SEN 21.2.2014 (svátek má Lenka)

Jedeme s kamarádkou Lenkou1 nějakým vozítkem po silnici. Zprava nás předjíždí motorka s velkými historickými koly a v ní dva kluci.  Museli zajet až do trávy, aby nás zprava objeli. Nemám ráda motorky, co objíždějí zprava; jsou nebezpečné. Mávám na ně prudce rukou, aby si toho všimli v zrcátku.

Cestou moje dvojice – už to není Lenka1, ale Lenka2 (obě znám stejně dlouho, přes dvacet let) – vypráví o naší společné známé Evě (taková v realitě neexistuje, jen ve snu). Eva prý se zbláznila před několika měsíci, teď nepracuje, je v depresi. Říkám na to, jak je ten čas relativní – náš běží rychle a její je zpomalený na několik měsíců.

Dojely jsme do cíle – do školy, kam chodila Lenka2 v dětství. Chce se asi poradit se svou bývalou učitelkou. Zrovna tu děti mají nějaké loutkové představení. Pak my dvě chodíme po škole, já se tam válím po zemi, užnevímproč, a pár učitelů to vidělo, šli kolem. Zdáme se lidem tady nějaké divné s tím příběhem o Evě.

Ráno se ve vedlejší místnosti něco pohnulo, už tam jedna žena, zdravotní sestra, asi vstává a já říkám Lence:

„Pojď už, než nás chytěj!“

Zdravotní sestra přišla k nám do místnosti. Vypadá jako herečka Táňa Medvecká. Chce Lence udělat odběr krve proti její vůli! Bere do ruky malou injekci, drží Lenku, já na sestru skáču zezadu a škrtím ji, aby Lenku pustila. „Ty svině,“ nadávám. Škrtím, ale moc se mi to nedaří –

Vtom jsem se probudila.

SEN SOBOTA 18.1.2014

Jsme někde ubytovaní, s více lidmi, ve velkém vícepatrovém domě s ochozy a mnoha dveřmi. Dveře vypadají skoro všechny jako od špajzu – jsou staré bílé, s černým klíčkem zastrčeným v zámku zvenku. Za některými přivřenými jsou přitom osvětlené pokoje, kde někdo je. Laškuju a honím se po ochozu s jedním mužem a pak s jiným, se svým bývalým.

Hlas nebo někdo mi říká, že se nemám nechat tahat za nos od toho svého bývalého. Pak se tvrzení upřesňuje: Nejde o to,  že on mě tahá za nos, ale já nemám dovolit, aby mě zahal za nos. Je to na mně. Je to moje rozhodnutí – když ho vypustím, nebudu na něj myslet, bude to pryč a já můžu být volně se svým novým mužem.

Nojo ale chci já s tímhle být, je to ten pravý? – Má takové světlé vlasy s moc přerostlou patkou na můj vkus, to vypadá trochu trapně, určitě ho všichni vidí jako trapného. Potom ten muž má jiný vzhled nebo je to ten druhý muž, je černovlasý s brejličkama, i teď vypadá trochu legračně; takový muž že mi sedí, ten je pro mě? – Stačí plně přitakat tomu, že je to on, být s ním a bude to tím pádem pro mě zcela přijatelné a s volností, už mi to bude vyhovovat? Copak všichni muži, s nimiž se dá žít dlouhodobě, jsou takové divné typy a ne ti superzajímaví přitažliví, co se s nimi dá být jen dočasně?

SEN NEDĚLE 19.1.2014

Řekla jsem si, že půjdu po cestě do Pikovic. Je hezky, mám dobrou náladu, jdu lesíkem z kopce, občas jdou po cestě i jiní výletníci. Potkám staršího chlapa, ukazuje mi, že je zraněný na pravé ruce. Nakukuju mu tam roztrženým rukávem košile. Vypadá to jako vyříznutý obdélníkový bazének na předloktí plný krve. To je asi docela vážné, říkám si a už mě napadá, zda a jak tady v lese volat zdravotnickou pomoc. Chovám se klidně, aby byl klidný i pacient. Ale co to – zranění byla léčka, byl to výmysl, abych se zastavila, byla těsně u toho chlapa a mohl mě obtěžovat, sáhnout na mne. V tom okamžiku už přicházejí jiní výletníci a zastavují se, nejsem tu sama, vysvětlujeme si, jak to bylo.

Jdeme s mámou po ulici a vidíme hummera. Hned ho poznávám podle tvaru oken. Ale je nízký a dlouhý. Vcházíme do domu. Vítá nás starší muž. Procházím s ním dál, v domě jsou průchody až na druhou stranu. Ten muž je laskavý. Přišla jsem pak do domu pozdě v noci a viděla, že kamarádka – ta, co si o nás lidi často myslívali, že jsme sestry – už ošetřila psa i kočku a oba leží spolu v jedné menší místnosti na matracích. Pes má celou pravou polovinu hlavy holou a natřenou tmavě rudou dezinfekcí nebo čím, kočka má červeně natřené špičky všech nohou. Asi si z nich vykusovala chlupy, nevím.

