Vlastní psychosomatické zážitky

A VAŠE / NAŠE / JEJICH NÁZORY…

V komentářích pod minulým článkem jsme se nakonec přenesli do sféry psychosomatiky, k otázkám nevyhnutelné, přirozené somatizace nechtěných / nevědomých / nepříjemných / zanedbaných / odsunutých duševních témat. Dotkli jsme se různých autorů, jejichž pojetí mají něco společného a v něčem se liší – Rüdiger Dahlke, Louise Hay, Jan Hnízdil a další, na které řeč ještě nepřišla.

Můžeme pokračovat v komentářích zde – upozornit na knihy, videa, texty, odkazy k tématu psychosomatiky, somatizace, celostní medicíny, diskutovat o nich a přinést také své vlastní zážitky s tělesnou nemocí a její možnou souvislostí s nějakým duševním, duchovním nebo vztahovým tématem nebo spekulovat o jejím načasování v určité životní situaci.

Samozřejmě ať se nikdo do osobní roviny nenutí; je to opravdu intimní, odkrývající a nepříjemné sebezkoumání. Útěchou nám budiž, že rozmanitost života, krása veškerého stvoření – fascinující to jev – se manifestuje nejen v tom, kdo má jak krásné oči, rty nebo ňadra, ale i v tom, jaké má kdo nepříjemné vlastnosti a nemoci.

A já abych začala (nemusíte to číst, můžete se vyjadřovat k tématu i bez toho):

Celý příspěvek →

Slavoj Žižek v Praze!

SVÁTEK SVOBODY A DEMOKRACIE BYL MŮJ!

Slavoj Žižek 17.11.2011

Státní svátky, připomínající významné události minula, jsou stvořeny k připomenutí si současné situace. Kdo uspořádá akci, vzpomínkovou slavnost nebo demonstraci, ten svátek uchvacuje a tím získává určitou moc. Kdo nic neuspořádá a ničeho se neúčastní, žije jen jeden svůj další všední den.

Celý příspěvek →

Komunikace v blogosféře je pěkné plátno

K PROJEKCÍM…

Vidět projekce druhého je často legrace. Mnohem větší, než si uvědomit, že v určitém tématu jsem sám v jejich zajetí. Že si nevidím na špičku nosu. Slepá skvrna. To pak člověka polije horko, co?

Mě to baví. Není to ostuda. Koneckonců projekce jsou mechanismus, bez něhož bychom byli dezorientovaní, nemohli bychom předpokládat nic, nemohli bychom se spolehnout na nic – na to, že i zítra přijde další den. Od narození jsme se orientovali podle toho, s čím jsme se setkávali; vytvořili jsme si fungující pohled na svět a předpoklad, že takový pohled mají i ostatní. Dokud se nesetkáme s něčím jiným, nemůžeme vědět, že druhý člověk nahlíží na věci jinak, že je možné nahlížet na určitou věc jinak. Že někdo má rád špenát a někdo ne, to se dozvíme docela rychle a zakomponujeme to do svého pohledu na svět, do své reality. Ale některé aspekty žití si dají více načas. Člověk z poctivého, čestného, ale upjatého prostředí bude nutně velice pobouřený, když se doví, že jeho přítel je nevěrný manželce. A čím méně zná kontext, tím snáz bude jeho blesková první reakce pohoršení.

No jo ale nebýt projekce, snad by se nikdo z nás nikdy nezamiloval!

Celý příspěvek →

Jsem teď pesimista

ANOTHER BRICK IN THE WALL STREET

Probíhající akce Occupy Wall Street je mi sympatická. Ostatně proč bych byla nadšená z extrémní koncentrace kapitálu a moci do několika málo rukou světa, když patřím k těm 99 %, co tak akorát vyžijí od výplaty k výplatě. A to jsem ještě ta šťastná – zdraví mi slouží, práci mám a nic mi nebrání kreativně konat dobro a hrabat prachy, kdybych náhodou dostala chuť. Předchozí věta je v podstatě pravičácká (pokud mám zůstat u zjednodušeného pohledu na rozvrstvení politických postojů). Je pravicová. Mám tedy pravicový postoj?

PRAVICE?

Někteří lidé, vyslovující podobnou větu, se domnívají, že jsou pravicoví, že pravice je to pravé. A pravici volí; u nás například stranu s nejsměšnějším názvem Top09. Někteří z nich možná volí pravici, protože se chtějí cítit o společenskou vrstvu výše. Nechtějí být „socky;“ není to „sexy“. Jsou takové skupiny lidí, to se ve výzkumech ukazuje. Jsou povrchní? – Jsou in! Jsou mainstream; řečeno jejich slovníkem. Považuju je za stejnou skupinu jako lidi, kteří bezmyšlenkovitě přejímají hloupá jazyková klišé z amerických seriálů třetí kategorie, přeložených překladatelem čtvrté kategorie. Novináře nevyjímajíc. A to u nás je ještě dobře! U nás být „socka“ neznamená tak obří propad oproti „vyšší střední vrstvě.“ Ale jak dlouho to tak ještě bude? O kolik se nůžky ještě rozevřou? Počkáme si na to v klidu s rukama v klíně?

Budou stejní lidé ještě volit pravici, až zestárnou a onemocní a nebudou mít na zubaře ani na chirurga? Nechají se šikanovat v nějaké nemocnici pro chudé podřadným personálem páté kategorie? A to u nás je ještě dobře…

MOŽNOST VÝBĚRU?

