SEN 19.2.2008

Celý příspěvek →

SEN 13.2.2008 Celý příspěvek →

SEN 30.9.2007

Na zahradě nahoře u domu stojí stromek, ověšený různými zvonečky. Hledáme kouzelný zvoneček z pohádky Arabela, kterým pan Mayer přivolal čaroděje Rumburaka z pohádkové říše, ten mu musel plnit zvonečková přání, a tak to všechno začalo. Prohlížím zvonečky, jeden vypadá jako hrnek, ten to asi nebude…

Celý příspěvek →

MOJE NEJSTARŠÍ VZPOMÍNKA JE SEN…

Kojot jednou takhle navrhnul Lišce, aby vzpomínala, kam až její paměť sahá.

Celý příspěvek →

SEN 17.7.2007

Jsme ubytováni ve velkém ubytovacím zařízení; vypadá jako škola, škola v přírodě. Můj pokoj je hned blízko vchodu, nalevo. Mám v něm i vanu. Ale vedle za zdí je ještě koupelna s vchodem z chodby. No vchodem… ani to nejsou dveře, jen škvíra, kterou jen taktak projdu; někdo tlustý nebo vyděšený by se tudy neprotáhl a uvízl. Vlezla jsem do té koupelny, protože jsem chtěla zjistit, proč mám v pokoji vlhkou zeď, tu sousedící s koupelnou. V koupelně, staré, temné, nepoužívané místnosti, je promočený strop. O patro výš teď někdo spláchnul a mně teče na hlavu voda. Fuj. Jsem od nějakých splašků nebo sraček! Rvu se škvírou ven. Nemůžu se jít umýt do svého pokoje, protože tam si sedl k počítači můj kolega P.Z., že se musí podívat na internet, jaké bude počasí.

Běhám chodbami.

Teď už hledám zase svůj pokoj.

Nemůžu ho najít. Budova má hodně chodeb, některé s podlahou červenou (jako ta u mého pokoje), modrou, žlutou, hodně pokojů, několik vchodů zvenku a více pater – ale jsem myslím na tom správném, nevydávám se proto po schodech dolů ani nahoru. Potkávám různé lidi, kteří mi radí, kudy jít, někteří mě už znají – pomohli mi dřív a vzpomínají na to nebo já teď pomáhám jim – potkávám hodně neznámých dětí. To je docela příjemné, ale celkově jsem zmatená z toho, že pořád ne a ne najít svůj pokoj.

Celý příspěvek →

SEN 13.7.2007

Jde spíš o pouťovou atrakci, nebo o dopravu cestujících na vrchol?

Sedačky lanovky vypadají jako lavičky z bílých latěk, jako zahradní houpačky řazené za sebou. Původně jsem neplánovala jet. Ani nevím, jak jsem se tu ocitla. Sedím. Přichází muž – kolotočář, vlekař, dopravní zřízenec? – a potvrzuje, že jízda nese poměrně velké nebezpečí, riziko. Ne každý dojede v pořádku až nahoru. Opravdu pojedu? Nemusím. Můžu se rozhodnout, teď ještě mám možnost vystoupit a rychle seskočit pod dráhu. Pojedu. Nemám strach. A když spadnu? Snad výš v nebezpečných úsecích mají pod sedačkami záchrannou síť; pamatuju si, že jsem ji jako dítě vídala pod lanovkou v ZOO Praha.

Jedu, už jsem skoro nahoře. Poslední úsek je hodně strmý, téměř kolmá kovová stěna. Není vidět, co je za ním. Jen kus bílého nebe. Lanovka na tom místě silným trhnutím, doprovázeným nepříjemným tělesným pocitem, vynese sedačku i se mnou vysoko do vzduchu nad dráhu, kde zůstane trčet, vyklopená, hlavou dolů. A já se držím. Sedačka tak visí překlopená dlouhé vteřiny. Říkali mi, že mám koukat do jednoho bodu dole na plechové střeše. Tak to dělám. A říkali, že v tom místě se každý – pokud se až tam dostane – po chvíli visení jednou rukou pustí. I já se jednou rukou pustila a zdá se, že jsem dojela úspěšně až do cíle.

