V KULTURNÍM CENTRU, KDE JSME MĚLI DIVADELNÍ WORKSHOP…
Výborná výstava v Zagrebu, vzniklá na místě
15
Archiv rubriky: Zákoutí
Karlovačko a ti další
DOBRO DOŠLI…
A jak pravila jedna česká paní na letištním záchodku po přistání: „Dóbro dóšli, dóbro dochcáli.“
Na letišti v Ruzyni mi naštěstí kolega svým zářným příkladem ukazoval, kam mám jít a co dělat. Například že papír vytištěný z mailu se položí na sklo a něco se z něj načte a pak můžu projít turniketem. Ten papír se jmenuje boarding pas, ale nevím přesně, tak moc jsem ho měla pořád po ruce, až jsem ho nechala na stolku v letištní restauraci Rancheros. Tam měli malou lahvičku vína a tu jsem vyžahla, abych se nebála vlézt do letadla. Kolega si dal kávu, kterou já nemůžu kvůli zubu. Teplé nápoje ho tak rozzuří, že se z toho vzpamatovává nejmíň půl hodiny. Ten zub, ne kolega. Kolega samozřejmě konstatoval, že to nebude vadit, protože stejně piju pořád pivo. Strašil mě, že mě budou před nástupem do letadla prohlížet, dělal si srandu – no a co myslíte! Zapípala jsem jako jediná v bráně a zřízenkyně mě celou prohmatávala, oděv mi vyhrnovala a nakonec mi malým vlhčeným ubrouskem otřela sandály. Nepochopila jsem, jestli na nich hledala mojí DNA nebo kočičí chlupy. Pak jsem mohla projít. Ani nevadilo, že ten papír zůstal u Rancheros, mám přece svůj nový šmátlací telefon a tam jsem v mailu našla ten dokument a pustili mě do letadla, hurá.
Na strach z letu a z nekontroly nad nadoblačnou situací mi pomohlo jednak další víno, jednak to, že jsme na letišti potkali mou spolužačku z gymplu. A letěla stejným letadlem. Kdyby nastala letecká katastrofa, bylo by to už příliš náhod najednou.
Zagreb je rušný, víc se tu sedí a popíjí venku, je vidět, že jsme na jihu. Centrum a okolí vypadá jako Žižkov. Takže dobrý.
Tady najdete fotku pořízenou kolem půlnoci, tedy když na něj přejdete z tohoto předchozího obrázku v galerii:
https://liska.blokuje.cz/wp-content/uploads/2019/05/zazemi8.jpg
(Když přejdete na vedlejší obrázek, najdete další fotky, přidávám je tam průběžně z telefonu. Ale nekomentuje pod nimi, já je později smažu, komentuje prosím sem.)
V té hospůdce jsme byli asi ještě hodinu. Poslední panák pelinkovac už by byl na mne příliš, tak jsem si ho vzala s sebou. Dva kilometry ostrou chůzí jsem nesla skleničku až do našeho najatého čtyřpokojáku se dvěma krytými balkony. Teprve teď odpoledne si toho panáka asi dopiju, než půjdem na první workshop. Je to dost velkej panák, protože cestou z města začalo hrozně lejt. Ale prý jsem se tomu pořád smála, moc si ten návrat nepamatuju.
.
Životní a záchodové prostředí
TYHLE FOTKY JSOU TADY PRVNÍ, CO JSEM POŘÍDILA TELEFONEM:
Tolik k životnímu prostředí a nyní navazujeme na záchodové prostředí, z něhož už tu byla reportáž, konkrétně z kultovního podniku Ponorka v Olomouci. My se dnes přesunume na textově rovněž vydatný dámský záchod v hospůdce Zázemí. To je vedle Konviktu.
Asi tam chodí duchovně aktivní lidé, protože jeden z nápisů se vyjadřuje k nejmenovanému kardinálovi:
Ostatně já tam v neděli přišla s partičkou starokatolíků a před 6 lety jsem tu několikrát byla s Akčním Hrdinou, takto kostelníkem od Salvátora a chodil sem i druhý kostelník.
