DO VELIKONOC JE DALEKO, ALE NEVADÍ…

Západní cizinci leckdy nechápou naši velikonoční mrskačku a mají ji na první pohled za něco násilného, barbarského, diskriminujícího, k ženám neuctivého, jinde nevídaného. Ve své oblíbené knize z dětství jsem našla důkaz šmigrustu ve starém Římě. Cituji:

LUPERCUS = jméno boha Fauna jako ochránce stád. Byla mu zasvěcena jeskyně na Palatinu. K jeho uctění se konala slavnost Lupercalia.

PALATINUS, PALATIUM = vedle Capitolia nejznámější ze sedmi pahorků, na nichž stál Řím. Na něm byly vybudovány nádherné císařské paláce Augustem, Tiberiem, Caligulou, Neronem a Flaviovci. České slovo „palác“ je odvozeno od Palatium.

LUPERKOVÉ = původně dva sbory římských kněží, pečujících o kult starobylého boha vegetace Fauna Luperca.

LUPERCALIA = slavnost konaná 15. února na počest boha Fauna jako ochránce stád před vlky. Jeho kněží, zvaní Luperkové, očišťovali pastýře a stáda. Očistu konali symbolicky u dvou mladíků, kterým na čele dotykem obětního nože udělali krvavé znamení, očistili skvrnu vlnou a očišťování se zasmáli. Obřad měl očistit pastýře i stáda a přinést plodnost a úrodnost. Luperkové pak rozřezali kůže obětovaných zvířat na řeménky, oděli se jen kozlími kůžemi a běhali po svahu Palatina, kde byla jeskyně (luperkál), zasvěcená Faunovi. Každého na potkání mrskali „pro štěstí.“ Zejména ženy vyhledávaly setkání s kněžími, neboť věřily, že tím získají štěstí a plodnost v manželství.

Zdroj: Slovník antické kultury. Nakladatelství Svoboda, Praha 1974.

*   *   *

Představuju si, jak dobře osvalení, lehce zkrvavení mladíci odění ve čpících kožích běhají mezi těmi nejhonosnějšími paláci a mrskají pištící ženy, které se tam schválně se smíchem přišmrdolily.

Zaujal mě i magický očišťovací rituál – obětní dýkou udělat krvavé znamení na čele, otřít ho chumáčem vlny a zažehnat smíchem.

Vzpomněla jsem si, že jsem s každým z obou kandidátů na prezidenta byla jedenkrát před (několika) lety na večírku. Jedno byl večírek mého táty a druhé večírek mé kolegyně.

V sobotu po volbě si udělejme večírek my, voliči a nevoliči – žádného prezidenta ani poloprezidenta s bramborovou medailí nepozveme, spolu si cinkneme na zdraví a nebudeme, věřím, rozděleni odlišností své volby. Tím nám jen hrozí štváči a propagátoři jednoho nebo druhého kandidáta. Protože nás podceňují. Cinkněme si spolu, vítěz i poražený, protože tak to v politice chodí.

Myslím, že já nakonec volit nepůjdu. Se sebezapřením. Vítěz voleb tím bude mít menší mandát, když ho bude volit méně lidí. A mně se nelíbí ani jeden kandidát. Mé sebezapření spočívá v tom, že nechci být alibista, nechci být ten, kdo „se neušpiní“ tím, že se volbě prezidenta vyhne. Ráda bych se ušpinila. Jenže nechci svěřit (své) věci veřejné ani jednomu z právě dvou kandidátů. Jeden je dostane – a mne to nedrásá. Je to jenom prezident! Není to můj kamarád. Na večírek mne nezve a já nezvu jeho. Jsme si kvit.

VOLBA PREZIDENTA A JEJÍ INTERPRETACE

Pražáci mě zase naštvali. A přitom jsem Pražák.

Sledovala jsem dnes volební studio České televize, od 13 do 19:30 hodin. Potom jsem jela domů, kde televizi nemám.

