Čchi-kung: 4. lekce

A zrovna v den, kdy po městě popojíždí čínská delegace a před ní postává tlupa Číňanů s červenými transparenty, že vítají čínského prezidenta. Vypadají tak mírumilovně, žejo! Na první pohled slušní lidé.

Už vím, proč je těžké důvěřovat lidem z druhého konce světa. Asi je to jeden faktor vzniku rasismu ve společnostech. – Mně ti Číňani připadají všichni slušní, usměvaví, konformně oblečení. Nepoznám nic. A najednou se ti lidumilové a prezidentamilové vrhnou na ulici na českého jednotlivce, který vyjádří nahlas jiný názor (říkala kolegyně; a taky říkala „Co si to dovolujou, jsou tady na návštěvě“ – jenže nejsou, třeba mají české občanství jako my, že). Br. Prostě se neorientuju v orientálních lidech. Na bělochovi poznám trochu něco podle obličeje, postavy, podle šatů. A dost poznám, když promluví. Když promluví Číňan, nepoznám vůbec nic, jsem vedle. To sice neimplikuje rovnou rasismus, ale opatrnost jistě. Odůvodněně.

Svět bude ještě pěknej maglajs. A čchi-kung se pro spokojené žití bude hodit všem. Jenom aby tu nebyl povinnej na školách.

.

Čchi-kung: 2. lekce

Dobrý, nebyla jsem ten, komu se motala hlava. Bavil mě pohyb propínání křídel, resp. asi první fáze toho pohybu. Ten jsem byla schopná dělat docela plynule, narozdíl od jiných pohybů, kdy se mi jedna ruka dole na chvilku zastaví, protože se moc soustředím na tu druhou víc v pohybu.

Hlavní lektor nebyl přítomen, se dvěma instruktory to bylo dobré.

Co mi dělalo potíž: na začátku setkání se hrozně dlouho vestoje koncentrovat na vnitřní úsměv. Něco jako postupná relaxace částí těla. Ta mi jindy potíž nedělá – jenže vleže. Vestoje trochu nepříjemné, mnohem horší pro uvolnění. Krom toho potřebuju vždycky spíš stručnější, rychlejší pokyny; např. nácvik autogenního tréninku by mě iritoval tím, že se několikrát opakuje, že je ta a ta část těla uvolněná. Já to potřebuju jen jednou a hned jít dál. Když je to na mě moc dlouhé, naopak to vyvolá nepříjemné napětí namísto uvolnění.

Stejně jako po první lekci jsem pak štrádovala pěšky velmi svižně asi 2 km do mírného kopce. A vyspala jsem se dobře, což je obvyklé, a k tomu ještě se mi ráno i dobře vstávalo, což je u mě velmi neobvyklé.

.

Čchi-kung: 1. lekce

Včera.

Ze sedmnácti účastníků se jen dvěma udělalo na omdlení. Jo, mně.

Systém cvičení se jmenuje Orel v hnízdě. Dověděla jsem se o něm ze stránek Aves a přihlásila jsem se mezi začátečníky, v Praze. Hlavně proto, že to bude obohacující v oblasti vnímání vlastního těla. A to já můžu zlepšovat pořád.

Tak uvidíme, jak to bude probíhat, jsem zvědavá.

Na omdlení se mi udělalo při nenápadném cvičení – stát v uvolněném postoji s rukama dole a jen vyklopit zápěstí tak, aby dlaně směřovaly k zemi. Asi bych to spíš měla nechat plavat a nedumat, ale moje analytická mozkovna si svou příležitost ujít nenechá a vysledovala více faktorů, proč se mi možná udělalo při cvičení špatně.

Zaprvé jsem ten den snědla jen kousek bábovky k obědu, jinak nic.

Zadruhé jsem si uprostřed cvičení vzala mentolový bonbón a ve chvíli, kdy doputoval do žaludku, se mi nahrnulo motání do hlavy. Tak jsem si sedla na zem. To funguje, intuitivně. Postupně se to uklidnilo, ale když jsem za chvíli cvičení opakovala, opět jsem si musela sednout.

Zatřetí právě když jsem stála v té pozici, přišel ke mně zboku lektor a zpráva byla: Soustředit se na břicho, těžiště v břiše. Tak jsem se na to soustředila a on na mne po chvilce promluvil a já se ho ptala, co říká, protože jsem vůbec neposlouchala, soustředila jsem se přece. Rozladilo mě to. Pak za chvíli se mi udělalo mdlo.

Začtvrté vysvětlení nevolnosti ze strany lektorů je právě to, že se mi nepodařilo se soustředit do břicha a čchi vylítla do hlavy. Protože moje myšlenky byly silnější než tělo; což je koneckonců jeden z důvodů, proč jsem přišla na čchi-kung: nadále zlepšovat vnímání vlastního těla a ještě víc umenšit svoje úspěšné mozkové šrotování.

.

Hudba a text na obřad

Na mámy návrh bude závěrečná píseň Vilém Blodek: Východ měsíce (z opery V studni). A to je v nabízeném repertoáru, takže nemusíme nosit nahrávku.

Co dál? Určitě něco francouzského! To už musíme někde najít, na internetu. Kandidát je Yves Montand: La vie en rose.

Ještě najít, jestli je to na netu v audio formě, nahrát a – ale nemám tu flashdisk!