Vidíte? Zase! Tady výše nápis „mladej abé.“ Nabo mladej Abe, anglicky Abraham. Nebo mladej Abe-lard, všechno to směřuje ke křesťanství. Nebo by to mohlo být nedopsané „mladej a be-„zmocnej…
.
Z výkřiku sojky poznáš jednou i sebe
Fotohádanka malířská
NIC JINÝHO MĚ NENAPADÁ…
Který malíř je autorem obrazu, ze kterého byl vyříznut tento čtverec E2?
(E a další písmena označují sloupce, čísla řádky)
.
Mezokortikolimbická dráha je stimulována
V Karlíně U Zábranských
Byla jsem tam 27.12.2018 a kresbička vznikla u stolu.
Vařili dobře!
Hostinec je kulturní památka.
.
Rulisa a Saul u Lišky
Do Betléma a do Nicoty
ZA NADĚJÍ.
Chasidská vyprávění Martina Bubera, na která upozornil Saul a kde se psalo o Nicotě:
http://www.luzs.cz/martin-buber-chasidske-vypraveni.html
Snad jsou komplet; to nevím.
Úryvek o Nicotě:
Magid z Mesriče řekl: „Žádná věc na světě není schopna přejít z jedné skutečnosti do druhé, aniž by předtím vešla v Nic, to jest ve skutečnost „mezi“. Zde je ničím, a nikdo ji nemůže pochopit; neboť dospěla ke stupni ničeho – jako před stvořením. A zde z ní bude stvořeno něco nového, od vejce po koláček. V okamžiku, kdy je dovršeno tání ledu, a v okamžiku, než začne vznikat koláček, je Nic. Toto Nic nazýváme ve filozofii prvotní stav, který nikdo nemůže pochopit, neboť je to síla před stvořením a jmenuje se chaos. Tak i rostoucí semeno: nezačne růst dříve, dokud se nerozpadne v zemi a není ve své podstatě zničeno, aby dospělo k Nic, jež je stupněm před stvořením. A ten se nazývá moudrost, tj. nezjevená myšlenka. Až poté je z něj tvořeno, jak stojí psáno: „Je všechny jsi s moudrostí učinil.“
Ještě se k Nicotě na konci dostaneme. Na Konci asi taky, na konci tohoto článku jistě :- )
Nový perníkový strom byl nakonec umístěn na vrchol betlémské chýše, namísto anděla. Ten byl zapíchnut našikmo, jinak se tam nevešel.
Tak šťastný a veselý!
Tak šťastný a veselý kocour:
A jako na zavolanou paní Anička Hogenová, která umí rozebrat Heideggera slovo po slovu, filosofka, mluví v novém rozhovoru i o Nicotě. Spíš tak od 10. minuty. Celý rozhovor zde.
Vzala jsem si z něj chuť jít zase sama s batohem několik dní krajinou a tohle:
Zažili jste takový okamžik? Nebo víckrát?
Já myslím, že jsem to zažila. Tehdy, když mi bylo zle, nejhůř, před 15 lety, když jsem měla pocit, že už to nejde dál, že tohle nepřežiju a rozpadnu se na kousky teď hned, rozletím se na třísky, je to konec, protože takový pocit se přežít nedá, nedá se vydržet.
A v tu chvíli jsem přestala bojovat a řekla Takjo, tak se rozpadnu.
A teprve pak mi něco s naprostou přesvědčivostí řeklo jasnou větu: Nic se ti nestane.
No vidíte to a zase tu dnes stojím jako pochybující, jako skeptik. Ale ani pro svou duchovní obrodu ten zážitek obnovovat nechci. Snad stačí jiný, menší, kratší a držet si svou cestu. Potřebovala bych víc dní volna bez lidí – nejen na vyluxování svého pokoje a zlikvidování bedny tiskovin.
.