Jsem ráda, že Karel Schwarzenberg dnes postoupil do druhého kola přímé volby prezidenta. Ale to ještě neznamená, že ho budu volit! Jsem hodně zvědavá na dvoutýdenní kampaň obou kandidátů, na Zemana v diskusích se svým protivníkem. Jen nemám tu televizi…

Televizi, která by toto mé vyjádření interpretovala tak, že budu volit Schwarzenberga a svým příznivcům doporučuji, aby udělali totéž.

Myslíte, že takhle zpravodajská redakce ČT neinterpretuje? Ale ano, přesně ten stejný názor, co mám já, vyslovila na obrazovce Táňa Fischerová – Jsem moc ráda, že Karel Schwarzenberg postupuje do druhého kola. Následovala otázka, jestli ho bude volit. Ona řekla, že každý ať volí za sebe, nic doporučovat nikomu nebude a že ona sama si volbu ještě musí hodně promyslet. Pět minut poté jelo v ČT24 shrnutí s tím, že z nepostoupivších kandidátů Zemana nepodporuje nikdo, kdežto jeho protivníka tři – Sobotka, Roithová a Fischerová. A odvysílali, jak Táňa Fischerová říká: Jsem ráda, že K.S. postupuje do dalšího kola. A šlus. To další, co řekla, nezopakovali, naopak přímo sdělili, že podporuje Schwarzenberga. Kterého podporují ti reportéři sami, protože jsou Pražáci, že.

Myslí si zaměstnanci veřejnoprávnho zpravodajského kanálu, že když jeden kandidát dostal tolik hlasů a když jsou mu nakloněni lidé, které oni v Praze vidí kolem sebe, tak že jsou pro něj určitě všichni a rozveseleného zpravodaje to opravňuje vysílat v tomto duchu, tímto jednoznačným subjektivním směrem? To je zpravodajství, jo?! To je volební zpravodajství?

Toto zpravodajství vzniká v Praze. Proto chápu, když výsledkem je divákova generalizace a nadávání na Pražáky. Pražáci ve většině tvoří celostátní denní tisk a televizi. Přesně tohle mě na některých štve – nedohlídnou dál než za nákupní zónu kolem města. Nechápou, že někdo má úplně jiný názor. Nebo trochu jiný, trochu přemýšlivější. Ne jednoznačný. Nejsou empatičtí. Nedokážou – ani já to nedokážu – si vůbec představit, jaké je žít třeba na severní Moravě. Protože si to ani nechtějí představovat. Chtějí se mít hezky a vypadat hezky a tohle do jejich obrázku nepatří – tam někde daleko ve špíně žijí nějací blbci, co dělají horníky nebo nemají práci, protože nic neumí, a to, že volí Zemana, ukazuje jedině na to, jak jsou blbí.

Takhle vnímám někdy naše média. Dnes ano. Ještě že televizi nemám k dispozici denně.

*   *   *

Jinak jsem ráda, že kandidátů na hlavu státu bylo poměrně hodně, se zastoupením různých typů. Podle mě to umožnilo v prvním kole dát hlas tomu, kdo nese nějaké (ale kromě nich i jiné, třebas ne tak skvělé, ale určitě osobité) hodnoty, které bych na Hradě chtěla. Nepatřím mezi ty, kdo kalkulovali, aby „jejich hlas nepropadl,“ a proto ho přidělili jednomu z favoritů. Kdo ovšem měl mezi favority svého jednoznačného favorita, měl to radostné, gratuluju ke štěstí. Za dva týdny na shledanou.

TROCHU PODLE JUNGA – EXTRAVERT, INTUICE, CÍTĚNÍ, VNÍMÁNÍ… 

Vyšlo mi ENFP.
Politik, reportér; nejoptimističtější a nejvíc sociálně zdatný typ. To asi znamená všehoschopný.

