště :), pořád se něco děje. Mám nafoceno, tak až se rozhejbám, dám na blog. AHOJ!
Jirko,
Záhrada se mi kdysi líbila, tehdy, když získala cenu, to už je asi 30 let, ne? :- ))
Ale detaily si nepamatuju, na to se ráda znova podívám!
ru,ano,taková jídla jistím pivem, někdy nealkoholickým.
zuzi,
někdo už to nafotil, viděla jsem to na blogu myslím že u Zasetalucie, jo, tady https://zasetalucie.blogspot.com/2023/01/sestry-valovy.html