2.11.2014 je neděle, mám volno, zkrášluju si obydlí – luxuju, myju okno a mám dost příjemného času na další cestu do světa imaginace. Ve všední dny nemám šanci – nejsem ranní ptáče, ráno jen tak tak stíhám bez snídaně vyběhnout do práce; večer po návratu domů kdybych si uvolněně lehla, rychle usnu. Natož kdybych si pustila vhodnou hudbu.
Jaká by to mohla být a proč si do imaginace pouštět hudbu? Jde to i bez hudby a některá hudba v pozadí hlasu, který odříkává instrukce, může být dokonce rušivá. Klidná hudba na druhou stranu může hodně pomoci úvodnímu uvolnění, pokud ho člověk nedosahuje snadno nebo pokud toho dne je zahlcen vířícími myšlenkami a chce relaxovat. Na cesty do různých světů, do jiné reality, šamani používají bubny nikoli jako hudební doprovod, ale jako prostředek k uvedení do transu. I vzpomněla jsem si, že jsem hrdou majitelkou několika přepálených disků s nahrávkami afrických bubeníků. Pustím si africké bubny. Začnu se z podzemního lesa vracet, až skončí poslední nahrávka. Aspoň budu mít jasný bod, pokyn k návratu.
A tak se také stalo – během imaginace jsem vnímala, kdy začíná další bubnovací číslo. Když doznělo poslední, vrátila jsem se. Co se odehrálo tentokrát? Sestoupila jsem na palouček s nevyhraněným záměrem setkat se prostě s nějakým zvířetem. Pomalu jsem se rozhlížela a uvědomovala si, že je mnohem těžší vstoupit do imaginace sám, bez instrukcí, bez nahrávky nebo lépe bez druha, který by relaxaci řídil – říkal nebo četl klidným hlasem instrukce. Ten by v jednu chvíli ohlásil:
„Rozhlížíte se kolem sebe … vidíte stromy … zadíváte se na kraj lesa, popojdete k němu … možná slyšíte nějaké zvuky, které odtamtud přicházejí … podíváte se tam a z lesa na palouk právě vychází zvíře.“
A je už individuální, jaké zvíře by kdo uviděl, co by pak společně zažili nebo co by mu zvíře vyprávělo, ukázalo, nabídlo, kam by spolu šli. Stejné je to samozřejmě i bez instrukcí, ale někdy může déle trvat, než se člověk přestane plácat na louce a řekne si, že už by teda nějaké zvíře mohlo přijít. Příliš dlouho se volně plácat není žádoucí, soustředění na záměr má pak u mne tendenci se zeslabit a mohla bych usnout. Když je člověk sám, jasný pokyn v jasnou chvíli prostě chybí. To jsem si na kraji lesa uvědomila a začala jsem soustředěně hledět do stromoví a zacíleněji očekávat, že z něj vyjde zvíře. Něco velikánského probleskovalo mezi stromy a blížilo se. Snad dinosaurus?! napadlo mě. Pořád nebylo vidět, co to je, asi protože jsem se obtížně soustředila na svůj záměr, nevím.
Jakmile z lesa vyšla slonice se slůnětem, už jsem neměla žádné potíže imaginovat, žádné odlítávání do spánku nebo dekoncentrace. A zase se stalo něco, co bych opravdu nečekala. Ani téma ani provedení. Už si zvykám, že vnitřní svět je obrazový a vyjadřuje se obrazně, ovšem ve své vlastní realitě to ukazuje doslovně. Jako ve snech. Všechny (moje) imaginace jsou velmi intimní zážitky, ale tihle sloni … nejintimnější. Ujetý. Snad to ani není ke sdělování. Kdyby mi to vyprávěl někdo jiný, zbystřila bych od té doby vždy v jeho přítomnosti, protože by mi připadal jednak bezhraniční, když vypráví takové intimnosti, jednak podezřele esoterický. I když co znamená esoterický – znamená to z vnitřního světa. A kde jinde potkáte v podzemním lese slony! Takže to sedí, vše v pořádku, nebojte se mě.
Už je jasné, proč přišli právě chobotnatci. Nebo napřed přišli chobotnatci a následkem toho jim moje imaginace přiřkla činnost, na kterou se hodí chobot? No, mně se to fakt nechce psát; proto pořád chodím kolem horké kaše. Jednak se stydím a jednak když si sebe představím na místě čtenáře, poklepala bych si na čelo a utekla bych odtud. Je to ujetý a je a je. Achjo, no tak dobře. Proč ti sloni těmi choboty radši neudělali něco nepřekvapivého?!
Tak rychle: Slonice mi chobotem vyčistila dělohu a slůně pak malým chobotem vaječníky. Proto asi přišli oba. A zřejmě i jako symbol ženskosti a dítěte. Nebylo v tom vůbec nic erotického, byl to léčivý zákrok. Pro zdravé tělo, dobrý průběh menstruace a funkci ženských orgánů, no. A my už víme, jakou funkci mají sloní choboty ve vnitřním světě :-) a že jedna z činností zvířecích průvodců je podpora tělesného zdraví. Byť jako projev duševního zdraví všechny ty imaginace třeba nepůsobí, já je považuju za dobrý způsob sebepodpory, duševní práce a rozvoje fantazie.
Když se chobotové smejčení dělo, viděla jsem celý průběh jakoby zevnitř, i když schématicky – nebyla to žádná reálná děloha, žádné prokrvené stěny, tkáně a tak. Byla to ilustrační schématická představa vnitřních orgánů. Tož jsem zvědavá na průběh nejbližší menstruace. Dnes jsem evidentně měla uklízecí a luxovací den, jak vně, tak uvnitř.
Slonice mi řekla své jméno – Rášasí nebo Rádžasí. Hned mi naskočilo: „Nojó, to si vymýšlím sama podle vlčice Rákšasí z Knihy džunglí, jiné jméno pro slonici mě nenapadlo!“ Ona na to, že není Rákšasí, ale Rádžasí. Stejně mi to připadalo pochybné: „Nojó, slovo rádža přece existuje, tak jsem si to jméno nějak vyvzpomněla.“ Slůně se jmenuje Míbul. To mi neříkalo nic, tak jsem sklapla.
Později jsem trochu pátrala po internetu a našla slovo rádžasí ve verši 17.2 Bhagavadgíty. Znamená to (asi?) vliv, ovládání. Koneckonců slovo rádža znamená vládce. Ty verše pojednávají o způsobech víry. Co znamená Míbul, nevím, jen jsem zjistila, že existují lidé jménem Meebull. Na mě dělá jméno slůněte Míbul dojem, že by mohlo znamenat Můj chlapeček.
Na shledanou v dalších imaginacích a nezapomeňte na choboty.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
