DESÍTEČKA
10 dní
18
Archiv rubriky: Výštěky
11 dní
12 dní
13 dní
SOBOTA
Určitě si na počest třináctky dám nefiltrovanou 13 v hospodě U Kozla. I když mi spíš chutná ta ne nefiltrovaná jedenáctka nebo kolikátka. Jednou jsem několik nefiltrovaných už ochutnala a chtěla si dát normální pivo, ne to, co jsem měla, a řekla jsem: „Já bych chtěla ale to NEfiltrované.“ A zase mi přinesli nefiltrované, přitom já chtěla ne nefiltrované. Jen se mi to nějak popletlo.
A jak to dopadlo – večer to vypadalo, že z naší party na jídlo půjdu jen sama. Nakonec se mnou šli tři kluci. Prima. A ještě jedna holka a jeden kluk přišli později. Juch. Kozla třináctku jsem si dala „povinně,“ aby mi to ladilo s odpočtem do narozenin. Vyfotila jsem pivo ve sklenici a teprve když jsem ho dopila, všimla jsem si, že z druhé strany je na sklenici nápis s číslem 13:
Dala jsem si několik třináctek a také několik dvanáctek, abych se náležitě připravila na příští den.
Třináctka.
Vzpomněla jsem si na písničky kapely Klíč – jedna z nich se jmenovala Třináctka. Na jejich koncertech byla vždycky sranda. Chodila jsem na ně v první půlce 90. let.
Apollo 13.
Třináctka znamená něco navíc. Jeden navíc. A to nemusí být žádné neštěstí :-)
.
14 dní
DVA TÝDNY
„U čtrnácti pomocníků“ se jmenuje jeden dům v Ječné ulici.
Při jejich hledání jsem se dověděla z internetu, že existuje také čtrnáct pražských mučedníků, blahoslavených v roce 2012. Ubitých Pražany.
14. papež v pořadí – čtu – byl Viktor I., jehož náhrobní kámen je v Tunisu a ostatky na Svatém kopečku u Olomouce.
Čtrnáctý dalajláma působí jako normální sympaťák. Hurá, viděla jsem ho před pár lety naživo.
Mám ráda filmy pro pamětníky, hemžící se křečovitě stylizovanou měšťanskou smetánkou; je to sranda. Skvěle protivně takové lidi dokázala zahrát paní Šlemrová. Jsem ráda, že takové lidské typy ve skutečnosti neznám a nepotkávám. I když jich asi neubylo. Jeden z filmů se jmenuje Čtrnáctý u stolu.
Ve čtrnáctým roce začala válka.
14. prosince 1984 mi umřel děda. Zrovna jsme s mámou louskaly ořechy. Od té doby nelouskám ráda ořechy.
14. ledna měla narozeniny moje kamarádka z VŠ. Jenže se jich nedožila. Umřela loni v květnu v autě. Achjo.
14. února má narozeniny moje kamarádka Helenka, „naše dítě“ z oddílu, ještě předtím ke mně chodila do družiny. Prosímtě, Helčo, hlavně neumírej! Přeju ti pevné zdraví.
14. března je zítra. Dnes je pátek třináctýho. Tak se mějte hezky, samé jen příjemné věci a pomocníci ať vás potkají, žádní mučedníci. Ať nikdo v našem okolí neumírá nejmíň 14 let. A my už vůbec ne. A naopak pamatujte:
Rezervace místa v naší porodnici (stejně jako v ostatních pražských porodnicích) je možná až od dokončeného 14. týdne těhotenství (od tzv. dne 14+0).
.
15 dní
16 dní
17 dní
ODPOČET POKRAČUJE
17 se mi jako číslo líbí. Je liché. Je to prvočíslo. Je líbivé; pro mě. Je to hezkej věk; pro mě.
17 je slabik v haiku. Na haiku jsem se nikdy nezaměřovala. Když mi bylo tak těch sedmnáct, psala jsem básničky, ale o haiku jsem nevěděla. Pokud jsem chtěla dát básničkám nějaký klasický tvar a řád, použila jsem formu sonetu. Večer se podívám dozadu do skříně do svých notesů v barevných deskách, jaké básničky se tam schovávají z doby, kdy mi bylo 17. Určitě zamilovaně rozervané i rozverné. Prostě 17. Připíšu je na konec článku.
Přesně před týdnem jsem napsala jedno haiku, asi svoje první, už nevím. S názvem Březen. Potřebovala jsem totiž poslat krátkou zprávu paní, která si založila svou první e-mailovou schránku. A nikdo její adresu nezná kromě mě, takže žádné cvičné maily jí nechodí, pokud je nepošlu já. Nevěděla jsem, co jí napsat; jediné, co mě napadlo, bylo Březen. Za kamna vlezem. Jenže to je otřepané. Proto jsem vymyslela krátkou zprávu na téma březen a rovnou jsem ji vyrobila v sedmnácti slabikách, aby to bylo haiku. O haiku vím prd, neznám jeho formální pravidla ani povinná obsahová témata. Jen vím, že je to 17 slabik. Březen:
Březen
předjarní
Dezén
zimní
Bazén
se nám nezalidní.
