Barvy jsou skvělá věc

a někdy pletu a líbí se mi barva, jindy pletu a musím přidat nějakou další barvu do kombinace nebo vyjít z toho, co právě mám. Například mám shodou okolností hodně vlny v barvě nažloutlé a čekám na nápad, co s ní podniknout.

Nějaká partyzánština – street art, knitting guerilla, yarn bombing by byla prima, jenže představa, že opletu nějaký městský mobiliář vlnou v hodnotě nejméně 1000 korun a nechám ji napospas větru dešti, ve mně vyvolává pocit plejtvání a lítosti nad zničeným materiálem. Leda že by třeba takoví Greenpeace financovali jak materiál, tak ty hodiny a hodiny práce.

Přetiskuji náhled / náplet …

… už jsem vám vyprávěla tu historku o své červené bundě v první třídě? Minule jsem říkala, že moje červená bunda získala tyrkysové doplňky, když jsem se pětiletá opřela o čerstvě natřenou výlohu. Byla tam taková papírová bábrlata a já nevěřila, že to bude natřeno. A bylo. A mně bylo líto, že už nemám svou červenou zimní bundu. Že je pokažená. Představte si, že jsem pak dostala novou! Taky červenou. A taky jsem ji měla ráda. Až jsem z ní trochu vyrostla. Moji rodiče neměli moc peněz – vždycky jsme šly s mámou koupit boty, koupila mi je o trochu větší, špičky mi zevnitř vycpala chumáčkem vaty a příští sezónu mi ty boty ještě byly a bez vaty. A o podobný husarský kousek se máma pokusila s mojí červenou bundou. 

Pamatuju si ten den. Skončilo vyučování, šli jsme dolů do šatny, klouzali se na tmavohnědých dlaždičkách. Na těch dlaždičkách jsem poprvé a naposledy v životě udělala provaz. Omylem. Došli jsme po nich ve dvojicích k naší šatně – kleci z drátěného pletiva v řadě dalších stejných úzkých klecí. Vešli jsme dovnitř, abychom se na protilehlých dlouhých dřevěných lavičkách oblékli a obuli a druhou stranou pak vyšli ven, kolem vrátnice s obávanou děžurnou. Byla to Ruska, při těle, s krátkými vlasy obarvenými na mrkev. Pak po pár schodech dolů a ven, ven z těžkých vrat před školu, kde na nás čekali rodiče. Toho dne jako jindy. 

Jenže toho dne já nenašla svoji bundu. Stávalo se docela často, že si dvě děti nedopatřením vyměnily bundy, protože je měly stejné. V obchodě byla malá nabídka oblečení. Proto jsme všechno měli označené. I aktovky jsme si někdy omylem vyměnili. Člověk pak přišel domů, chtěl vyndat rozpláclou svačinu a napsat si úkol – a našel v tašce divné cizí věci. Podle žákovské knížky se dalo zjistit, kde majitel tašky bydlí, a zosnovat nápravnou výměnu. No takže když jsem v šatně neviděla svoji bundu, bylo jasné, že mi ji někdo vyměnil a nechal tu zase svoji. Jedna tam visela. Taková červená, ale ne moje. Neštěstí hotový. Dlouho jsem nešla ze vrat, táta přišel dovnitř s přísnou děžurnou, k nám do klece: „Co se stalo?“ 

„Někdo odešel v mojí bundě a na mě tu zbyla tahle,“ zatahala jsem za schlíple visící červený rukáv, „s nápletama!“

Vtom se vše vyjasnilo! Protože jsem trochu povyrostla, byly mi rukávy červené bundy už krátké a předešlého večera maminka provedla svůj geniální kousek – napletla na zápěstí rukávů tmavomodré pružné manžety z vlny. Náplety. A já na to zapomněla a hledala jsem svou červenou bundu bez nápletů. Nějak mi nebyly povědomé, no. Prvňáček. 

Aha! Happy end, oblékla jsem si svou bundu s modrými náplety a šla s tatínkem domů. Co si myslela děžurná, nevím. 

A když slyším slovo „náplet,“ vybaví se mi obraz, jak stojím v tmavé kleci u lakované lavičky a smutně šťouchám do schlíple visícího rukávu cizí bundy, kterou nosím už druhý rok. Vidím ho přes slzy rozmazaně.

Původně jsem chtěla říct, že přetiskuji náhled své pletařské stránky se všemi svými pletařskými díly. Těmi vloženými. Ještě chybí čapka se šťopkou, kterou jsem zapomněla u kamarádů, a nemohu ji  proto zatím vyfotit. Pár výrobků jsem zamlčela, nepovažuju je za důležité ani chloubyhodné. Dále chybí dvě tmavěfialové kabelky, několik čepiček, párů ponožek a rukavic – vánočních dárků pro dospělé i děti. Jejich fotky se kdysi ztratily v rozbitém počítači. Kde je první svetr, co jsem upletla, když mi bylo 14, to už nevím. Ve skříni u rodičů jsme ho neviděla, asi už jsem ho kdysi položila k popelnici. Byl šedý, hráškovým vzorkem, s propletenými copánky po stranách.

Výrobky jsou seřazeny shora od nejnovějšího dolů po nejstarší:

Kdybyste někdo toužili po podrobnějším zpravodajství o některém z výrobků, řekněte. Většina z nich už tady na blogu zdokumentovaná je. A další přijdou, protože moje objednaná krabice klubek už přišla.

Nezapomeňtež nápletů svých!

.