SEN 9.1.2014

1)

Stojím v tramvaji a líbám se s nějakým mužem. Potom vidím, že kousek za ním stojí kolega J. Usmívá se. Ještě za ním jedou v téže tramvaji členové oddílu, který jsem vedla. Vystupujeme, bavím se s „dětmi,“ jak se sejdeme. Mates má docela prsa, říkám si.

2)

Sedím u dlouhého stolu – proti mně máma, po její levici herec Ilja Prachař, proti němu vpravo vedle mě šéf, možná i jiní. Na chvíli jsem se vzdálila, když Ilja Prachař něco vykládal. Sedám si zpět a šéf se ptá, zda jsem slyšela, o čem je řeč. Ano, vím, a říkám:

„Jestli si pan Prachař myslí, že mít jen jedno dítě je hrůza a že takový životní styl je nesmysl, tak jeho postoj je pro mě nepříjemný.“ (Myslela jsem tím zároveň, že nesouhlasím a není to v souladu s mým přesvědčením, a nepříjemné je mi to osobně.)

3)

Na obrubě záhonku, kde pracuji za tmy, sedí ropucha. Těsně přede mnou. Pracujeme tu dvě. Druhá dívka ukáže na ropuchu a říká v žertu: „To je kunda celého světa.“ – Aha, ropucha má totiž v zádech velkou díru. Čtvercovou. Teď vidím, že ropucha je celá dutá a mrtvá. Vypadá jako ze silné pryže.

4)

Sedím v restauraci s kolegou P. Ukazuje mi pohled ven – vidím tam dětské hřiště. Kolega  říká, že teď navečer je tam hezké světlo a škoda, že ráno takové nebude; to by se mu líbilo.  Nakláním se k němu a už chápu – vidím záběry na různé fotbalové stadiony ze zajímavých úhlů. Asi tu ráno dávají fotbalové přenosy ze světa. Najednou jsem krátce vykřikla leknutím. Lev! Skutečně, ukazuju kolegovi – hned tady na kraji vlevo je velký lev, šedý. Zalezl do stínu pod plachtu. Je to přístřešek cirkusáků?

SEN 3.1.2014

Na výletě jsem se minule seznámila s mladíkem; teď jedeme spolu zase na výlet a seznamujeme se s ještě jedním. Nocujeme. Ležím ve velké posteli, jeden mladík zleva, druhý zprava. Oba se střídavě ke mně mají lehce eroticky. Například ten vpravo, když jsem vstala a vzala si kousek čokolády, chce, abych mu ji dala z pusy do pusy. Tak příjemně nocujeme.

Moje máma sedí naproti naší široké posteli, je v noční košili nebo polonahá. Vypráví něco trochu zneklidněně. Kladu jí „nápomocné“ otázky:

„A ty se obáváš, že teta Miluška o tom bude ošklivě mluvit před lidmi z rodiny, které máš ráda?“

SEN 2.1.2014

Potřebuju se dostat na loď. Jen asi dva metry přes vodu. Naše sekretářka, silná, sestupuje ze zídky do vody,  brodí se ke mně, bere mě a přenáší zpět.

[Ve skutečnosti mi na Silvestra akčně pomohla – chtěla jsem jít do spořitelny, na poslední chvíli, poslední den v roce, kdy mají otevřeno jen do 12 hodin. V půl jedenácté jsem na odchodu zjistila, že jsem doma nechala občanku a nikam tedy chodit nemá smysl. Naše milá sekretářka vstala a že tu je autem, odveze mě domů a zase přiveze s občankou do banky – to stihneme. A jak řekla, tak učinila. Ohromná. Byla to dobročinná silvestrovská jízda.]

S Akčním Hrdinou poplujeme na mateřské letadlové lodi. Není to úplně cesta kolem světa. Vlezla jsem na loď, jsem na ní sama – je asi tři metry široká, do špičky, deset metrů dlouhá, plochá, těsně nad hladinou. Moje starost je, zda se na ní vleže udržím, aby mě to nespláchlo do moře. Mám s sebou plastové desky na dokumenty.

SEN 31.12.2013

Vracíme se odněkud vesmírnou lodí. Cesta tam byla snadnější, cíle jsme dosáhli i poslání zřejmě splnili – stanuli vesele nahoře na prosluněném travnatém kopečku – a cesta zpět je mnohem, mnohem složitější. Cestujeme zpátky z minulosti.

Naše loď je betonová a pluje pod vodou.

