Letos jsem se na Vánoce nijak zvlášť nechystala; řekla jsem si loni, že na svátky a hlavně na jejich očekávaný společenský rozměr kašlu a v klidu si povedu svou. A vida – najednou jsem zjistila, že s takovou se na Vánoce těším.
Jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál. V pátek ráno se uvidím s kamarády (do té doby jim během svátků musím koupit a zabalit dárky) – tradičně půjdeme na výstavu betlémů do Betlémské kaple. Svůj vlastnoručně šitý betlém, co jsem surově cpala surovou vlnou ještě jako obyvatelka Břevnova, jsem letos donesla k rodičům a právě ho máme na stole. Ještě k němu patří pletený osel. Všechny figurky mají končetiny přišité přes knoflíky, takže jimi mohou pohybovat. Andílek ne, ten není pozemského původu a hýbat končetinami nepotřebuje, jsouce tyto imaginární.
Jesličky jsem měla vždycky moc ráda, už odmalička jsem o Vánocích ráda chodila do kostelů, koukat se na ně: „Maj obečky v kuchyni!“ I ke kapucínům jsme chodili na jesličky v životní velikosti – a byl mezi nimi i černoušek! To byla panečku exotika.
Pokoj lidem dobré vůle a bramborovému salátu!
krásný betlém a krásný přístup ke svátkům, doufám, žes je prožila spokojeně :)
Zatím dobrý – doufám, že vy všichni také spokojeně.
všetko dobré do nového roku ti prajem milá Liška!
zdravie a šťastie a aby si stretávali len takých dobrotivých usmiatych ľudí, ako tvoji pleteníčci ;-)
som si prečítala, že k tomu patrí aj pletený osud ;-)
fíha, a to nie je až taká hlúposť. to ti je svojím spôsobom veľké moudro ;-) bo každý si svoj osud tak trochu pletieme sami.
na očekávaný společenský rozměr čohokoľvek v klidu kašli, a budeš v pohode ;-)