Havran řekl: …

Potkala jsem havrana a mluvil lidskou řečí.

Přesně jako v pohádkách od Andersena: Na zasněžené větvi vysoko na stromě sedí stoletý havran a promluví lidským hlasem právě ve chvíli, kdy dole prochází hlavní hrdinka.

Bohužel jsem nerozuměla, co říká. Stála jsem dole s vyvráceným krkem. Pak jsem se začala chystat, že havrana nahraju – a v ten moment byl najednou pryč. Zmizel.

Že krkavcovití ptáci napodobují lidský hlas a různé zvuky, jsem věděla. I zažila už předtím. I kos může leccos napodobit. Nejen papoušci.

Co asi ten havran chtěl říct? Pohádkoví staří havrani radí člověku, co dělat. Co by mi asi tak poradil? Kde je poklad? To by bylo nejlepší. To by havrani vědět mohli. Nebo kde najít jinou práci na jeden den v týdnu, která by byla dobře placená a ne pitomá. Nebo jak sbalit místního prince. Nebo jak porozumět řeči ptáků.

Celý příspěvek →