Zpáteční cesta probíhá tak, že část betonové lodi se musí odlomit. Asi se tento nebezpečný manévr opakuje během plavby několikrát. Tak. Jedna sekce odlomena. Přichází zpráva, že přitom zahynul člověk, nedopatřením tam zůstal. Bylo mu sedmnáct let. Koušu se do rtu – je to na moji odpovědnost. Ten manévr odlomení jsem měla na starosti já.

Sedím v restauraci, baru, u stolečku. Proti mně sedí žena, má světlejší vlasy, bohatý rozevlátý drdol, je energická, kolem padesáti let. Přihýbá si z dvoulitrové pet-lahve a říká:

„Tři chyby během jednoho měsíce by netoleroval nikdo.“

Naznačuje tím, že šéf má  ke mně nějakou náklonnost nebo mne protežuje – zkrátka v tom podle ní musí být protekce.

SEN 3.12.2013

Celý příspěvek →

SEN 22.10.2013

Sedím dole na nábřeží, opírám se o mramorový parapet zábradlí nad vodou a najednou z domu shora na mě spadnul jemný prstýnek s drobnými diamanty (nebo napodobeninou, to nevím). Zakutálel se. Zvedla jsem hlavu nahoru, odkud spadnul. Dívám se do horních pater mohutného světlého domu. Je to dům asi v Americe nebo přinejmenšm v Londýně, protože je mohutnější než naše domy, je to pěkný honosný velký dům. Dívám se do horních pater do oken a za nimi vidím se míhat jakoby oživlou sochu Stalina a ještě Gottwalda nebo koho… A zase. Něco se tam natáčí?

Jdu nahoru do bytu, co mám v tom domě pronajatý. Na širokánské chodbě  – bílý mramor a červený koberec – mi brání v cestě několik rozevřených červených deštníků. Jdu přes ně dál. Jsou tam lidi. Před mým bytem na červeném koberci leží na boku vybalené violoncello.

No jasně! Oni natáčejí v mém bytě, kde bydlím, bez mého vědomí, a nechtějí mě tam pustit! Nechtějí, abych to věděla!

Jsem naštvaná. Zastavuje mě nóbl štíhlá dáma středního věku a já na ni důrazně anglicky:

„I play violoncello and guitar and … anything and I NEVER went to anybody´s flat!“

Nakonec pohled na ten dům. Před ním stojí lampa. Rušná ulice. Dům se asi boural nebo předělával a hlas vypravěče říká:

„Na tom domě mu byla nejmilejší ta lampa venku.“

Význam: že se přestaví nebo zbourá dům, to by mu (jemu, komu, hlavní postavě) ani nevadilo, ale když stejně dali pryč tu lampu, tak to se ho dotklo víc.

SNY – ZÁŘÍ 2013

1) Začátek září:

Dvě ježčí mláďata. Asi mrtvá.

2) Po pracovním večírku:

Na výstavě? – Mrtvý ježek, druhý mrtvý ježek, mrtvá křepelka se skalpovaným hřbetem. Vypadá trochu jako klokan, svojí pozicí. Vlastně dost hrozná výstava.

3) Po nedělním rockovém koncertě, co se konal v Horo 22.9.:

Sedám si na kraj postele a vidím, že ze mě teče rudá krev. Už jí teče hodně, vyšla ze mě koule asi jako měkký gumový míček. Je to nějaký nádor? Cítím spíš úlevu, že je to venku. Mám tu kouli v pravé kapse. Koukám – je to opička. Kouká na mne. Pak je to bleděmodrý chlupatý drak. Dráček. Chtěli ho prodat do Hollywoodu. Necítím k němu žádné pouto – pro mě za mě, ať jde do Hollywoodu. Hollywood je taky modrý.

4) Po návštěvě dvou hospod s Akčním Hrdinou, sen ráno 24.9. :

Počáteční stádium šikany a koncentráku. Jsme někde. Člověk (já) nemůže být na záchodě zcela v soukromí. Ani umýt se pak nemůže soukromě. Je vysmíván dozorci. Jsme zavření v takových kójích po obou stranách chodbičky. Kóje mají jen nízká vrátka, lítačky ani ne do pasu. Připomíná to prasečí chlívek. Uteču záchodovým okýnkem? Asi by mě chytili?

→ Probouzím se s nepříjemným pocitem, bezmocným strachem, že můj život je v rukou někoho jiného, zlého, kdo teprve rozjíždí svoje kruté chování.

KONTEXT

K čemu se pojí mrtvý ježek v mém životě:

Večer před tím, než jsem před lety nastupovala k nám do práce, šla jsem tam napřed na mejdan. Když jsem se o půlnoci vydala na pětiminutovou cestu k domovu, viděla jsem ježka. Šupajdil si to uličkou a asi hledal místo, kde nebude podezdívka a kudy by vklouzl do naší zahrady nebo do zahrady protilehlé školy. Prohodila jsem s ním pár přátelských slov. Myslím, že jsem na něj i sáhla nebo ho někam nasměrovala, to už nevím.

