Loni díky štědré a zvěřmilující Modoně jsem podarovala několik koček z útulků. Přes internet. Můj vlastní kocour byl o minulých vánocích zrovna nemocný; toho jsem podarovala ještě mnohem víc. Pořád na něj dost vzpomínám. Vyznačuji se totiž poměrně velkou stabilitou ve vztazích, jak to tak vypadá. A taky jsou moje vztahy hlubší, než když mi bylo pod třicet.
Letos budu pokračovat v tradici, zase dám vánoční dárek kočkám; až si pořádně prohlédnu jejich profily na stránkách kočičích přání.
Neúčastnila jsem se žádné blogové dražby, jakou tentokrát pořádala Squire, ani jsem nekoupila dárek dětem dle jejich přání jako Lucie, v rámci hezké akce Českého rozhlasu Daruj hračku.
Prostě jdu do koček.
Máte také v tomhle období roku cukání něco někomu dát? Někomu cizímu, kdo to potřebuje. Ale ne na úkor blízkých nebo sebe, se rozumí.