Inspiroval mě Wu-wej a jeho obnovený článek. Test MBTI si můžete udělat, zadarmo, a přečíst si výsledek. Na wikipedii je 16 výsledných typů také popsáno, každý extra. Zde stručně:

• ISTJ — Správce, voják
• ISTP — Kutil; Řemeslník, Ostřelovač
• ISFJ — Ochránce, typická sekretářka
• ISFP — Skladatel
• INFJ — Umělec
• INFP — Snílek
• INTJ — Analytik
• INTP — Vědec, fotograf
• ESTP — Dobyvatel
• ESTJ — Soudce, kontrolor; Strážce
• ESFP — Bavič
• ESFJ — Pečovatel, zdravotní sestra
• ENFP — Optimista; Politik, reportér
• ENFJ — Učitel, vůdce
• ENTJ — Leader; Strůjce, vyšší management
• ENTP — Podnikatel, obhájce, vizionář

Co znamená čtveřice písmen:

• Extrovert (E) x Introvert (I)
• Smysly (S) x Intuice (N)
• Převaha myšlení (T) x Převaha cítění (F)
• Vnímání (P) x Usuzování (J)

A co to obnáší – dle Wikipedie:

Vnímání okolního prostředí

• Extraverze (E) — Extraverti intenzivně vnímají okolí a jsou zaměřeni na kontakt s lidmi a realitou, rádi mluví a vyjadřují své pocity.

• Introverze (I) — Introverti se dokáží soustředit na maličkosti a hlavně na myšlenky a pocity. Nevyhledávají tolik kontakt s okolím, který jim někdy může být i nepříjemný a raději poslouchají než aby se zapojili do konverzace. Raději dříve promyslí, co řeknou, než aby ze sebe chrlili nesourodé informace.

Získávání informací

• Smysly (S, Sensing) — Smysly upřednostňují fakta a současnou situaci. Jsou více spřaženi se skutečností, raději věci používají, než aby se zabývali tím, proč a jak fungují.
• Intuice (N, iNtuition) — Intuice upřednostňuje myšlenky, teorie a fantazii. Intuitivové rádi dělají věci pokaždé jinak, zkoumá, co se proč a jak děje, a jak by se to dalo dělat lépe. Spíše než praxe a to, co je, je přitahuje budoucnost a různé abstraktní teorie.

Zpracování informací

• Myšlení (T, Thinking) — Lépe pracují s daty a čísly než s pocity a lidmi, bývají neústupní a neohleduplní. Myšlení vede k lepšímu řešením problémů a zakládá se na číslech, faktech a logice — pravdivý – nepravdivý, jestliže – pak.
• Cítění (F, Feeling) — Cítění rozhoduje podle pocitu z věci — “více nebo méně, lepší – horší”. Citově založení lidé dávají přednost dohodám, často jsou empatičtí a rádi dělají lidem radost.

Životní styl

• Usuzování (J, Judging) — Lidé s dominantním usuzováním inklinují k postupným řešením a snaží se rychle věci dokončit. Rádi si před výletem naplánují, které památky navštíví a předem si rezervují hotel.
• Vnímání (P, Perceiving) — Lidé vnímající spoléhají na subjektivní mínění a nechávají si všechny možnosti otevřené. Nejlépe se jim daří pod tlakem, v časové tísni, když už je poslední možnost něco udělat. Pokud usuzující výlet dobře promysleli, vnímající jsou přesným opakem. Ráno se probudí, usmyslí si, že si udělají výlet a všechno začnou řešit teprve, až k tomu nastane potřeba.

Podělte se, co vám vyšlo.

Můj typ ENFP si sem překopíruju; nemusíte to číst, přečtěte si svůj výsledek nebo můžem diskutovat o intuici, racionalitě, hodnocení, cítění a tak…

Jste typ ENFP

Co znamenají jednotlivá písmena?