Ráno jsem šla do práce a než jsem vkročila do té uličky, přecházela jsem hlavní silnici po přechodu. A tam ležel přejetý ježek. Můj ježek. Byl to určitě on. Řekla jsem si: „No tohle, co je to za znamení? Jaký to je pocit – potkat přátelsky ježka první večer a pak ho první pracovní ráno vidět přejetého? Co to věstí pro mé nové pracovní místo?“

No a najednou po osmi letech mám dva sny o ježkách. Mrtvých. Proč zrovna teď? Jak to navazuje na můj první pracovní den? Co je v tom stejného, co je to spojení? Co se teď děje podobného jako tehdy, že vstupují zase na scénu mrtví ježci, dokonce ve dvojici? Ukazuje mi to, že mám teď moc práce, protože jsem vzala dva vedlejšáky? Jo, mám tenhle měsíc hodně práce.

Mohla by jedna linie být téma dítě? Mláďata a opička … nojo ale jenom jestli zase nedumám přílišně, zatímco sen prostě říká: „Máš opici.“

A ti tyrani šikanující? Není to prostě jen pocit: „Pořád někdo něco chce, ani mě nenechají si v klidu utřít zadek.“

Jo, v tom poznávám jeden druh snů – který chce něco vyjádřit a akcentuje to zesílenými prostředky. Protože chce, aby si toho snící konečně všimnul.

SOBOTA 15.6.2013 PO MEJDANU

Přede mnou stojí tři mohutné šedé kamenné mužské postavy. Jsou velké jako já nebo větší. Jsou to tři trpaslíci, ale obří. Obři a přitom vypadají jako trpaslíci. Celí z kamene. Každý má velikánské kladivo, také kamenné. Stojí do trojúhelníku, blízko sebe, proti mně, nejbližší se rozpřahuje kladivem na mne. Trefí se nebo uskočím. Na jeho místo ale hned přijde další. Asi jako v počítačové hře.

Probouzím se s nepříjemným pocitem. To se mi dlouho nestalo. A tenhle konkrétní pocit asi ani ještě neznám. Je to strach na hrudi, napětí, rozechvělé srdce. Tlačí. Chvíli to trvalo. Jen jeden jednoduchý snový obraz a takové napětí!

ÚTERÝ 18.6.2013 PO PRACOVNÍM MEJDANU

Držíme se v kruhu, jdeme po kruhu – asi nějaká společná rozehřívací aktivita. Jsem vedle kolegyně D. Jak jsme se držely, rozbila jsem jí šperk. Přetrhla řetízek. Asi s diamantovým přívěškem.

Sopka. Její svah spadá vpravo do moře. Já pozoruji, jak ze země vyskakují kameny jeden po druhém, kamenná řada. A druhá souběžně vedle. Jako zuby a šiky. Tím způsobem – že se kameny derou ze země – probíhá sopečná činnost.

Představa, že bychom tam dole s mým milým zrovna byli: to by nás kámen asi zasáhnul, byli bychom rozděleni nebo bychom tam uvízli přišpendleni balvanem.

Otáčím se vlevo. Z písku tam vyvstává sedící muž, mohu mu položit ruku na rameno, v horní polovině těla už je pěkně vytvarován a živý, pomalu se hýbe.

Mohl by se zase rozdrolit?

KONTEXT 

Prvnímu snu předcházela akce zakončená mejdanem. Konala se v příjemném prostředí, ale velmi zvláštní tam byl vztah muži-ženy. Místní muži nefungovali ve veselém kamarádském modu, ale byli doktorsky kamenní. Nedalo se s nimi normálně běžně mluvit. Bylo to buď netečný kámen, anebo divná skrytá sexualita. Lépe řečeno obojí. Připadali mi doktorsky odpudiví a shodla jsem se na tom pak s jednou kolegyní, která si to uvědomovala ještě ostřeji než já.

S kolegyní D. jsem teď trochu v konfliktu a zároveň vnímám, jak začíná být mocenská. Někdy vypadá žalostně se slzami v očích a ostatní tedy mají tendenci se jí zastat a tím podpořit v té konfliktní situaci ji a ne moji stranu. Teď postupně spíš začíná jednat mocensky, ne pasivně jako předtím. Je typu tišších hodných žen, ke kterým cítím odstup, jsou mi vzdálené, i když je mám ráda, a vlastně jim nedůvěřuji. Tento konflikt se vleče už několik měsíců a teď opět vyskakuje, protože příští týden nastane další z jeho mezníků, důležité rozhodnutí šéfa!