SEN 26.5.2007
Jsem vlčice. Vlk-samec má jediný úkol: v době, kdy budu rodit mládě, se o mě postarat. Přikrývá mě dekou, venku na travnatém svahu, kde ležím. Deka ale začíná hořet vysokým plamenem. Chytnou nás lidé?
Našla jsem něco starého, kamenný knoflík. A knoflík z kůry, historický. V knoflíkové dírce je červík! Knoflík zahazuju.
SEN 23.5.2007
Kráčíme pomalu ulicí, jednotlivci rozptýlení po celé její šíři. Jdeme proti kulometu. Nemám strach. Schovávám se v jedněch dveřích domu za futro, střely na mě nemohou, lítají nalevo, těsně vedle. Je po válce. Loučíme se a rozcházíme. Nakonec se loučím s jedním mužem. Líbáme se. Je to vzrušující. Chci, aby odjel. Já vím co bude následovat, vím, co přijde po válce. Už teď se mezi nás vetřelo několik komunistů a slídí. Došlo jim, že muž nepřiletěl letadlem, ale odjede vlakem. Říkám tomu sympatickému veselému, statečnému muži v baloňáku a v klobouku téměř s jistotou: "Oni tě popraví!"
SEN 1.5.2007
Horolezení – pár mladých lidí. Slečna vypadá jako Libuška Šafránková, úplně mladičká, s krátkými jemnými vlasy. Mají vylézt a lezou nahoru s pomocí kovového zábradlí – natažené kovové tyče. Asi kvůli natáčení filmu. Libuška leze rychle, drží se té tyče, visí na ní. Několikrát. Nakonec, na zpáteční cestě domů, víme, že budou mít autonehodu a umřou. Auto narazí do dvou stromů, do jednoho na místě řidiče, druhého na místě spolujezdce.
Nechala jsem doma klíče a vyšla na ulici (asi u rodičů). Nějaký muž je zrovna u dveří domu, volám na něj, ať nezavírá. Když budu v domě, dveře od bytu už snad vyrazím. Zjišťuju, že jsem nechala otevřené dveře od bytu a podle barevných stop vidím, že mi sem mezitím vběhl sousedovic pes. A je tu dokonce i táta – přivedl nějaké dva starce, asi válečné veterány, dali si věci do mého pokoje. Já skoro nejsem oblečená, chci se oblíct.
Soulož. Ale s bývalým manželem.
SEN 25.4.2007
Budeme sázet stromek. Vybíráme místo, kam. Aby měl dost vláhy a světla. Uvnitř v polorozpadlé ruině – kde přespává skupinka lidí, taková komunita – asi ne, tam je šero. Spíš venku, na místě, kde je blátivá půda. Prohlížím bahno a vidím, že přes něj jsou na dvou místech dané pečlivě vyrobené chodníky z kulatin. Stromek je důležitý, možná kouzelný.
* * *
Skupinka jdeme po městě. Ve Spálené ulici (v Praze, na stanici Národní třída) jsou davy lidí. Tramvajáci už jsou naštvaní; dvě tramvaje za sebou pomalu jedou a je jim jedno, že jim před čumákem přecházejí lidi; taky já. Ostatní ze skupinky ještě koleje nepřešli.
