POSTARŠÍ NEVĚSTA V BÍLÉM
Tady je trochu vidět i můj dům! Účastnil se svatby – pohled na ulici v bílém si nemohl nechat ujít. Ani kdyby chtěl.
Ulice, kde už nebydlím – v zimě
35
Archiv rubriky: Zákoutí
Zábruslice – Záběžkyce
V Břevnově na vedlejším rohu
Starý domov je mrtev!
Před slunce východem
To je můj východní výhled ráno, jak se postupně rozednívá. Třetí snímek už jen několik minut před slunce východem.
Přes okno. Poté, co rozmrzly ledové květy noci:
Jsem tu asi správně!
Na autobusové zastávce leží na zemi čokoládový adventní kalendář. Nerozbalený. Je druhá polovina ledna.
Z dáli sem pravidelným krokem běží jezevčík v jasně zeleném obleku. Sám. Proběhl kolem červeného kalendáře, ani si ho nevšiml a zatočil za roh. Suverénně. Sedám si do autobusu vedle mladíka s křížovkami. Celou cestu je luští. Bez tužky. V hlavě. I osmisměrku.
Surrealistické ráno. Taková je moje nová čtvrť.
Velmi se mi líbí první věta na uvedených internetových stránkách:
‚Název Záběhlice zřejmě znamená "obec lidí, kteří se zaběhli", rozuměj uchýlili do bezpečí, takže poměrně výstižně označuje obec, která po celou dobu své existence zůstavala stranou hlavního dění.‘
Dalo by se to říct jen jedním slovem: Prdel.
Ostatně to tak nazval můj kolega-nosič č.3. Dokonce to nahlas řval v místní hospodě a já ze strachu, aby se na něj štamgasti nesesypali, jsem volala: "Já tu bydlím!" A byla to pravda už půl hodiny.
* * *
Nemyslete, že jsem zapomněla na Břevnov! Ještě mnoho příspěvků mám předpřipravených a ještě se v něm denně vyskytuju!