• Písmeno E značí extravertního člověka, který intenzivně vnímá okolí a je zaměřený na kontakt s lidmi a realitou, rád mluví a vyjadřuje své pocity.
• Písmeno N znamená, že Vaše intuice upřednostňuje myšlenky, teorie a fantazii. Takto orientovaný člověk rád dělá věci pokaždé jinak, zkoumá, co se proč a jak děje a jak by se to dalo dělat lépe. Spíše než praxe a to, co je, ho přitahuje budoucnost a různé abstraktní teorie.
• Písmeno F charakterizuje člověka, u kterého rozhoduje cítění. Řídí se pocitem z věci způsobem více/méně, lepší/horší. Takový člověk dává přednost dohodám, často je empatický a rád dělá lidem radost.
• Písmeno P znamená, že preferujete vnímání před úsudkem. Takový člověk spoléhá na subjektivní mínění a nechává si všechny možnosti otevřené. Nejlépe se mu daří pod tlakem, v časové tísni, když už je poslední možnost něco udělat. Takto založený člověk neplánuje – probudí se, usmyslí si, že si udělá výlet a všechno začne řešit teprve, až je to potřeba.

Komplexní charakteristika Vašeho typu osobnosti:

Typ ENFP

Neúnavní bojovníci za dokonalost, autenticitu a spontaneitu. Intenzivně vnímaví k okolí, velmi tvořiví a rádi dělají nové věci. Poradí si s kdejakým problémem. Vynikající obchodníci, pojišťovací agenti, dobří vůdcové.

Charakteristika podle serveru MujTyp.cz:
ENFP – optimista

• Zastoupení v populaci: 7,5% (z toho 3% muži a 4,5% ženy)
• Nejvýraznější vlastnost: optimismus
• Ideální kariéra: herec, bavič, barman, módní průmysl, novinář / reportér, malíř
• Slavné osobnosti: Alicia Silverstone, James Dobson, Bill Cosby, Sandra Bullock
• Fiktivní postavy: Ariela (Malá mořská víla), Lara Antipova (Doktor Živago)
• Stručný popis: velmi přátelský a společenský, ze všech typů nejvíce sociálně zdatný, rád dělá bláznivé věci, nezodpovědný, má rád davy, nekonvenční, založením optimista, problémy s udržením pozornosti, rád svádí

Ze všech typů nejvíce sociálně zdatný. Má rád společnost a snadno se nechá umluvit k dělání ztřeštěných věcí. Má opravdu široký záběr zájmů od společenských až po umělecké (filmy, hudba, móda, psaní). Často a rád komentuje osobnost druhých a společenské situace. Zalíbení nachází i v intenzivní komunikaci ve dvou, při které se sdílejí životní zážitky.

Trochu roztržitý, často ztrácí věci a mívá problémy s udržením pozornosti při delších proslovech. Chce, aby si ho druzí všímali. Rád flirtuje. Jedná mnohdy z náhlého popudu. špatně snáší odmítnutí. Snadno se nadchne pro nové nápady, které pak začne horečnatě realizovat, ale u delších úkolů se mnohdy nedostane až do konce, protože se nadchne pro další věc.

Má mnoho možností při výběru povolání, ale vždy konkrétní profesi využívá tak, aby jejím prostřednictvím přicházel do kontaktu s lidmi. Často je hyperaktivní a vzrušení a experimenty vyhledávající. Snadno se stane, že přestane vnímat vlastní tělo. Má i sklon přehlížet svoje nemoci a zranění, dokud už nejsou problémy výrazné.

S každým se snaží vycházet a lze ho začlenit skoro do jakéhokoliv kolektivu. Nemá však rád toho, kdo se snaží organizovat skupinu a rozkazovat mu. Ovlivnitelný je jen nepřímo, přes své pocity.

Nemívá vyhraněné názory a v případě sporu se pokouší tvořit jakýsi most mezi dvěma stranami a neshody zamést pod koberec.

© MujTyp.cz, tento text publikujeme pod licencí CC-BY-SA 3.0.

A podle Wikipedie:

ENFP je označován jako extravertní intuitivní typ s introvertním cítěním.

