JAK JSEM SI UŽILA A UŠILA…

OŽIVLÁ LOUTKA…
Moje oblíbená hračka v dětství byl opičák Ferda. Měl dlouhé nohy a ruce a časem a oblíbeností tak prodřený obličej, že mu můj táta Vlk našil nový kožený čumák. Máma – později zvaná Klóbrcanda – zase ušila Ferdovi hnědé kostkované kalhoty s laclem. A babička Ferdovi poskytla svůj hlas.
To mi teď – až neuvěřitelně! – připomnělo Pygmaliona (nemyslím krásnou hru G. B. Shawa a muzikál Myfairlady, ale jejich antický podnět) a jeho analogii v pohádce Rozum a Štěstí – jak se tři toulaví řemeslníci hádají, kdo má větší podíl na stvoření panny: Nocovali v lese a postupně drželi hlídku u ohně. První řezbář. Aby mu čas líp ubíhal, vyřezal ze dřeva pannu. Potom probudil krejčího, aby hlídal zase on. Krejčí si ukrátil chvíli tím, že u ohně ušil panně šaty a oblékl ji. Nakonec bděl třetí z nich a ten naučil pannu mluvit. V pohádce se říká, že ten třetí dal panně největší dar – řeč a život.

OPÍsničku mě naučil můj otec Vlk Šedivák

http://petswf.bunnyherolabs.com/adopt/swf/monkey
Tancovaly opice
okolo Měsíce
Tancovaly opice
okolo hvězd
Plivaly si na záda
fuj – to byla paráda
Tancovaly opice
okolo hvězd