Bavím se s mužem
Jaro se ve mně budí
Obavy kvetou
Večer jsem našla notesy s básničkami. Je jich překvapivě hodně. Datují se do doby, kdy mi bylo 18 a víc. Jen jedna jediná, vepsaná na začátek, má rodné číslo z roku 1992, kdy mi bylo 17. Původně jsem ji rozdělila do tří částí, ale jsou to v podstatě dva sonety. Zkonstruovala jsem tuto naučnou báseň o Galileovi Galilei, aby se svět dověděl o jeho nebývalém zaujetí pro kočky. Báseň také vysvětluje, odkud pochází astronomův známý výrok „A přece se točí!“ A navíc obsahuje sedmnáctku.
.
18 dní
DOVRŠENÝCH 18
Pondělí. Omylem jsem jela autobusem na Malovanku, a musela tedy poslední úsek cesty do práce dojet tramvají. Přesunula jsem se na ostrůvek a vida – pozorovala mě přitom shora osmnáctka. Popošla jsem raději o pár kroků dopředu a místo na osmnáctku jsem koukala na kostel sv.Norberta ve Střešovicích. Výhled mi předtím osmnáctka schválně zakrývala.
Dnes mi nebylo valně – zaskočila jsem si do obchodu pro oběd jako obvykle a to mě unavilo tak, že jsem si radši vzala prášek. I tak mi duní v hlavě a kašel mě už otravuje. Já, takovej zdravej čoujek, co není zvyklej být nemocnej. Ani žádný osmnáctky se mi nechce hledat a fotit, jsem zmožená.
Nanejvýš se kouknu do knihovničky, co v ní mám osmnáctkového:
Violoncellové etudy – Dotzauer. A tahle s číslem osmnáct je zrovna docela hezká. Tu jsem hrála ráda. První třetinu (každé) etudy jsem dobře uměla, prostřední část, komplikovanější a krkolomnou, už moc ne, tam jsem zadrhávala, no a závěr byl stejný jako začátek, to už bylo v klidu.
Tahle stránka not ani není rozšvihaná. Smyčcem. – Když jsem se někde uprostřed etudy zadrhla, přehrála jsem si ten těžký takt párkrát a vzala celou skladbu zase od začátku. Proto jsem ten začátek uměla nejlíp. Když jsem se zadrhla na stejném místě už poněkolikáté, vzteky jsem smyčcem švihla do not na stojanu. A znova od začátku. A švih! Jednoho dne jsem zjistila, že papír protrhaný na několika místech tak, že už se skoro špatně čte. Od té doby jsem už do not nešvihala. Švihala jsem do gauče. Říz ho. To byly ďahy.
Kniha o čínské astrologii. Má hezké malé obrázky. A stránka 18 je zrovna o mně! Já jsem Zajíc. Dřevěný zajíc. Krom toho že jsem Beran. Ascendent Váhy.
Nonic, jdu svému podvečernímu dobrodružství vstříc.
Číslo 18 mi nic moc neříká, moc mě nezajímá. Bez dvou za dvacet. Připomíná mi jen věk plnoletosti. 18. Působí na mě nedodělaně. A hrubě. Neotesanej věk? Neohrabanej sex?
Sechs mal drei.
.
19 dní
PRVOČÍSLO
19. Zvláštní číslo, takové mezičíslo. Devatenáctka je jediná pražská tramvaj, kterou nikdy nejezdím. Možná se trochu bojím do ní nastoupit. Je prostě divná. Nepotkáváme se. A i kdyby přijela, ne, nenastoupím. Kdovíkam by mě takové číslo zavezlo.
Copak mám v knihovně o 19. století? Co všechno se událo v 19. století, co všechno se událo v umění! Kdo žil v 19. století? Vincent van Gogh, například. On byl prvočíslo.
Pastor to byl.
Dnes je neděle. Den, co není světský. Čas na duchovní otázky. Ano, otázky. Existují vůbec duchovní odpovědi?
Je 9 hodin a 19 minut.
Deklarace lidských práv, článek 19: Každý má právo na svobodu přesvědčení a svobodu projevu.
Je 12 hodin a 19 minut.
Odpoledne se mi rozbil hrnek s ovečkama, z Anglie. Při mytí se mi kus odštípnul v ruce a pořezal mi kloub. Škoda, měla jsem ovečkovej hrnek ráda, na štíhlý kafe.
Hrnky pukají.
Je 20 hodin a 19 minut.
Dopili jsme se sousedem (jeho) víno z předvčíra, já zametla bílou koupelnu, zapadanou mými tmavými vlasy, on si vyndal prádlo z pračky, každý jsme si u toho hvízdali jinou melodii a šlo nám to raz dva. Zítra máme plán: kouknem se na film „Copak je to za vojáka.“ Zasmějem se.
Je 23 hodin a 19 minut
a jdu pomalu spát.
Malerei und Utopie :)
.
