Hody, hody, vejcohody

Měla jsem za to, že předvolební meetingy politických stran jsou určeny pro jejich příznivce a pro nerozhodnuté. Když jsem již rozhodnut nevolit stranu XYZ, nenamáhám se chodit poslouchat kydy jejích představitelů. Které mě nezajímají. Na které nemám čas.

Někdo na to čas má? Je to pro něj výsostně důležité?

Někdo na to čas má. Je to pro něj výsostně důležité. A to jej charakterizuje.

Je pro něj ohromná zábava házet potraviny na lidi?

Pubertální zábava.

Nikdo mě nenutí někam chodit. Nikdo mě nenutí někoho volit. Koho chci zvolit, zvolím tím, že ho zvolím. Ve volbách. A pokud se cítím ohrožen možností, že by většina zvolila toho, koho já nevolím, pokud se domnívám, že demokracie by snad pak mohla být ohrožena, sám demokracii popřu tím, že budu házet vejce na někoho jen proto, že má jiný názor. Výborně – hazeči vajec jsou bezmála na úrovni demonstrujících neonacistů. Ovšem holedbají se smyslem pro humor a připadají si jako elita inteligence. "Novodobí hrdinové."

Jsem extrémista já proto, že mě nezajímají žádná politická vystoupení na náměstích? Že nechodím na nikoho hrozit pěstičkou? Že se starám o sebe, a ne o věci, na které byli delegováni jiní? To přece není můj job.

 

 

Mozaika

Prohlídla jsem si mozaiku #m, bo, Henryho Psance, bah, Hančí, Povídálenky … radka už se taky chystá na věc. Některé fotky mi připadaly strnulé a sterilní a říkala jsem si, že já tam budu mít fotky s pořádnou šťávou, v pohybu, i se špínou, žádné vyumělkované vyčištěné naaranžované chcíplosti. A jak to dopadlo? No… takhle jsem svou mozaiku nečekala. Ale musím říct, když se na ni zadívám, něco "svého" v ní vidím. Aspoň trochu. Ne tolik, jako vidím ve svém rukopise nebo na obrázku, co jsem namalovala. Jen náznakem.

Ono totiž není moc z čeho vybírat. Jak jsem projížděla stránku fotek, z některých mi bylo až špatně – jak jsou slaďoučké, kýčovité, mrtvé, naaranžované bez života a pak vyfocené s chladnou rozvahou, bez spontaneity. Brr. Nebo pitomé fotky: přesně uprostřed je cukrový načinčaný dort a nic víc. Hm. To jsem si moc nepošmákla.

Tak tedy přináším svou mozaiku:

1. What is your first name? 2. What is your favourite food? 3. What´s your favourite animal? 4. What is your favourite colour? 5. Who is your celebrity crush? 6. Favourite drink? 7. Dream vacation? 8. Favourite dessert? 9. What you wanted to be when you grow up? 10. What do you love most in life? 11. One word to describe you. 12. Your nickname.


Zadejte odpovědi na výše uvedené otázky do vyhledávačeflickr
Vyberte z první stránky vždy jednu fotku, která se vám nejvíc líbí.
Zkopírujte její adresu do programu
Mosaic Maker
Postup opakujte pro všechny otázky.
Dejte vygenerovat mozaiku a pochlubte se …
Pošlete dál, budete-li chtít.

 

 

Celý příspěvek →

Směšné pohyby při salse

V červenci na koncertě na nádvoří hráli salsu. Takové staré dechovkové odrhovačky k tanci, řekla jsem si. A ti lidé na parketu tančili v párech a mrskali nožičkama, nějak moc na můj vkus. Na pódiu se zavrtělo několik zářivě barevných žen s pštrosími péry, no prosím, péra ani tanec nezaškodí a pro chlapy je „sexy ráj to na pohled.“ K řádivému tanci mě ale hudba nijak nevyzvala, navíc pršelo, tak jsem si radši dala další pivo.

Vyvrcholením koncertu se stali chlapi na pódiu, podsadití strejcokubánci, kteří se točili pomalu na místě dokola a vrtěli přitom zadkem, za rozjásaného povzbuzování publika. Ne mého. Ve mně se vzedmula vlna pobouření, že se tu předvádí podívaná leda tak pro teplouše, ne pro mne. Proč by chlap měl takhle kroutit zadkem?! Chlap ne! A konec koncertu a nic z toho. Pche! Muselo mi to celé připomenout frustraci z neuspokojivého sexu, že mě to tak pobouřilo.

Své rozhořčení jsem pak vyřvala na kolegy, kterým se salsa líbila. Někteří dokonce předtím absolvovali kursy salsy. Vysvětlovali, že trik tkví v pohybu břichem, který se přenáší na zadek a to je prý ono a sexy. Jenže mé chápání, a tedy ani mé břicho, této salsa-úrovně nedosahuje. Se salsou se prostě míjím. Zkusila jsem se stát méně nechápavou a jednu další deštivou noc jsem si na internetu vyhledala videokursy tance salsa. Samé „raz dva tři, pět šest sedm.“ Příliš mnoho kroků. A žádná samba. Mně salsa nijak lákavá, vášnivá ani spontánní nepřipadá. Nechápu, o co jde. O co jde???