Archiv rubriky: Ars Vulpeculae

Můj olympijský příspěvek

Publikováno | Autor:
58

Bavilo by mě vyrábět víc legračních předmětů! Jak by se jmenovala moje firma? Zatím mě napadl jen jeden soutěžní návrh: „Výroba kýčů na míru.“

Vojenský metr a olympijské holinky nebyl můj nápad, ale vymyslel to sám „pan ředitel“, velmi kreativní a zkušený pořadatel všeho možného. Kterého náhodou znám. Sláva. A ten loni zakoupil metr a vyložil mi, že ho můžu vyzdobit, jak chci, ovšem tematicky. A pak ho dostala oslavovaná sympatická osoba, která chodí do jisté restaurace nejen na pivo, ale i na svoje tiskové konference.

A letos prý holinky. Dobrý nápad, to se ví, vzhledem k rozličným ohlasům na holinky české olympijské výpravy. Nebudu popisovat všechny peripetie, jen tu, že lepicí fólie nakonec nelepily a musela jsem až poslední večer běžet koupit nějaké barvy, které jsou pružné a neoloupou se. A v půl čtvrté ráno jsem měla výtvor hotov. Hurá. To mě baví!

Hlavně když je pro někoho, kdo je mi sympatický.

A za odměnu mám dvě poukázky ke konzumaci v té oné restauraci. Díky!

PS.: PŠ!

 

Jsem kámen

Publikováno | Autor:
41

Kámen skoro netknutý

Jsem kámen!

Moje tělo je přece z pevné matérie; tělo je země a země je hlína i hora i skála. Kámen.

A neznamená to, že jsem zkameněla, že jsem tak tvrdá a moje srdce je mrtvé jako kámen. Že jsem nehybná. Takový druh kamene to není; jsem živý kámen, pevný, který se ale v čase proměňuje – život není statický. A kámen také ne – to se zdá jenom nám, kdo jsme tu nakrátko a koukáme na kámen jen chvíli. Kámen se proměňuje, vede tedy život, příběh. Někdy ho změní oheň, jindy voda. Ale zůstává dál. A se mnou je to stejné.

Jsem kámen.

Kámen Mudrců?

Celý příspěvek →