Charakteristika

Základem života ENFP je svoboda, nezávislost a originalita. Napodobovat někoho či se přetvařovat považují za urážku především sebe sama. Potřebují žit v souladu se svými vnitřními hodnotami.

Jejich dominantní funkce – extravertní intuice – je zaměřuje především na budoucnost. To co je je pomíjivé a co bylo, to bylo a nemá cenu se tím zabývat. Nesnáší rutinní situace, nekonečné opakování pro ně zbytečných detailů, strádají „mezi čtyřmi stěnami“. Vzrušují je nové myšlenky, ale nudí detaily. Jsou to lidé otevřené mysli, pružní, se širokou škálou zájmů a schopností.

Často jsou součástí týmu ne z nějakého praktického hlediska, ale jako iniciátoři a povzbuzovači týmového ducha. Snaží se v lidech najít to nejlepší a občas přehlížejí i do očí bijící špatnosti, jenom aby byl svět stále růžový. Patří mezi věčné optimisty a vůbec jsou nejpozitivnějším typem.

Potřebují společnost, často jenom proto, aby je někdo slyšel, aby měli komu sdělit své myšlenky a nápady. Od okolí potřebují odezvu, slyšet jací jsou a konfrontovat své názory.

V mnoha směrech se podobají ESFP, například dokonalé nasání aktuální atmosféry a přizpůsobení se. Dokáží se ztotožnit s okolím, skvěle zapadnout a po chvíli můžete nabýt dojmu, že je znáte odjakživa. Pokud o někom uslyšíte, že je empatik a že se dokáže takřka dokonale vžít do pocitů či role druhých, je velmi pravděpodobné, že máte tu čest s ENFP.

ENFP jsou, podobně jako jejich blízcí příbuzní ESFP, ve velkém zastoupení v umělecké sféře, především jako spisovatelé či básníci. Tvořiví mistři jazyka a slova s oblibou používají metafory a čtou „mezi řádky“. Jsou studnou nápadů, vytváří nové projekty, kterým se dokáží s obrovským zaujetím věnovat. S chorobnou pravidelností se však stává, že si vezmou příliš mnoho úkolů, než dokáží splnit a ostatní musí jejich rozdělanou práci dotáhnout za ně.

Jsem vděčná, že jsem docela zdravá; nemocná bývám málokdy a nakrátko.

Ráno mě bolelo v krku, potom nic, večer jsem přišla domů a něco na mě lezlo a asi se mi to v uplynulém roce už stalo, protože jsem zjistila, že mám doma na skladě k dispozici tři možnosti, jak pozřít 500 mg paracetamolu:

Paralen, Panadol a Coldrex.

Z cedulek mi vyplynulo, že Paralen je z nich nejlepší na horečku, Panadol na bolest a Coldrex na bolení v krku, protože obsahuje ještě nějaké další látky. Tak jsem vzala ten třetí. A ty první dva se od sebe neliší?

Naplánovala jsem si, že celkem si vezmu tři pilulky a bude po nemoci. Tak to bychom měli teď. Večer asi zreviduji plán na čtyři pilulky a bude po nemoci; jestli se budu pořád cítit tupě a budou mě i dál bolet nohy. To není žádné moje obvyklé zdraví.

Naštěstí nemám teploměr.

Slyšela jsem, že rtuťové se už nesmí prodávat, k mání jsou jen nějaké lihové či jaké, které blbnou. Nebo prostě fungují nějak nezvykle. Takové nechci.

Poznáte, že máte teplotu, i bez teploměru? Že mám horečku, to už poznám, ale teplotu asi ne.

Táák, hezky probereme choroby a ony se nám za odměnu vyhnou, protože pozornost jsme jim už věnovali. A je to. To si slibuji od tohoto článku.

OD BÁRY, MIRKY, KASCHIKY

Pěkně všechny najednou. To je ta pravá motivace. Jinak by se mi do toho moc nechtělo. Sice je podnětné zamyslet se nad otázkami, které napadly někoho jiného, ale na druhou stranu dost nerada odpovídám na soubor dotazů; připomíná mi to (školní) úkoly a ty nemám ráda. Od vás tří ráda.