Celý příspěvek →

SEN 25.6.2007

PŘIPADÁM SI TROCHU JAKO ANALYTIK ROZEBÍRAJÍCÍ S VÁŽNOU TVÁŘÍ KAŽDÉ HOVNO NA SOUČÁSTKY; ALE TO NEJSEM, JÁ SE TÍM BAVÍM, BERU SNY JAKO DOBRODRUŽSTVÍ A NEČEKÁM, MILÝ ČTENÁŘI, ŽE SE I TY BUDEŠ BAVIT CIZÍM SNEM; NEČEKÁM, ŽE ČTEŠ VŠECHNY MÉ SNY. OVŠEM MŮŽEŠ, JSI ZVÁN NAHLÉDNOUT POD POVRCH, VÍC LIŠCE POD KŮŽI, NEŽ JINDY. JESTLI SE TI TO POVEDE A NĚCO TAM ZAHLÉDNEŠ, SNAD TO, ČEHO JSEM SI SAMA NEVŠIMLA, TVŮJ POSTŘEH MÚŽE BÝT HODNĚ INSPIRUJÍCÍ, JÁ HO VÍTÁM A TĚŠÍM SE. ALE NEČEKÁM – COBYDUP SI KE SNU PŘIDÁM SVÉ VLASTNÍ SUBJEKTIVNÍ KOMENTÁŘE…

Celý příspěvek →

SEN 20.6.2007

V tělocvičně. Lenka1, Osel a já.

Každý má dva gumové kroužky (na hru ringo). Máme je, každý sám, vyhodit naráz nad sebe a pak chytit do každé ruky jeden. Zdá se, že Lenka1 nás to má naučit. Mně to jde dobře! Běhám po tělocvičně a opakovaně kroužky vyhazuju a vesele chytám.

Celý příspěvek →

SEN 20.6.2007

Vezu se vsedě za saněmi. Stopla jsem si je.

Vousatý muž, sedící na saních také až vzadu dole za sedátkem, mi ukazuje, ať si tam vedle něj klidně opřu nohu. Jedeme po bělostné ledové dálnici. Říkám si, co když havarujeme?! Ale zdá se, že řidič má saně pevně v rukou, jedeme hodně rychle kupředu. Najednou jsme v rychlosti sjeli ze silnice a letíme vpravo pod svah. Mně nic není, stojím a vidím, že dva lidé ležící uvnitř saní jsou v bezvědomí. Organizuju hledání lékaře. Je tu hodně lidí, mluví snad španělsky. Jdu tam, kde mi řekli, že bydlí doktor. Zastavím se a říkám:

"A zůstal někdo u těch dvou zraněných?"

Obávám se, že ne; ti lidé jen tak postávají, popocházejí a koukají. Otáčím se a jdu zpátky k saním. Někteří z lidí, místo aby pokračovali v cestě za doktorem, bezmyšlenkovitě se zase připojují ke mně a jdou za mnou. Už jsem u saní. Doktor prý říká, že ti dva dostali jen úder do hlavy. Vidím, že se oba zrovna probouzejí.

Celý příspěvek →

SEN 29.5.2007

LIŠKA JE JEN O PŮLNOCI JENOM TROCHU FIALOVÁ.

– píše někdo na fialový kabátek s op-art vzory.

Sedíme. Přemýšlíme o výpravě, na které by si i dospělí pořádně zahráli. Nevím, co přesně ode mě chtějí – abych tu hru vymyslela, nebo abych jim hlídala děti? Lidé jsou to většinou neznámí.Chlapík vedle mě že bude vařit. Já třikrát usnula a neslyšela, co jedna holka říká. Tak to říkám sama – jestli chtějí jednodenní hru, nebo i v noci, nebo celovíkendovou…

Venku proti mně kluk: "Hádej, kolik je stupňů!"

Chci říct, že 6, doluju z hlavy, na kolik se má ochladit dle předpovědi:

"4!"

"A máte na to tady oblečení? Zkuste to!"

Běží. Kuřátka a jehňátka v ohrádce se třesou.

Celý příspěvek →