SHALIMAR !  – TAJEMNÉ ZAKLÍNADLO

Kdysi jsme si tu psali žebříčky, co komu z nás voní. Článek byl tehdy inspirován tím, že jsem přičichla u rybníka k medové návnadě na kapry a nemohla se odtrhnout. Já být kapr a ne liška…

Pak se mi jednou stala zvláštní věc – parfém, co jsem často mívala, se v divadle rozložil tak, že jsem ho nepoznala, pořád jsem se divila, co to…

A ten parfém už mi skoro došel a mám jen jeden jiný a každý den vonět stejně nebo nevonět mě nebaví. I začala jsem pátrat na stránkách internetových parfumerií, objednala si pár vzorečků za pár korun. Přece si potřebuju v klidu vyzkoušet několik vůní, koupených podle složení a podle recenzí, než zakoupím drahý flakon za tisíc nebo dva.  Dva tisíce. Nebo dva flakony.

Navštěvovat parfumerie naživo mě jednak nebaví a jednak je tam ve vzduchu disperze tolika vůní, že bych při jedné výpravě vyzkoušela stejně nanejvýš dva parfémy a ještě by se mi všechny počitky smíchaly s klimatizovanou atmosférou, často bez oken, a taková prostředí já pro sebe nevyhledávám.

A pak jsem našla stránky arome.cz

A začínám tam hnízdit. Jsou to stránky rušné, se spoustou diskusí na mnoho parfémových témat. A diskutující na mne působí příjemně, inteligentně a s fantazií. U některých jejich recenzí jen žasnu nad použitými metaforami; jsou to někdy přímo básně.

I zaregistrovala jsem se a svůj vstup do světa parfémů stvrdila zakoupením vůně od Guerlaina s tajemným názvem Shalimar. Teď v srpnu má naše sekretářkla dovolenou a já kus práce dělám za ni a mám z toho navíc 1500 Kč. Už jsem je bezmála rozpustila.

Vždycky jsem se počítala za člověka, který nemá vytříbený čich. Že někdo smrdí, jsem si zpravidla všimla až jako poslední ze všech okolostojících. Někdy se obávám, že možná smrdím já a nevím o tom… Shalimar mě přesvědčil, že vůně rozvíjí fantazii a přináší zasunuté vzpomínky a nové obrazy do života:

A zítra, zítra, zítra si pro něj jdu!
… Dnes! (20.8.2013)
A necítím se na tu událost patřičně oblečena – zrovna mám jen džínový dlouhý šaty, který jsem si navlíkla uprostřed noci bez podprsenky, rozespalá, když mě probudil alarmový mobil a já musela jet taxíkem do práce, kde už čekali policajti.

Planý poplach. Vracet už se nebudu, počkám do rána, pospím si, deku mám čistě povlečenou a pracovní kočka bude mít radost z mé společnosti. To by bylo jméno pro kocoura – Shalimar! Ten by byl!

Parfém jsem vyzvedla navečer. Docela velkou tmavomodrou krabičku. Guerlain – parfumeur. Maison fondée a Paris en 1828. Kolik žen už tohle četlo na krabici, s rozechvěním jako já. Poprvé. Jak to bude vonět – jaká vanilka, jaký citron? A hlavně ten flakon! Já se tak těším, až ho uvidím! Ještě si koupit pořádnou nálož masitého jídla k večeři, dovléci ho k sobě domů a labužnický zážitek může začít.

Jé, ta lahvička! Ta je krásná, to snad není možný, že já mám něco tak krásného (neživého :-) v ruce! Já jsem se asi pomátla. Nebo zamilovala. Včetně rizika, že nebudeme svoji.

Naše první setkání. První dotek. Áááá a na tváři se mi rozhostil úsměv.

Tahle vůně je mi povědomá. A pro mě vzácně celistvá, nic ostrého z ní nevyčnívá, je kompaktní. Neprská. Je vychovaná na úrovni.

Nevěřila bych, jak vůně člověku přináší vzpomínky a obrazy. Na začátku chvilku cítím čaj s citrónem mojí babičky z máminy strany. Pak dlouho vidím skleněnou vitrínu svojí druhé babičky. Odšupuji sklo, drhne a vrže, a jak se odsune, zavane ven vysvobozená vůně malinké kulaté krabičky tygří masti. Slazené vanilkou.

Trvá dlouho. Babský puch? Ale hrozně milý! Chci ho. A nakonec rozeznávám kadidlo, ano, a vyvstává mi označení „svíčkové báby.“ Směju se tomu, protože to není myšleno zle. Je to vůně osamělých žen? V tom případě … proč ne moje! Je to vůně žen, které něco zažily, nejsou povrchní, mají co říct a pevně kráčí životem.
Tak proč ne moje.

Hrozně se mi najednou stýská po všech starých ženách mého dětství. A za pár let tuhle větu řekne někdo o mně…?

– Jestli takhle se mnou bude mávat každý další parfém … Ať někdo řekne, že záliba v parfémech je povrchní marnivost, ať to klidně řekne! Shalimar ví svoje.