Kaschika položila tyhle otázky a Liška reaguje:

1. Co vidíš ze svého okna?

Ze svého okna v přízemí vidím místo, kam si chodím v létě bosky číst na sluníčko: červenou dětskou houpačku, pás trávníku, za ním proti oknu vysoký živý plot, v rohu nenápadnou „popelnici“ na kompost, na které lehává sousedovic kočka, v pozadí pár stromů vedlejší zarostlé zahrady.

2. Doporučíš mi svoji oblíbenou knihu?

Nedoporučuju je tomu, kdo se zajímá o jiné typy knih a jiná témata – mí oblíbenci jsou polární Deník kapitána Roberta Falcona Scotta a Slovník antické kultury.

3. Co Tě dokáže maximálně povzbudit, nastartovat? (Případně kde čerpáš energii?)

Povzbudí mě, když se mi něco povede vyrobit, dodělat, dopsat, dotáhnout do konce.

4. Umíš říct jasné, asertivní NE?

Umím, když se pro to rozhodnu jako pro nejlepší možnost. To není často.

5. Co děláš s největším sebezapřením?

Žehlení? Vlastně ne, protože nežehlím. Že bych to ale nazvala sebezapřením, to ne, to by muselo být něco, co je proti mému přesvědčení. A proti svému přesvědčení pokud možno nejednám.

6. Co děláš naopak velmi rád/a?

To, na co mám zrovna chuť nebo co mě zrovna chytlo. Z toho vyplývá, že se chovám dost spontánně, že se moje činnosti mění, že je konám náruživě a že je jich hodně. A hodně se jich nemění, ale pokaždé probíhají jinak a to mě baví.

7. Na čem si opravdu, ale opravdu pochutnáš?

Na jídle.

8. Vadí Ti ( ale upřímně, bez ohledu na tazatele) používání vulgarismů v psaném či mluveném projevu?

Nevadí, když mi to připadá na místě. Extrémy nemůžu říct, že mi vadí, ale jsou pro mě signál, že ten člověk mi nesedí – ani ten, kdo je vulgární v každé větě, ani ten, kdo nikdy neřekne ani hovno.

Já když jsem nasraná, tak si sprostě zanadávám a hned je to lepší. Teprve potom jsem schopná věcně, důrazně a bez vulgarit vyjádřit svůj názor, jít do konfrontace, a ne jen nadávat v ústraní a navenek držet hubu.

9. Co Tě spolehlivě vytočí?

Vytočí mě spolehlivě do vysokých rudých obrátek, když nemám možnost se vyjádřit, reagovat na něco důležitého, co někdo (podle mě zákeřně a manipulativně) vypleskl např. na poslední chvíli, na konci porady apod. Pak následuje ad8. Takže nesnáším, když někdo rozhodne za mne a nezeptá se – vezme moje věci v mé nepřítomnosti a vyhodí je, řekněme. Být vržena do bezmoci. To si nenechám líbit. To považuju za druh násilí.

10. Jaký máš názor na to, kam se dnes ubírá český jazyk?

Český jazyk? Spíš názor na lidi, co ho používají bezmyšlenkovitě. Takových je dost a jakmile to u někoho zpozoruju, mám na něj pifku, bohužel, jsem pak předpojatá, považuju ho za vola, i kdyby měl dva tituly (znám takové). Co mám konkrétně na mysli – často jsou to, zdá se mi, ženy, nositelky a předavatelky mateřského jazyka, kdo módně přejímají různá klišé a ještě ke všemu si je pletou. To jim nebrání, aby je používaly, a výsledek je směšná katastrofa.

