Co bych tak řekla …

Na neděli jedu ven, v pondělí jdu do práce, snad dopíšu jeden projekt – chtěla jsem to udělat teď v sobotu, ale zatím nic – všechno dotáhnu a připravím a v úterý jedu na další šestidenní část svého psycho-výcviku. Rovnou odtamtud jedu zase ven, k Akčnímu hrdinovi. Beru si týden dovolené. Dovolenou potřebuju. Jinak nehraju. Snad to všechno klapne.

Dnes jsem si dost zkrátila vlasy. Sama. Jako minule. Ale víc. Proč přenechávat kreativní činnost s překvapením někomu jinému, když si můžu pohrát já!

Na svou krásnou novou baskytaru jsem hrála týden, pak týden ne a ještě dva týdny budu pauzírovat. Po dovolené to zase chci rozjet. Jsem zvědavá, kam to bude směřovat – jestli jako obvykle vyberu pro sebe novou zábavičku, sama si ji prozkoumám, naučím se v tom chodit, potěším se a potom toho nechám, anebo jestli udělám druhý krok a spojím se s někým dalším a dokážu se těšit hromadně, odvážně, bez trémy a veškerých nejistot. Nebo veřejně.

Ještě jednu zábavičku musím rozjet – mám nakoupeno a nashromážděno už dost věcí na výrobu šperků. Jenže mě to nebaví samotnou. Musím uspořádat nějaký dámský sedánek. Anebo si to vzít k Akčnímu hrdinovi, jasně! Nojo, jenže to znamená připravit a vzít všechno už na výcvik, chacha. Kleště, dráty, řetízky, vlákna, hm. To jsou mi zase krkolomné plány. Typické – potáhnu se s obřím nákladem. Šperky by se mi hodily jako vánoční dárky. Baskytara byla sice velmi výhodná koupě, ale příslušenství stálo ještě dvakrát tolik k tomu. A jen za ubytování na výcviku vypláznu dva tisíce, o dalším ani nehovořím.

Ale to neva, je to dobrý! Baskytara a výcvik v psychoterapii vypadají pro někoho možná ujetě; pro mě osobně jako dobrá investice. Teď se mi to tak jeví a byl by můj velkej úspěch, kdyby se mi to tak jevilo i za pár let.

I těch několik dní strávených s Akčním hrdinou se mi jeví jako vhodné dobrodružství; hyn sa hukáže, jaké to bude pospolu déle než tři dny.

Zkrátka všední dění.

Chtěla jsem tím vším prostě říct, že na blogu se objevím v úterý ráno a pak asi až za dva týdny. Během toho času tu budu publikovat nejmíň dva komiksy, přednastavené.

 

Všichni jsme superhrdinové!

Udělala jsem jen malinkou zábavnou věc – nakreslila jsem jednoho člověka jako komiksového superhrdinu. A od té doby, když se podívám na kohokoli, vidím ho jakoby většího, hrdinštějšího, jako hrdinu jeho vlastního života. Ale vůbec ne jako zkreslenou karikaturu! Každý člověk, kterého vidím sedět zhrouceného v tramvaji, je ve skutečnosti superhrdina, ale asi o tom sám neví.

A vidím, jak dřív v historii některé znaky a symboly byly okázalejší, větší, očitější – např. brnění, přílba, zbraň byla velká a viditelná, oblečení nápadné a na první pohled ukazující, jakého stavu nebo z jakého cechu dotyčný je. Byly to jasné znaky a symboly. Člověk mohl být negramotný – většina byla – a přesto se dobře orientoval ve společnosti právě pomocí těchto symbolů!

Dnes je horolezec hodně podobný nehorolezci ve sportovní bundě, ve stejném obleku může být navlečen fotbalista, podomní obchodník s vysavači, klavírista, člen vlády, kdokoli. Jsme si podobnější, nemusí být na první pohled rozeznatelné, kdo je chudý nebo bohatý, svobodná nebo vdaná, pradlena nebo pokojská, technik nebo básník, řemeslník nebo vědec.

Dnes je společenská svoboda v tom, že nemusí být poznat nic, kdežto kdysi byla svoboda v tom, že to bylo vidět hned? Já nevím – nebo to bylo nepříjemné některým stavům? Nebo o tom lidé nepřemýšleli? Tomu nevěřím – když o tom přemýšlím já, tak to muselo napadnout už tisíce jiných dávno. Muselo být z nějakých důvodů žádoucí, aby byly stavy rozeznatelné. V dnešní době si umím představit, proč je žádoucí, aby byla rozeznatelná prostitutka, ale jinak … mě nic nenapadá. Jen leporela pro děti, kde jsou k vidění jednotlivá povolání podle vzhledu panáčků. Igráčci. Nonic, jen zase zabíhám.

Zkrátka nás hned nepraští do očí okázalé znaky superhrdinů. Nejnápadnější znak superhrdiny, ten hlavní, je, že už rozpoznal své schopnosti, ví o nich, umí odhadnout své síly a to mu dodává jistotu. Zná svoje dovednosti, nadání a hranice; proto je sebe-vědomý a zároveň lidský. Není to žádná zdeformovaná karikatura, ale čistá málo deformovaná, originální individualita. Která se nebojí být sama sebou, ať je to viditelné, nebo ne.

Já chci taky! :)

Nakreslím se jako superhrdinka. Jeden obrázek už mám. Budu ještě pokračovat! Zkuste se taky, je to dobrý.