Takže zítra ještě jít někam do okolí koupit flashdisk. Snad ho mají někde v trafice. Nebo elektro, Palác Flóra..? Ani nevím, kde všude je teď prodávají.

A snad stačí přinést jakoukoli digi-nahrávku a ne prokazatelně ošetřenou autorskými právy(?) Paní říkala prostě „na flashdisku.“ Ještě se můžu doptat. Nebo radši neptat?

Máme tu jedno nenačaté CD Waldemara Matušky, to by také šlo. I když hudbu s českým textem bych zařadila jen nerada, je to takové tklivé až trochu divně konkrétní. Ne přímo kýč, ale málem. Z cédéčka připadá v úvahu „A tak dál nosíš po kapsách sny mládí,“ mno. Podle názvu by se hodilo „To všechno odnes čas“ a „Holky já mám všechny rád“, ale ve skutečnosti to vhodné není. „Po starých zámeckých schodech“ je dobrý, že je původně od Karla Hašlera, to by se tátovi líbilo. Jenže proč zrovna tuhle, žejo… Kterou s Matuškou?

Něco od Karla Hašlera. Jenže ony ty písničky jsou takové dost konkrétní, o určitých místech a tak a to není pro pohřeb zrovna přiléhavé. Nebo od něj znáte nějakou vhodnou?

Vím, že táta měl z neznámých důvodů rád operu Dalibor. Znáte ji? Je v ní něco vhodného? Máma tvrdí, že Daliborova árie „Když Zdeněk udatný…“ nebo tak nějak.

Máma navrhuje Ronald Binge: Exodus. Je to ten autor, co napsal Alžbětinskou serenádu. Jenže Exodus na uložto nevidím a jinde taky ne. Jak se jmenuje zahraniční server podobný jako uložto? Už si nevzpomínám. Natrefila jsem na Radiotéku Českého rozhlasu, kde si člověk může za 15 nebo 35 Kč stáhnout skladbu. To je bezva! Ale árie Dalibora tam není.

Kdyby vás cokoli napadlo, budu ráda. Obřad trvá cca 20 minut, takže skladeb by bylo potřeba určitě pět, myslím si.

Pak dál tady možno pokračovat ve volné diskusi, co by kdo chtěl zahrát na rozloučenou, ale to prosimvás až tak ve čtvrtek večer; až to snad budu mít připraveno. A celý byt uklizen, flash disk nakoupen a tak. Takže na crcání se s muzikou zas tak moc čistýho času nemám.

A pak ten proslov.

Najali jsme obřadníka, ale nic dlouhého nechceme, jen aby to uvedl, dal tomu celému vhodný rámec. A ten mu musíme napsat.

Já bych chtěla něco jako „sešli jsme se (tu dnes), abychom poděkovali za život našeho…“ ne bratra, jak by řekl farář… takže nevímjak dál.

Možná je nějaký mustr na internetu – kdoví. Snad nějaký má ten obřadník, ale zas mu nechat volnou ruku, to taky nevim. A příliš konkrétní text mu chystat – co všechno táta dělal, kdy a s kým, to je vyloženě blbý. Kdo na tom pohřbu je, ten ho zná, jak ho zná, a hotovo.

Co vy na to?

Píšu to sem na hromadu, protože tápu a aspoň pro sebe si to tady můžu trochu utřídit. Jsem vděčná za jakékoli tipy. Nějaká další francouzská melodie by se hodila. Nic mě nenapadá, Marseilleusu ne. Vojenské pochody taky ne, například „Aupres de ma blonde“ jsme sice zpívávali, ale tématicky se to nehodí :)

.

Čikorea, čikunk, čipmunk…

„Byl jako zagroškudla,“ slýchávala jsem často v pohádkách. Nevěděla jsem, jestli je to jeden zagroškudla, asi trpaslík, nebo Zagro Škudla.

A ona to rybička, za groš kudlička.

A takových spojených slov bylo víc!

„Běžíš jako Chuantoréna.“

„Jedeš jako Nikylauda.“

„Mám tričko s Mikymausem.“

„Zahraje vám Čikorea.“

Čikung zní jako čipmunk. Ale to se mi líbí. Nevím o čchi-kungu nic a přihlásila jsem se do dvouměsíčního kurzu pro začátečníky. Inspirovala jsem se u Aves Passeri. Mé očekávání je, že by to mohlo být obohacující ohledně vnímání vlastního těla (to můžu zlepšovat donekonečna) a předcházení únavě. Určitě to vezme i jiný nečekaný směr, nechám se překvapit. Jsem zvědavá. Hlavně že se tam moc nehopsá.

.

Teho já chci za muža!

ALE TEN KNÍR PŮJDE DOLŮ, JENDO.

99-jenda-portrait

Mám ho prostě v oblibě. Vždycky po něm ráda sáhnu. Několikrát týdně.

Nezklamal mě. Je prostě dobrej. Já ho zkrátka žeru!

Lepší než ledajakej přivandrovalec:

99-jenda-kfc

Pro mě je to klasa. Ohromně milej, potěší – hlavně v práci.

Dává si teď víc záležet na svém zevnějšku. Má novej vohoz:

99-jenda-obaly

Ale vnitřek stále stejně ryzí. Nejradši mám, když ukáže svoji pikantní stránku. Sýrovou s česnekem.

Varmuža, teho já chci za muža!

99-jenda-emblem

Tak to bychom měli silvestrovský příspěvek, vhodný i na silvestrovské chlebíčky.

.