Příklady: Neřekne s gustem „Tahle marmeláda mi chutná,“ ale odosobněně „Je to luxusní záležitost.“ Plete si „nacionále“ a „iniciály“ – přitom kdo ji nutí, aby to slovo vyslovila? Kdo koho nutí používat přechodníky? Buď je použiju správně, protože vím, co dělám, anebo je nepoužívám. Lidi, co nevědí, co dělají, a dělají to, nemám v oblibě. Je to podle mě přesně ten typ, co je nebezpečný, zneužitelná masa v dobách extrémních.

Způsob řeči vypovídá o mnohém! Proto jsem pro se věnovat nejen přímo jemu, českému jazyku, ale i jiným věcem, společenskému myšlení, které ho ovlivňuje.

11. Losna nebo Mažňák?

Krosna nebo mražák.

Prémiová otázka: Proč Zuzka, moje spolubydlící, zuří, že má plnou postel piškotů – kdo je tam dal a proč?

Piškoty do postele odnesl pes, protože se bál, že mu je Zuzka sní.

*   *   *

Mirka vymyslela jedenáct otázek:

1.     Co děláš nejraděj?

viz otázka 6 výše

2.     Co děláš s odporem?

viz otázka 5 výše

3.     Na co myslíváš cestou metrem/ vlakem/ tramvají/ autobusem/lodí/letadlem?

Cestou metrem: „Radši jezdím tramvají. Tady není vidět ven.“

Cestou vlakem: „To je krása, jak ta krajina ubíhá a vítr fouká.“

Cestou tramvají: čtu si. „Je tu jiný pohled na svět než z chodníku, to je prima.“

Cestou autobusem: čtu si. „Platí tu trochu jiná pravidla než v tramvaji, nebo se mi to zdá?“

Cestou lodí: „Jé, jsem na lodi, jsem na lodi, to je fantazie, jsem na lodi!“

Cestou letadlem: dám si pár panáků. „Snad to nespadne, snad to nespadne, kdyžtak ať je aspoň hezký výhled. To je hrůza, jak rychle to jede po zemi, fuj, tohle křídlo se celé klepe, brr, snad to není jen hromada šrotu, fuj.“

4.     S čím si zahráváš?

Se svojí tragickou strunou.

5.     Proč se vztekáš?

Protože jsem temperamentní a nedusím a nepopírám svůj vztek. Přesto – mnohem častější je u mě smutek než vztek.

6.     Zazlíváš si něco?

Zatím ne, já jsem k sobě docela empatická. :-)

7.     Věříš v posmrtný život?

Věřím, ale že by to byl život … se mi nechce věřit.

8.     Čeho se bojíš?

Bojím se smrti. Bojím se, že po smrti už to nebudu já, bojím se nebytí. A bojím se, že se z toho strachu do smrti nevypracuju – ale doufám, že to dokážu.

9.     Nad čím vítězíš?

Nevím, já na vítězení nehraju.

10. Co si zadáváš nejčastěji do vyhledavače?

Pokaždé něco jiného.

11. Co by ti právě teď udělalo největší radost?

To je hezká otázka. Největší radost právě teď by mi udělala velká porce dobrého jídla a milé překvapení od milé osoby.

*   *   *

Barmanka v létě rozdávala titul „Liebster Blog:“

Děkuji, odkazuji, umísťuji. Informuji zde a navrhuji zde 5 blogů, které momentálně nejedou:

Anina, Planeta, Aktérka, Eba, Sára.

Především pozdravuji jejich tvůrkyně!

Kdyby si to náhodou tady některá z nich přečetla, může odpovědět na mých 11 otázek, třeba přímo tady v komentářích. Anino (-:

1. Jak vypadá tvoje peněženka?
2. Jaké pití ti chutná? 
3. V jaké oblasti neriskuješ? 
4. Kterou část svého těla bys zvětšil /-a a proč?
5. Co ti visí doma na stěnách?
6. Co ti visí na krku?
7. Jaké povlečení postele máš nejraději? 
8. Na kterém místě by ses rád /-a na chvíli ocitl /-a?
9. Jaký zvuk rád slyšíš?
10. Který zvuk je ti nepříjemný?
11. Čeho se rád /-a dotýkáš?

