MAGISTRÁT JE VŮL!

Stavěli nové stanice metra, aby odlehčili dopravě na kulaťáku na Dejvický? A to se snad povedlo? Nebo aby na téhle bývalé rušné konečné zlikvidovali obchody? Nebo aby Pavel Bém, co to asi odsouhlasil, mohl jezdit metrem za mámou? Nebo aby bylo snazší spojení po Praze 6? To se teda v mém případě fakt nepovedlo.

Do dneška jsem se mohla dostat do Horo jedině z kulaťáku. Z konečné metra A Dejvická. Zní to sice poněkud deterministicky a monotónně, ale bylo dost fajn a logické přijít na jeden nástupní ostrůvek a počkat si tam na jeden ze tří (příměstských) autobusů domů.

Teď mám utrum. Komplikace: Cestou domů si musím předem vybrat, jestli pojedu z Dejvické jako obvykle, jenže JEN jedním autobusem, anebo se nějak (jak?) dopravím na Bořislavku a budu si vybírat ze dvou autobusů. Z nichž jedním nikdy nejezdívám, protože je narvanej. Balancovat nastojáka v serpentinách, když máte těžkou tašku s nákupem nebo dokonce podpatky a držíte se rukou propletenou davem a nataženou kdesi, kam nedohlédnete, to není nic příjemnýho.

V opačném směru z příbytku do města, pokud bych pokračovala VŽDY metrem áčkem, mohlo by mi být jedno, jestli na něj nasednu na Dejvické jako obvykle, nebo o kousek dřív na stanici Bořislavka, kde se serpentinovitá Horoměřická vlévá do Evropské. Jenže mně to není jedno! Já jezdím do práce denně a metrem tam prostě nedojedu. A to prosím pojíždím v podstatě jen po Praze 6 a nejkratší cestou pěšky nebo autem to mám z domova do práce 9 a půl kilometru. Pravda – přes kopec nebo dva. Proto nemůžu moc používat tramvaje, byla by to velká oklika. Používala jsem dva autobusy. Jeden z Horo do Dejvic a druhej z Dejvic do Břevnova.

Teď po mně chtějí, abych použila autobusy tři nebo 1) bus 2) metro k hnusný nemocnici do Motola (proč až tam?) 3) bus. Nasrat. Budu si dál jezdit jediným autobusem přes Dejvickou. Asi se z něj stane autobus narvanej, protože nás bude víc. Znamená to, že mi ráno NESMÍ ujet, protože těmi druhými dvěma autobusy na Bořislavku fuck off. A znamená to, že vracaja sa dom musím přesně vědět, kdy mi jede. Jak v poslední vesnici. Jako kdyby nešlo o jednu z nejlukrativnějších lokalit Prahy, Prahu 6 a okolí.

Co konkrétně jsem drobného po cestě zažila prvního všedního dne s novým metrem? Že mi o pár minut posunuli odjezdy autobusů, to mi nevadí, zvyknu si na nové jízdní řády, rychle si ty ranní zapamatuju. Dnešní ráno bylo netypické – vcucla jsem se do auta k Sousedovi, který jel na Hůrku, na sídliště za Motolem, řekněme. Žádná sídliště neznám, ale vím, že z tohohle mi jede autobus do Břevnova, do práce. Už jsem tudy párkrát jela. Je to kousek. No a dnes na zastávce vidím, že ten autobus tu stále jezdí, jenže končí na křižovatce Vypich a nejede ani tu jednu stanici, co zbývá do Břevnova. No dobrá, takže přestup navíc u nemocnice Motol tak jako tak – jako kdybych jela z tý zasraný nový stanice Bořislavka metrem až do Motola a pak busem. Mimochodem tím autem to nebylo časově kratší.

Tak mi řekněte – proč některý autobusy končej na Vypichu, proč se jich tam tolik kříží, když tam není žádná nová stanice metra? Přitom by tam na ni bylo tolik prostoru! Proč je metro kus níž v úzký smrdutý a věčně ucpaný silnici u motolský nemocnice nebo pak na druhý straně někde na Petřinách (ani nevím, u který tramvajový zastávky to tam udělali)? Proč Vypich nechali jako autobusovou křižovatku a přestup na tramvaj, a neudělali stanici metra tam? Se zbláznili?