Ve Spojených státech mají sice levnější hamburgery a platy mají vyšší, ale jak kde. Jak kdo. Že jsou zmlsaní a zvykli si žít na dluh? Pochybuju, že by byli z žití na dluh nadšeni. Přístup ke vzdělání je pěkná věc, ale po dostudování být zadlužen po uši a kvůli bydlení se zadlužit ještě víc a léta žít ve stresu a strachu, jestli budu schopen peníze splácet – nic moc! Že je to jejich odpovědnost, takové zadlužování? – A opravdu měli tolik možností na výběr? Kolik možností, co budu dneska jíst, mám na výběr já? Všechno klape, všechno funguje, konkurence jede, obchodů jsou stovky a v nich stovky druhů jogurtů, jen si vybrat! – Jo? Ze stovky druhů předražených hnusných škrobovitých hlenů si mám vybrat jogurt k dnešní snídani? Co je to vlastně jogurt? Je to to, co mi ukazují v reklamě? Jak to mám poznat, když jsem nikdy neviděl jiný jogurt, nejedl jogurt v Řecku? Nemám na to, abych jel do Řecka. Jsem v pasti?!

VIRTUÁLNÍ REALITA!

Říkají, že jogurty jsou zdravé. Říkají, že zrovna tenhle jogurt je nejzdravější, podporuje dobré zažívání. Říkají, že odborníci to potvrzují. – Doprdeleavytomuvěříte? Je to reklama, ne pravda.

Říkají, že koupí tohoto jogurtu přispívám na děti v nouzi. – Kupujete si odpustky? Je to jen reklamní trik.

A co si mám tedy koupit k snídani? Co mám jíst, abych neházel prachy do kapes nadnárodních korporací, neplatil jejich předražené šmejdy? Mám jít na „farmářské“ trhy? – No … možná někteří prodejci skupují kdovíco závadného kdovíodkud, co nevypěstovali, a vydávají to za bio-kvalitu. I to se už stalo.

Co budeme dělat??

ŘEŠENÍ?

Necháme to tak, ne? Co? Normálka. Nic se neděje. Budeme si zodpovědně žít pro rodinu, pracovat, snažit se, čestně a poctivě, co nejlépe dokážeme. Budeme spořádaně chodit k volbám a využívat toho, co nám systém dává. Však ho platíme ze svých daní. Je to v pořádku. Jogurt koupíme tady v supermarketu, protože je to levnější – anebo zvolíme kvalitu a koupíme pro děti nějaký dražší v bio-obchodě. A je to. Máme přece na výběr. A když mocní řeknou, že je nouze veliká a jinak to nejde, utáhneme si opasky, protože jsme obětaví zodpovědní občani, a koupíme si jogurt jen obden. Pokud to nepoloží jogurtový průmysl; kdyby to hrozilo, uspořádáme na něj veřejnou sbírku, korunku ke korunce; přece to nebude platit stát nebo banky! Co na tom, že tu nouzi způsobili mocní a bohatí. Trochu se uskrovníme a zase bude dobře. – Nebude. Bohatí a mocní se neuskrovní. Protože systém je takový. Oni nedělají nic jiného než my – jen využívají systém, který tu je. Pro nás. O nás bez nás.

OCCUPY WALL STREET

Pro to vše shora uvedené je mi hnutí OWS sympatické. Ale jsem teď pesimista. Bojím se, že nepomůže ničemu. Že nastane zase stejný scénář: i když se protesty, výzvy, demonstrace rozšíří a vyvinou v něco dalšího, v další krok a úspěšnou novou etapu, nalepí se na ně jiné typy lidí, kapitalistické struktury využijí všechno ve svůj prospěch, integrují, a pojede se dál. Už to vidím: „Koupí tohoto fair-trade výrobku přispíváte na hnutí Occupy Wall Street.“

Toho jsou si všichni na Wall Street vědomi lépe něž já; nepochybuji. A co s tím? Jak na to? Nikdo neví? Nikdo nemůže vědět? Uvidíme? Někdo ví? Nebo už nějaké mocenské prachaté skupiny berou věci do svých rukou, aby byly včas na místě, až přijde na integraci hnutí do kapitalistických nedemokratických struktur? „The marriage between capitalism and democracy is over,“ řekl Slavoj Žižek (video i přepis a další věci na netu lze najít snadno).

Zatím přeju v první etapě, aby demonstranty přestala zatýkat policie. Hanba.

A nám všem přeju, abychom nebyli slepí, hluší a líní a hledali informace z různých zdrojů, ne jen z našich televizních stanic, kde se spíš dovíme, jaké šaty si oblékla která zpěvačka, než co se skutečně děje skutečným lidem.

Když někdo umře

JE TO K NEUVĚŘENÍ

Zčistajasna přijde zpráva a z obyčejné cesty z práce domů se stane smuteční setkání. Byly jsme tři – dvě mé kolegyně, kterým byl zesnulý blízkým spolupracovníkem, spolužákem, kamarádem až bratrem, a já, která jsem se s ním viděla jen několikrát letmo. Výrazný, talentovaný, uzavřený, zajímavý kluk. Velká škoda. Spousta lidí ho znala. Myslím na jeho úžasnou bývalou přítelkyni, se kterou jsme slavily letošní Nový rok – dost možná by se k sobě po krátkém čase odloučení zase vrátili, kdo ví. Jak jí musí být… Umřel doma, sám. Večer mu nebylo dobře a druhý den už nebyl. Zčistajasna. Zničehonic. Najednou. TAKOVEJ kluk! TAK nenadále. Jak je to možný?

Celý příspěvek →