A to platí pro každého kolemjdoucího – odpovězte si z toho, na co chcete, tady nebo kde chcete. Mě to jedině potěší.

Jo, basáci!

Prý basa!

Nedávno mě osvítil nápad, že bych mohla přece hrát natošup na bezpražcovou baskytaru, když umím hrát na violoncello! No jasně! Že mě to nenapadlo dřív. To je chytrý! To bude frajeřina! Konečně zúročím violoncello, to půjde! Na baskytaru mi půjde improvizovat líp než na cello, na kterém mám pod kůží školní hru z not a nikdy jinak! Paráda! Elektřina! Glissando! Jo!

No a  představte si, jen jsem si to pomyslela  a vyslovila – šup a Fousek mi poslal odkaz na výhodný inzerát a basa mi přijde poštou každým dnem! Jo! Kočku s basou by chtěl v kapele každý a i když je víc zájemců, basa bude moje! Moje nadšení mě prostupuje, koukám se na internetu po basách a všem okolo. Musím to říct Rojovi! Hurá, hned se sejdeme.

Já to říkala, že sedm let hudební teorie na mě nezanechalo stopy, já to říkala!

Po hodinové nadšené diskusi o basách a kvartovém kruhu jsem najednou zcepeněla – ano, baskytara má struny EADG. Jenže počítáno od nejhlubší! Do hajzlu. Ne jako violoncello, ale jako kytara. Tak to je konec. A žádný pražce k orientaci. To je v čudu. Dřina, ne frajeřina! Nepomůže mi ani cello ani akordy na kytaře, je to úplně jiný nástroj!

Leda že bys ty struny natáhla opačně. Řekl Roj. Měla bys EADG ve violoncellovém pořadí, akorát směrem k nejhlubší. To by fungovalo. Ale jsem hodně zvědavej, jak by to znělo! A Akční hrdina: Stačí sehnat basovku s krkem pro leváky jako má Paul McCartney.

To bude teda extravagantní.

Ale spíš nechám struny normálně a budu se potácet v nesnázích. Roj mi půjčil na vyzkoušení svou lesklou černou baskytaru, bezpražcovou. Nojo, můžu lítat po jedné struně nahoru dolů jak idiot, to by šlo, v nejhorším. A na třetím (nepřítomném) pražci je prý C, prozradil mi. Můžu hrát CFG Co jste hasiči, co jste dělali … Tak aspoň něco. To bude makačka.

To jsem si rovnou mohla koupit elektriku kytaru. Nakonec to můžu vždycky, když už tu hru budu muset nadřít; těch je na trhu levných spousta. A já pořád, proč je bezpražcových málo a jsou dražší! Protože si ji začátečník nekoupí. Řekl Roj. Haha. Zas je ale určitá záruka, že bezpražcová kytara je vždycky poměrně kvalitní, když nikdo nevyrábí levné šunty pro děcka.

Tož čekám zásilku.

První nora blog

Druhá nora bloguje

Třetí nora blokuje

Nic nechybí, vše Arthur Dent přestěhoval

a Liška může postupně zkoumat nové prostředí, začít se v něm ochomýtat, šmrdolit, uvelebovat a tetelit.

Přijďte pobejt, jinak mě to neba. Já k vám taky občas vlítnu, až budou chlupy lítat.

LIŠKA TŘÍDÍ A SUŠE PŘEMÍTÁ…

Celý příspěvek →

OLOVO HOVOŘÍ…

Na první pohled mi odlitek připomíná – vzhledem k mé aktuální situaci – mého kocoura ochrnutého na prsty zadních nohou; lehává teď tak, že má nohy natažené.

Na druhý pohled je to srdce, které nemá jednu stranu zavřenou, ale otevřenou; stačilo by měkké olovo lehce ohnout do středu a bylo by to hotové srdce.

Celý příspěvek →