To mě teda zajímá!

A co se stalo večer cestou domů? Jela jsem z centra města, byl krásnej večer, neměla jsem jízdní řád, tak jsem si řekla: Nebudu riskovat obvyklou Dejvickou, když tam jede jen jeden autobus, zkusím radši tu novou stanici metra Bořislavka, tam mi pojedou autobusy dva, je to větší šance, že nebudu dlouho čekat.

Už během dne chodily zvěsti, že autobusy na letiště – ty, co vždycky jezdily z Dejvické a hned u nich byly stánky s občerstvením – jezdí teď výhradně od nové stanice metra Nádraží Veleslavín, kde je úplný hovno a navíc tam je pořádný schodiště nahoru pro pěší a žádný jezdící eskalátory, takže tam bylo hned první den angažováno několik portýrů, aby lidem vynášeli zavazadla do schodů. Výtah tam je, copak o to – přece je to moderní bezbariérová stanice s wifinou, že – jenže vykydne pasažéry kdovíkde jinde, než potřebují. Nebo si šlapejte schody s kufrem, mongolové!

Tam já nejela, já jela na Bořislavku. A schodiště tam bylo řádné. Trojité! Ne s jedním odpočívadlem, ale hned se dvěma; pořádně dlouhé a strmé trojité schodiště. Takové jsem na stanicích metra ještě neviděla. Asi je to první vlaštovka. Copak výtah, ten tam také měli, ale cestující na peróně metra na něj stáli frontu. Na to nemám čas, když honím autobus. Z toho trojitého schodiště prý včera smetali dlouho sníh. Výstup z metra totiž nemá stříšku :-) To jsem taky ještě neviděla. Člověk se furt učí.

Vylezla jsem nahoru, přešla divnej přechod a šup do fronty. Autobus jede až za 15 minut, jenže je to ten narvanej, takže je dobrý stát ve frontě už 10 minut předem, jinak si nesednete. Hned jsem se nasrala. Musím stát takovou dobu ve tmě a čumět na záda chlapovi přede mnou, kolem nikde nic, jen vlevo přes (úzkou) silnici hnusná moderní budova pojišťovny. Vysoká jako hradba. Děs. Nikde prostor, nikde nic, nikde obchod! Přijdu dřív a nemůžu počkat na autobus NIKDE jinde! Nemám volnej prostor k dejchání jako na Dejvický, nemám nic, nemůžu jít do obchodu, do hospody, na procházku, nikam! Je tam hovno! Jen fronta nasranejch lidí v úzký ulici.

To se posrali – udělat konečnou přestupní zastávku, kde je lautr hovno. – V podchodu metra na Dejvický je řeznictví a je otevřený až do půl osmý do večera! V tomtéž podchodu jsou TŘI pekárny! Knihkupectví. Stánky. Kytky. Na povrchu jsou obchody, pohotovostní nonstop lékárna, banka, bankomaty, … nemluvím o pracovních oděvech, zásilkovně, švadlence, ČVUT a Generálním štábu armády ČR s permanentníma výstavníma panelama venku.

To se posrali udělat zastávku pro všechny cizince, co mířej na letiště, na jiné nové zastávce metra, kde je ještě větší PRD! To si hezky hošánkové pojmenujte po Pavlu Bémovi a jiných  expertech, co to celý vyšpekulovali!

Já jsem prodlouženou jízdu zkusila první den a od zítřka to ignoruju! Mě na nových stanicích áčka neuvidíte. Nebudu jezdit komplikovanějc, než můžu! Vyližte si.

.

*   *   *

Dodávám, že pražské dopravní podniky jsem vždycky měla ráda  a obdivovala jsem jejich operativnost při nenadálých situacích, například při povodních v roce 2002. To byla skvělá práce! Proti tomu veřejnoprávní média byla k ničemu, hlavně televize.

Co se tam změnilo, kdo má tu drzost s tímhle předstoupit před občany? Čím to obhajuje? Já se ráda nechám přesvědčit, že je to správně právě takhle, že je to důležité, úsporné a užitečné pro občany, když mi to někdo vysvětlí.

Zatím je mi to jen pro zlost.

.