Archiv rubriky: Co Liška

Proč vznikla řeč?

Publikováno | Autor:
100

TO JE SLOVO DO PRANICE!

Komunikace s bližními. Zvířata stejného druhu se spolu také dorozumívají a stačí jim k tomu méně diferencované způsoby. Pohyb, gesta, pachy, zvuky.

Zas je tu téma diferenciace; vynořilo se mi jako hypotéza, u které jsem zatím skončila při uvažování, proč vzniknul čas (-oprostor). Aby umožnil diferenciaci.

Vznikla řeč pro dokonalejší dorozumívání mezi lidmi? Proč by se nespokojili se způsoby komunikace, jaké používají zvířata? Nevznikla řeč jako nástroj komunikace s božstvy, s transcendentnem, s božským Ty? Jako vyjádření potřeby oslovení nad-pozemského?

Celý příspěvek →

Moje identita

Publikováno | Autor:
153

JE PEVNÁ…

Cítím, že jsem tady správně.

Nemyslím teď na internetu, na blogu; myslím teď tady na svém momentálním místě ve světě. Jsem tady správně, kde bydlím, kde pracuju a jaká jsem. Dobrý pocit. Všechno v pořádku: 1) Vděčnost. 2) Snad se nic neposere. 3) Jestli nedejbóže jo, důvěřuju sobě a světu, že to spolu dobře zvládnem.

Celý příspěvek →

Co s (ne)načatým večerem?

Publikováno | Autor:
111

Věděla jsem, že dnes setrvám v práci déle, abych pak rovnou jela na přednášku na sedmou hodinu. Na přednášku Václava Bělohradského s názvem Morální kýč a česká politická kultura. Nepředpokládala jsem, že při té přednáškové příležitosti oslním a sbalím nějakého přítomného úchvatného muže (včetně přednášejícího, který chodil do stejného ročníku na stejném gymnáziu jako moje matka). Ne, proto tam muži nechodí a proto tam ani já nejdu. Nenechám si přece kazit požitek z přednášky tím, že bych okukovala auditorium. Pravda, když jsem si tam byla před dvěma týdny vyzvednout rezervovanou vstupenku (za 30 Kč), honil mě tam po schodišti jeden Afričan s přívalem otázek:

„Jak se jmenujete, kde bydlíte, můžu vás tam navštívit, kdy vás tam můžu navštívit?“ Takže asi v těch prostorách k balení dochází. Můžete hádat, kde. Já tam jdu ovšem z čisté lásky ne k mužům, ale k přednáškám.

Už dlouho jsem nebyla na žádné přednášce a tuhle jsem si dala k narozeninám. V práci jsem měla odpoledne předtím čas vyčistit částečně akvárium – doufám, že zítra ráno už nebude tak zakalené, jako když jsem ho opouštěla. Nejsem akvarista a ani jsem nechtěla být. Jenže to akvárium bylo dnes tak děsivě kalné, že jsem něco udělat musela, já – krmič pracovní kočky a ryb. Žádní akvaristé zrovna dneska nepřišli. Tak jsem jakž takž vyměnila mléčnou vodu za novou. Moje hypotéza je, že do akvária někdo něco hodil v naději, že se bude kochat pohledem na to, jak rybičky papají. Už se tak totiž stalo – někdo tam loni hodil chleba. Pak jsme akvárko vyčistili a opatřili výstražným anti-vhazovacím nápisem. A tenhle měsíc- co myslíte? Někdo hodil do akvária ptačí zob! Připadalo mi to jako dobrý fór, zaměnit ryby a ptáky, a smála jsem se, když jsem vytahovala z vody plovoucí zrnka. No a dneska katastrofa, akvárium úplně jako mlíko! A po mé záchranné akci, po nalití nové vody, kupodivu, bylo neprůhledné zas. Takže mám teď dvě hypotézy: včera tam buď někdo hodil chleba, anebo to akvárium vyčistil jeden náš akvarista, nalil tam novou vodu, zvířenými hnusotami ze dna se voda zkalila a já dnes ten proces zopakovala. Uvidíme, jak se bude věc jevit zítra.

Akvárium rozdmýcháno, podlaha mokrá a stále času dost, přednáška daleko. I že se podívám na internet, jaká je obsazenost přednáškového sálu. – Tak tohle bych nečekala! Přednáška odvolána, přesunuta. Zavolala jsem tam a hned se dověděla, že „pan profesor přednášku z osobních důvodů zrušil, stěhuje se.“ Bude se konat až za měsíc, 21.4. na Zelený čtvrtek. No nevadí, chtěla jsem si přednášku dát k narozeninám a to vyjde: jednak mám narozeniny tenhle týden v neděli a jednak i na Zelený čtvrtek. To je výhoda, narodit se na Zelený čtvrtek; mám jedny narozeniny pevné a jedny posuvné. Nojo, jenže když se zrovna teď necítím být úplně křesťankou, můžu slavit Zelený čtvrtek? Mně je ten svátek sympatický, protože se dá oslavovat (Poslední) večeře. A já mám jídlo ráda. Letos však budu Zelený čtvrtek slavit přednáškou mezi 19:30 a 21:30; o večeři tedy přijdu. Nebo né, nebo si dám dvě! Jednu napřed a druhou potom. A to bude přesně podle mého gusta. Jen abych zítra nenašla v práci ty ryby chcíplé…

Už se krásně vyjasnilo, co budu podnikat za měsíc, jenže co teď, když plány na dnešní večer padly? Co děláte vy, když se vám tohle nenadále stane? My jednou měli jet na VŠ na vodu, posledního srpna, sraz ráno před universitní loděnicí v Podolí. A zrovna byla nějaká tramvajová výluka a já ten barel narvaný věcmi musela kopat před sebou s několika přestupy. Hrůza to byla. Konečně jsem ho postavila na trávu před loděnicí, sedla si na něj a čekala. Nikde nikdo. Jen šel kolem pán se psem – doteď si to pamatuju – a cestou se holil. To jsem ještě nikdy neviděla, aby se někdo na ulici holil, a do té doby jsem nevěděla, že existují holicí strojky na baterky. Čekala jsem hodinu, do deseti, nikdo se neobjevil a mně došlo, že srpen má jednatřicet dnů a že posledního srpna bude až zítra a jsem tu o den dřív. Čtyřiadvacet hodin sedět na barelu se mi nechtělo, tak jsem se sebrala a zase jsem jela domů. S tím těžkým barelem, co se tak blbě nosí. A se zvláštním pocitem zisku jednoho dne k dobru. Můj život dostal navíc jeden den zdarma. No a ten den jsem proflákala, samozřejmě. Viděla jsem tolik možností, co „by se dalo dělat,“ že jsem nedělala vůbec nic. A druhý den už tramvajová výluka nebyla a jelo se a hlásili, že princezna Diana umřela při bouračce. Tak ten můj den k dobru byl její poslední den. Poslední večeře.

A dneska jsem získala volný večer. Ještě jsem zůstala nějakou chvíli s kolegyní v práci a pak jsem si řekla, že pojedu domů a budu si číst. A když jsem domů přijela, řekla jsem si, že napřed napíšu na blog kraťoučký odstavec o tom, že mám dnes neplánovaně volný večer, a zeptám se, co vy, co děláte, když vyšetříte pro sebe nečekaně čas.

A tak se i stalo – akorát ten článek není kraťoučký a ten večer už není tak dlouhý.